LordSnape komentáře u knih

Ne, tohle se fakt nedalo ani dočíst. Nemám rád ten pocit, když se ke knížce nerad vracím a prakticky jen čekám, co se stane, aby mi to nepřipadalo jako ztráta času na úkor těch dobrých knih, které na mé přečtení ještě čekají. A už vůbec nemám rád, když je hlavní postava černobíle vykreslená. Na každém záporákovi by se dalo najít něco - cokoliv pozitivního, ale na Ignáciovi už ne. Nepamatuji si, že by mě někdy tak moc literární postava srala a přál jsem jí smrt a mučení v plamenech pekelných. Vlastně ano, je to Holden z další přeceňované "klasiky" Kdo chytá v žitě. Nedá se to číst a už vůbec to není nijak geniální. Satira to jistě je, ale už vůbec ne vtipná. Nedivím se, že Toole spáchal kvůli takovému textu sebevraždu...

11 12.05.2016

Těšil jsem se na vyprávění o karmě a o tom, že je tu i něco mimo nás. Něco, jako pevné vazby, které nás dělají lepšími, ale místo toho mi byly předhazovány kydy o jakýchci Mistrech a poselství lidstva. Příběh, který slibuje anotace, se do 100. stránky, kam jsem došel, objevuje zcela nahodile a vzácně. Namísto toho doktor Weiss dělá reklamu svým starším titulům, a neustále opakuje o prvním případě, který změnil jeho nazírání na svět. V reinkarnaci a stálost mysli (duše) věřím, ale takovéhle knihy prostě této teorii jen škodí. Dělají z ní jen ezoterní blábol. Občas samozřejmě nesmí chybět nějaká chytlavá věta o všeobjímající a stálé lásce, která drží vše pohromadě a jak ji škodí chamtivost a závist... Z toho určitě čerpal i David Deida.

Nejsem necita, ba naopak, ale Weiss není zkrátka Yalom. Neumí o zážitcích z terapií vyprávět, takže se jeho psaná forma omezí jen na strohé a nudné popisy. Na knize je asi nejhorší ale to, že předhazuje regresní terapii jako něco spásného, jednoduchého a naprosto bezpečného. Konzultoval jsem to se svojí terapeutkou a bylo mi vysvětleno, že rozhodně není pro každého a v mnoha případech se mohou objevit věci, které dotyčnému kolikrát spíše přitíží a mohou jen ještě více zablokovat, pokud nebude terapeut opatrný. Cestování do minulých životů pomocí této metody je víceméně vzácné. Už to tady bylo jednou napsáno, ale Weiss se zde vážně profiluje trochu jako bludař.

4 30.04.2016

Uf, uf. Tohle bylo opravdu náročné čtení. Kniha má podtitul Psychoterapie z pohledu buddhismu, já bych to však přesně obrátil, protože by to směr této publikace vystihovalo mnohem lépe. Buddhismus je tady spíš podroben jakési analýze a možném ovlivnění praxe psychoterapií. Osobně jsem se na Epsteinovu knihu velmi těšil a původně zvažoval, že si ji dokonce koupím i naslepo, ale nakonec jsem rád, že byla jen půjčená. Zajímám se o obě dvě odvětví, je mi jasné, že jsou myšlenkově velmi propojené a že si dnešní moderní člověk může brát z obojího, ale Myšlenky bez myslitele jsou tak křečovitě napsané, že tomu prostě laik neporozumí. Zajímavé byly účinky meditace, ale to bylo popsáno už tolikrát... Knize je nejvíce na škodu asi to, jak je napsaná. Zdálo se mi, že autor po celou dobu jen klouže po povrchu a srovnává věci a myšlenky s Freudem a prakticky se opírá jen o základní theravádové učení, což mě osobně už vůbec nesedlo. Jako zkušenost to bylo zajímavé, ale pokud bych měl doporučit obdobnou práci, kde funguje spojení psychologie s buddhismem, tak za mě by to byl určitě Rob Preece, který se opírá o Junga a pracuje s vadžrajánovou školou.

1 30.04.2016

Umění a život podle Nikkiho Sixxe. Něvěděl jsem, že je takový univerzál a jak dobře umí fotit. Je to člověk, co si prošel pády i vzestupy. V téhle knize tak trochu rekapituluje čeho dosáhl a kam se ubírá jeho život. Líbilo se mi velmi, i přes ten zájem o lidi na pokraji společnosti, že si udržuje ten optimistický náhled na vše. Jeho slova, texty i názory jsou mi blízké a většinu fotek jsem si vychutnával. Osobně mě hodně dojala pasáž o vztahu s Kat von D. Myslím si, že by lidé měli více číst podobné knihy namísto takových bludů, které jsou obsaženy ve všech těch příručkách o osobním rozvoji. Ale zřejmě to bude tím, že sám jsem tak trochu jiný a vlastně žiji a myslím úplně jinak, než ta tupá masa, co je tím krmena.

