LordSnape komentáře u knih

Hodně dekadentní čtení. Deprese a zmar, odvrácená tvář světa, před kterým utíkáme a nechceme o něm moc slyšet, abychom si to nechali na večer do Televizních novin. Z Rollinse je cítit naštvanost, zmar, ale i samolibost. To, jak odsoudil Amsterdam mu nezapomenu.

4 02.04.2016

Původně jsem chtěl dát slabší hodnocení, ale nakonec jsem si řekl, že je to přeci jen Sandman, pro kterého mám slabost. Ale potíž je v tom, že se tu postava Morfea objevuje spíš jen jako pouhý doplněk. Mám nicméně slabost pro japonské mýty a kresba byla také fajn, ale pořád si stojím za tím, že kdyby to nemělo onu sandmanovskou nálepku, skoro nikdo by o to nezavadil. V součtu celé série jsou Lovci snů takovým zbytečným přívěškem i když krásným.

3 02.04.2016

Na tuhle knihu jsem se těšil a chtěl si ji původně koupit, ale dá se říct, že mě to vlastně zklamalo. Bylo to tak strašně odměřený a zvláštní, že mě to místy vážně nebavilo. Vztah mezi trollím mládětem a hlavní postavou byl zajímavý, ale ty popisky jejich druhu a hraní si na reálnou fikci už tolik ne...

2 02.04.2016

Příběh pro mě velmi známý, sepsaný v několika verzích a zpracovaný i ve filmové podobě. Bohužel problém téhle knihy je v tom, že je tak ledabyle napsaná. Nic zvláštního. Některé reálie a situace byly skutečně matoucí, když víte, že to takhle vlastně nebylo.

3 02.04.2016

K téhle knize jsem se dostal díky tomu, že Zimbardo vystupoval v pořadu Hyde Park civilizace. O Stanfordským vězeňským experimentu jsem slyšel kdysi na škole a viděl i onen německý film, ale stejně mě to naprosto dostalo. Vůbec první kapitoly hned po úvodu a nutných přípravách experimentu jsou ultimátně nejlepší. Fascinovaně se to čte, přičemž to připomíná spíše nějaký starý film, sklouzávajíc občas k nechtěné grotesce, který se vám odehrává při čtení v hlavě. Vrcholem byla protestní hladovka jednoho vězně, který byl následně strčen na samotku, aby ráno byl opět vysvobozen dozorci, kterým se vysmál tím, že stále držel v rukou dva párky! Samotné shrnutí a následné konkluze jsou zajímavé, ale už se hůře čtou. O týrání v Abú Ghraibu víme z médií a ono pozadí, které Zimbardo následně rozplétá mi už trochu lezlo na mozek, a mluvím tady zvláště o kapitole XV., kterou jsem jako jedinou nakonec musel přeskočit, protože řeší interní věci armády a jejího velení, společně s výpověďmi svědků, kteří na to dohlíželi. Poslední kapitola oslavující hrdinství je nádherný protipól předchozího bádání o změnách chování, plynoucí z dané situace a potlačení naší individuality. Je to jakési světlo na konci tunelu, že stále existují lidé, kteří nejdou s davem a nebojí se potlačit to nutkání, přičemž vystoupí a pomohou. Na dané téma neexistuje zřejmě lepší knihy a jsem rád, že se k tomu profesor Zimbardo po čase vrátil a vše popsal.

8 31.01.2016

Je vtipné, že jsem se k téhle knize odhodlával několik let a vždy mi buď z knihovny zmizela jako zápůjčka anebo jsem jí vrátil s tím, že na to nemám čas... Nakonec jsem si řekl, že tomu dám šanci a byl jsem mile překvapen. Svět po jakési zkáze, kde žijí démoni a kde vyrůstají tři hrdinové. Arlen mi byl nejbližší, Leesha se mi líbila svojí povahou a Rojer svými sny. Prakticky první kapitoly jen zasvěcují do děje a tak to člověk musí vydržet, jakmile se to následně rozjede, nedal jsem knihu skoro z ruky. Velmi se mi líbilo, jak všechny postavy postupně prodělávají svůj vývoj, jak dospívají, přičemž se mění i jejich přístup k určitým věcem a pravidlům světa, jako jsou chrany, různá města, jejich národy, způsob obživy, zvyklosti anebo dávná proroctví. Brettův svět Jadrnců a lidí mě úplně pohltil a těším se, až budu v sérii dále postupovat.

