Lily101 komentáře u knih

Považuji se za náročnějšího čtenáře a knížka je opravdu čtivá, žádné velké nesrovnalosti jsem v textu nezaznamenala a námět je zajímavý. Přeci jen ale musím ubrat hvězdičku za finální řešení celé situace, protože se s takovým závěrem nemohu ztotožnit (proč neprozradím, ať Vám nezkazím radost z čtení) a předvídatelností závěru, byť to není jisté na 100%, ale přesto tak nějak tušíte, jak to s velkou pravděpodobností dopadne(teda pokud nečtete závěr předčasně, což nedělám).

3 24.07.2019

Taková sladkobolná teenagerská love story, na což si připadám stará. Naštěstí kniha obsahuje i druhou rovinu, kvůli které jsem se rozhodla, i přes strach z obsahu á la romantika, číst a...vyplatilo se. Některé části mi zprvu připadaly zbytečné, zajímalo mě spíš, co se odehrává na JIP a jak bude celá kniha protkaná láskou k hudbě, včetně lásky k hraní na hudební nástroj, ale na konci to vše do sebe zapadlo jako puzzle, tudíž kniha dostála rozměru, v jisté míře i hloubce, jež mi anotace knihy tak nějak skrytě nabízela.

3 09.07.2019

Kniha, která Vás dokáže přinutit se vrhnout se do úklidu. S radostí a vervou. Byla jsem už dost motivována videem na youtube (jedné youtuberky), jež jsem viděla v lednu a způsobilo ve mně tak silnou odezvu, že se každá věc, na kterou jsem se jen podívala třásla strachy, co s ní bude (a pak, že youtube je vždy jen ztráta času-NE).

Tato kniha mě však "nakopla" svým energickým přístupem ke komplexnějšímu třídění věcí (a možná proto jsem ji četla "tak dlouho").Moc se mi líbily kapitoly věnované zdraví, ať již fyzickému (byť není to záměrně trošku přikrášlené?), tak psychickému. Jakožto člověk nepolíbený feng šuej jsem byla poznámkami o této problematice inspirována a věřím, že na tom něco bude, ale všeho s mírou. Někde v prostředku knihy jsem měla pocit, že je text zbytečně rozvleklý a proto ubírám hvězdičku.

3 04.03.2019

Komiks nebyl špatný, ale opět už jsem se nezasmála tak, jako napoprvé. Nechci to úplně dávat autorce k tíži, neb nelze pořád produkovat 100% vtipné "minipříběhy". "Tvorba ve 21. století" se mi vcelku líbila (koneckonců by se dala vztáhnout i na spisovatele, což může být některým uživatelům či návštěvníkům této webové stránky bližší), leč bych možná drobet zvětšila písmo v této části knížky, bylo-li by to možné :-).

3 22.02.2019

Za mně bohužel obrovské zklamání. Na to, jak z počátku kniha měla dle mého názoru obrovský potenciál z hlediska námětu (problém v rovině IT, etiky, biologie/neurologie/ a práva/zásah do tělesné integrity/), tak končí absolutně trapně plytkou love story.

Věk autora v době sepsání knihy odpovídá hlavnímu protagonistovi (možnost autobiografických prvků). SPOILER (celý zbytek tohoto odstavce): Hlavní protagonista se chová arogantně, ženy jsou vykresleny jako pouhý objekt chtíče, přičemž jinou funkci v knize (kromě "tlusté dívky", jež ho provází podzemím) nemají a na konci každé z nich zalže (slíbí něco, čemu nemůže dostát) a zbaběle uteče. Proto chápu, proč mimo jiné do tůně neskočil(náhlá a silná láska u hrdiny v knize líčená mi připadá ne příliš uvěřitelná vzhledem k jeho předchozímu způsobu života, ale mohl procitnout); měl by problém dostát slovu daném oběma ženám. Bohužel milostný trojúhelník je u Murakamiho častý.