Po grafické stránce je kniha naprosto špičková. V Bráně se vytáhli.

3 30.04.2016

Série jako na houpačce. Po poměrně nudném a vlažném dílu se opět děj posouvá a konečně něco začíná dít. Záporák konečně odhaluje karty a za sebe mohu říct, že mě to bavilo.

2 30.04.2016

V knihovně jsem hledal knihu o sebelásce, abych tak trochu našel cestu k sobě samému, začal si sebe vážit a mít rád a narazil jsem na tohle. Bohužel to byla ztráta času. Hamilton se rád pasuje do role doktora, ale předává jen klasicky odrbané manuály, roztroušené po celém internetu a jiných knihách. Když mu docházejí slova a síly, začne mlít o tom, jak sebe můžeme uzdravit pomocí energie atd. Nemám nic proti ezoterice, ale jeho "program" je spíš takovou cestou po již vyšlapaných stezkách. Trochu psychologie, pár vědeckých pouček, pár citátů a rad od "známých" osobností a spousta balastu, která by vás určitě nenapadla. Pokud potřebujete rady typu, že když se chcete mít rádi musíte se chválit, mít k sobě respekt, mluvit s lidmi a nenechat ostatní a své rodiče, aby vás ponižovali, určitě pak i potřebujete i tuto knihu.

Myslím si, že se stačí podívat na jeho ostatní knihy a už je jasné o čem to vlastně je. O penězích a nadpozemských radách.

2 30.04.2016

Můj druhý Paasilinna. Kniha opět šoupe s postavama jak při promenádě. Tentokráte jsem však šel tak trochu na jistotu, páč se mě dotýká a zajímá téma celé knížky. Jinak je to prostě takový autorův standard. Moc jsem se nesmál, ale četlo se to dobře. Za zmíněné téma přihazuji jednu hvězdu navíc.

3 30.04.2016

Clarkson je možná arogantní dement, jak představuje televizní Top Gear, ale jako novinář je naprosto famózní. Již dlouho jsem nečetl žurnalistiku tak lehce, vtipně a dobře napsanou. Je vidět, že ho auta prostě berou, rozumí jim a i přes jisté, vyhraněné názory - jako třeba směrem k ochraně životního prostředí, mohu říct, že jsem jeho články žral do posledního písmenka. Kéž by i u nás byl aspoň někdo, kdo umí svoji práci podat obdobným způsobem.

4 30.04.2016

Typický Rollins. Oproti prvnímu Blues poněkud pozitivnější, jelikož se dočkáme i toho, že by takový člověk mohl někoho milovat. Prakticky se kniha motá kolem turné, jeho přednášek, trávení volného času, budoucnosti lidstva a muziky. Je dnes vlastně už vtipné, jak tehdy ještě mladý člověk, pohybující se v undergroundu nahlížel na novou vlnu jako The Offspring. Jak by to hodnotil asi dnes? Za nezajímavé považuji některé rozhovory s pro mě neznámými lidmi, ale jinak knihu jako celek beru v pohodě. Je vlastně úsměvné, jak se člověk může živit i tím, že kydá hnůj na lidskou společnost. Jeho muzika mě nezajímá, ale v některých názorech jsem opět rozhodně soucítil a souhlasně pokyvoval hlavou.

2 30.04.2016

Vtipně a s nadhledem napsaná kniha o úžasné zemi a ještě úžasnějším národu na jednom malebném ostrově. Rozhodně mě nejvíce dostaly pasáže o dopravních předpisech a zvycích přejímání jmen.

1 30.04.2016

Hezké čtení. Líbily se mi popisy soužití člověka se zvířaty, ale některé sáhodlouhé popisy rybek v akváriu či tehdy ještě nezmapované zvyky zvířat, z knížky dělaly trošku mišmaš v hlavě a rozhodně bych je nenazval zábavnými, když vlastně ani nevím, o čem autor mluví.

1 30.04.2016

David Michie má talent a nesporný dar vyprávět. Ano, opět se opakuju, ale já prostě nemohu jinak. Jeho knihy jsou psané lehkou, zábavnou a skvělou formou. Pospěš si a medituj je asi nejlepší kniha o meditaci, jakou jsem kdy četl. Autor neopomene téměř nic, od překážek při začátcích, až po nesporné důvody, proč vlastně začít meditovat. Cílí převážně na neznalého, západního čtenáře, ale zároveň představuje i pohled buddhistické meditace. Opět bych vyčetl jen další kýčovitou obálku, čímž je u mě Synergie už tak nějak zaběhlá.

