LordSnape komentáře u knih

Tak tohle byla parádní osmdesátková jízda! Nejen, že se s predátory podíváme na všechna možná místa a kontinenty za různého počasí i časového období, ale máme tu hlavního hrdinu, detektiva Schaefera, který se s tím vůbec nesere. Jako závan minulosti přináší vše, co mám rád. Svalnatý dřevorubec, s co největšíma zbraněma a s nařízeníma v prdeli, jde lovcům trofejí pěkně po krku, aby zjistil cokoliv o Dutchovi z prvního filmu. Ze všeho nejlepší byly ty jeho bitky, kdy vždycky, když jde do tuhého, vypustí svoji kovanou hlášku: "Srát na to!"

3 31.07.2016

Můj první Omnibusácký špalek a musím uznat, že všechny povídky měly super atmosféru, kterou zkrátka u Vetřelců člověk očekává. Na straně druhé mi třeba povídka s Ripleyovou už přišla trochu ujetá. Pak ten následný bordel ve jménech, kdy Billie je občas Newt atd. Osobně se mi mnohem více líbila kresba Marka A. Nelsona, než třeba Sama Kietha, který Billie zas kreslí úplně jinak, než je člověk zvyklý z prvních povídek. Je to takové moc pastelové na mě. Náplň byla celkem očekávatelná, ale ke konci mi přišlo, že už scénáře melou z vody, protože se to prakticky jen motá kolem minulosti co se stalo kolonii na Rimu a využití vetřelců jako zbraně na Zemi. Na druhou stranu zápletka s totálně pošahaným generálem Spearsem mě bavila. Konec s Cizákem je zajímavý a nastíní i trochu té myšlenky proč a za jakým účelem byli vůbec alieni stvořeni. Jsem zvědavý na další díly.

4 31.07.2016

Podobný pocit jako u Hruškadóttir jsem měl při čtení Cit slečny Smilly pro sníh. Napsáno hezky, hlavní hrdinka je sympatická, krásně melancholická a přemýšlivá. Fandil jsem jí a soucítil. Nicméně mě svět a okolí, ve kterém se pohybuje přišel dosti uměle vystavěný a úplně o ničem. Ve výsledku jsem se spíš ztotožňoval s hlavní hrdinkou a prožíval s ní její emoce, zatímco Madla, Tomanovi, Šimon, hrušeň a jiné aspekty příběhu šly jakoby mimo mě. Na konci jsem už vážně nevěděl ani, proč byla v tom Polsku a o co jí vlastně celou dobu šlo. Vyrovnávat se ztrátou a s pocitem osamělosti? Inu, možná. Tady opět forma zvítězila nad obsahem a já mám rád barvitě a kouzelně vystavěné prostředí ve kterém se postavy pohybují. Možná proto už čtu jen prakticky sci-fi a fantasy, páč mi tohle dnešní reálná próza nemůže anebo neumí poskytnout.

2 31.07.2016

Hodně dobrá a vypovídající srovnávačka napříč českým buddhismem. Samozřejmě některé informace v knize uvedené, dnes již neplatí, jako adresa BDC atd. Překvapilo mě, kolik máme v ČR theravádových a zenových skupin. V knize jsou uvedeny i krátké sondy do historie, sociologie východních náb. směrů a rozhovory s představiteli jednotlivých škol. Jan Honzík se snažil o hledání porozumění a poukázaní na fakt, že všem jde vlastně o jednu a tutéž věc, nicméně je z toho cítit, že tomu tak vlastně moc není. Někteří propagují tzv. Rime (nesektářský buddhismus), jiní se smějí theravádě tím, že jí nazývají hinajánou, a sympatizanti mistra Kaisena zase budou do skonání světa tvrdit, že jde vlastně jen o zazen.

