Litocha
komentáře u knih
Skóre
Elle Kennedy
Přijde mi, že má série sestupnou úroveň. Dean mi nijak zvlášť sympatický nebyl - jsem už prostě jiná generace, ale snaha vyspat se se vším, co nosí kalhotky, si u mě moc bodů nevyslouží. Navíc se tady základní příběh v zásadě opakuje a té proměně jsem tentokrát tak úplně nevěřila. Je ale pravda, že i já jsem se v určitých pasážích hystericky řehtala, takže cíl pobavit kniha rozhodně splnila. (Stejně je ale první díl můj nejoblíbenější.)
O veselé mašince
Jan Čarek
Veselé leporelo s (pro našeho kloučka) atraktivním tématem (nejvíce mě pobavila mašinka cucající brčkem vodu z kádě), ale poněkud nevyváženými verši. Hravé přirovnání sloupů ke konvalinkám střídají místy trochu těžkopádné rýmy nebo neobratné/zastaralé formulace. Jinak je to ale určitě mnohem zajímavější knížka než velká část toho, co dnes vychází pro nejmenší děti.
Krtek a potopa
Zdeněk Miler
Tenhle příběh se opravdu povedl (i když večerníčkovou verzi Krtek a myška mám asi ještě raději). Příběh je srozumitelný i prťouskům, je dobrodružný, má poselství, tradičně poutavé výtvarné zpracování. Co víc si ještě přát?
Krtek a medvědi
Zdeněk Miler
Ale jo. Mám ráda příběhy s Krtkem, ne jen jednotlivé básničky, takže v tomto směru jsem spokojená. Výtvarná stránka je kouzelná, pochyby mám ovšem o tom, jak by to vypadalo, kdyby chtěl krtek skutečně chytit do tlapek kapra. Nemůžu se zbavit pocitu, že to velikostně nějak hapruje. Taky tady Krtek tak trochu ostrouhá, ale i to koneckonců patří k životu.
O té noci
Julie James
Tyhle knížky mě baví. Tentokrát jsem měla příležitost podívat se na právnickou profesi zase trošku z jiného úhlu. Potěšil mě návrat známých postav a líbila se mi i společná minulost hlavních hrdinů (ta byla pro mě zpracovaná líp než u Na ostří nože). Rylann mi byla moc sympatická a jako vždycky jsem si užívala slovní přestřelky, mám ráda pohotové hrdinky s ostrým jazykem. Možná to bylo trošku zkratkovité a pohádkové, ale i tak si myslím, že jsem si knížku do letních veder vybrala dobře.
Očistím tě od hříchu
J. D. Robb (p)
Zajímavý, pro Evu (a nejen ji) hodně osobní případ. Líbila se mi předvánoční atmosféra (mám moc ráda Mavis i manžele Mirovy) i netradičnost případu - pátrá se v minulosti, takže rozplétání nitek případu je o to náročnější. Zaujaly mě nové postavy, doufám že třeba s Quillou se ještě někdy setkáme. Zklamaná jsem jen ze zdejší anotace, podle mě prozrazuje příliš mnoho.
Ďábel na jaře
Lisa Kleypas
Četla jsem po prvním díle a tenhle se mi jeví povedenější. Zatímco v Chladnokrevném ničemovi mi dvojčata moc sympatická nebyla, tady si mě Pandora získala, autorce se podařilo jí vtisknout specifické rysy a působila na mě jako živá. Jen to lpění na svobodném stavu nějak skřípalo: všichni mužští dodavatelé by se jistě mohli přetrhnout, aby s respektem jednali se svobodnou ženou, to určitě. Ve výsledku Pandora Gabriela pěkně převálcovala (však by si zasloužil svatozář). Zase to ale byla příjemná změna proti všem panovačným macho typům.
Moc se mi líbila soudržnost a vztahy mezi členy Gabrielovy rodiny. Mám ráda provázanost mezi postavami z různých knih (a sérií) a Evii jsem vždycky měla v oblibě, takže jsem si scény s ní a jejím manželem vyloženě užívala.
Celkově je to svěží, příjemná romance se svébytnou hrdinkou a dokonalým hrdinou, chvílemi vtipná, chvílemi napínavá, takže jsem spokojená.
Papírová princezna
Erin Watt
Trošku váhám nad hodnocením. Knížka je mimořádně čtivá - přečetla jsem ji za půl dne. Působí na mě tak, že se autorky při psaní bavily. Hrdinka je holka od rány, která si nic nenechá líbit, dostatečně sebevědomá, aby se nenechala zdrtit odsudky ostatních, na druhé straně v pro ni cizím světě i nejistá. Je to ale jedna velká pohádka, do které je navíc zakomponována halda klišé. Navíc Royalové působí jako zpovykaní spratci, takže tu jejich auru moc nechápu.
