LordSnape komentáře u knih

O samotné transakční analýze nevím co si myslet, ale popis samotných her mě hodně bavil. Je pravda, že už se některé motivy mohly změnit a určitě přibyla i spousta dalších her, které by určitě stály za to, aby je někdo zapsal a představil širší čtenářské obci. Popularitě Berneho knížky se nedivím. Přišel s něčím novým, neokoukaným a dokázal psychologii vztahů a mezilidského kontaktu vysvětlit i lajkovi. Jen je škoda, že se českého vydání nedožil.

4 16.03.2017

Prequel k Sandmovi po stránce příběhové zrovna nehýří nápady a originalitou, i když tu zůstává taková ta chuť tajemna a ezoterické epičnosti celého světa. Jenže výtvarná stránka knihy vše ostatní zatraceně přebíjí! Williams III a Dave Stewart stvořili asi jedny z nejlepších kreseb, jaké jsem kdy po přečtení tolika komiksů viděl. Jakmile si Předehru přinesete domů, začnete číst či jí jen listovat a narazíte na první rozkládací dvojlist, zákonitě si musíte učůrnout blahem.

4 16.03.2017

Jodorowsky je ďábel! Je tam úplně vše, co byste v komiksu chtěli vidět, ale báli jste si o to říct.

4 15.01.2017

K tomuhle mě přivedlo přečtení Spratka. Jsem tady asi jediný, že. :-) A prakticky se nemohu přiklonit ani k jednomu z táborů. Malazská říše jako svět je nádherně vypracovaný a skvěle fungující se všemi možnými, ať už lidskými či jinými rasami. Co mě na Měsíčních zahradách hodně bavilo, nebyl ani tak rozsah, ale spíše ty jednotlivé nitky, které se společně krásně proplétají. Pak jsou zde nicméně postavy a motivy, které jsem moc nechápal anebo mě nebavily. Mocenské pletky v Darúdžistánu mě štvaly, Kruppeho mluva je na zabití a asasíni trochu podcenění i když souboj na střeše byl bomba. U tak rozsáhlé knížky bych čekal i trochu více konzistentní děj, ale ten je místy dosti rozvleklý a přišlo mi, že Erikson místy sám nevěděl, kudy kam. Lidi mi byli tak nějak ukradení, až na Líto a pár Paličů mostů, kdežto ostatní rasy jako Imassové nebo Tiste Andi jsou super. Samotný princip magie a následné ovlivňování ze strany Bohů a vládců chodeb bylo skvělé a dobře míchá kartami. U příběhu mě štvala jedna věc a to, že směřuje prakticky k jednomu velikému boomu v podobě jaghutského tyrana, který je ve výsledku naprosto trapný. A to i přes svou namachrovanost. Konec trošku uspěchaný. Ve výsledku je to kniha spíš o skvěle vybájeném světě a o okamžicích. Žádná veliká, epická cesta se nekoná, protože v Malazu je to jako v životě - buď se probiješ, nebo tě ušlapou. Erikson je dobrý cynik a mám rád jeho styl psaní i humoru, takže Měsíční zahrady beru jako slušný rozjezd a očekávám, že se bude série vyvíjet v průběhu mého dalšího čtení.

4 11.11.2016

Jestli měl být Sláine odpověď na barbara Conana, tak dovolte, abych se tady zasmál. Conan totiž v Howardově podání nebyl hlupák a jeho příběhy byly aspoň zajímavé a napínavé. Sláineho putování je nijaké. Už jen jeho důvody a principy, za které bojuje jsou prostě takové o ničem. Je mi jasné, že v pozadí je jakási Bohyně, která tahá za nitky, ale ta má v příběhu asi stejnou roli jako Madam Pavučina ve Spidermanovi. Jeho spoluputující trpaslík by byl docela dobrým sekundující postavou, kdyby jej barbar pořád svými kecami nesrážel a nedával najevo, jak jím pohrdá a je mu vlastně celý u řiti. Tak proč s ním proboha vůbec někam jde? Při čtení jsem i přemýšlel, kde že jsou ty Millsovy anarchistické myšlenky? Jasně, u Soudce Dredda je to hodně patrné, ale tady?

Oba příběhy začínají tak podivně. Prostě najednou projdou bránou a ocitnou se v nějaké známé době, kde vystupují i nějaké nám známé postavy. Ty mají pak své zájmy. Sláine však nebojuje za sebe, ale za bohyni a zachování pohanství, To je celé. Někam přijde, řekne "polib mi břiť" a zase odchází. Ostatní trochu piklí a snaží se ho zastavit, ale je jasné, že je to marný boj. A tak se buď stáhnou anebo s ním spojí. Jediné, co mi docela přišlo zajímavé, byl fakt, že i v raném křesťanství se věřilo a učilo o reinkarnaci. Sláineho milá Niamh byla zajímavá a fajn postava, ale na celý komiks je to málo. Ať už jde o Robina Hooda nebo hledání ztracených pokladů kvůli sporu padlého krále Artuše s Mordredem, nesedlo mi to a fakt jsem se nudil téměř od začátku do konce. Ale dočetl jsem to nakonec.