Uvědomil jsem si ale zajímavé věci. Centrum Lotus, které je u nás docela známé a poskytuje prostor hodně skupinám, stále neumí bojovat se svou povýšeností. Zůčastnil jsem se jedné přednášky, kde byl jeden jejich představitel a na otázku ohledně vadžrajány prohlásil, že to není buddhismus. Příznivci theravády, její meditace a celibátu jsou zase na mě až příliš asketičtí. Není v nich život. Jsou jako roboti obklopující se zákazy. A zen je vážne divný. K tomu jsem dospěl při čtení rozhovoru s Mistrem Kaisenem.

Pak je tu stále ještě dle mě trochu kontroverzní aura okolo Lamy Oleho Nydahla a jeho názorů. Ve srovnání k přístupu sexu je to úplný opak oproti "škole starších". Ale jejich učení je mi prostě stále nejbližší. Osobně se mi zalíbilo i učení Shambhala od Chögyam Trungpa, který po přesídlení do USA sundal roucho, oženil se a začal přizpůsobovat buddhismus lidem západního stylu života. Musel to být parádní člověk, který se rozhodně nebál jít proti proudu. A to se mi moc líbí. Mrknu na Posvátnou cestu bojovníka a uvidíme. Každopádně tato kniha jako dílek velké mapující mozaiky buddhismu je nepostradatelná. Člověk si utvoří dle popisů, výčtu programu, učení a rozhovorů aspoň zběžný názor a zjistí, co by mu sedlo nejvíce. :-)

6 31.07.2016

Je vtipné, že kniha vyšla už v sedmdesátých letech minulého století, a Academia ji má zařazenou v edici děl pro 21. století. V anotaci je mimo jiné i uvedeno, že je to čtivé. Tady se musím pousmát znovu. Kniha je všechno možné, jen ne čtivá. Nozick svou prací vlastně položil základy pravicově smýšlejících stran, které bojují za zájem co nejmenšího vlivu státu na jedince a jednotnou strukturu daní napříč všemi třídami. Co mě však při tom čtení vážně štvalo je fakt, že autor například při rozebírání vlivu státu v kontrastu k anarchii považuje po pár stránkách svých rozumů za uzavřenou věc a přitom dle mého soudu všechno tak úplně nevyvrátil, jak si zřejmě namyšleně myslel. Místo toho se směje na účet odborům, že nefungují správně ekonomicky. Vždyť by stačilo aby si založily vlastní prosperující podnik. Aha, tady někdo nepochopil smysl těch odborů... A pak jsou tu modelové příklady, které vypadají jako rovnice výrokové logiky s přídavkem Teorie reaktance a Racionální volby jedince. Tyhle matematická vyjádření jsem prostě přeskakoval.

Kniha to špatná není, ale očekával jsem více pokrytí oblasti anarchie a utopie. Bohužel je ve většině zastoupen spíš onen stát a to ve všech možných i nemožných podobách. Od doby Platóna jistě nevzniklo sugestivnější dílo, kde se snoubí filosofie s politologií, takže pokud vás tohle téma zajímá, mohu jen doporučit.

3 31.07.2016

S darem od Imperoratrix a Megasvatosti nakreslená paráda. Metabaronsky progresivní, nekrorobotsky rafinované, transfiguračně nadčasové a fytobilogicky odvyprávěné. Snad mě nepohltí Temnota, nesejme Vejce tmy a můj psychoštít vydrží nápor Bergů, když řeknu, že něco tak krásně technoměstsky ujetého jsem už dlouho neviděl, a zřejmě ani neuvidím. Oh, Animah!

9 22.07.2016

Smutná výpověď doby v úžasně nakresleném a vyprávěném komiksu. Už od začátku mi bylo jasné, jak příběh dopadne, ale stejně jsem na konci brečel...

3 15.07.2016

Některé rádobyvtipné poznámky a odpovědi jsou vážně na pěst. V této souvislosti mě napadá třeba Ringo. Chvála bohu za lidi jako je třeba pan Cafourek. Upřímně je ale tato knížečka z celé série Ebrových sebraných spisů znatelně nejslabší.

