lucimark komentáře u knih

Paráda! Chci okamžitě další díl. A vzhledem k tomu, že na tenhle jsem čekala skoro pět let (Rychlopalba vyšla 2014) tak tuším, že si budu muset sakra chvíli počkat. Zatím si teda užívám doznívající zážitek z týhle pecky a jen podtrhuju to, co jsem napsala už k Rychlopalbě - tuhle knihu zdobí skvěle vystihnuté reálie pražských periferií, správná dávka policejní hantýrky, vtipné metafory a svižný a maximálně uvěřitelný příběh. Štěpán Kopřiva umíííí!

17 17.01.2020

Ufff. Tohle bylo něco. Strhující. Znepokojivé. Celou dobu, co jsem to četla, jsem měla problém při delší chůzi, při výpravách do lesa, pochodování městem i jinde nemyslet na Garratyho, McVriese, Stebbinse a spol. Úplně jsem si uvědomovala tu bolest a hrůzu, kterou zaplať Bůh snad nikdy nepoznám a děkovala jsem za dobré boty a suché a teplé místo v cíli mé cesty. A vlastně i za to, že mám nějaký jasný cíl.

POZOR NÁSLEDUJE SPOILER



No, a závěr knihy, na který si tu mnozí stěžují? Mně přišel úplně přesný. Jak jinak věci skončí, když skončí? Prostě šlus. Když je konec, tak je konec. Není, kdo by psal dál. Není o čem psát. Právě ten konec o ničem podle mně přesně vystihuje nesmyslnost celé té akce. A zklamání, které jsem jako čtenář pocítila, jsem pochopila jako součást hry. Za mně super.

16 03.10.2016

Je hrozné, co s člověkem udělá strach. A tohle je rozhodně nejsugestivnější kniha o strachu, kterou jsem kdy četla. Popravdě nevím, jestli jsem vůbec kdy při čtení nějaké knihy pocítila tak intenzivní úzkost, smutek a bezmoc. Strach a úzkost jsou tedy hlavními aktéry téhle knihy. Nikoliv předobrý Pan Theodor Mundstock, ale strach, který nejprve ovládl jeho myšlení a poté i jeho činy. Ubohý pan Theo. Jak hrozně mi ho bylo líto. A s ním všech, kteří prožili život, nebo jeho část, v hrůze. PS: nechápu, že mi tohle mohl dát Zdeněk číst před spaním. Měla jsem při čtení momenty, kdy jsem cítila takovou tíseň, takový smutek, že se to nedá vypovědět slovy. A proto dávám pět hvězd panu Spisovateli, který ta slova našel a jdu číst Malého prince v komiksovém vydání. O přátelství, lásce a naději

13 03.01.2020

Tohle není knížka o nacistickém pohlavárovi, parašutistech a atentátu. Je to knížka o posedlosti. O tvůrčím tápání, o blouznivém hledání dokonalé a nezpochybnitelné pravdy o historických událostech. A to mě na ní taky nejvíc bavilo. Hlavním hrdinou románu pro mě nebyl Gabčík ani Kubiš, dokonce ani Heydrich, jehož jméno je zakódováno v názvu. Byl jím autor trýzněný potřebou vypovídat se ve svém díle z obdivu ke statečným mužům a ženám z českého protinacistického odboje. Autor, který ve své snaze neupřít těmto postavám právo na autentický a nezkreslený popis jejich příběhu, zachází za hranice běžné literární tvorby. Pochybuje. Přepisuje. Znovu a znovu prověřuje zdroje. A přitom, zdánlivě mimoděk, čtenáři postupně odhaluje další a další podrobnosti z osudů Heydricha a jeho protivníků z řad parašutistů, odbojářů i mnohých bezejmenných, osudů, které se nakonec protnou v jedné zatáčce v pražské Libni. ... A jestli je výsledná kniha opravdu tak dokonale postavená na přesných faktech? Nedokážu posoudit. A v konečném důsledku mi je to vlastně tak trochu jedno. Bavilo mě to hledání spolu s autorem.

13 12.07.2017

Dlouho se mi nedařilo natrefit na dobrou detektivku / thriller. Po Synovi od Nesboa, kterého jsem přečetla v prosinci 2016 a dvou knížkách od Tani French v lednu 2017 se mi nic nezdálo dost dobré. Spoustu jsem jich nakousla a odložila. Až Samuel Bjork prolomil kruh. Příběh se točí kolem ztracených a zabitých holčiček, ale neobsahuje nechutné popisy či srdcervoucí scény vražd. Soustředí se spíš na dvojici hlavních detektivů a jejich pátrání. A musím říct, že se tyhle dva charaktery docela povedly. Mia i Holger jsou oba zajímaví průvodci tímhle případem a díky nim mě kniha bavila. Zkrátka po delší době jsem se začetla a jsem ráda. Je to slušný nadprůměr v oblasti severských detektivek.

