Lískaran
komentáře u knih

Zatímco se Umberto Eco ve Skepticích a těšitelích zaobíral popkulturou a tzv. nízkými žánry jako teoretik či esejista, v Tajemném plameni je probírání haldami knih a desek tohohle ražení součástí románu – metodou, která má vzdělanému italskému knihomolovi, ročník 1932, oživit ztracenou paměť. Že by tak trochu Ecova čtenářská autobiografie a tím pádem jeho nejosobnější kniha? Každopádně kniha příběhem nejmíň rozmáchlá, protože tady ti detektivové, spiklenci a plány přehazující výhybku dějin jsou leda tak součástí příběhů čtených na půdě. A přesto je tu tajemství, tajemství jednoho života a jeho výhybek, které se zatím ztrácí v mlze, jejíž líčení si bůhvíproč vypravěč Yambo z různých příběhů opisoval. Labužnicky pomalé objevování si tentokrát nejspíš užije člověk tím víc, čím víc má společného s Yambem, ale myslím, že Tajemný plamen královny Loany může oslovit každého, kdo – třebaže ne ve fašistické Itálii – prožil dětství. A hodně přitom četl, samozřejmě :-).


Barvité prášilovské příběhy plné zábavných a pitoreskních nápadů. Rozpůlený vikomt by se musel líbit Timu Burtonovi – zlá polovina šlechtice Medarda, rozmetaného kdesi v Čechách dělovou koulí, páchá ošklivé skutky a stává se na venkově kolem svého panství obávaným živoucím přízrakem, zatímco doktor Trelawney se s vědeckým zápalem zajímá pouze o zkoumání hřbitovních bludiček.
U dalšího příběhu jsem si nečekaně připomněl své dětské lezení po stromech, akorát že mě nikdy nenapadla otázka, co kdybych už nikdy neslezl. Calvino v nejdelším příběhu (říkal jsem si "sakra, co tam jako bude, když je to jen o člověku na stromě?!") ukazuje, že takový člověk se i tak může stát osvícencem či pejskařem – a mít milenky. A hlavně dokáže poskytnout čtenáři na chvíli pohled na svět z jiné, a přece ne nijak vzdálené perspektivy. Úžasná věc.
A v prvním příběhu nás Calvino přenáší do vojska Karla Velikého, kde kromě neexistujícího rytíře Agilulfa zastihneme i slavného Rolanda, válečnici Bradamantu nebo dost pochybné rytíře Grálu. Nemluvě o poučných detailech o rytířské byrokracii (Hlavní intendatura soubojů, odvet a poskvrn cti) či tlumočnících nadávek během bitev. Krásná kniha.


Jedna z mála Čapkových her, která zastarala. Vztahy, jaké tady panují mezi takhle starou dívkou a jejími rodiči a mezi dívkou a neznámým mladíkem už nijak nerezonují se současností. Samozřejmě Čapek je pořád Čapek a píše svěže a vtipně, umí vystihnout různé lidské typy a dokonce rozsekne scénu vulgarismem u autora zcela nečekaným. A příběh o střetu generací a o tom, že je třeba nepromarnit prchavé a opojné mládí, má pěknou lyrickou a trochu melancholickou atmosféru podobnou Měsíci nad řekou nebo Stříbrnému větru. Ale co je trochu pochybné, je autorovo fandění Loupežníkovi, který tu provádí „home invasion“ – pokud se profesorovi nelíbí, že se cizí týpek zamknul s profesorovou dcerou, která ho zná od včerejška a kterou zjevně ovládá, u nich v domě a odmítá kohokoliv vpustit, jsem na straně profesora.


Ten, kdo viděl pár animáků, by si mohl v souvislosti s pidilidmi hned představit souboje s kočkou nebo nějaké kličkování mezi kuchyňskými noži, ale žádné takové eskapády u Mary Nortonové nejsou. Spíše popisy domova malých človíčků (praktikujících pěknou cirkulační ekonomiku) a Arielčinu snahu z tohoto domova, který je pro ni klecí, alespoň na chvíli uniknout. Ne že by kniha nebyla napínavá - zvlášť ke konci je to pořádně dramatické. Starosvětskou atmosféru anglických venkovských sídel a doby, kdy Anglie byla koloniální říší, dokreslují krásné černobílé ilustrace Františka Skály. Poslední věta knihy je ovšem podpásovka…