Všechno, úplně všechno
Nicola Yoon
Nic, co by mě naplnilo bezbřehým nadšením. Zpočátku jsem se bavila - bábovka byla opravdu skvělá - ale zhruba od chvíle, kdy se Maddy odhodlala k velkému kroku, mě to nějak přestalo bavit. Snad to je tím, že spousta věcí je v téhle knížce nedomyšlených, nedořečených a pohybuje se po povrchu. Vztahy byly tak nějak ploché, autorce jsem to nevěřila. Přestože výchozí situace a forma nejsou úplně obvyklé, příběh vlastně nijak nevybočuje z řady.
Ideální manžel
Oscar Wilde
Prostinká zápletka, ale těžiště je stejně v přehršli bonmotů, sarkastických poznámek a dodnes platných postřehů o živočichovi zvaném člověk.
Cosi o tobě
Julie James
Čtení jsem si vyloženě užívala - hrdinka není žádná puťka, ale je šarmantní, asertivní a pohotová, hrdina-superagent s buldočí povahou a odzbrojující přímostí je vrcholný sympaťák a jiskření mezi nimi je nanejvýš zábavné. Když se k tomu přidají výborné vedlejší postavy, které zajišťují další várku vtipu, bylo pro mě čtení téhle knížky potěšením.
Odvrácená tvář lásky
Colleen Hoover
Pro mě nejslabší kniha autorky. Obecně mám problém s uvěřitelností u knih, které začínají jen jako sexuální "vztah". Kdy a jak se z toho stane láska, když se zajímají jen o to, kdy se spolu zase vyspí a setkávají se ve vakuu a za jediným účelem? Na čem je taková láska založená? Jak můžou toho druhého opravdu poznat? Zatímco v ostatních Coleeniných knihách o sex vlastně skoro nejde, tady se velkou část knihy točí vše kolem něj.
Knize ale nelze upřít poutavost, zvlášť v Milesových pasážích, Tate na mě působila spíše matně. Vlastně si nejsem jistá, že k sobě ti dva patří - a to je vždycky špatně.
Milesovy části mi připomněly slam poetry, které se Coleen věnuje jinde. Vysvětlení jeho pohnutek mě zasáhlo snad o to víc, že poměrně krátce před čtením jsem prožila obdobnou přelomovou událost, naštěstí bez Milesova konce. Na jeho místě bych se asi zbláznila.
Líbí se mi obálka. Jen zdánlivě nemá souvislost s knihou.
Nebe je všude
Jandy Nelson
Působivý a neobvykle napsaný příběh o snaze vyrovnat se se ztrátou nejbližšího člověka. Snad každá postava byla více či méně excentrická, ale přesto působily uvěřitelně. Zaujal mě autorčin styl, její nečekané postřehy a neotřelá přirovnání. A některé z básniček, které Lennie trousila okolo sebe, mě zasáhly. Na to, že se tam toho (z hlediska akce) zase tolik neděje, mě tahle knížka až nečekaně upoutala.
Rocková hvězda
Kylie Scott
Zklamání. Začalo to docela nadějně, ale pak jsem se do čtení musela nutit. Postavy bez jakékoliv bližší charakteristiky, jejichž motivace jednání je mi záhadou, rozhovory plné patetických frází, zkratkovitost, celé to na mě působilo chladně, bez emocí. Jako by kniha vznikla podle šablony, osobitá snad byla jen pasáž o pizze se zeleninou. Příběh naprosto nevěrohodný - opravdu se mi pokoušela autorka namluvit, že u dvou hlavních postav vznikla během dvou dní, ze kterých se většinu ani neviděli, láska až za hrob? Na základě čeho, proboha? Nevěřila jsem jim ani nos mezi očima. Zmiňovaný humor jsem v knize nějak neodhalila. Za mě to byly vyhozené peníze a další díl si ráda nechám ujít.
Co skrývá les
Kateřina Tučková
Při čtení tohohle leporela mi vyvstalo na mysli pořekadlo "ševče, drž se svého kopyta". Z Kateřiny Tučkové básnířka nebude. Než číst neobratné, školácké verše, dala bych raději přednost próze. Ilustrace se vyvedly tak napůl.
Byltopes
Peter Bently
Byla to psina! Sláva, konečně někomu došlo, že veršované knížky by měl překládat někdo, kdo to umí, což Robin Král bezesporu je. Takže díky němu pak v textu nic nedrhne a neškobrtá, není otravně popisný, ale má švih a člověk se může cele soustředit na tenhle zvířecí holmesovský hon na Kňouryjartyho.