Na 499 stranách místy nadbytečné popisy a opravdové zklamání, jak z opakování námětů z jiných autorových knih. SPOILER: Dále mi vadí vykreslení autora, jak mladé holky skáčou do lože hlavní postavě samy a podbízejí se, ať už to mají za úplatu či ne. K tomu mě napadá, leč nechci nikoho bez důvodu osočit, zda si tím autor něco nedokazuje (např. že po pětatřicítce život nekončí-dle mého skromného názoru opravdu nekončí). V „Norském dřevu“ postavě, která je o pouhý rok starší než on sám, vkládá opakovaně do úst: „Jsem stará paní.“ KONEC SPOILERU: Zastávám názor, že po třicítce je člověk stále mladý, avšak oproti dvacetiletým, již zkušený/zkušenější, asi proto mě to lehce dráždí. Navíc mě absolutně nezajímá, zda hlavní postava vyprázdnila močový měchýř či ne, příp. kolikrát, což ve mně vyvolává otázku, zda by se nějaký třicátník (=mladý člověk) takovou věcí vůbec zabýval.

Dle výkladů, popisu a doslovu ke knize má být toto dílo o profesním selháním hrdiny. Bála jsem se, co se mu přihodí a na konci má znovu zasáhnout rána osudu pro hlavního hrdinu. Jestli to má být volba, která je na posledních stránkách knihy, tak mám za to, že svobodné rozhodnutí mezi dvěma alternativami nejsou nijak dramatické, či snad „pošklebování“ autora nad onou 35-letou postavou muže.

Shrnuto a podtrženo: dávám dvě hvězdičky za úsilí, které do knihy autor vložil

3 18.11.2018

Zvláštní kniha. Od autora jsem zatím četla jednu krátkou knížku a v brzké době plánuji rozšíření mých obzorů o něco dalšího z jeho tvorby. Neztotožňuji se úplně se vším, co autor napsal (př. strana 210-211, kde se pojednává o důvodu čtení knih od pana Mukaramiho po revoluci v celé řadě zemí v Evropě roku 1989), avšak bylo by divnější, kdyby tomu bylo naopak a ruku na srdce, většinou to nejsou skutečnosti extrémně podstatné. Jak již píší recenzenti přede mnou, k pochopení díla je důležité přečíst si doslov a možná bych ho v tomto případě zcela výjimečně doporučila přečíst jako první, min. poslední větu prvního odstavce hned na straně, kde doslov začíná (konkrétně strana 219).

Upozornění: Vážení potenciální čtenáři, neočekávejte od této knihy oddechovou četbu do vlaku (to jest knihu extrémně čtivou) či možnou četbu, kterou se dá přečíst v kuse za váš běžně strávený čas nad knihou obdobného rozsahu. Nedá (!), spíš počítejte, že budete číst etapově.

3 15.10.2018

V této knize se jednoznačně ukazuje, že není vhodné soudit lidi, v jejichž botách jsme neušli ani krok, resp. povrchně přistupovat k posuzování druhých. Vyšší úroveň je pak snažit se tyto lidi povzbudit a pomoci jim z jejich "zatrpklosti" získané životními zkušenostmi (Ove to skutečně neměl jednoduché), což udělala Paravenah. Toto poselství je mi již známo, ale někomu mladšímu či neznalému, by mohl takovýto text změnit život (k lepšímu).

Co mi vadilo, byla neustálá touha Oveho vzít si život, ačkoliv chápu velikost lásky k Sonji. Některé věty měly hlubší podtext (dalo by se říct až moudro), což oceňuji, protože mi i něco nového daly. Každopádně od autora u mne zatím vede jednoznačně "Medvědín", což ale neznamená, že se netěším na četbu dalších autorových knih. Těším. A moc!

3 04.09.2018

Zajímavý námět, pěkné zpracování, ale nemohu se ubránit dojmu, že něco k plnému počtu hvězdiček chybí.

3 11.08.2018

Prostě Jára Cimrman..