2 13.07.2016

Pro mě je pokračování ještě o chlup lepší, jak jednička. Příběh dostává jasné obrysy, objevují se záporné postavy, do party přibyla jedna nová a hlavně mě oddělala myšlenka samotných bunkrů a výlet uvnitř č. 157.

3 03.07.2016

Krásně inteligentní a nevšední komiks, který jde do hloubky Nikkarinova post-apo světa. Tenhle díl beru jako takové seznámení, takže očekávám ještě něco většího.

4 03.07.2016

Moc hezká kniha, a to i přesto, že po chvíli víte o co jde a jak to prakticky dopadne. Je tam onen typický Gaarderův rukopis i stavba děje. Myslím si však, že v dnešním světě je potřeba číst (hlavně dětem) takové příběhy, kde se oslavuje prosté lidství, naděje, láska a život jako takový, protože všichni jsme přeci jen šťastní výherci v existenční loterii.

12 03.07.2016

Tahle knížka má jen JEDNU faktickou vadu na kráse. A tím je, vzhledem ke své délce naprosto zdlouhavý rozjezd a seznamování se s hlavním hrdinou a jeho potrhlými soukmenovci. Věřím tomu, že ne každý je schopen vydýchat ty všelijaké popisy ničení knih Zerstorem u Gylaina v práci. Jakmile ale najde při obvyklém čtení ve vlaku USB klíčenku, ač to působí jako naprostá Deus ex machina, je to naprostá paráda a bavilo mě to moc číst. Podle mě, je to kniha o naději. Protože nám Didierlaurent chtěl ukázat, že i dva naprosto svébytní podivíni a životní ztroskotanci najdou to, po čem jejich srdce tak touží a co si určitě zaslouží.

10 03.07.2016

Od Hiltona jsem nic jiného nečetl a ke Ztracenému obzor jsem došel skrze web Čítárny. Není to špatné, chápu, že je to spíše konverzační kniha o zamyšlení se nad sebou a nad světem, ale mě to místy prostě nudilo. Sice jsem si nepřipadal jako když mám nutkání knihu odložit, ale prostě mi tam něco chybělo. Každopádně si celkový koncept fungování a pricipů Šangri-La budu pamatovat. Moc se mi líbil.

3 03.07.2016

Na Pyramidě mě hodně bavil popis jejího prozkoumávání i když nutnost jít do historie její výstavby a složení obyvatel byla pochopitelná. Nicméně filosofické úvahy nad tím proč a jak Fløgstadovi moc nejdou. Každopádně místo takového rozsahu a urbex exkluzivity, připomínající Pripjať, by si zasloužilo v knize aspoň nějaké fotografie s popisky.

Edit: Každopádně ve mně nakonec kniha uzrála a společně s pár obrázky z netu ji považuji za dost inspirativní. Už jen tím, že jsem do té doby neměl o takovém městě ani potuchy.

2 03.07.2016

Na Časohrátkách je příkladně vidět, že Joe Hill má vše moc hezky promyšlené. Rýpání se v minulosti, vysvětlení zásadních faktů ohledně klíčů a motivace hlavního záporáka mě moc bavila a dalo by se říct, že to v rámci celé série vůbec poprvé, co se mi tak líbily hned dva díly po sobě. Těším se na finále, ale kupovat si to nebudu, protože série jako celek až taková boma dle mě není i když je zatraceně hezky originální.