4 31.01.2016

Paolo Bacigalupi je jméno, které se dost často ve sci-fi kuloárech skloňuje. Po Čerpadle 6, které mě nijak zvláště nenadchlo, jsem si řekl, že zkusím i román ze stejného světa, ale bylo to pro mě zklamání. Působí to dost těžkopádně a nepřehledně. Místy jsem vlastně ani pořádně nevěděl co se děje a jaká postava zrovna mluví či co vlastně chce dělat. Zápletka je tu vlastně nijaká, protože autor spoléhá na svůj svět a jeho pravidla, což je asi jediné, co mi přišlo zajímavé. Nakonec jsem to po třetině knihy vzdal, protože nemám chuť ani čas číst věci, které mě prostě už z principu štvou a nebaví i když je to z mého oblíbeného ranku.

2 31.01.2016

Začátek trochu nudný, ale jakmile se dostane Kuffenbach a spol. do pekla, je to totální inferno. Asfalt představuje asi nejvěrnější a nejlepší imaginaci hned po Dante Alighierim, jak by takové peklo mohlo vypadat. Navíc jeho vládci a pohunci jsou naprosto výborní. Nejvíce se mi líbil Chorozon a ta jeho jemná řeč. Z těch ostatních figurek mi utkvěl v hlavě major Sytry anebo asfalťačka Karen. Příběh je fajn, včetně zrad typu "nůž v zádech anebo nepřítel mého nepřítele...", dějové zvraty, a v neposlední řadě i to, jak se pomalu rozplétá ta motanice. Burácející akce, hektolitry krve, kdy než někdo zařve, tak to prostě trvá, protože tady jsme v pekle, vážení. A navíc v tom všem hlášky, u kterých jsem se místy smál docela nahlas.

7 31.01.2016

O něco lepší než Palestina i když je to víceméně stejně nevyvážené a o třídu horší, než Goražde. Gaza je prostě problém a byly o ní napsány už stohy papíru. Vlastně mě na komiksu štval opět ten ten neúnosný rozsah a snaha ze svědků dostat jen ten pověstný rok 1956, na který se Sacco klepal jako malé děcko. Opět tu nenajdeme žádný soucit nebo pomoc obyvatelům, ale jen honbu za tragickou událostí, která prostě fascinuje, přitahuje a hlavně prodává. Ale psát by se o tom vlastně mělo, záleží pak ale jak.

4 31.01.2016

Tak nějak jsem původně čekal něco jiného, než jen vysvětlení jednoltivých hesel, které se v různých podobách zjevují v českém internetu a médiích. Nakonec jsem byl docela rád, protože jsou zde krásně vysvětleny věci, jež se z 90% používají naprosto mylně a naplňují tak skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy. Vůbec nejdůležitějším poselstvím atlasu je v tom, že vymezuje rozdílné tábory muslimů a jejich učení, ukazuje, co je opravdu halal, co haram. A že dhabíha (nikde neuváděna) je ona "nelidská" porážka zvířete, která vlastně prapůvodně pochází z židovské tradice, což je vlastně komické, když většina lidí dnes argumentuje tím, že my tu máme ten židovsko-křesťanský základ civilizace...

5 31.01.2016

Tak nějak pořád o ničem, až na to, že opět přibylo pár klíčů a viděl jsem co umí. Jestli se nad Klíčovem začínají stahovat mračna, tak mě teda nechávají naprosto chladným. Kresba postav pořád naprosto dětská, zatímco okolí a budovy krásně detailní. Příběhově jsme se opět daleko neposunuli. Nějak k té sérii nemám pořád vybudovaný vztah, což je u třetího dílo už docela problém.

2 31.01.2016

Každý správný horor by měl strašit a mít aspoň trochu té atmosféry. Tohle nemá nic. Trochu se i bojím to nazývat knihou, což je asi jediný strach, který ve mně Horrorstör vyvolal. Zápletka je směšná a přímočará. Postavy nezáživné a mdlé. To, že to vypadá jako katalog z Ikea mě osobně lezlo na nervy, protože jsem sám pracoval čas v Jysku. Vy všichni, jak se tady smějete nad tím, jak jsou prodavači v knize vázáni vnitřními pravidly, tréninky mysli, pronákupních strategií a manuály o jednotě a rodinném podniku, tak vězte, že je to na 95% reálné. Možná i sám Hendrix si prošel podobnou situací, ale narozdíl od něj, já na tohle téma nepíšu knihy a nedělám si z toho legraci, páč mi to přijde jako vážná a nevkusná věc. Stejně jako vymývání mozků v armádním tréninku kadetů.

3 31.01.2016

Takový rádoby šokující výběr. Některé úchylky byly podle mě vybrány jen z důvodu, že jsou buď komické (z pohledu normálního člověka), anebo řekněme podivné. Jiné, sociálně více pobuřující a známé, byly ponechány stranou v zadním rejstříku knihy, jako třeba gerontofilie nebo pedofilie. DiClaudio se snaží hodně o odlehčení textu a jakousi vtipnou glosu při představování úchylky, ale moc se mu to nedaří. V případě psychologického pozadí zas namísto aby byl vážný a dovedl to zarámovat, snaží se opět o zlehčení čtení a nějakou tu statistiku co potěší šťouraly. Některé věci mi přišly zajímavé, jinak je kniha určena spíše pro zábavu, než nějaký hlubší vhled či studii.