13 28.04.2017

Sérii s HH jsem nějak systematicky nečetla, mám přečtené snad jen dva díly. Zato mě před časem velmi oslovili Lovci hlav. Takže na Syna, jakožto další samostatnou Nesbøho knihu, jsem se velmi těšila. A nezklamal mě. Byla to především postava Sonnyho, která mě k tomuto příběhu připoutala. Směsice mých pocitů vůči Sonnymu kolísala od lítosti přes obdiv až po určitý odpor a zase zpět až k tomu, že ho mám prostě ráda. Množství postav mě, podobně jako jiné čtenáře, kteří zde hodnotili knihu přede mnou, trochu mátlo... především kvůli tomu, že si nemůžu dovolit číst celé hodiny v kuse a musím se ke knihám vždy vracet a číst po kouskách, tudíž udržet si přehled o postavách je důležité a tady mi to občas skřípalo. Ovšem základní zápletka byla originální a chytlavá, takže mě to vždy znovu vtáhlo a s chutí jsem se do té spleti pouštěla dál a dál. Palec nahoru a těším se na další Nesbøho jednorázovku.

13 28.12.2016

Po Anežce jsem si nemohla odpustit druhou a dokonce ještě lépe hodnocenou knihu od Viktorie Hanišové. A musím se ke skvělému hodnocení přidat. Tíha životního příběhu hlavní hrdinky tu na čtenáře dopadne se stejnou prudkostí jako u první knihy, přitom je tahle novela přístupněji napsaná a i postavy jsou tu lépe pochopitelné. Houbařka totiž není žádná podivínka, je to dívka se šťastným dětstvím s maminkou, tatínkem a dvěma bráchy. Až... až do momentu, kdy ji její nejbliží zradili. A pak už jen celý život před jejím utrpením zavírali oči. A přestože ona do celého světa volá po tom, aby ty oči otevřeli a nahlas a před všemi křičí "Jak jsi mi to mohl udělat?" a pak už jen špitá "Půjdeš do vězení" ... její blízcí zůstávají až do konce slepí. Silná kniha. Silná, ale nešťastná hrdinka. Ovšem otevřený konec jí i čtenářům nabízí více možností, kam dál ...a já jí i nám držím palce, aby ta další cesta byla dobrá.

11 06.01.2020

Po cca 100 stranách: Nemůžu se toho nabažit. Skvěle vystihnuté reálie pražských periferií, geniální metafory, vtipný a přtom svižný jazyk a velmi, velmi dobrá detektivka. Vtáhlo mě to a jsem napnutá, jak to dopadne. Nevěřila jsem, že mě bude česká detektivka tak bavit - člověk je všemi těmi skandinávci a Galbraithem přeci jen trochu zmlsaný. Ale Štěpán Kopřiva to opravdu rozjel s plnou parádou. Jazyk, příběh, uvěřitelnost, reálie - všechno na plný počet bodů. Jdu číst dál. A doporučuju.

Po dočtení: Byla to super jízda a jak jsem slyšela má být nějaké pokračování. Už se nemůžu dočkat, protože tahle detektivka měla všechno, co má mít.

10 19.05.2015

Moje první kniha od Kosatíka - četla jsem ji v roce 2011 - a poznala jsem hned, že tenhle autor má něco do sebe. Poté jsem ještě přečetla Manželky prezidentů - deset žen z hradu a České okamžiky a nakousla jsem i Českou inteligenci. A kromě posledního jmenovaného kousku jsem nikdy nebyla zklamaná. Autor se nebojí kontroverzních závěrů, vše má podložené prameny, neváhá jít do archivů a pročítat i prameny původní. Výsledkem je, že prezentuje historické události z nových úhlů - nepapouškuje všeobecná klišé, ale jde mnohem dál. Mnohdy se jistě pouští na tenký led vlastních interpretací, ale to se mi právě líbí. Setkala jsem se s ním i osobně a debata s ním byla velmi otevřená. Vlastní závěry nikomu nevnucuje, ale nabízí k zamyšlení, takže nad jeho knihami se skvěle diskutuje...

