LordSnape komentáře u knih

Na komiks jsem náhodou narazil v knihovně a zlákal mě námětem a faktem, že je autobiografický. Silné téma, příběh i kresba. Nejvíce jsem Čerwuišem soucítil ve chvíli, kdy se vrátil zpět ke svému původnímu kmeni. Nepatřil pak nikam. Ani ke svým, kteří mu vyčítali novosvětské západní návyky a oblečení, ani do Evropy, pro jejíž obvyatele byl pořád jen divochem a indiánem, i když v novém oblečení.

4 09.05.2017

Přečetl jsem to celé během hodinky v čekárně u doktora a úplně mě to rozštípalo. Ten pocit, že milujete někoho, kdo pomalu umírá a kolikrát se jej i bojíte intimněji dotknout ze mě jen tak nevyprchá.

5 16.03.2017

Ou, tak tohle byla slastná jízda, kterou jsem si náramně užil. Sněhu vypadá skvěle, takže se Wolfimu vůbec nedivím. :-) Kresba je super a krásně detailní. Mýty šláply pořádně do pedálu, až krev stříká a já se těším na další díl, protože jsem si na téhle sérii pomalu vypěstoval závislost.

2 16.03.2017

Alegorie na Orwellovu Farmu zvířat se povedla. Prasátka opět berou do ruky svůj osud a Mýtovu pořádně zatopí pod kotlem. Jednotlivé postavy se začínají více profilovat a je docela jasné, že si v dalších dílech Willingham nebude brát servítky a klidně nechá někoho dalšího odpravit. Mýty pro mě představují vyrovnanou, zábavnou fantasy sérii pro dospělé v rámci komiksů. Já se bavil.

Ou shit, tak tohle byla slastná gore jízda! Konečně jsou Vetřelci pořádně akční a zábavní. První povídka není špatná, Arcudi umí dobré scénáře a tvořit zajímavé postavy, včetně těch záporných. Kombinace Mozarta s pěstováním alienů mě bavila. Druhá povídka Pevnost na scénu opět přivede super hláškujícího syntetického vetřelce. V Šílenství Arcudi opět přitlačí na pilu a pošle do mixéru celou četu mariňáků. Krev a kyselina je všude! A vůbec nejlepším tahákem je profesionální lovec Mondo. Geniální, hláškující, super postava, jak vystřižená z osmdesátek. Tenhle týpek se nelekne ničeho a kdyby vetřelci měli přeci jen trochu pudu sebezáchovy, vyhnou se mu obloukem. Mondo mi opět připomněl to, co mě bavilo na prvním Omnibusu s Predátorem.

4 16.03.2017

V celku průměrný Vetřelčí omnibus. Osobně mě bavily ty dlouhé povídky, páč ty kratší na konci samotné knihy byly víceméně o ničem. Koncept se tu opakuje, ale v hlavě mi uvízla povídka třetí od Woodringa, který umí napsat super záporáky a rozhodně nešetří červenou. Zde vystupuje magor Dr. Church. Ten mě fakt bavil. :-)

3 16.03.2017

Nejde o to, že by komiks byl depresivní nebo prostě smutný, ale je spíše takový o ničem. Pořád nechápu, proč je v názvu: "nejchytřejší kluk na světě". Prokousal jsem se až na konec a Jimmy na mě pořád působil jaksi odevzdaně a neprůbojně. Nemastné, neslané a přitom tam potenciál byl. Jasně, můžeme namítat, že takové literární postavy tvořil i sám Kafka, ale on je aspoň zasadil do zajímavých situací nebo nějakého tragického prostředí, čehož jsem si tady zrovna nevšiml.

1 16.03.2017

Po přečtení tohodle komiksu vím, že původní předlohu číst nebudu, protože bych ji stejně asi nedocenil a nepochopil. Osobně si poprvé v životě dovoluji nedat hvězdičkové hodnocení, protože si myslím, že by to ode mě vůči Mahlerovu podání nebylo fér.

Jo, tohle mě hodně bavilo. Andersson má skvělou fantazii a účinně ji dokáže převést na papír. A je úplně jedno, zdali je hlavním hrdinou kapající kohoutek v koupelně, Auťáček, Traktorka, rostoucí plant rodiče v květináči nebo geniální Bouráček.