4 02.10.2016

Potvrdilo se přesně to, co jsem si myslel už u druhého dílu. Klasický problém s trilogiemi totiž spočívá v tom, že je děj neúměrně roztahován. Knihovna duší tedy začíná odhalovat jisté věci a prakticky začíná být zajímavá až od 200. stránky, což je samozřejmě špatně. Působilo to na mě trošku lacině a ohraně. Kniha není úplně špatná, má místy docela spád, čte se dobře a disponuje pár zajímavými zvraty. Bohužel už ani netáhnou moc samotné fotografie. Stávají se už ani ne tak tajemnými, ale spíš obyčejně divnými. Jakoby na efekt. Text více než kdy předtím trpí tím, že je naroubován právě na ony fotky. Postava hlavního padoucha a jeho motivů je dobrá, ale až na jednu scénu působí stejně "nebezpečně" asi jako Voldemort. Konec byl fajn, docela dobře uzívírá celé vyprávění, ale po přečtení ve mně stále převládal pocit prázdna. Riggs se měl vykašlat na honbu za penězi a sepsat celý příběh jen do dvou třísetstránkových knih a byla by to pecka.

4 11.09.2016

Můj první Omnibusácký špalek a musím uznat, že všechny povídky měly super atmosféru, kterou zkrátka u Vetřelců člověk očekává. Na straně druhé mi třeba povídka s Ripleyovou už přišla trochu ujetá. Pak ten následný bordel ve jménech, kdy Billie je občas Newt atd. Osobně se mi mnohem více líbila kresba Marka A. Nelsona, než třeba Sama Kietha, který Billie zas kreslí úplně jinak, než je člověk zvyklý z prvních povídek. Je to takové moc pastelové na mě. Náplň byla celkem očekávatelná, ale ke konci mi přišlo, že už scénáře melou z vody, protože se to prakticky jen motá kolem minulosti co se stalo kolonii na Rimu a využití vetřelců jako zbraně na Zemi. Na druhou stranu zápletka s totálně pošahaným generálem Spearsem mě bavila. Konec s Cizákem je zajímavý a nastíní i trochu té myšlenky proč a za jakým účelem byli vůbec alieni stvořeni. Jsem zvědavý na další díly.

4 31.07.2016

Krásně inteligentní a nevšední komiks, který jde do hloubky Nikkarinova post-apo světa. Tenhle díl beru jako takové seznámení, takže očekávám ještě něco většího.

4 03.07.2016

Dredda mám rád už od puberty, kdy jsem viděl jeho zfilmované zpracování. Na komiksu je vážně fajn, že se nebojí míchat žánry a tak je v té záplavě bojů, heroických činů a mrtvol místo i pro humor. Samotná postava soudce, fungování systému a megaměst je u mě nadčasová.

4 08.06.2016

Prostinký, stokrát omletý příběh o tom, že rytíře nedělá meč, zbroj a titul, ale nýbrž hlavně to, jak se chová. Je to takový průměr a osobně si myslím, že nebýt nálepky GoT, nikdo by o to asi nezavadil. Martin by se měl soustředit na dopsání série a nevytvářet další zbytečnosti jen pro peníze.

4 08.06.2016

Je mi jasné o co Gaarderovi šlo, sám sdílím podobné obavy. Jen jsem se při čtení sám sebe pořád ptal, zdali je tohle zrovna nejvhodnější metoda, jak dětem situaci objasnit. Kdyby aspoň Annu dosadil do nějakého zajímavějšího příběhu. Takhle je to jen kniha psaná účelově a na efekt.

4 08.06.2016

Těšil jsem se na vyprávění o karmě a o tom, že je tu i něco mimo nás. Něco, jako pevné vazby, které nás dělají lepšími, ale místo toho mi byly předhazovány kydy o jakýchci Mistrech a poselství lidstva. Příběh, který slibuje anotace, se do 100. stránky, kam jsem došel, objevuje zcela nahodile a vzácně. Namísto toho doktor Weiss dělá reklamu svým starším titulům, a neustále opakuje o prvním případě, který změnil jeho nazírání na svět. V reinkarnaci a stálost mysli (duše) věřím, ale takovéhle knihy prostě této teorii jen škodí. Dělají z ní jen ezoterní blábol. Občas samozřejmě nesmí chybět nějaká chytlavá věta o všeobjímající a stálé lásce, která drží vše pohromadě a jak ji škodí chamtivost a závist... Z toho určitě čerpal i David Deida.