Lepší nehodnotit. Básně o autorově rodném kraji (Chlumec nad Cidlinou, potažmo východní Čechy) jsou docela pěkné, ale v posledních dvou třetinách přibývá odpudivých veršů reagujících z pozice normalizace na pražské jaro. A když se spojí patos s agitačním kýčem, je to hodně blbý po všech stránkách. Třeba „I šedesátý osmý / kdyby byl Únorem vzat / do učení – jak jinak / jinak moh vypadat“ nebo „A všude kolem i v nás je tolik tolik / čerstvé úpěnlivé krásy / s říjnovým leitmotivem: Se Sovětským / svazem na věčné časy.“ Psát to ještě po srpnu 1968, to už chce opravdu pevný světonázor…

Avram Davidson mě překvapil hned s povídkou Moře plná ústřic – potměšilý příběh odehrávající se v opravně kol působí, jako by ho napsal Ray Bradbury. A klasika připomíná i žánrová nevyhraněnost nebo kritika chování naší civilizace k jiným, ať už to jsou indiáni nebo primitivní obyvatelé jiných planet. A taky různorodost – příběh na téma „podivný přístroj“, nezvyklý důvod pronikání mimozemšťanů na Zemi nebo variace na „zvláštní obchod, kde mají zrovna něco pro vás“, který lehce připomene pozdější Nezbytné věci či Slunečního psa od Stephena Kinga.


Zatímco mnozí si neumí představit Kolín bez železnice a nádraží, Nová cesta ukazuje, jak si obyvatelé Kolína neuměli představit své město se železnicí. Veletovský kreslí živý, plastický obraz kolínského života před polovinou 19. století a řekl bych, že poskytuje bohatý materiál pro historika i sociologa.


Komiks o životě J. A. Komenského je střídán příběhem dívky Filipy a jejích kamarádů asi jako motivace pro čtení o Komenském a pro udržení pozornosti mladých čtenářů, ale na mě (asi celkem pochopitelně) ty části fungovaly spíš opačně. A k tomu příběh o únikovce končí prostě tehdy, kdy to autorka potřebovala – a proto docela nelogicky. Proč se tam nakonec zjevila i ta učitelka, se kterou si třída vůbec nerozumí? V ději ta náhlá změna vztahů nemá vůbec žádné opodstatnění.
Na druhou stranu Komenského životní příběh je podán poutavě a výtvarně zdařile - obzvlášť Fibrichovy mapy jsou krásné a díky velkorysému vydání knihy ještě vyniknou. Je fér, že J. A. K. jako člověk velkého formátu dostal publikaci přesně takových rozměrů.


Protože kuny jsou asi leckdy rozumnější než lidé, dva rody – Lesňáci a Skalňáci - překonají vzájemnou nevraživost a zachrání babičku a sestřenici kuny z Brna. Fajn příběh, trochu napínavý i vtipný (drsné kuny z brněnské Bandy mluví částečně hantecem) a bohatě ilustrovaný.


Jakési mystérium fotbalového zápasu odehrávajícího se vždy ve vlastním čase vytrženém z času všedního se tu setkává s konkrétním vesnickým hřištěm za druhé světové války, jak už naznačuje název sbírky. Jsou tu poetické postřehy o hře i vzpomínky na spontánní zápas proti německým vojákům.
Jen na tomto
kousku země,
ohraničeném
čarami z vápna,
trvají
v této obklíčené
zemi
pravidla
o vztahu
člověka
k člověku.


Generace Nula svědčí o pestré škále stylů (někdy i v rámci jednoho příběhu - Karel Jerie) i žánrů tehdy mladých autorů, ale kdybych měl říct, co si z toho zapamatuju, už to taková sláva nebude. Když to srovnám s antologií Generace 89, výtvarný standard je asi celkově výš, ale zase tu není nic tak vynikajícího jako eroticko-parodická Sheila nebo famózní Dračí let. Ne že by mě to nebavilo, ale není tu moc extra kousků a možná by to bylo zábavnější bez zahánění do tematických chlívků, které tomu už předem dávají nějakou nálepku.


Dnes se hodně užívá obrat, že někdo někomu dává hlas ve smyslu nechává svým dílem promluvit někoho přehlíženého či utlačovaného. Margaret Atwoodová dává hlas červené slepičce nebo Hamletově matce či pohádkovým macechám. Ale nejde tu jen o ženské postavy zakleté ve své roli - Atwoodová dává hlas třeba taky netopýrům. Další povídky to dovádí dál. V nich je například pohledem zvnějšku nahlíženo lidstvo - vidíme se cize a místy ve vtipné zkratce (každá z povídek má jen pár stránek). Ale jiné jsou zase o stárnutí či smrti. Anebo taky o citu Raymonda Chandlera pro popis nábytku. Povídky, které se nedají převyprávět.


