LuckaRožňa
komentáře u knih
Kde zpívají raci
Delia Owens
Tohle je kniha, kterou budu mít už asi vždy ve svých nej a určitě se k ni budu vracet. Nevím, jestli to je mojí duší bioložky, láskou k přírodě, moři a všemu co v něm a jeho okolí žije, neotřelou romantickou linkou, překvapivým závěrem, úžasným filmovým zpracováním, ústřední písní, nebo vším tím dohromady… tenhle příběh mě zkrátka úplně dostal.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Za mě asi nejlepší s tématem holocaustu, co jsem četla. Styl mi nejdřív přišel strohý, ale brzy jsem si ho oblíbila a v druhé polovině plně docenila. Naprosto brilantní po jazykové stránce. Příběh mě pohltil a nemohla jsem se odtrhnout, ačkoli to nebylo lehký čtení. Kontrast idylického dětství s nevyhnutelným a ve finále šokujícím osudem byl pro mě výjimečný zážitek, který dozníval hodně dlouho.
Severka
Nina Špitálníková
Nina je skvělá. Její první próza mě nezklamala. Náročnější kousek, ale četla se dobře. Skoro až absurdní a ve světle světové politiky posledních let velmi alarmující čtení.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Hodně zajímavý koncept, bavilo mě to, přečetla jsem ji za dva večery. Nicméně hluboký dojem, nebo silné emoce chyběly. Možná to bude tím, že jsem v nedávné době zhltla skoro všechno od Yaloma, který v tématu existenciální krize podle mě nemá konkurenci…
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Segregace v jižanském maloměstě, odvaha se vymezit, vzácná přátelství i nesmiřitelná nenávist. A především šokující uvědomění, že tohle se dělo v době, kdy se narodila moje mamka a přesto je to téma stále aktuální. Velmi čtivý a vzhledem k tématu citlivě napsaný příběh.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Moc se mi do ní nechtělo, už samotná obálka říkala, že tohle nebude veselé čtení. Navzdory ponuré atmosféře a nelehkému tématu ve mě nakonec zanechala hřejivý pocit, že naděje umírá opravdu poslední.
Usedlost
Maria Turtschaninoff
Atmosféra severské krajiny, lesa, mokřadů a jejich odvěké spojení s místními lidmi a mystika je opravdu nádherně napsaná. Nicméně převládající emoce celé ságy je pro mě melancholie a pomíjivost. Mrzelo mě, jak rychle se střídaly generace a staletí, kniha by klidně zasloužila větší rozsah. Jen co jsem se trochu zorientovala v ději, hlavní postava mi přirostla k srdci čas plynul rychle dál. Ráda bych v každém období zůstala trochu déle a víc nahlédla do života obyvatel usedlosti, který byl těžký vždy, ale občas i velmi krutý. Moc se mi líbila mystická linka a její vývoj v čase, drobná pojítka mezi generacemi i zasazení do historického kontextu reflektující zásadní události a změny ve společnosti. Gulbranssen mě nicméně oslovil víc.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Tohle se četlo samo. Během pár minut se střídaly slzy smíchu, dojetí a smutku. Tady jsem si na nedostatek emocí rozhodne nemohla stěžovat. Jediný co mě mrzelo, že jsem ji přečetla tak rychle…
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Nejdřív mi trochu trvalo se ponořit, ale pak to byl fičák. Zkušenost z týhle knížky se mi blbě přenáší, to se musí zažít. A příjemný to nebylo ani trochu, ale může vám to změnit pohled na některý věci. Přinejmenším to, že až mrazivě často nemusí být kdeco takové, jak se může zdát. At žije generační trauma…
No a já
Delphine de Vigan
Od Delphine mám dlouho v merku Děti nade vše, ale ještě na ni nedošlo. Po přečtení téhle se na ni chci vrhnout co nejdřív, protože to jak dokáže kouzlit se slovy je neskutečný. Skvělý příběh, ve kterém mi nic nechybělo ani nepřebývalo. Obzvlášť cením absenci patosu a klišé, téma k tomu svádělo. Perfektní zpracování hlavních postav, do kterých jsem se dokázala rychle vcítit, ačkoli s nimi nemám téměř nic společného. To jak se podařilo zachytit způsob myšlení člověka s PAS na mě udělalo asi největší dojem.