3 08.02.2018

Teoreticky se jedná o pohádku s koncem, který není nejšťastnější. Největší význam má dle mého poslední odstavec. Chlapci umřela matka a nikoho jiného nemá. Potřebuje se s tím vyrovnat. Ale interpretace vícero lidí se samozřejmě mohou lišit s ohledem na věk, zkušenosti apod., tudíž se do toho nechci moc zaplétat, ať se nezamotám úplně. Hodně nadneseně řečeno by se dalo říct, že se jedná o pohádku, která ve Vás zanechá stopu. Je to má první kniha od tohoto autora a nejspíš ne poslední:).
#ctenarskavyzva2018

3 04.02.2018

Kniha byla velice čtivá. Odtrhla jsem se od ní až na úplném konci. Nedokáži vyhodnotit, na kolik je "nevědomost" Rosemary uvěřitelná z pozice nastávající matky. Je zaslepená z důvodu hormonami zaplaveného těla v požehnaném stavu nebo si prostě nespojuje souvislosti v průběhu? Místy mě její uvažování iritovalo, ačkoliv chápu, že se možná snažila jako racionálně smýšlející člověk o logický úsudek. Proč ji alespoň nepřišlo zvláštní to, k jak prudké změně osobnosti jejího manžela došlo?
V knize jsem našla dvě nesrovnalosti- první na straně 99, kde se první píše, že je ve druhém a následně prvním měsíci a podruhé při rozporu logiky na stranách 27 a 30. Možná jsem to špatně pochopila, ale když bydlí v 7E, tak proč jsou jako nejbližší sousedé 7A, když řada dále pokračuje 7F, 7G atd.? Detaily, ale u knihy bych čekala jistou dávku preciznost. Nicméně toto se v hodnocení odráží spíš nepatrně, protože stát se to může. Iritovala mě ještě jedna drobnost, vyjma konce. Jak je možné, že těhotná Rosemary pije alkohol a dokonce opakovaně (str. 98 a str. 133)? Vážně v té době nebylo známo, že to škodí? Konec pro mě byl naprostým zklamáním. Zase ale opakuji, že to možná hodnověrné je, neb jest známo, že matky v šestinedělí...a navíc to pouto, které cítí matka ke svému narozenému dítěti musí být asi silné.

3 04.01.2018

„No a jak jsem měla vědět, že se brambory do bramborovýho salátu musejí uvařit? Vždyť je to jen salát, proboha!“ (str. 153)

Čekala jsem knihu, jež mě ohromí a nepustí do poslední strany. V krátkém časovém horizontu před obdržením emailu s informací, že na mě čeká rezervace v knihovně, mi zesnul příbuzný a předpokládala jsem, že přečtením "Život po tobě" se s tím snáz vyrovnám a třeba si osvojím vzorec, jak se s něčím takovým jako je smrt blízké osoby vyrovnat komplexně, a ne po dílčích částech, jež mohou být bolestivé (vzpomínky na společně příjemně strávené chvíle).

Místo toho jsem se párkrát lehce zasmála a po většinu času byla zklamaná z hlavní protagonistky této knihy. Asi za tímto ovšem vidím záměr autora této knihy. Ani smrt blízkého Vás nemusí nakopnout změnit si život k lepšímu. Je to něco jako když osoba s nadváhou hubne a celou dobu procesu diety si představuje, jak bude šťastná, až dosáhne vysněné váhy. Jenže jednoho dne zjistí, že ručička na váze ji pocit štěstí sama o sobě nepřivodí.

Text mi připadal místy hodně zmatený jako by dočasně autorka ztratila schopnost psát tak úžasně čtivě o každodennosti. Abych paní Moyes ospravedlnila, při druhém, pečlivějším čtení na sebe věty opravdu navazují, jen některé věci nejsou výslovně zmíněny asi kvůli nezajímavosti (především nesoulad stran 337 a 338- kdy si Lou smyla z vlasů onen šampon?). Dvě odchylky jsem našla: Proč se na konci první knihy zmiňuje, že Trina si našla přítele, když v druhé knize o něm není ani zmínka? A proč se navzájem popírají věty na straně 128: napřed „Neopírej se o mě.“ A na konci „Nezbylo mi než zavřít oči, přitisknout se k jeho zádům a …“.

Na stránkách ohledně ceny „Romantic novel of the year award“ vévodí tato spisovatelka pouze jednou a sice s knihou „Poslední dopis od tvé lásky“. Proto se mi nějak těžko věří, že každá kniha, která projde pod jejím pérem je ihned bestseller. Ani věhlasným spisovatelům nepovedlo/nedaří, aby každou jimi napsanou knihu každý oceňoval tak kladně v krátkém horizontu po vydání (nebo je v tom předvídavost nakladatelství?).

