Luciluc komentáře u knih

"Hudba, která je hrána srdcem, celou duší, má kouzelnou moc neustále. I dnes i právě teď."
Knížka čtená dceři. Sama si ji vybrala v knihovně. Název knihy je hezky libozvučný a ilustrace v ní jsou nádherné. Líbil se mi i obrázek, na kterém jsou popsány jednotlivé části houslí, čtenář se může něco i přiučit. :) Tradičně netradiční příběh, kde hlavním motivem je láska k hudbě, propojený se světem skřítků. Moc se nám to líbilo, doporučuji.

3 09.05.2023

Knížka čtená dceři. V knihovně pořád čekáme na díl o stanování a v mezičase byl k dispozici tento. A já ho hodnotím jako nejlepší z dosud čtených (malý Fiškus, dort, liška, masová kulička). Jak tématem, které bylo jednoduše zpracováno, tak ilustracemi, které se zčásti přesunuly i jinam než je už známý dědův dům, do exteriéru, a tyto obrázky se mi líbily moc.
Od Fiškuse bylo milé jak se snažil Pettsona dostat z podzimních chmurů.
"Slyšíš, jaké je tu ticho? Takové ticho je někdy balzám na duši." Souhlasím, dědo. :-)

3 06.04.2023

Harry Potter, to je moje dětství a srdeční záležitost. Takže když na mě tahle kniha koukala z police v knihovně, nemohla jsem ji tam nechat jen tak ležet :-) A protože teď není na čtení tolik času kolik bych chtěla, vyhovoval mi i formát a zpracování knihy. Vždy když se našla alespoň chvilka, přečetla jsem si pár stránek zajímavostí. Ilustrace Jima Kaye mě hodně zaujaly a navnadily na sehnání ilustrovaného vydání Harryho Pottera. Líbilo se mi rozdělení hlavní části knihy do kapitol jednotlivých předmětů (Lektvary a alchymie, Bylinkářství, Kouzelné formule, Astronomie, Jasnovidectví, Obrana proti černé magii, Péče o kouzelné tvory). Z Ilustrací musím vyzdvihnout portrét profesorky Prýtové, studii mandragor, obraz dračích vajec, Skoro bezhlavého Nicka, hipogryfa Klofana a Fénixe.
Doporučuji k oddechovému čtení všem fanouškům "malého kluka, který začne chodit do kouzelnické školy."
P.S. nechápu, že rukopis odmítlo osm (!) nakladatelů. Ještě, že jsme díky nakladatelství Bloomsbury nepřišli o celý HP svět :-)

3 21.03.2023

Knížka čtená dceři. Kniha mě v knihovně zaujala obálkou i názvem. Příběhy čertíka s nebesky modrýma očima jsou nápadité, tak akorát dlouhé a hezky ilustrované. Vyprávění mi ale přišlo často "povrchové", některé záležitosti byly vyřešeny v jedné větě, zaklínadla byla někdy kostrbatá. Ale i tak jsme si s dcerou pekelnou partu v čele se Zbrklíkem oblíbily. Čerti měli originální jména: Rozumbrada, Serafína, Rambajz, Krucián, Kvakin, Pecolt, Chlupulín. A nejen ti, i další postavy: Bordelína, Cimburák, Filík a nejvíce se líbila královna víl Eli. Máme půjčený i další díl, Zbrklík a čertidlo.

3 15.02.2023

Knížka čtená dceři. Ani nevím proč, ale od čtení tohoto dílu série mě odrazoval název. Chtěly jsme si v knihovně půjčit díl o stanování, ale jediný volný k dispozici byl právě ten o masové kuličce. Nakonec to nebylo špatné, ale tentokrát mi příběh přišel takový neuzavřený. Dcera byla celou dobu zvědavá, jestli se kocourkovi pěstování masové kuličky podaří...Ohledně ilustrací bych se jen opakovala, opět skvělé.

