los komentáře u knih

moje snad nejoblíbenější drama od Havla, mrzí mne, že jsem ho nikdy neviděl inscenované, četl jsem ho nesčetněkrát, výstupy s "pokušitelem" jsou prostě dokonalé

5 09.07.2024

prostředím a relativizací pravdy mi Malá lhářka trochu připomněla McEwanovo Myslete na děti, není to žádná velká literatura (krátké, holé věty nepovažuju za záměrné jazykové ozvláštnění), ale konečně se v současné beletrii traumatizovaných žen taky objevuje téma osočení a křivého obvinění

autorce se myslím velmi dobře povedlo ukázat složitost lidských motivací, jejich implikativnost a korelativnost; nezaujatý pozorovatel může přitakat snad téměř všem postavám vystupujícím v příběhu, nebo je přinejmenším pochopit, a těžko soudit, kdo je víc vinen

mimochodem princip angloamerického práva založený na rozsudku laické poroty, před níž výřeční advokáti předvádějí své rétorické umění, mi vždycky přišel trapně teatrální a výrazně manipulativní

a taky jsem si na konci položil otázku, proč dělá nám lidem obecně tak dobře, když můžeme někoho trestat?

5 13.06.2024

emocionálně pojatý, podivně rozbíhavý a zoufale repetitivní výklad, v němž se mluví víc o krtonožkách, Alexandru Makedonském, olivových hájích u Turína, myčce nádobí, Shakespearovu Prosperovi, hrací skříňce s tančící baletkou a autorčině dětství než o kontrafaktuálech, kterými Marlettová slibuje vysvětlit všechny záhady současné fyziky - tedy až na to vědci jednou přijdou, takže tato útlá knížka s "epickými vložkami á la Sofiin svět" je spíš takovou reklamní brožurou na "budoucí revoluci v myšlení"

5 12.06.2024

jak přelyrické ze všech Vančurových lyrických, veškerý děj je zaznamenáván opisem či metaforou, až to dnešnímu čtenáři může přijít jako parodie; přiznávám, že mi Vančurův nezaměnitelný autorský styl sedí spíše k příběhům z minulosti než (jeho) současnosti - a Poslední soud se odehrává v roce 1928 - mimochodem první dvě vydání (obě vyšly 1929, ale u různých nakladatelů) jsou po jazykové stránce ještě košatější a šťavňatější než třetí (1935), které Vančura radikálně proškrtal

líbí se mi Vančurovo líčení prostředí vltavských pískařů a sympatické postavičky Ramus (žebrák, který celý příběh pozoruje) a Weil ("setřásl hvězdy do knih")

5 05.06.2024

čtenář VM níže mi vysypal všechna esa z rukávu, takže stručně: je jasné, že Gažiová má ráda jednak kytičky a ptáčky, jednak tvorbu velkých českých básníků - a bohužel jejich odkaz ještě nedokáže rozvinout, jen je napodobuje...

oceňuju rozsáhlou slovní zásobu, kterou jí může závidět mnohý starší a zkušenější spisovatel, i schopnost poeticky pojmenovat svět (to je ten šuplík zvaný "reflexivní poezie"), ale opravdu na počátku jednadvacátého století řeší mladá, vzdělaná, ambiciózní žena témata jako předjaří, morseovka, třešně a jeřabiny nebo mráčky?

5 01.06.2024

velmi dobrý výběr prvního čtení, veršem, dramatem i prózou, přiměřený délkou i tématy, pěkné obrázky a v závěru každého textu rozšiřující otázky, hry či úkoly, které rozvíjí schopnost dítěte porozumět textu, spolupracovat s kamarády a poznávat svět (dobře, přimhuřme oko nad dobou vzniku a vynechme Čarkovu Armádu; Žáčkovo Metro taky asi dnešní dítě neokouzlí)

namátkou: Sládek, Hrubín, Halas, Nezval, Lada, Petiška, Štíplová, ale taky Tolstoj a samozřejmě Kožíškův Polámal se mraveneček

5 24.05.2024

hodně nesourodé příspěvky ve sborníku (na Palackého v Olomouci asi nutný grantový výstup), jehož sjednocujícím tématem je tělesná bolest: příspěvek Dvořákové o anorexii je zkrácená diplomka, Rychlíkův o skalpování upravená kapitola z rozepsané monografie, Soukupův o kyborzích a Soukupové o body hackingu jsou hodně obecné souhrny známých informací, které už hrozně zastaraly, Dudziakové o extrémních modifikacích v ČR je asi nejpřínosnější z celého sborníku (viz více na hell.cz)

5 16.03.2024

promyšleně, ale nenásilně komponovaný polyfonní román, příběh čtyř generací, v němž do sebe postupně zapadají všechny detaily; proti toku času se vystřídají 4 vypravěči, členové rodiny, když jim je právě 6 let, takže čtenáři se dostane více úhlů pohledu na popisované situace; v časovém záběru 60 let autorka trefně poukázala nejen na politické události období 1944-2004 (holokaust, izraelsko-palestinský konflikt, národnostní i náboženské střety, hippies, 11. září atd.), ale i na proměny výchovy, na vnímání a prožívání dětství (i když jsem se občas pozastavil nad jednáním a myšlením postavy, které zrovna šesti letům neodpovídalo), kritika jak "angloamerického", tak autoritářského typu výchovy, vyrůstání v neúplné či v náhradní rodině, stejně jako násilná adopce je myslím zjevná

netušil jsem, že Nancy Hustonová je manželkou Tzvetana Todorova, škoda že nejsou dostupné i její eseje, rád bych je četl