Omlouvám se za zdlouhavou recenzi, ale chtěla jsem shrnout ty nejpodstatnější aspekty pro budoucí čtenáře se záměrem usnadnit jim rozhodnutí, zda tuto knihu koupit/darovat/půjčit a přečíst či nikoli. Konečné rozhodnutí je ale stejně na Vás.

Nejvyšší čas na trailer úspěšnější "prvotiny"..moc mě zajímá, jak Louisa vypadá ve filmovém zpracování. Dokonce i autorka ve svém poděkování (na straně 393-394) k filmové podobě odkazuje jeden ze svých díků. Poděkování napsala fakt pěkně a osobně, ale zároveň i tak, aby čtenář pochopil, v čem se konkrétní lidé na knížce podíleli.
P.S.-Od autorky už se nic číst nechystám kvůli žánru. Jsem ráda, že jsem "Než jsem Tě poznala" přečetla, ačkoliv "romantiku" nemusím.

3 18.12.2017

Skvělá kniha! Na počátek nutno říct, že nejspíš můj názor vyjádřený v první větě není 100% objektivní, neboť mě zajímá právo. Nicméně málokdy se stane, že mě zaujme jiný právní řád založený na drobet odlišných procesních základech než ten náš. Navíc mě neskutečně přitahovalo spojení práva a medicíny. Úchvatné!
Mám trochu pocit, že autor užívá stále stejné vysvětlení ve svých knihách. Možná je to jen náhoda posílená tím, že dosud předposlední dočtená kniha byla z pera Robina Cooka.
Jinak je ale styl (jako vždy) brilantní, autor udržuje napětí do poslední minuty, místy (hlavně na konci) ve mně vzbuzuje silný pocit strachu a obohacuje můj slovník odbornými pojmy.

3 03.12.2017

Kniha je super na cestování MHD, příp. vlakem či jiným dopravním prostředkem, ale rozhodně se nedá číst v kuse u šálku čaje. Autor mě překvapil pouze jeho konspirační teorií o počasí a některými postřehy v přehledných rámečcích o kulturních rozdílech. Asi na třech místech byl autor i trochu vtipný, nicméně jinak mě kniha v globálu zklamala vzhledem k hodnocení na 87%.Abych autora nezatratila a jeho filosofii předem neodsoudila, možná navštívím autorovu přednášku, věřím, že bude skvělým řečníkem s audiovizuálními podklady a zkusím si přečíst jeho první knihu, ať jeho styl více poznám. Účel knihy u mně byl asi splněn. Zaujal mě Nepál i Čína a možná na základě četby zkusím navštívit svou vysněnou zemi. Nicméně na foru o knihách se sluší hodnotit převážně styl autorův, proto je mé hodnocení takové, jaké je. Kdybych však měla oklasifikovat to, jak se Zibura choval, když hlavně z počátku knihy místy i kritizoval obyvatelé země, dala bych mu hvězdičku jen jedinou. Je nepřístojné kritizovat něčí život v jiné kultuře, obzvláště, když mi daní lidé v nouzi pomohli.

3 16.11.2017

Od knihy jsem, ovlivněná ohodnocením knihy na 85%, čekala asi víc. Souhlasím s názorem pode mnou, že některé citace s odkazem na jiné autory byly spíš nezáživné, ale dokáži pochopit, že pro autorku v té době měly smysl a asi by ji tenkrát nenapadlo, že svůj "deník" vydá. Každopádně k podstatě věci. Autorka prožila v knize těžké období po všech stránkách a i když se kniha místy zdála až nezajímavá, nelituji, že jsem se pročetla až do závěru knihy:). Soucítím se všemi, jejichž život není lehký a přesto bojují, nevzdávají to. Nakonec se vlastní pílí plus vůlí mohou dostat do fáze, kdy se jim daří/jsou spokojeni. A já jim to přeji! Autorka musela s manželem čelit následkům svých synů od počátku do konce, nelze se divit, že u posledního "kousku" jednoho ze synů už sotva popadala dech a tímto ji přeji jenom to dobré! Mile mě překvapila narážka na Chartu77 a neteř Franze Kafky! Dala bych i 4hvězdičky, ale jak píši hned na počátku, vlivem očekávání díla hodného 85%, musím trochu ubrat. Holt očekávání udělalo své:(.