3 04.02.2023

Agnes jsem dostala, společně s druhým dílem, jako dárek od mamky k vánocům 2021 a rok čekala na přečtení. Jde vidět, že je to primárně kniha pro děti (velikost písma, jednoduché věty, krátké kapitoly), ale to mi vůbec nevadilo (těším se však na Božidaru, román pro dospělé, kterou mi mamka nadělila k letošním vánocům, tak snad se k ní dostanu dříve než zase za rok :-) ). Spíš jsem ze začátku měla problém s tím, abych příběh "vnímala jako příběh" a neustále během čtení nehledala skryté významy a myšlenky. Autorku sleduji na sociální síti už nějakou dobu, takže mám povědomí o tom, jaké má názory na určitá témata a hodně se mi to do příběhu promítalo. Ale možná je to dobře, možná jsem tam ty skryté myšlenky měla vidět :-) Cca od padesáté strany mě příběh o Agnes chytnul. Je pravda, že jsem už zkraje jednotlivých úkolů tušila, k čemu mají Agnes dovést, ale to mi nevadilo a úplně na konci jsem na ni v duchu křičela "Běž, Agnes, běž!".
Oceňuji, že autorka přidala kapitolu Zajímavosti, to mě vždy baví, nahlédnout "pod pokličku". Kniha má i zajímavé ilustrace a na několika místech mám založeny myšlenky, které mě zaujaly nebo si je chci připomínat. Teď momentálně nejvíc: "Nacházet štěstí v prostotě každodennosti." (str. 321) a "Každý okamžik se dá naplnit radostí, není potřeba ho vždy nacpat k prasknutí nějakou činností." (str. 380)
Co se týká postav, Agnes mi byla sympatická od první chvíle, i její kamarád Kari, a doufám, že bude mít v dalším díle více prostoru. Moc se mi líbil popis lásky mezi Leilou a Ianem. To mi až bylo smutno, že spolu už nejsou.
Určitě doporučuji k přečtení a těším se na Ostrov stínů.

3 23.01.2023

Knížka čtená dceři. Velký oblíbenec, četly jsme už několikrát. Kniha je určena pro děti ve věku 4-7 let, dcera ji dostala kolem tří let od mojí kamarádky jako dárek a hned si ji oblíbila. Příběhy nenásilnou formou seznamují děti s různými tématy: dny v týdnu, abeceda, počítání do 20, barvy, rodinné vztahy, vánoce a zvyky, tvary, orientace v prostoru, roční období a měsíce, jak to chodí v divadle, v knihkupectví apod. Na konci každé kapitoly jsou otázky/úkoly, které se vztahují k tématu dané kapitoly. Součástí jsou i dvě hry, které jsou na deskách knihy. Hezké ilustrace, kapitoly trošku delší na udržení pozornosti u menších dětí. Určitě doporučuji k pořízení.

3 27.12.2022

Knížka čtená dceři. Příběh se zimní tematikou. O tom, jak se v nebi porouchal stroj na sníh, který pohání kouzelný bílý tulipán. Když vykvete, stroj začne sníh vyrábět. Tentokrát ale tulipán nerozkvetl...A holčička Klárka se sněhovou vílou Belou se pokusí zimu zachránit.
Příběh je poměrně čtivý, jednoduchý, kapitoly tak akorát dlouhé, aby i menší děti udržely pozornost, když jim předčítate (knížka je ale určena pro děti od 6 let). Kniha má opravdu krásné ilustrace od Ivony Knechtlové. Řešení problému pro menší děti asi nebude úplně uchopitelné, je to takový "zahradnický fígl" :-) Ale k přečtení doporučuji, nám se s dcerou (necelé 4 roky) líbila.

3 26.12.2022

Knížka čtená dceři. Vybraly jsme ji v knihovně hlavně kvůli názvu, protože jednoho malého Olíka máme doma :-) I ilustrace na první pohled zaujaly, celkově se kniha graficky povedla (stránky v různě barevných odstínech, i hezký styl písma s hvězdičkami na koncích vět místo teček). Ale jinak mě kniha docela zklamala. Byla zdlouhavá, mohla mít klidně o polovinu méně stran. Rozebírala hodně i emoce, což mi nevadilo, ale celé to mohlo mít větší spád. Přátelství chlapce Vilíka a jeho nejoblíbenější hračky, plyšového medvídko-zajíčka Olíka, který měl místo srdce rolničku, bylo hezké, parťáci jak se patří. Jako protipól zde vystupoval šašek Zozo s partou superpříšerek, který byl plný nenávisti. Superpříšerky Vilíkovi ukradly Olíka, a jak by řekli sami hlavní hrdinové, dobrodrůžo, začalo.
Je to trochu "jiná" dětská kniha, taková více "filozofičtější" a možná se bude líbit o něco více hloubavějším dětem. Ale těžko říct, přece jen to hodnotím dospělýma očima :-)