5 07.03.2024

anotace nakladatele říká vlastně všechno: o co je fragmentární text, v němž se střídá vypravěčský pohled na hebefila s reflexemi jeho oběti, kratší a syrovější, tím více poskytuje čtenáři prostoru pro domýšlení průběhu i následků nedořečených událostí; vskutku "poetickým", nápaditě obrazným jazykem jsou evokovány šokující intimnosti a jejich dopad na dospívající dívku, která se nedokáže vymanit z toxického vztahu

zaskočila mne role Terezina otce v příběhu, přímo se říká, že o zneužívání dcery učitelem věděl, a na jiném místě (příhoda během výletu na kole?) se snad naznačuje, že i otec je/byl agresor? nevím, příběh opravdu není lehké číst, jako by se na čtenáře s každou stránkou lepily cizí tělesné sekrety

těším se ovšem na další počin Hochholczerové, její vidění světa a vypravěčský styl mají potenciál

5 23.02.2024

další ze sebezpytných dekonstrukcí dětství a dospívání v nefunkční rodině, odrážející situaci sociálně slabších v Přerově v letech 2007 a 2021; vyprávění se zacyklovává ve vzpomínkách a přehodnocování pocitů, útržky paměti nejen ve střetu s realitou, ale i s vnímáním druhého, autoprojekce, osamění, naprostá bezvýchodnost

občasný vypravěčský přechod do druhé osoby jako pokus navázat kontakt (alespoň se čtenářem), být vnímán, slyšen, pochopen a přijat

hrozí předávkování frustrací a depresí

5 23.02.2024

na počátku osmdesátých let byla Macurova literárněhistorická metoda vskutku nebývale inovativní a jeho pojetí a výklad českého národního obrození myslím zůstává stále originální i inspirativní

v kapitolách Tvarosloví - Pojmosloví - Paradoxy hledá přijatelný historicko-politický a kulturně společenský narativ v rámci konstrukce naší národní sebelegitimizace a jazykové emancipace, navíc podložený objemným a značně různorodým dokumentárním materiálem

doporučuju všem studentům literatury

5 30.01.2024

unikátní propojení jinak velmi vzdálených oborů: biochemie a psychosociologie, nejen velmi fundovaně napsaný výklad, ale navíc i velmi prakticky komponovaný: jednotlivé kapitoly jsou striktně rozděleny na přírodovědnou a na humanitní část a barevně vyznačeny (v písmu i ořízce) - takže čtenář, kterému se nezamlouvá paralela mezi procesy probíhajícími v lidském těle a v lidském společenství, může číst jen modré listy (o buňkách, metabolismu, nádorech, tvorbě metastáz, imunitě), nebo jen oranžové (o teorii systémů, o sobectví, pýše a plýtvání, strachu ze smrti, neochotě stárnout, nedodržování pravidel, i o budování mezilidských vztahů, odpovědnosti a uspořádání společnosti), nechybí slovníček a seznam odborné literatury

Šmardová podává odborný, ale laikovi přístupný výklad mikrobiologa s obdivuhodným přesahem, až do umění; doporučuju

5 26.01.2024

tak trochu jako Sofiin svět, ale zábavnější a věřím, že pro školáky poutavé, dneska asi jediný způsob, jak přitáhnout náctileté k dějinám antického světa

5 23.01.2024

kniha měla poměrně výraznou propagaci, a přesto má zde tak málo komentářů a hodnocení? snad právě pro tu formální, žánrovou i myšlenkovou neuspořádanost až zmatenost, pro přetíženost a roztříštěnost provedení

na jednu stranu mne velmi nadchla úvahová část, v níž autor argumentuje svůj originální pohled na problematiku evropského turismu s jeho dopady na ekonomiku, politiku, ekologii, infrastrukturu, gastronomii ... místní societu, každodennost běžného obyvatele-domorodce atd., zacyklení tohoto systému migrování mas po planetě za účelem povyražení vede k ničení přírody i památek, vyprázdnění smyslu, komerci a zkýčovatění kulturního dědictví, následky jsou vskutku alarmující

ze strany literární jsem však na rozpacích, jde o parodii na Dana Browna (detektivní linka) či selfmanagement Coelha (cesta jako metafora duševního růstu), intimní zpověď (milostná linka sebestředného stárnoucího muže) nebo o alegorický obraz zániku Evropy (hotel, v němž se setkávají modelové tezovité postavy), příběh je ve své přeplněnosti zmatečný, myšlenkově roztříštěný, nevěrohodný a v důsledku toho pak plný klišé a "správných" postojů (např. jednoznačně pozitivní obraz emigrantů: viz emotivní životní příběh hotelového sluhy)

kdyby Pfeijffer napsal esej o dějinách a současných hrozbách turismu, potažmo o pochybném směřování západní/evropské civilizace, byl bych nadšen, neměl své varování však balit do moralizujících a narcistických pozlátek, těžko se pak prokopává k podstatě