3 30.10.2017

Je mi to moc lízo, ale tato kniha je hned po Koukalovi nejslabší, co jsem od autora četla. Mizerné formátování (za to ale autor nemůže, neb to údajně není v kompetenci autora), zhoršená čtivost (možná i částečně vinou formátování) a závěrečná prvoplánovost. Chápu, že účelem napsaní knihy s osobností může být snaha o zvýšení povědomí z marketingových důvodů, ale takto jednoznačná za mě rozhodně ne, navíc s cílem moci dělat něco jiného než doposud (tedy osobnost je nespíš již vyhořelá svou prací a chce se věnovat přednáškám).

Neuspořádanost knihy tomu celému nikterak nenapomáhala a odvolávání se na jiné části textu, kde se to třeba rovněž tak úplně nehodilo, byla časem otravná.

Rozhodně na autora nezanevřu a těším se na jeho další knihu. Ocenila bych, kdyby přišla na řadu nějaká inspirativní ženská osobnost, ale uvidíme, čím autor překvapí.

#prvniprectenaknihavlednu2025

2 04.01.2025

Kniha krásně graficky ztvárněná, ale to nelze zohlednit v rámci recenze, neb ta je o textu.

Čekala jsem víc vzhledem k tomu, jaké se kniha těší oblibě na sociálních sítích (a to i mezi dospělými nemající děti). Nic nového kniha nepřináší a kupovat si knihu jen kvůli jakž takž povedenému grafickému ztvárnění nelze. Kniha má vlastně otevřený konec, což nijak nevadí, protože to výjimečně není na škodu. Ale když si pustíte film či otevřete knihu od paní J.K. Rowling, tak uděláte líp.

2 25.12.2024

Naprosto dokonalá kniha. Většinou nečtu knihu dvakrát, ale když už se to stane a navíc vím, že ji nečtu v životě naposled, tak to už je co říct.

2 31.10.2024

Kniha mě zasáhla. Opravdu hodně. Nevím, zda je to tím, že jsme s panem Kozubem vrstevníci, nebo zda je to tím, že pocházím ze stejného rodného města nebo kombinace obojího. Ale dala mi podněty k zamyšlení (to, když měl pan Kozub jiný názor na život, než já), zajímavé informace k herectví (byť
herečkou nejsem a nikdy nebudu) a mile strávený čas s velmi čtivou knihou.

Děkuji za to, že tato kniha byla vydaná. Stálo to za to a lepítka, které mám olepítkované zajímavé názory, mluví za vše. Nikdy jsem jich tolik v jedné knize nepoužila jako zde.

2 20.10.2024

Nemám ráda, když je název zavádějící. Už jsem jednou četla obdobnou knihu a rovněž jako zde bylo “knihkupectví ve skutečnosti “antikvariátem, což je rozdíl. Rozumím, že se kniha lépe prodává, když je uvedeno knihkupectví namísto antikvariátu, ale za mě je to klamání čtenáře, které je neodpustitelné. Knihu jsem měla vypůjčenou na základě online rezervačního systému, takže jsem si ji nemohla prolistovat a zjistit danou skutečnost dřív.


Jinak ale kniha pobavila, trochu i pohladila po duši, trochu vytočila (SPOILER: To se opravdu nějaký muž vymočil v knihkupectví? Viz strana 96 knihy a prodavač tomu nezabránil? Doufám, že to bylo do rohu a ne na knihy, neb to mě hodně děsí. KONEC SPOILERU). Taková milá knižní jednohubka pro někoho, kdo si zažil v poslední době opakované čtecí krize (s jinými knihami před touto, které četl poctivě /od A do Z/ a na sílu, aby je dočetl), hlavně u vícero knih v pořadí za sebou nebo kdo si chce jen oddechnout, příp. je kniha vhodná pro někoho, kdo nevěří tomu, jak musí být práce s lidmi náročná a těžká (např. se do kontaktu s lidmi moc nedostane při své práci -programátor a jiné profese).

2 05.10.2024