Velice vtipná a snad až příliš lehce napsaná kniha. Jako by autor marnotratně nadhodil příběh, který by si zasloužil víc… A že je toho dost. Máme tu nejstarší a převratné autentické svědectví o Ježíšovi – které se při prezentaci samozřejmě musí podřídit pravidlům šoubyznysu a knižního trhu. A jaké by asi byly „recenze“ čtenářů/zákazníků? Právě tohle autorovo napodobení různých výlevů je úžasně trefné a vtipné – je vidět, že už pěkných pár takových četl. Ale Evangelium ohně je i zamyšlení nad tím, jak slova a knihy mohou změnit náš život – ať už jsme jejich autorem nebo čtenářem. A se slovy si hraje i autor – hlavní hrdina objeví a vydá text, který hrozí otřást vírou, a přece se jmenuje Theo (tedy jménem odvozeným od Boha). A zatímco v kapitole Genesis se svitky zrodí z břicha sochy bohyně poničené výbuchem, jako Exodus je nazvána kapitola, kde Theo dostává kopačky od své přítelkyně…


„Nevěřil, že je blázen, to vůbec ne, ale začínal cítit, že jestli tohle nevyřeší, tak se zbláznit může. Připadalo mu, jako by objevil uprostřed hlavy díru tak hlubokou, že když do ní něco hodíte, neuslyšíte žádný dopad, žádné šplouchnutí, bez ohledu na to, jak velkou věc jste tam hodili a jak dlouho jste na ten zvuk s nastraženýma ušima čekali.“
Neodehrává se v Kingově oblíbeném Maine (potažmo v Nové Anglii), ale v Iowě. A vypadalo to, že další změna bude v tom, že půjde o cosi odlehčeného, alespoň podle anotace: „Kdysi si v místní knihovně vypůjčil knihy, které ztratil, a teď musí včas objevit pravdu, aby unikl jak zlé knihovnici, tak policajtovi z knihovny, který nemilosrdně trestá,“ četl jsem na obalu. To zní skoro jako kniha pro děti, přičemž samozřejmě opak je pravdou a jde o obvyklé děsivé svinstvo (to myslím jako pochvalu). Ale přece jenom se mi zdá, že autor tady něco neuhlídal – béčkové vyvrcholení jede trochu pohodlně na vlně klišé a zároveň není jasné, jak „to“ tedy vlastně funguje (víc nechci spoilerovat). A výroky postav o víře a poctivosti šustí papírem.
Ale přesto, že si King vybral slabší chvilku, pořád je to napínavé, děsivé, nabité výstižnými přirovnáními a Daveovo vyprávění o Ardelii je vynikající a hypnotické.
Co se týká Slunečního psa, ten má opravdu nebývalou zápletku, které by ale slušel spíš formát povídky. Antireklama na Polaroid.


Z politických dějin Fanfárie mě zaujala pozdější instituce „tajného krále“: „Kdyby se ve Fanfárii začaly dít nějaké nepravosti, tak by se ujal kralování. Ale protože je tam všechno v pořádku, tak o něm nikdo neví! Proč by měl sedět někde na hradě? Chce si žít stejně jako ostatní skřítkové ve Fanfárii. Těm se žije báječně a nic jim nechybí. Proč by si král neměl žít taky tak?“ Nemluvě o prevenci lobbingu a korupce…
Je lepší znát před přečtením Kouzelnou školku, i když asi ne bezpodmínečně nutně. Občas se mi zdálo, že tam chybí návaznost, ale jinak je to celkem fajn. Krátké kapitoly, hravé nápady a bohatě a půvabně ilustrováno Lucií Dvořákovou.

Spousta kratičkých povídek a u většiny nebudu zakrátko vědět, o čem byly. Autorka si taky mohla odpustit zálibu v žertovných jménech (pan Nenovák, paní Hroznýšová nebo horal Juraj Kečup), ale jinak píše sympaticky stručně a vtipně. A taky svět novinářů, sekretářek, manželů a milenek zpestřuje mimozemšťany, Xantipou, biblickou Evou nebo smlouvou s ďáblem. Od doby vzniku jsou některé povídky trochu vyčpělé, ale zase nabízejí sociologický vhled:
„Tak k sakru, proč nejste šťastnej? Pivo vám chutná, konvertor na druhý televizní program jste sehnal, tužkové baterie do tranzistoráku taky; toaletní papír vám posílá strejda ze Švédska, Slavie zůstala v I. lize, auto máte, chatu, krásně zařízený byt, krucinál, co vám ještě chybí?“ čertil se ďábel…