6 30.04.2016

Velmi zajímavá avšak ne dokonalá kniha. MacLeod se místy příliš zaobírá marketingem, reklamou, internetem a zabíhá do přílišného povídání příběhů a neuvědomuje, že ne vše se dá vyřešit blogem... Není to Kleon, ale přesto mi to hodně dalo. Velmi pěkné jsou ilustrace a autorovy citáty, které ke mně promlouvaly jakoby z hloubi duše přítele... Pekelně dobré plány nejsou ani tak knihou o tvorbě či tvoření, ale spíš o motivaci začít něco dělat, vyběhnout z krysího kolečka a i přes pošetilé kecy ostatních si za tím stát. Čtení téhle knihy je jako když jste zamilovaní. Jste okouzleni, ale ne vše se vám na tom líbí a tak úplně vyhovuje... A to je právě ono! Ta knížka má prostě něco, a to i přes všechny nedostatky, kvůli kterým stojí za to ji číst.

3 17.04.2016

Parádní zakončení komiksové jízdy. Je téměř neuvěřitelné, co vše se událo za posledních pár desítek let. Tolika bolesti, utrpení a mizérie. Měli bychom se nad sebou jako lidstvo zamyslet.

1 17.04.2016

Po přečtení téhle knihy jsem se přestal bát smrti.

5 03.04.2016

Uf, uf. Dějiny a vzestup arabského světa na scénu byl vážně oříšek. A do toho naprosto nezajímavé, opakující se a nudné dějiny afrického kontinentu... Nečetlo se to tak dobře jako předchozí dva díly, ale to je prostě historie.

2 02.04.2016

Výborný komiks. Vůbec nejlepší je samotný vznik planet, života a následná jízda od uvědomění buněk, že pohlavní množení je lepší, až po vyhynutí dinosaurů a převzetí vlády savci. Rozhodně bych něco takového doporučil do škol, protože to je přesně to, co propagoval Komenský.

2 02.04.2016

Nádherná kniha. Pro lidi, kteří se s buddhismem teprve seznamují asi zatím nejlepší, co jsem kdy četl. Michie je vynikající vypravěč. Škoda jen té kýčovité a podle mě i dost nevkusné obálky.

4 02.04.2016

Ještě nikdy jsem nečetl spojení psychoterapie se zenem. Místy je to trochu zvláštní a jakoby "ujeté", ale je to tím, že mi zen jako takový moc neříká i když se mi vlastně líbí. Knížka je však kouzelná v tom, jaký ukazuje nevšední pohled na vztahy a lásku. Je plná zajímavých příkladů, rad a citátů, bez toho věčného pozlátka s přáními z vesmíru. Pokud jste ujetí na esoteriku, tak se tomu vyhněte, protože Zen a umění lásky je čistá racionalita.

4 02.04.2016

Mnoho povyku pro nic. To je přesná charakteristika téhle knihy. Houellebecq to uměl prostě dobře načasovat. Je to téma, které dnes lidi zajímá. ale obávám se, že všichni ti, co straší s islámem, nemají ani potuchy, kdo to byl Huysmans. Jeho Naruby jsem četl a je to čirá dekadence v tom pravém slova smyslu. To, jak se projevuje ve svém díle tento spisovatel, tak nějak podobně se snaží tlačit Houellebecq na strunu zajímavosti a nestravitelnosti, protože on přece nepíše pro masy. Chce šokovat, já mu to neberu, ale jeho vize politiky Francie je tak děsně černobílá a průhledná, až je to k smíchu. Mohl by se učit u Vermese třeba.

Hlavní postava je zajímavá a v našem disfunkčním světě docela častá. Jeho milostné pletky mě bavily. Shodou okolností víc šokuje svou otevřeností v rámci mezilidských vztahů bez rodiny, než důsledkem voleb, kdy vyhraje muslimská strana. Závěr, kdy se všichni pak přizpůsobují novému režimu, který je nám předkládán naprosto chladně a iracionálně, je super. Ale opět narážíme na logiku věci, proč by to ve vyspělé ekonomice s tolika závazky a možnostmi vlastně dělali. Kdyby to Houellebecq napsal jako totalitní verzi budoucnosti, dal bych si říct, ale on si myslí, že předkládá reálně možnou vizi dní budoucích. Ale to se dle mě mýlí. Politická mašinérie tolika změn nikdy nebude tak pozvolná, nenásilná a chladná. Lidé chtějí být součástí davu, kde vládnou emoce a na to pan spisovatel v průběhu psaní jaksi zapomněl. Čekal jsem víc od člověka, který islám označil za stupiditu.

11 02.04.2016