1 16.03.2017

Dřív jsme jim říkali řiťolezci, anální alpinisti, vychcánci, ale zmrdi fakt ne. Původně jsem si knihu půjčil v knihovně, protože jsem čekal i nějaký návod nebo i poučky, jak se proti těmto praktikám účinně bránit, ale ono nic. Autor, co si říká D-Fens jen komentuje, pejorativně nadává a vypisuje své osobní zkušenosti z reálu, ale nikoho nebrání. Po půlce mě to už přestalo bavit. Je dosti vidět, že je to původně psáno pro blog jako pouhé odplivnutí si z přetlaku v hlavě. Víc drzosti a nadávek, se automaticky nerovná více zábavy. Přeskočil jsem pak na konec, abych se dozvěděl něco o vohnoutech, ale ve výsledku je to pořád dokolečka ta samá sračkoidní písnička. Bla, bla, bla. Je to škvár. Škoda papíru.

7 16.03.2017

Ve výsledku to byla docela prča. Určitě se nechystám od St Aubyna číst další knihy, ale tohle jsem si přečetl díky tématu týkající se literárních soutěží. Ze všech těch postav mi nejvíce v hlavě uvízla promiskuitní Katherine, Sonny chystající svůj velký revenge a jeho teta, autorka kuchařky, kterou nominovali prostě omylem. Byla sranda, jak se porota dohaduje o vítězi ještě před samotným vyhlášením, nebo podle jakého klíče se jednotliví adepti dostávají do širší nominace. Je to fraška. A to jak v téhle knize, tak i v reálu. Můžeme se s klidem podívat na vyhlašování naší Ceny knižního klubu, která si také prošla mnoha pseudoskandály. Osobně mám za sebou pár povídkových soutěží a mohu s klidem říci, že je to všude úplně stejný. Stejně tragický, pokud nevlezete do toho správného zadku. :-)

1 16.03.2017

O samotné transakční analýze nevím co si myslet, ale popis samotných her mě hodně bavil. Je pravda, že už se některé motivy mohly změnit a určitě přibyla i spousta dalších her, které by určitě stály za to, aby je někdo zapsal a představil širší čtenářské obci. Popularitě Berneho knížky se nedivím. Přišel s něčím novým, neokoukaným a dokázal psychologii vztahů a mezilidského kontaktu vysvětlit i lajkovi. Jen je škoda, že se českého vydání nedožil.

4 16.03.2017

Osobně mě k tvorbě pana Chianga přivedl také až zmíněný film Arrival podle ústřední povídky. Sbírka jako celek je dosti zvláštní. Odrazuje se v tom, jaké zájmy autor má - od UI, přes teologii, vědu až po oblíbenou lingvistiku. Kdybych se měl přiznat, tak mi vyloženě nesedla akorát jedna povídka, ale stejně jsem nad ní pak přemýšlel. Co se mi ale na knize líbí, je nesporný fakt, že vás prostě donutí se zamyslet nad věcmi, které si buď neuvědomujeme anebo je přehlížíme. Proto se mi asi nejvíce líbila Když se vám líbí, co vidíte: Dokument. Chiang též střídá i formu psaní a čtenáře nenudí zbytečnou omáčkou. Samotný koncept Příběhu vašeho života dle mě více vyniknul ve filmu, ale třeba šok hlavní postavy z Dělení nulou by už lépe vykreslit nešel. Povídky s tak zajímavými tématy, navíc krásně napsanými, a s tolika myšlenkovými podtexty se těžko ve fantastice hledají, takže jsem rád za takovou zkušenost. Chci víc!

7 16.03.2017

Prequel k Sandmovi po stránce příběhové zrovna nehýří nápady a originalitou, i když tu zůstává taková ta chuť tajemna a ezoterické epičnosti celého světa. Jenže výtvarná stránka knihy vše ostatní zatraceně přebíjí! Williams III a Dave Stewart stvořili asi jedny z nejlepších kreseb, jaké jsem kdy po přečtení tolika komiksů viděl. Jakmile si Předehru přinesete domů, začnete číst či jí jen listovat a narazíte na první rozkládací dvojlist, zákonitě si musíte učůrnout blahem.