Vtipné a krvavé eskapády hospodských kumpánů / sympatických zabijáků pořád fungují – s tím, že nejzábavnější nejsou přestřelky a destrukce, ale sarkastické pošťuchování mezi výbuchy a komiksové momenty, které se špatně popisují – třeba detail Tommyho a Nattových rukou podávajících si balíček cigaret s lakonickou otázkou „Máš ještě ten pancerfaust, cos koupil od rybáře Timmyho?“ přičemž za zdmi zdemolované koupelny zuří v ulicích jurský armageddon. Nebo nenápadná cedule „Peckinpahova třída“ před barem U Noonana, naznačující Ennisův inspirační zdroj a zároveň ironicky informující o charakteru lokality.
Co se jednotlivých příběhů týká, ten titulní mohl ubrat na patosu (a přidat na dějepisu – vzpomínaný příběh z druhé světové se těžko mohl odehrát „na samým konci čtyřicátých let“). „Úžasňák“ je zasloužená pocta superhrdinskému týmu složeného z těch nejbizarnějších magorů, kdy hlavně jejich schůze stojí za to. Nejvíc se mi ale nakonec líbilo na pohled jednoduché „Čerstvé maso“ – protože je vlastně o lásce k dinosaurům.


Karel Thein se se stejnou vážností do hloubky zabývá Godardem i Johnem Woo, Záhadou Blair Witch i Vertigem, Julií Robertsovou v Notting Hillu i Godzillou a kromě konkrétních snímků se věnuje podstatě filmu obecně, vývoji televizních seriálů či nástupu barevného filmu nebo významu světla. Theinovy texty jsou obdivuhodné i iritující. Příměry a důkazy čerpá od Aristotela přes Beethovena a Freuda až třeba ke kyberpunkovému spisovateli Nealu Stephensonovi. Eseje s filosofickou hloubkou (řečeno méně hezky - místy jsem nerozuměl třeba i celému odstavci) nešetří pronikavými postřehy, překvapivými souvislostmi (podobnost práce se světlem v Eastwoodových filmech a u barokních malířů) a básnickým viděním, ale také autoritativními tvrzeními, která na mě někdy působila jako vytažená z klobouku. Ale pak jsou tu takovéhle krásné věty:
„Opouštěné lásky jsou interpunkcí akce, v níž jde vždy o osud světa jako celku.“ (o bondovkách)
„Mulholland Drive ukazuje věci, které si bez filmu neumíme přesně představit, a přece jsou nadosah, jako noc ukrytá v záhybech dne a polibek v polibku.“
„…Cameronova tekutost rozpouští čisté gagy, které patří k akčnímu filmu jako poukaz na jednu z jeho formálních inspirací, jíž je zlatý věk americké grotesky. Společné otázky obou žánrů („co vydrží tělo?“ a „s čím se ještě může srazit?“) jsou přitom podřízeny rychlosti, která ničí pevné vazby na konkrétní věci.“


Mnoho psů, zajícova smrt… Ve druhé části Divokých detektivů jsem si trochu připadal jako zajíc uondaný asi padesáti různými vypravěči, jejichž životy se protly či jen potkaly s osudy Odyssea Limy a Artura Belana, a proto dostali svůj hlas. Jsou to střípky, které se v takovém množství mezi sebou akorát pomíchaly, než aby se z nich dalo něco sestavit. Ale možná to právě ukazuje, že co je člověk zač a jaký byl či mohl být jeho život, se zkrátka často jednoznačně říct nedá. Zato první (a podobně třetí) část, kdy se vypravěč noří do bohémské společnosti žaludečních realistů, má drajv i kouzlo, a kdybych to byl četl na vejšce, určitě bych tehdy chtěl žít jako bludrealisté.
Celkově úctyhodné dílo nechávající přes četná svědectví a detaily pořád dost otazníků a tajemství a taky dává pocítit prchavost času a paměti. Ale taky pro mě znamenalo místy stereotyp a dojem, že to nikam nesměřuje – což samozřejmě může být můj problém. *** a půl


Nejdřív se mi zdálo, že autor moc exhibuje, jak je vtipný a drsný, a vědomí povídek bez point mě taky dvakrát nenutilo hltat další a další texty. Ale Haklovy klady mě nakonec postupně přetáhly na jeho stranu. Jeho povídky jsou často spíš situace odkrývající podivnost či absurditu skutečnosti nebo výseky ze života postav, které směřují odnikud nikam. Hospodské filosofování, historky o různých magorech, noční toulky Prahou i jinudy vynikají citem pro dialog, atmosféru načrtávajícími postřehy a údernými přirovnáními.
Co mě překvapilo, je nejlepší povídka celé knihy Dva dny ze života Evy F. Místo pražského chodce pozorujícího svůj život i bizár v ulicích je tu najednou turistický thriller z chorvatských hor s hutnou atmosférou a několika momenty děsu z něčeho pohybujícího se obvykle mimo náš zorný úhel…