3 12.11.2022

Třetí díl se mi bohužel nelíbil. Pořád se jen přesouvali z místa na místo...docela nuda. Davijci, ohnivý Drhač, svět stínů a ohně a vše kolem toho pro mě bylo takové "neuchopitelné", nebavilo mě to, vleklo se to. Po prvních dvou dílech, které se mi líbily, zklamání. Jelena působila jako "paní dokonalá", která má vždy plán, řešení..a když ho náhodou nemá, pomůže magie. SPOILER: Ona i Valek "nesmrtelní". Scéna, kdy si Jelena myslí, že je Valek po smrti ve mě nevyvolala žádnou emoci..tak nějak jsem předpokládala, že se z toho zase nějakým způsobem dostane..a to jeho věčné podřizování se Jeleně a "ano, lásko", mi už taky lezlo na nervy. A že by Jelena fungovala jako prostředník mezi Ixií a Sitií, to mi moc nepřipadalo..Ale ať nekončím negativně: co mě bavilo byla Opál a její zvířátka ze skla, Kiki, a to, že Jelena našla smysl v tom být Hledačkou duší. KONEC SPOILERU.
Slabé tři hvězdičky. Snad bude Studie stínů lepší.

3 27.10.2022

Určitě se nejedná o výplňkový díl trilogie. Druhý díl se mi dokonce líbil více než ten první. Zalíbil se mi Sitijský svět s jeho klany, obzvlášť obydlí Zaltanů v korunách stromů a Citadela. Je tu více vedlejších postav a dějových linek (rodiče Jeleny Ezau a Perla Zaltanovi, bratr Leif, Líska, Cahil Ixijský, Goel, Irys, kouzelničtí mistři, Dax, Kiki a Topaz, Měsíční muž, Písečňákové,..). Radost mi udělalo, že autorka i zde dala prostor Arimu a Jankovi.
Kniha má opět hezkou obálku a ocenila jsem i mapku navíc. Kniha se opět velmi dobře četla, děj měl spád, snad jen závěrečné dění okolo Křovináře mi přišlo zdlouhavé.
Těším se na závěrečný díl.
P.S. Taky bych chtěla umět komunikovat v duchu :-)

3 19.06.2022

Čtvrtý díl série pro mě byl nejslabší a docela mě zklamal. A nebylo to kvůli absenci Cally a její smečky, naopak, těšila jsem se, že v příběhu dostane více prostoru Adne, Connor, Ethan a Sabine. Ale nebylo to ono. Děj mi přišel táhlý, čtenář se moc nového nedozvěděl (asi jediná opravdu překvapivá informace byl příbuzenský vztah Logana a Shayie). Zaskočila mě Loganova krutost (první, ale nedostačující oběť Marovi) a vzpouru v řadách Hledačů jsem nečekala, ale tato dějová linka mě nebavila. Marův a Loganův poslíček, bloudící duše, mi do příběhu nezapadal. U Adne mě překvapila její zatvrzelost mlčet a nikomu se nesvěřit s problémy, to mi k ní moc nesedělo. A u Connora zase jeho laxní přístup k trápící se Adne. Čekala jsem zápletku, která se vyřeší hned v této knize, ale bohužel jsem se dočkala jen „úvodního“ dílu. A pokračování se asi už nedočkáme. Škoda. To měla autorka raději skončit dílem třetím.

3 02.03.2020

Může obsahovat informace, které před četbou nechcete vědět:
Třetí díl série Smečka byl nejakčnější (výpravy k získání zbytku elementálního kříže – vzduch, voda, oheň - a závěrečná bitva v Rowanově vile). Už mě začínala štvát nerozhodnost Cally ohledně toho, zda si vybere Rena nebo Shaye. Zajímavé bylo zjištění, že kromě vlků existují i další druhy Ochránců (medvědi, jaguáři a ohňovlci). I v tomto díle přišlo o život dost postav, ať už z řad Hledačů, Ochránců či Strážců. Co mě ale překvapilo, byla smrt jedné z hlavních postav, to se v YA knihách podle mě moc často nevidí. Poměrně rychle se vytvořil vztah mezi Renem a Adne, čekala jsem, že jim sbližování bude trvat déle. Byla jsem ráda, že Ethan a Sabine si k sobě našli cestu a trochu mě mrzelo Connorovo vyznání lásky, bylo to takové neromantické a do dané situace, před výpravou na sopku, mi to moc nepasovalo. Konec knihy mě překvapil, nelíbila se mi ale „podmínka“ spojená s uzamčením trhliny. Sice to v podstatě dopadlo ke spokojenosti všech zúčastněných, ale s malým háčkem, a to se mi na tom právě moc nelíbilo. Už nebylo řečeno, co se stalo s Lumine a dějová linka Logana je také otevřená. Jsem zvědavá na další díl.