1 03.07.2016

Předně bych rád řekl, že ač je kniha rozhodně zajímavá a potřebná, tak čtenáři, který již má doma anebo četl od Michieho Buddhismus pro zaneprázdněné lidi společně s Pospěš si a medituj, je mu tahle kniha celkem zbytečná, protože se v ní dost věcí opakuje. O bdělé pozornosti se dočteme jak v knihách o meditaci, tak o buddhismu z celkového pohledu, ale napsat o ní celou knihu chce vážně kopec trochu té kuráže. Přiznám se, že opětovné výpisy o účincích meditace jsem přeskakoval a kapitola o cvičení žití v přítomnosti v rámci korporací a firem mě vůbec nebavila. Ve výsledku se vlk nažral a koza zůstala celá. Je mi jasné, že v tom autor umí chodit, protože na toto téma přednáší a pořádá semináře, ale Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda mi přišla v celé té mnou tak nadšené plejádě Michieho knih trochu navíc. A to i přesto, že systém cvičení s meditací na vlastní mysl, který předkládá mi přišel zajímavý. Přečtěte a uvidíte.

1 03.07.2016

Rozhodně o něco lepší, než první vlažný díl. Opět mi to dost připomínalo Conana, jen s tím rozdílem, že se tady objevují sci-fi prvky, které příběh okolo hlavního hrdiny dobře koření. Škoda jen, že u nás jednotlivé díly vycházejí na přeskáčku a série není zdaleka komplet i když jsou jednotlivé sešity slaboučké.

1 03.07.2016

Druuna je kost ze staré školy a svým způsobem si dokonale umí probít cestu skrze onen hnusný svět. Ten je mimochodem vykreslen vážně skvěle a velmi mě bavily ty morálně-filosofické perličky v ději. Serpieriho nahota a násilí rozhodně není samoúčelné.

Pro mravokárce: Co je vám po tom u čeho já si v klidu masturbuju?

6 03.07.2016

Tomáš Crlík, píšící pod pseudonymem Ergall, nepochopil dvě věci. Tou první je fakt, že jsme databáze! a ta má sbírat a uchovávat informace o knihách a jejích autorech, a proto nechápu, proč mi neustále maří mé snahy, aby zde byl jako autor uveden pod jménem, když jsem mu tak pracně založil pseudonym, pod kterým je kniha autorsky uvedená. Ale na vině je také moderátor, který změnu zpět vždy odsouhlasí.,..

Druhou věcí je smutná epizoda o tom, že když uvedu na titulku knihy, že se jedná o příběh a když se čtenář začte, zjistí, že tam vlastně žádný není, cítí se podveden. Pak mě rozesmály promo kecy typu, že se jedná o novou a neokoukanou fantasy v rámci české scény. Tomu se musím smát. Na Galgadovi není nic originálního a už vůbec nic novátorského. Měli jsme to tu stokrát. Chápu, že se pan autor snaží být za každou cenu mimo hlavní proud, ale psaní fantasy je o vyprávění příběhů. Trochu mi to připomínalo Vlčici od Žemličky, nicméně ten se tak prostě neomezuje jen na svět, ve kterým se hlavní postavy pohybují. Tady se Galgad probudí a pobíhá od jednoho k druhému a zjišťuje, že lidi jsou zmetci a přírodu jen využívaj. Pointa? Jakákoliv prosím! Žádná...

Abych jen nehanil, tak napsáno je to skutečně hezky a je vidět, že Ergall má skutečně hezky intimní vztah k přírodě, ale co s formou, které schází obsah? Nedočetl jsem a věřím, že jsem o nic nepřišel. Ty megapochvalné komenty od děcek, přátel a známých knihu nikam nevytáhnou i když se hezky snaží.

7 03.07.2016

Moc hezká kresba, hláškující Deadpool, co uprostřed bitvy tweeetuje, že rozpouští Fatální čtyřku + milion postav od Medúzy či Minotaura, co jezdí na skůtru, přes Blade, který omylem dojel vlakem až do Bratislavy, až po Marcuse - kentauřího bojovníka, kterého pokousal vlkodlak a spojil se s mimozemským symbiontem, dokonalého vojáka bez slabých stránek, až na jednu maličkost s diabetem. Shiklah je navíc strašně sexy! Chci víc komiksů s tím magorem!

3 03.07.2016