5 19.01.2024

skrytý, tajemný, revoluční...

seznam potravin, které jsou tentokrát tabu, nedovolují vnitrozemskému Evropanu sestavit trvale udržitelný stravovací režim; regionální potraviny? dokonce i všechna u nás dostupná zelenina je špatně; v závěru knihy se nachází dvoustránkový (!) seznam doporučených lékových suplementů - to není ketodieta, ale strava kosmonauta

jsem rovněž zastáncem přerušovaného půstu, ostatně mnoho lidí ho praktikuje, ani o tom neví, ale přidávat k tomu magická zaříkávadla (mitochondrie, ketony, lektiny, lepek, laktóza...) a kouzelné přísady (buvolí mléko, amarantová mouka...) považuju za zbytečné

5 12.01.2024

tato publikace je vyváženější než Devadesátky, nezaměřuje se tolik na konzum, ale upřednostňuje alespoň ty nejznámější události v politice, kultuře, sportu, hospodářství... škoda že podobné přehledy se nedokážou vymanit z přílišné simplifikace a předpojatosti

oživil jsem si spoustu věcí a jevů, na které jsem už opravdu rád zapomněl a víc si na ně nechci rozpomínat (a není to jen oficiální hudební scéna osmdesátek, která mi působí přímo fyzické utrpení)


Co bude za 100 let napsáno v encyklopedii u hesla Gustav Husák?
Bezvýznamný československý politik, který působil v době Karla Gotta.

5 25.12.2023

to snad není možný, že něco takového může být vytištěno a prodáváno... asi jsem páteru Koniáši křivdil

souhlasím s čtenáři níže, vypravěčsky úplně jiný Jacobsen než v "ostrovní" tetralogii - i když stejně jako v ní je vypravěčem / pozorovatelem dění "malý člověk", bez obecného vzdělání a širšího společenského nebo politicko-historického rozhledu, a právě jeho (nikterak nekarikované) hledisko dodává "velkým dějinným událostem" (počátek druhé světové války v konfliktu Finsko-Rusko) na relativitě v mezilidských vztazích a naopak utvrzuje v nesmyslnosti a absurdnosti válečné mašinérie

rubat celý den v lese dřevo při minus 35 stupních Celsia? ...u nás dnes ráno bylo minus sedm, vylezl jsem na dvorek, protože jsem si potřeboval nařezat pár latěk, a nadával jsem, jak mi zalezlo za nehty... že mi není hanba...

dřevař Timo se vlastně rozhodne vzepřít všem válčícím mocnostem, když přes vyhlášenou evakuaci civilního obyvatelstva, posuny frontových linií, ostřelování a vypalování vesnic atd. zůstane doma a vytrvale zde dál dodržuje svůj životní a pracovní rytmus, ať se děje co se děje, pokud se setká s dobrým člověkem, ať je to Fin, Rus nebo Žid, pomáhá mu přežít = beru si z něj ponaučení, že člověk může být slabý a prostý, ale když má kolem sebe lidi ještě slabší, nezbývá mu nic jiného než se stát sám hrdinou

5 06.12.2023

rodilé Vimperáky příběh jistě potěší, mne ale vůbec nebavil, pro dospělého čtenáře je příliš naivní a jazykově neobratný (nejen malá slovní zásoba, ale nejsou využity ani stylové rodiny jazyka, jak by se zrovna pro dětskou/chlapeckou mluvu nabízelo), svět dobra a zla je očekávaně nastavený a bez zvratů či relativizace, nic nového mi to nesděluje; jen další z mnoha "svědectví", jak nám za socíku bylo ublíženo

5 25.11.2023

povídky o zpackaných partnerských vztazích, nenávisti v rodině či mezi sousedy, závisti, pokrytectví a lakotě; formálně je nápad dvojího vypravěče jednoho příběhu nosný, ale autorkou zde nevyužitý - očekávám, že druhý pohled by měl být konfrontační, relativizující, problematizovat první hledisko, vnášet do příběhu překvapení a náhlým obratem ho pointovat, tady se tak neděje bohužel ani v jedné povídce: druhá postava příběh jen dovypráví a nedostane možnost se ospravedlnit (spíše jen potvrzuje to špatné, co na ni nakydala postava hovořící první)

všiml jsem si, že do srabu, v němž se "zbabělí hrdinové" nacházejí, se bez výjimky dostali sami, vlastním přičiněním, a kdyby chtěli, mohou vše změnit, chtěla tím autorka cíleně něco naznačit?

líbil se mi příběh dědka, který "sbírá" věci a plní jimi svůj byt, zejména s těmi rukavicemi... hmm, ale garantují vám, že dospělý, manuálně pracující muž by dámskou háčkovanou rukavičku na ruku určitě nenatáhl

5 08.11.2023