3 11.02.2020

První dvě třetiny druhého dílu se v podstatě jen plánuje záchranná výprava do Vailu, ale alespoň se mezitím čtenář dozví další střípky informací o Hledačích a Scionovi. Nejakčnější a nejzajímavější je samozřejmě poslední třetina knihy a závěr dobře navnadí čtenáře k přečtení dalšího dílu. Hledači jsou mi sympatičtější než Ochránci, respektive jsem si je oblíbila mnohem rychleji. Connor, jeho hlášky a zvláštní vztah k Adne, Monroe, Tess, Lydia, dokonce i Ethan, ti všichni mi přirostli k srdci, takže mě ztráta některých z nich opravdu mrzela. Celkově se mi líbí jejich svět (Akademie, tkaní, skeany apod.) Všimla jsem si, že autorka nemá problém vytvářet vztahy stejných pohlaví „na všech frontách“. Bylo mi líto Ansela, později jsem na něj byla ale i naštvaná, i když je asi pochopitelné, že to, co udělal, udělal ze zoufalství a jsem zvědavá, jak se jeho osud bude dál vyvíjet. A doufám, že se něco vyvine mezi jedním Hledačem a jednou vlčicí. :) Mile mě překvapila Sabine, v prvním díle jsem ji neměla moc ráda, ale není vše tak, jak se na první pohled zdá. Tu věc ohledně Monroea jsem tušila už nějakou dobu, zajímavá skutečnost, která ještě může hodně zahýbat kartami.

3 31.01.2020

Ačkoli nejsem cílovou skupinou, sáhla jsem po Stránkách světa, protože jsem si oblíbila autora už při čtení série Arkádie a jako dítě jsem od něj četla sérii Sedm pečetí, která se mi také líbila. Jelikož jsem velká fanynka knížek a čtení, upoutala mě anotace knihy na první dobrou.

Co se mi líbilo a co mě zaujalo:
- celkově námět knihy, svět, který Kai Meyer stvořil (bibliomantika, exlibri, prázdné knihy, Libropolis, dušeknihy,…)
- netradiční jména některých postav (Furia Salamandra Faerfaxová, Pip, Tiberius, Severin, Isis Nimmernis)
- dopisování si Furie se Severinem Rosenkreutzem prostřednictvím knihy, i když je dělilo dvě stě let
„Pro mě znamenala bibliomantika vždycky to kouzlo knih, které jsme četli v dětství,“ řekl. „Někdy cestou ke stáří se ztratila. Staré příběhy vybledly, a když se znovu začteme, připadá nám těžké je milovat tak jako tehdy.“ (kap. 56)
- lampa a křeslo naplněné bibliomantským životem
- les mrtvých knih a kalisté (bývalé dušeknihy, které jsou přes den lidmi a v noci stromy)
- Kai Meyer „nemá problém“ nechat zemřít hned několik postav a to i zkraje příběhu
- všechny postavy (až na Okouzlující a její kavalíry) mi byly svým způsobem sympatické (líbila se mi dějová linka Cat-Finnian)
- odkaz na Shakespeara (Puk a Ariel, Bratři Bardi, Shakespearovi exlibri)

Ačkoliv mi dlouhou dobu trvalo, než jsem se ke knize vůbec dostala a poté jsem ji i dlouho četla, líbila se mi, i když ji beru jako první rozjezdový díl a někdy do budoucna bych si ráda přečetla i pokračování. Myslím, že pro děti, které jsou cílovou skupinou, bude dobrou volbou.

„Síla není otázkou nástroje, nýbrž postoje.“ (kap. 21)

3 27.10.2019

Taková jednohubka, díky které se vrátíte do světa dvorů. A ačkoliv se v knize vlastně nic moc zásadního neděje, většinu času se všichni chystají na oslavy zimního slunovratu a přemýšlí či vybírají dárky pro ostatní, rychle a dobře se to četlo. Škoda, že se víc neřešily vztahy mezi jednotlivými postavami, děj by byl zajímavější.