Ilustrace jsou taky moc fajn, řekla bych, že se krásně ladí k tématu – jen teda myš Watsonová měla spíš než čumáček prasečí rypák :) Navíc jsou významným dokreslením děje. Super jsou plakáty WANTED na předsádce.
Věkové doporučení: od 5 let. Zápletka je samozřejmě jednoduchoučká, ale zpracování stojí za to. Myslím, že si tenhle kousek díky parafrázi na Sherlocka Holmese a vtipu hodně užijí i dospělí (a třeba se kromě pobavení i lehce zamyslí – takových Mžourků můžeme i v lidském světě potkat docela dost).
Takže jen držím palce, aby se Kňouryjarty opravdu vrátil.
Aha! Takhle voní Praha!
Miroslav Klíma
Tahle knížečka pro mě byla příjemným překvapením. Současná dětská poezie bývá prvoplánová (aneb každý, kdo umí zrýmovat pes a les nebo láska a páska, má pocit, že může psát básně pro děti). Tahle není. (Nakoukla jsem do ní při zpracovávání novinek – a na rozdíl od jiné, plné banálních, kolovrátkových veršovánek, tuhle jsem neodložila, ale se zaujetím dočetla až do konce.)
Líbí se mi spojení s Prahou, které z básniček tu více, tu méně vykukuje. A nečekané postřehy, ty mě přiměly si vzpomenout na verše Mileny Lukešové, ta se taky dokázala podívat na běžné věci neotřelýma očima. Zajímavé jsou třeba dvě básně zpracovávající návštěvu kina, každá ale z pohledu jiného ze sourozenců.
Jak už to tak bývá, ne všechny texty mě zaujaly stejně, ale celkově je knížka určitě na pochvalu. (Jakmile se nám do knihovny zase vrátí, určitě si ji na chvíli zase uzmu pro sebe, abych si ověřila, že funguje i na podruhé.)
Rychlé večeře
kolektiv autorů
Jestli bude každodenní vaření odteď radost, říct nemůžu (i když v mém případě spíše ne), ale rozhodně díky téhle kuchařce odpadne větší část prakticky každodenního dilematu, co zase vymyslet k jídlu. Najdeme tady množství receptů rozdělených do šesti kategorií: polévky, těstoviny, maso a ryby, z jednoho hrnce, rychlovky, do ruky. Většinou opravdu nezaberou významné množství času, čerpají z různých národních kuchyní, využívají různé přílohy (až tedy na můj oblíbený bulgur, se kterým tady není jediný pokrm), jsou opravdu lákavě nafocené. Více ocením ty z běžných surovin, některé totiž - jak je u Apetitu zvykem - obsahují neobvyklé a někdy hůře sehnatelné ingredience (nebo alespoň jídlo potřebuje předchozí plánování). Rozhodně ale minimálně částí pokrmů rozšířím náš rodinný jídelníček.
Strašidýlka
Egon Bondy (p)
Nevím, jestli jsou Bondyho Strašidýlka pověstná, mě během studií minula (ovšem ani tehdy mi Bondy moc nekápl do noty, takže možná nejsem cílový čtenář). Samotný text by se mi jakž takž líbil. (I když pražské čtvrti mám v paměti z Žáčkova "Na Smíchově jsem se smál, ve Strašnicích jsem se bál. V Kobylisích jsem jel na kobyle, řehtala se na mě roztomile...", který si s nimi poradil líp a tím, že ho znám déle, je pro mě originálnější.)
Kamenem úrazu je ale podle mě to, že byla knížka vydána jako leporelo pro nejmenší, ale v textu se projevují dospělé záležitosti – jednak odkazy na konkrétní osoby, jednak třeba dolévání piva a zhášení cigarety. Přemýšlím, proč bych ji měla chtít číst třeba dvouletému nebo tříletému dítěti.
Problematické jsou pro mě i ilustrace. Možná nemám výtvarné cítění (nebo ho mám příliš plebejské), ale připadá mi, že Meander se specializuje na "umělecké", mnohdy nelíbivé ilustrace. Tyhle na mě svými temnými barvami, chaotičností a určitou tvrdostí taky nijak kladně nezapůsobily. Je ale pravda, že moc pečlivě jsem si je neprohlížela. Možná bych je při opakovaném prozkoumávání ocenila víc. Ale vzhledem k textu knížku znovu otevírat nemám chuť.
Vlk a tma
Daniel Rušar
Od autora jsem četla tři knížky, ale prostě jsme se nepotkali. Ani jedna mě nenadchla. Záměr dobrý, ale zpracování pokulhává. Nejpřesnější slovo, které mě k nim napadá, je mdlý.