Nebe
Mieko Kawakami
Hmmm, čím začít? Možná tím, že pro Japonské autory mám slabost. Píšou jinak, to mě baví a fascinuje. Ovšem surovost, se kterou píše Mieko Kawakami tenhle příběh je pro mě chvílemi až moc. Obzvlášť když máte se školní šikanou svoje vlastní zkušenosti. Přiznám se, že byly okamžiky, kdy jsem úplně nerozuměla (možná jsem ani nechtěla) všemu co bylo psáno. Hodně intimní a melancholický příběh, který nutí čtenáře klást si otázku kde jsou hranice lidskosti v těch nejobyčejnějších kulisách. Zlo umí být tak blízko…
Gejša
Arthur Golden
Četla jsem ji několikrát. Jedna z mých prvních milovaných. Fascinující příběh dávno zapomenutého světa…
Vzdělaná
Tara Westover
Naprosto fascinující a silný příběh holky (starý stejně jako já) která se dokázala vymanit z ultraortodoxní fundamentalistický rodiny Mormonů. Kromě krutosti a naprostý absurdnosti, že je něco takového vůbec možný mě fascinuje ta nekončící konfrontace s realitou i to, jak těžko se odpoutávala.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Esence smutku, beznaděje, marnosti a pomíjivosti. V krystalicky čistém až syrovém stylu. Z postavy Mathildy mám úzkost i po několika týdnech po přečtení, tak moc přesvědčivě na mě příběh její profesní degradace zapůsobil. Četla jsem ji v opravdu náročném období, což určitě mělo vliv na pocit téměř nesnesitelné frustrace a myslela jsem upřímně, že ji odložím a to by byla škoda, protože je opravdu skvělá
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Young adult fantasy se vším co k ní patří. Shltla jsem ji jako by mi bylo šestnáct. Včetně erotických scén, který rozhodně neurazí ani výrazně starší čtenářky…kdy že vyjde poslední díl?
Vděk
Delphine de Vigan
Dojemná kniha, kterou přečtete rychle, ale zamyšlení zůstane dlouho. Kromě vděčnosti ve mě zanechala pocit laskavého humoru i špetku hlubokého smutku. V neposlední řadě fakt, že pro zachování osobní důstojnosti, je nezbytné mít v rukou možnost volby dobrovolně ukončit svůj život. Jo a smekám před před překladatelkou, protože tohle byl neuvěřitelný jazykový oříšek!
Pouta
Delphine de Vigan
Vždy když čtu něco od Delphine, říkám si, proč si to dělám…protože její knihy vyvolávají hnusný pocity, kterých se nejde jen tak rychle zbavit. Ale nejde si pomoct, píše tak neskutečně dobře. Tahle nebyla výjimkou. Budu to chvíli trávit. Nicméně vím, že sáhnu po další.
Svět podle Garpa
John Irving
Těžší rozjezd jak už to někdy u Irvinga bývá, ale druhá půlka knihy jízda. Legendární svou bizarností.,
Pozoruhodně bystrá stvoření
Shelby Van Pelt
Přečteno za dvě odpoledne a večer. Chtěla jsem něco milého, co pohladí po duši, nenáročného, ale ne úplně pro míchu. A přesně takové to bylo. Trochu předvídatelné, ale po náročnějších předchozích kouscích mi to vůbec nevadilo. Pasáže z pohledu chobotničáka byly dokonalý.
Historie včel
Maja Lunde
Tohle ze začátku trochu drhlo. Úplně se mi nepodařilo se vcítit ani do jednoho z hlavních hrdinů třech příběhů, které se odehrávají v různých časových rovinách. Ale nebylo to špatný čtení, něco nového jsem se dozvěděla a jsem ráda, že se píše o dopadech lidského konzumu i v kontextu, který by leckoho hned nenapadl. Enviromentální úzkost included