3 08.03.2019

Utajená sestra je oddechová knížka, která se dobře a rychle čte. Má určité napětí, ale je i tak trochu předvídatelná, nebo alespoň u mě se žádný velký wow efekt bohužel nekonal. Hlavní postava Riley mi byla sympatická, Danny byl zvláštní, na jednu stranu mi ho bylo líto, na stranu druhou jsem jeho chování chvílemi vůbec nerozuměla. Jeannie a Christine mi ze začátku lezly na nervy, ale na Jeannie jsem v průběhu čtení změnila názor. A Tom a Vernice..."podivíni". Zápletka byla dobrá, příběh se mi líbil, za přečtení stojí :)

3 17.02.2019

Kniha mě zklamala. Četla jsem ji nadvakrát, po přečtení prvních asi šedesáti stran jsem ji na několik měsíců odložila a pak dočetla během pár dní, protože „už jsem to chtěla mít za sebou“. Příběh mě nedokázal vtáhnout, několikrát jsem se přistihla, jak při čtení myslím na něco jiného a děj nevnímám. Myšlenka mi nepřišla špatná, nápad s dopisy adresovanými osobám, které už nejsou mezi živými, mi přišel zajímavý, ale jinak byl děj rozvleklý a nudný. Nejsem cílová skupina, možná kdybych knihu četla jako mladší, měla bych na ni jiný názor. Ale teď mi to přišlo všechno nějaké divné, nedokázalo to ve mně, ani přes smutné téma, vyvolat žádnou emoci. Ani nevím, jestli mi byla Laurel sympatická nebo ne, May spíš ne, jediný, koho jsem si docela oblíbila, byl Sky. To, jak Laurel obdivovala May mi přišlo zvláštní, chápu, že to byla její sestra, ale ta posedlost, aby se jí co nejvíc podobala…Divný byl i přístup rodičů, to si opravdu mysleli, že když byla Laurel přímo u toho, když May zemřela, že se z toho dostane sama bez pomoci nějakého odborníka, že se prostě „oklepe“ a všechno bude zase v pořádku? Zvlášť v jejím věku, když dospívá. Jak už jsem psala, přišlo mi to celé nějaké divné. Ke knize už se rozhodně vracet nebudu.

3 18.10.2018

Líbil se mi námět knihy - zda je možné změnit minulost. Příběh sám o sobě je poměrně „obyčejný“, sledujeme určité události v životě Eda a Zoe v průběhu několika let. Na druhou stranu je napsán velmi čtivě, takže stránky ubíhají rychle a ke konci jsem byla i docela nedočkavá, zda se opravdu podaří Zoe něco změnit, nebo co se z příběhu vlastně vyklube. Nemůžu říci, že by se mi konec knihy vyloženě líbil nebo nelíbil, byl pro mě spíše takový hořkosladký. Jako „odpočinková“ kniha dobré.

3 11.07.2018

Vizuálně druhý díl opět nezklamal, červená ořízka zaujme, stejně tak jako obálka, a nechyběly ani mé oblíbené hvězdičky na koncích vět :) Prohnilé město jsem si užívala ještě více než Šest vran. Připadalo mi, že v tomto díle dostalo větší prostor budování vztahů a odkrývání minulosti jednotlivých postav, než akce a dobrodružství, ale ani o Kazovy intriky a promyšlené plány, které do sebe zapadly jako ozubená kolečka, nebyla nouze.
V hodnocení Šesti vran jsem psala, že jsem si oblíbila dvojici Nina-Mathiass, takže kdo knihu již přečetl, pochopí mé naštvání, zklamání a smutek. (Vzal její tvář do dlaní. „Ne“, řekl a políbil ji. „Mathiassi!“ „Udělal jsem to špatně?“ „Ne, udělal jsi to skvěle. Jenže vždycky jsem to já, kdo tě políbí první.“ „Měli bysme to změnit“, str. 391)
Líbilo se mi budování vztahu Jesper-Wylan, hlavně Jesperovy hlášky jsem si oblíbila (Wylan pokrčil rameny. „Možná. Jsou ale jedy, na které protijed neexistuje.“ Jesper si odfrkl. „A proto mu říkáme Wylan van Optimista.“, str.47)
Oceňuji, že se v příběhu objevili nové postavy: Colm Fahey, Marja Hendriksová, Sturmhond, Zoja Nazjalenská, Žeňa Safinová.
Těžko se mi tenhle svět opouští! Tahle partička mi vážně přirostla k srdci, a pokud někdy bude možnost dozvědět se, jak to s nimi bylo dál, rozhodně si ji nenechám ujít!
„Jak si mohla myslet, že se svět nezměnil? Byla blázen. Svět se skládá ze zázraků, nečekaných zemětřesení, bouří, jež se zničehonic objeví a změní tvar kontinentů. Ten kluk vedle ní. Ta budoucnost před ní. Všechno je možné.“, str. 418.

3 04.07.2018