2 31.01.2016

Jsem rád, že vznikají takové knihy. Nicméně musím říct, že Ekonomické bajky byly o třídu lepší, protože vysvětlovaly vznik ekonomiky na principu malého ostrova, a to úplně od začátku směnného obchodu na příkladech s rybami. Ekonomix bohužel trpí ještě větším podílem americké kultury, než dílo bratrů Schiffových, protože se dočítáme v pozdější fázi knihy co udělal Teddy anebo Busch, a jaký to mělo dopad na obyvatele zaoceánského kontinentu či centrální banku... Schválím však propletení ekonomického růstu vlivem válečného stavu.

2 31.01.2016

Naprosto souhlasím s tím, že Emoční inteligence jako objev je zajímavá, což kniha ukazuje ve své první části, která je sice dosti věděcká, avšak psaná svižně a vysvětluje hlavní body proč a jak jsou lidské emoce stejně důležité hned vedle inteligence. Odkazy na darwinismus o zachování rodu byly skvělé, takže nejen pudy, vážení.

Jenže poté se pan doktor projevuje jako typický Američan a začne se opakovat, neustále dokola vyzdvihovat svoji vizi emocí na neotřesitelný piedestal, který je čím dál více, stranu za stranou podpořen pouze chabými (a nudnými!) výčty různých studií, klinických testů vědců a univerzit, o kterých člověk většinou ani neslyšel. Musím říci, že posledních 80 stran se mi už četlo velmi těžce a to i přesto, že mám velmi rád knihy z psychologického ranku. A posledních 30 stran ještě před přílohami je doslova už parodií na brožuru k výchově dětí, protože ať už se dítěti stane cokoliv, mohou za to rodiče, škola a to, že jste nečetli Emoční inteligenci od Golemana.

6 14.01.2016

První kniha nebyla nic extra, ale četla se fajn, protože já naštěstí jsem ta generace, která nevyrůstala ještě na těch nadaných superhrdinských dětech jako Potter a spol, páč mě odchovávalo fantasy Conanovské a Dračákovské...

Při čtení první třetiny knihy jsem si říkal, že kvalita šla dolů, protože Riggs už nemá nic, čím by čtenáře obohatil a kam své stádečko poslat, ale postupně jsem si začínal říkat, že to nebude vše tak jednoznačné a že se zákonitě něco musí stát, když má být ještě jeden díl. A taky že jo! Poslední třetina byla supr a ten plot twist, kde zanedlouho kniha končila mě docela dostal. Jasně, je to čtení oddechové, protože je to pro děti a mládež a pominu-li, že série pořád vyznívá jako příběh naroubovaný na ty staré fotografie, tak s chladnou hlavou musím říci, že se druhý díl vyrovná prvnímu i když tam nebylo více míst, kde se děj trochu více někam posouval a odhaloval nové skutečnosti.

3 10.12.2015

K téhle knize jsem se chystal už velmi dlouho, protože mě zajímalo, jak se vyvíjel formát, který byl psaný vlastně na "objednávku" po internetu a myslím si, že se tímto Renčínovi povedl husarský kousek. Postavy jsou fajn a postupně jsem vzal na milost i tu blbou barbie, ale favoritem rozhodně zůstala přeze všechno Rita. Příběh odehrávající se pod Prahou v labyrintu tunelů, kanálů a chodeb mě fascinoval a vlastně jsem si i utvrdil, že rozhodně chci číst Městské války a že se Pavel Renčín nadobro stal mým oblíbencem ke kterému se budu vracet.

2 10.12.2015

Kirkman si od 12. dílu drží pořád tu svoji ucelenou laťku. O nějaké ty případy úmrtí a boje se zombie sice není nouze, ale víceméně mě už trochu štve, že naši hrdinové pořád zůstávají na jednom místě a snaží se vybudovat jakousi bezproblémovou komunitu, což se jim zatím dle Ricka moc nedaří. :-)

2 10.12.2015

Yes! Tohle je ten pravý Joker. Naprosto ujetý psychopat, který se nezastaví před ničím. Jestli se vám líbil Ledger v Temném rytíři, tak u tohodle ztvárnění budete ještě více zaražení, protože Snyderův Joker je naprosto fenomenální psychouš a rovnocený protivník samotného Batmana.

1 10.12.2015

Prakticky stejné nadšení jako Soví tribunál, až na to, že tady se nemusí nic rozjíždět a stačí rovnou nastoupit do rozjetého vlaku směr Gotham. Snyder zvedl Batmana z popela a dělá mu velikou čest!

1 10.12.2015