10 15.12.2014

Jsem na straně 127, zbývá mi stovka do konce a mám chuť to zároveň přečíst jedním dechem hned teď a zároveň si ten zážitek šetřit na co nejdéle. Bolavý i voňavý zároveň. Anna se mi vryla pod kůži, cítím s ní únavu, bolest, zlost i vyčerpání, slyším šustění sušených květů a bzučení včel v korunách rozkvrozkvetlých lip, cítím, jak to voní u ní na půdě a v sadu... tahle kniha je zkrátka výjimečná.

9 22.07.2016

Tahle kniha mi přirostla k srdci stejně jako její hlavní nehrdinský a věčně nabručený hrdina s příliš velkým ale zlomeným srdcem. A pravděpodobně bude navždy patřit mezi mé nejintenzivnější knižní zážitky. Záměrně píšu "knižní" a nikoliv "čtenářské", protože se stala zároveň mou první audioknihou vůbec. A pro start s audioknihami jsem si nemohla vybrat lépe. Při poslechu na se na mé tváři neustále střídal pobavený úsměv s dojetím napuchlýma očima a na konci jsem už slzy (u knihy poprvé po mnoha letech) neudržela. Děkuji autorovi za krásný zážitek a děkuji i Janu Vlasákovi za skvělý přednes. :-) chvílemi jsem naprosto věřila, že na mě ze sluchátek mluví opravdový muž jménem Ove :-). Teď už vím, proč se tato nahrávka stala "Absolutním vítězem" v soutěži Audiokniha roku 2014.

9 10.05.2016

Můj první King a jsem naprosto spokojená. Nadšená. Už pár týdnů jsem se nemohla pořádně do ničeho začíst, a najednou přišel Běh o život a dokonale mě strhnul. Je to krátké, rychlé, akční, jednotlivé kapitoly nemají víc, než jednu dvě stránky, takže děj svižně ubíhá a to od prvního momentu. Hlavního hrdinu jsem si hned od počátku zamilovala. Zejména jeho sarkastický, drsný smysl pro humor a absurditu. A sociálně laděné téma o nerovnosti ve společnosti a manipulaci s masami skrze media mi také káplo do noty. Takže za mně plný počet.

9 16.02.2015

Po dlouhé čtenářské krizi mě tahle útlá knížka vrátila zpět do hry. Bavila mě, provokovala, probouzela zvědavost a na konci už jsem ji hltala jedním dechem. Zpočátku jsem ji vnímala spíš jako klasickou novelu či psychologickou povídku, v druhé půli už šlo jasně o žánrovou detektivku. Líbila se mi ale v obou polohách. Na začátku mě zajímaly hlavně postavy - osobité až pitoreskní, chvíli se mi dokonce v hlavě propojily s postavami od Muriel Barberyové z knihy "S elegancí ježka". Jako by Renée od Barberyové byla stejná krevní skupina se zdejší Mathildou. V poslední třetině knihy se ale vystupňovala detektivní zápletka a musím říct, že ji autorka vymyslela, zašmodrchala a rozpletla opravdu mistrně. I s překvapujícím klíčovým motivem úplně na konec. Takže palce nahoru a jdu si najít další dílko od autorky s pseudonymem Vargas.

8 21.11.2020

Z téhle knihy na mě padla tíseň. Mám skoro dospělou dceru a každý den si přeju, aby i přes to, jak se mi přirozeně vzdaluje a pouští se do svého nového dospělého života, aby mezi námi zůstalo to hlavní - láska, zájem a pochopení. O to intenzivněji jsem prožívala odcizení mezi Julií a Agnes. Jak hrozné prázdno mezi nimi bylo. Julii jsem vůbec nechápala. její život řídily nenaplněné touhy a těch se nedokázala vzdát ani když už bylo jasné, že nikam nevedou. Že její ambice ničí všechno lidské, co v ní snad bylo. V každé kritické situaci jsem si přála, aby se zachovala tentokrát jinak. Ale nešlo to... to prázdno tam bylo od začátku a pak už nešlo zaplnit. Chyběla jí láska a to se spravit nedalo. Velmi sugestivní a velmi smutné.

8 03.01.2020

Je to jen otázka osobních preferencí, nemám pro to konkrétní důvod, ale tento druhý díl mě chytil víc než první. Zejména vstupní situace je tady rozehraná daleko zajímavěji a kromě trochu hluchých partií, než se Cassie konečně rozhodne do případu jít, je to napínavé až do konce. Stejně jako u prvního dílu je konec zneklidňující a to mně začíná na této autorce bavit. Chci za čas zkusit i díl třetí.