4 16.03.2017

První příběh se mi líbil i když byl dost tragický a poněkud amorálně drsný. Ale u druhého mě samotné čtení štvalo a ztrácel jsem se v těch jednotlivých ztroskotancích a příbuzných. Chápu o co v obou případech Waltarimu šlo, ale já prostě takovouhle četbu osobně moc rád nemám, čemuž odpovídá i hodnocení.

1 16.03.2017

Dočteno. Moje první setkání s panem Faberem a jeho krásným jazykem. Uf. Už si ani nepamatuji, kdy jsem se takhle cítil. Připadal jsem si jako Bastian v Nekonečným příběhu. Vtáhlo mě to do děje a jako bych tam byl s nima. S Peterem i s Beatrice. V jejich světě. Držel jsem jim palce, smál se a cítil jejich vzájemnou lásku, trpěl s nimi, občas nemohl spát, protože myslel na Oázany a jejich úděl. Zvláště pak na Milovnici Ježíše 5. Někdy jsem i nahlas nadával, že ta kniha je zlá a že se tohle nesmí stát, proboha! Poslední dvě kapitoly už jsem jen vzlykal a brečel. A teď? Teď si jen otírám slzy, že to celé končí.

21 02.03.2017

Je to dobrodružné, erotické, místy zábavné, steampunkové a k odreagování. Tím bych to asi uzavřel. Co se týče samotné úpravy knihy, tak si opět dali v Gorgoně záležet. Graficky je krásná jak navenek, tak i uvnitř. Překlad je krásně dobový, ale osobně mě štvalo tempo knihy, které je místy vážně vláčné a autorovo otravné obracení se ke čtenářovi, aby obhájil postup nebo čin postavy v danou chvíli či pro přeskakování dál v ději. V neposlední řadě je tu také až kriticky nadměrný výskyt vykřičníků v textu. Samotná pohnutka hlavních záporáků nicméně není moc originální i když chápu, že Žiljakovi šlo zřejmě o srovnání se s určitou vnitřní frustrací. Nicméně nebýt popisu SP okolí, kdy na scénu vlítl pan Zeppelin, mohlo by se klidně jednat o příběh, zasazený do 30. let minulého, kdy byl na vodu spuštěn Bismarck. Kniha se ale i přes mé výtky čte dobře a je fajn. Naráží a používá spousty skutečných událostí a osob, a tak je dobré si občas prolistovat poznámkový aparát. Pro seznámení se s tímto podžánrem určitě hodno k doporučení.

2 13.02.2017

Krásné eseje o přírodě, staré americké kultuře a proč je dobré zvyky původních obyvatel chránit a zachovat.

3 13.02.2017

Předně vůbec nechápu, proč se kniha jmenuje Mytologie. Je to velice zavádějící. Měla být o sémiotice, ta mě zajímá, ač jsem třeba v tomto ranku Eca nedočetl, protože byl na mě moc odborný. V případě Barthese se stalo jen to, že jsem knihu odložil asi při čtení třetího eseje, kde se autor ušklíbá nad tím, že někteří marxisté si na to jen hrají, a přitom o marxismu nevědí zhola nic. Chápu, že je to dané dobou, ale tohle se po dobře napsaném prvním wrestlingovém článku objevuje čím dál častěji a to vážně číst nehodlám. Divím se, že to ještě dnes vychází a že to vůbec ještě někdo čte, když je zde určitě kopa dalších literárních teoretiků, kteří mají co říct k dnešnímu světu.

2 13.02.2017

Fuuuu, hodně silná kniha. Je neskutečné, že o samotné havárii a teorii jaderných zbraní či elektráren toho bylo napsáno tolika, a o následcích už tak bídně málo. Kniha ukazuje, jak stačilo málo, aby se lidem během chvíle zhroutil celý život. Obvykle u čtení nebrečím, ale při popisu těhotné ženy, co se starala o manžela, kterého nahnali přímo k elektrárně hasit požár, aby pak následně porodila mrtvou holčičku, kterou ji nedovolili ani řádně pohřbít a musela se rozloučit s tělíčkem v krabici, mi už vážně tryskaly slzy skrze koutky...

11 13.02.2017