Nejsem necita, ba naopak, ale Weiss není zkrátka Yalom. Neumí o zážitcích z terapií vyprávět, takže se jeho psaná forma omezí jen na strohé a nudné popisy. Na knize je asi nejhorší ale to, že předhazuje regresní terapii jako něco spásného, jednoduchého a naprosto bezpečného. Konzultoval jsem to se svojí terapeutkou a bylo mi vysvětleno, že rozhodně není pro každého a v mnoha případech se mohou objevit věci, které dotyčnému kolikrát spíše přitíží a mohou jen ještě více zablokovat, pokud nebude terapeut opatrný. Cestování do minulých životů pomocí této metody je víceméně vzácné. Už to tady bylo jednou napsáno, ale Weiss se zde vážně profiluje trochu jako bludař.

4 30.04.2016

Clarkson je možná arogantní dement, jak představuje televizní Top Gear, ale jako novinář je naprosto famózní. Již dlouho jsem nečetl žurnalistiku tak lehce, vtipně a dobře napsanou. Je vidět, že ho auta prostě berou, rozumí jim a i přes jisté, vyhraněné názory - jako třeba směrem k ochraně životního prostředí, mohu říct, že jsem jeho články žral do posledního písmenka. Kéž by i u nás byl aspoň někdo, kdo umí svoji práci podat obdobným způsobem.

4 30.04.2016

Nádherná kniha. Pro lidi, kteří se s buddhismem teprve seznamují asi zatím nejlepší, co jsem kdy četl. Michie je vynikající vypravěč. Škoda jen té kýčovité a podle mě i dost nevkusné obálky.

4 02.04.2016

Ještě nikdy jsem nečetl spojení psychoterapie se zenem. Místy je to trochu zvláštní a jakoby "ujeté", ale je to tím, že mi zen jako takový moc neříká i když se mi vlastně líbí. Knížka je však kouzelná v tom, jaký ukazuje nevšední pohled na vztahy a lásku. Je plná zajímavých příkladů, rad a citátů, bez toho věčného pozlátka s přáními z vesmíru. Pokud jste ujetí na esoteriku, tak se tomu vyhněte, protože Zen a umění lásky je čistá racionalita.

4 02.04.2016

Hodně dekadentní čtení. Deprese a zmar, odvrácená tvář světa, před kterým utíkáme a nechceme o něm moc slyšet, abychom si to nechali na večer do Televizních novin. Z Rollinse je cítit naštvanost, zmar, ale i samolibost. To, jak odsoudil Amsterdam mu nezapomenu.

4 02.04.2016

Je vtipné, že jsem se k téhle knize odhodlával několik let a vždy mi buď z knihovny zmizela jako zápůjčka anebo jsem jí vrátil s tím, že na to nemám čas... Nakonec jsem si řekl, že tomu dám šanci a byl jsem mile překvapen. Svět po jakési zkáze, kde žijí démoni a kde vyrůstají tři hrdinové. Arlen mi byl nejbližší, Leesha se mi líbila svojí povahou a Rojer svými sny. Prakticky první kapitoly jen zasvěcují do děje a tak to člověk musí vydržet, jakmile se to následně rozjede, nedal jsem knihu skoro z ruky. Velmi se mi líbilo, jak všechny postavy postupně prodělávají svůj vývoj, jak dospívají, přičemž se mění i jejich přístup k určitým věcem a pravidlům světa, jako jsou chrany, různá města, jejich národy, způsob obživy, zvyklosti anebo dávná proroctví. Brettův svět Jadrnců a lidí mě úplně pohltil a těším se, až budu v sérii dále postupovat.

4 31.01.2016

O něco lepší než Palestina i když je to víceméně stejně nevyvážené a o třídu horší, než Goražde. Gaza je prostě problém a byly o ní napsány už stohy papíru. Vlastně mě na komiksu štval opět ten ten neúnosný rozsah a snaha ze svědků dostat jen ten pověstný rok 1956, na který se Sacco klepal jako malé děcko. Opět tu nenajdeme žádný soucit nebo pomoc obyvatelům, ale jen honbu za tragickou událostí, která prostě fascinuje, přitahuje a hlavně prodává. Ale psát by se o tom vlastně mělo, záleží pak ale jak.

4 31.01.2016

Velmi vtipná kniha, která není pro hlupáky a lidi bez kulturního a sociologického přehledu. Místy trochu až geekovský humor, který nahrazuje trochu omšelou kresbu, ale nicméně chytne za srdce a už nepustí. Velmi jsem se smál a bavil. Majling má u mě zlatého bludišťáka za tak super knihu.

4 10.12.2015

Ztráta času. Joker se vrací z kriminálu a tak nějak dělá brajgl. Některé dialogy, a i celkové směřování komiksu nemá žádný smysl...

4 25.10.2015