7 28.01.2017

Přečetla jsem si ukázky a musím říct, že je to krásné, prosté a krásné. Nemám osobní vztah k Banátu, ale už teď jsem si jistá, že se budu snažit přesvědčit spolučtenářky z klubu, aby se tenhle skvost stal naší příští četbou měsíce. Jdu si koupit Pálenku.

O den později: "Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Zakoupila Pálenku a včera jsem se do ní pustila. Stále trvám na tom, že je to krásné a že je to můj tip na další četbu pro náš klub. Nicméně už tolik netrvám na tom, že je to prosté. Naopak začínám mít pocit, že je to trošku složitější, než jsem si na začátku myslela. A je jisté, že je to setsakramentsky dobré."

O pár dní později: "Kniha mě neskutečně baví, ale cítím, že mi pořád něco uniká. Každopádně nevím, co to znamená "Mantelfrau" a ani přítel Google mi moc nepomohl."

A ještě o pár dní později: "Dočteno. Byl to skvělý zážitek. Některé věci zůstaly pro mě tajemstvím. A to mě hrozně baví, protože mi to pořád vrtá v hlavě. Stále nevím, co je to "Mantelfrau" ani co přesně se stalo na těch spadaných moruších. A byly to vůbec moruše? Snad ano, protože ta druhá možnost, co mě napadá..."

6 04.03.2015

Odlehčený (ne)cestopis Ládi Zibury "Pěšky mezi buddhisty a komunisty" o tom, jak chodil pěšky po Nepálu a po Číně a vlastně nic zvláštního neviděl, jen potkal spoustu úplně obyčejných lidí. Optimistické lehké čtení o zvláštním způsobu cesty necesty, kde se nic tak zvláštního neděje, jen se tak jde a užívá se trocha toho bloudění po světě. Cestopisy obecně moc v lásce nemám, ale tenhle je jiný. Je laděný do vesela a tak mi přišel vhod jako takové optimistické nakopnutí do nového roku a povzbuzení k tomu, abych zase začala pořádně "chodit".

5 23.01.2017

Četla jsem v rámci aktivit našeho čtenárského spolku, se kterým jsme před časem navšítivly Loosovy interiéry v Plzni s tím, že si po návštěvě ještě přečteme nějaké knihy o tomto mimořádném architektovi. Vybrala jsem si Privátní portrét od Claire Beck, poslední Loosovy manželky, a mám k tomu dvě poznámky. 1.Rozhodně můžu doporučit ke čtení všem, co je zajímá společenský život za první republiky nebo Loos samotný. Čte se to opravdu dobře. Jde o krátké anekdoty, črty, mnohdy jen na 10-20 řádek krátké historky ze společného života Lerle a Dolfiho a jejich přátel z let 1929-1932. Vše viděno mladýma očima Claire, plnýma obdivu ke svému o 35 let staršímu muži. A tím se dostávám k bodu dvě. 2. I přes filtr oněch obdivujících očí je ten chlap, Loos, prostě nesnesitelný. A čím víc historek jsem přečetla, tím nesnesitelnější mi přišel. Vážně to tak musí být, že auru génia kolem sebe dokáží vytvořit právě jen takhle egocentričtí jedinci?

5 06.07.2016

Pro mně lepší než první díl - Skála. Už se těším na třetí část.

5 29.12.2015

Český kosmonaut ve vesmíru na jedinečné vědecké misi k záhadnému oblaku prachu. Začátek příběhu perfektní. První třetina, dokonce spíš polovina knihy mě opravdu bavila. Zaujaly mě postavy a bavil mě i jazyk. Svižný. Barvitý. Četlo se to samo a já se těšila, kam mě ten příběh zavede, co se z toho všeho vyklube. Jakubova minulost, vztah s manželkou, setkání ve vesmíru, politické pozadí. To všechno nabízelo tolik možností...! Bohužel druhá polovina, zejména poslední třetina, už mě zdaleka tak netěšila.

POZOR MOŽNÝ SPOILER

Příběh se postupně vytratil, zápletky se nerozuzlily, ale spíš jakoby se rozpadly samy od sebe (včetně toho oblaku prachu). A svižný jazyk z počátku knihy se chvílemi změnil na těžkopádné filosofování. Pasáž v Karlových Varech mi přišla úplně nadbytečná. Škoda. Přesto dávám čtyři hvězdy, protože tahle kniha z mnoha obecně známých důvodů stojí za přečtení. A taky proto, že bych si přála, aby to tenhle autor nezabalil tak jako jeho první románový hrdina, ale aby o svoje místo na slunci ještě zabojoval dalším pokusem.

4 16.07.2017