los komentáře u knih
velmi subjektivní pohled autora, čekal jsem daleko hlubší a fundovanější vhled do dané problematiky, podložený ověřenými zdroji; pokud se nejedná o žánr nějakého ego-dokumentu (pamětí, úvah apod.), pak lze těžko vycházet - při tak velké generalizaci dat a informací - pouze z vlastní zkušenosti (lze brát vážně úsudek o ekonomickém stavu státu, nebo dokonce kontinentu z osobního rozhovoru s ředitelem jednoho koncernu, vědcem z jedné univerzity, ekonomem z jedné instituce, či soukromým podnikatelem?)
přečetl jsem po Kvítku a vypadá to, že jsem s autorem skončil: tyto povídky jsou nudné, bez nápadu - jako když spisovatel uklízí stůl a vyždímá nalezené makulatury, snad vznikly z nucení nakladatele vytřískat po komerčním úspěchu Kvítku ještě pár drobných, anebo jako úlitba autora primitivnějším čtenářům
autor se trochu opakuje, několik podkapitol převzal ze své knihy Budoucnost mysli, a také dost nekriticky prosazuje teorii strun
behaviorální ekonomie je pozoruhodná, ale bohužel jsem se nedozvěděl nic, co bych už neznal ze skript sociální psychologie
nu, čekal jsem něco jiného, tohle je spíš pro znuděné náctileté z města a bez fantazie, 400 z 500 doporučených "úletů" jsem už někdy dělal (dát si nohu za krk, jít do ZOO), nebo je provozuji běžně (třeba číst knihy, navštívit galerii a operu, starat se o zvířata), zbytek mě nijak netáhne (pravděpodobně nenavštívím Antarktidu, nebudu jíst cukrovou vatu a nekoupím si podprsenku velikosti XXXL)
po přečtení jsem trochu rozpačitý, zvlášť když jsem googloval autorku a její "životní styl", obsah reflektuje svět před 25 lety a převážně americký kontext, po 11. září je všechno jinak; neztotožňuji se s řešením ze strany aktivistických organizací mladých a způsob, jak jej autorka popisuje, mi přijde dost naivní a zaujatý
doporučuju přečíst paralelně s Ridleyho Racionálním optimistou a vytvořit si vlastní názor
po zkušenostech v českých ordinacích se nedivím už ničemu: člověk jde na preventivní prohlídku a nechá tu 500 Kč jako tzv. sponzorský příspěvek na chod ordinace, tu zas mi doktor najednou napíše jiný lék, že je ještě lepší a účinnější - když jsem před pár minutami viděl z jeho ordinace vycházet agenta farmaceutické firmy atd. atd.
zajímavé čtení ze skutečného světa mentálně postižených, kupujeme se odpustky za svou normalitu a za obdivná slova schováváme své znechucení výkaly, slinami, močí, potem, hleny, krví a především slzami
jak píše fojtikjirik níže - není na škodu si občas oživit Ústavu ČR a znění Listiny základních práv a svobod - a samozřejmě se seznámit i s novelami jednotlivých paragrafů
třeba ta pasáž o právu občana na informace = proč tam není na PRAVDIVÉ informace, nebo "nezkreslené, nezavádějící, neinterpretované dnešní kvazižurnalistikou"?
nebo diskriminace - víte, že za diskriminaci není považována nerovnost vycházející z etiky náboženských norem dané církve? to považuji v dnešní době za nebezpečné
velmi povedená a nápaditá kniha pro děti, bohatý svět fantazie s nevtíravě didaktickým aspektem, s interaktivními části, které nejen umožňují dítěti mít podíl na vyústění příběhu (3 konce), nýbrž v průběhu celého děje podporují komunikaci mezi čtoucím dospělým a naslouchajícím dítětem (básničky v úvodu a hádanky v závěru každé kapitoly atd.)
k tématu se vyjádřil jen Petříček, ostatní si jen stěžují na současný systém financování FF UK, Šmahel si honí triko, Halík tradičně všechno svádí na komunisty...
k čemu dnes humanitní vědy - to se nedozvíte, naprosto zbytečná publikace - právě asi pro tu publikaci a položku v RIVu, aby bylo co vykazovat, že?
ještěže jsem dal na radu čtenáře, jehož příspěvek je zobrazen pod mým, a neodložil knihu po prvních stránkách; zpočátku bylo té snovosti a fuksovské bizarnosti trochu moc najednou, ale postupně jsem se začetl a děsil se až do konce; není to čtení pro zábavu, k dusivým dětským vizím musí mít člověk tu správnou atmosféru - a odmění ho vskutku hluboký čtenářský zážitek
strašné, plytké, převyprávění působí jako výpisky z četby; mýtus zbavený nejen filozofie, ale i poetiky; pokud zbývá složka fabulační, tak tu autor nedokáže vypíchnout ani jazykem, ani fantazií
zparodovat molocha - to kdybychom v Čechách, my pasivní a věčně trpící posluhovači, také tak pěkně uměli
k diskutovanému závěru - domnívám se, že smysl pochopí právě jen ti, kteří znají a dokáží si přiznat temné stránky vlastního já