lucky4ever komentáře u knih
Kniha mohla být tak o 3/4 kratší. Tentokrát je děj vyprávěn z pohledů všech vedlejších postav, ale je to otrava. Vše se odehrává v průběhu asi 2 dnů a autorka dá všechny romanticky dohromady, protože jakýsi svátek - něco jako náš valentýn. Bez nějakého budování vztahů nakonec stejně všichni skončí s tím pravým. štvalo mě neustálé opakování slov a spojení: kanály, dráhy. Hlava vás také rozbolí z toho, jak je všechno barevné. Neustále se opakují slova jako smaragdové, safírové, levandulové a hlavně purpurové. Všechno bylo purpurové!!! Doufala jsem, že už to bude opravdu konec příběhu, přijde mi to jen jako zbytečné protahování.
čekala jsem něco v tomto žánru opravdu originálního a děsivého, bohužel ve výsledku jen další kniha o něčím poznamenané hrdince, která zjišťuje, že svět je milé a plyšové místo. Více by mě bavilo, kdyby z toho autorka udělala temnou pátračku po mrtvolách s problesky minulosti z ústavu v prostředí, kde se zničehonic zjevují vraždící mrtvoly. Mrzí mě nepříliš propracovaná linka stařenky, která tam byla tím pádem naprosto zbytečná. Podle mého názoru udělala autorka začátečnickou chybu a to, že načala velké množství témat, které ale nezvládla zpracovat a příběh tak ztratil konzistentnost.
Myšlenka, že se vám někdo hrabe v hlavě bez vašeho vědomí je opravdu zneklidňující. Mít soukromí v myšlenkách by mělo být nedotknutelné právo.
Celé toto téma bylo hodně sraženo spoustou nepodstatného děje, nepříliš významných postav a zbytečných vedlejších vztahů. Hrdinka se nechová příliš logicky na situaci, ve které se ocitla.
Bohužel y kniha měla mnohem větší údernost, kdyby byla kratší bez zbytečného balastu všude kolem.
Začátek mi hodně připomínal film Deset důvodů, proč tě nenávidím. Opět opravdu jen oddechové čtení, ale neuvěřitelně se táhlo. Postavy jsou bez výraznějších charakterových rysů, jednou se chovají tak, podruhé jinak. Kate je tu opěvována jako nezvykle chytrá a rázná dívka, aby e pár stránek nato začala chovat jako naivní fiflenka. Knihy nám také nabízejí pohled do doby, kdy muži žili se svými mindráky a ženy jako husičky bez možnosti vlastního názoru a vlastní osobnosti čekaly, který si je vybere.
Ale jako letní oddechovka super.
čekala jsem epický román, dostalo se mi velmi zkratkovitého a stručného popisu bez atmosféry a charakteristiky prostředí i postav. určitě se dalo pracovat minimálně s vývojem hlavní postavy, ale nic. z mého pohledu celkem ztráta času.
Zdá se mi, že pro autorku příliš velké sousto. Nápad zajímavý, jen zpracování nepříjemné a nudné. Jana je opravdu nesympatická a protivná postava bez nějakého pěkného vztahu ke komukoli. O všech se vyjadřuje povýšeně a všichni ji štvou (proč má někdo potřebu se o cizí přítelkyni kterou ani nezná vyjadřovat jako o buchtě). V japonské lince by bylo zajímavé více rozpracovat téma samoty a hlavně japonské kultury, která je bohatá a i všední život se od toho u nás opravdu liší. Když už si vybrat tohle téma, proč se nezamerit právě na to, co dělá Japonsko Japonskem? Zápletka ve výsledku působí prvoplánově a useknutý konec vzbuzuje dojem, že autorka vlastně nevěděla, jak příběh ukončit.
Měla jsem strach, že to bude kniha plná dat a cizích jmen. Ale byla to JÍZDA. Rob popisuje osobnost Terryho bez jakýchkoli příkras, ale s vtipem, respektem a obrovskou láskou. Konec byl pro mě opravdu těžký. Muset sledovat, jak se ztrácí milovaný člověk, jak se osobnost rozpadá. chtěla bych je říct, že děkuji autorovy za otevření i těchto intimních chvil a děkuji Terrymu za jeho dílo a osobnost, která mi vždy pomůže zase vidět svět v těch lepších barvách a nahlas se smát. Děkuji sire Terry a děkuji Robe za péči, kterou jsi mu věnoval
knihu nejspíš nedoctu. Jsem na nějaké 150 straně a opravdu mě to nebaví. Ztrácím se ve spoustě hodností a oznaceni, děj mi přijde jakoby bez pevne struktury, rozdrobený a zahlcený drobnými a často se opakujícími informacemi. Hlavní hrdinka několikrát zmiňuje, že je černoška a jak se kvůli toku cítí, přijde mi, že se to do příběhu nehodí, nevytváří to asi očekávanou atmosféru, vždy mi to přijde jenom jako občasný random umístěný výkřik do tmy: jo a jen aby jste nezapomněli, jsem černoška. Nevím, možná kdybych četla dal, začne to dávat smysl, ale zatím asi ne ...
první polovina knihy byla opravdu o ničem, charaktery postav žádné. v druhé polovině náznak nějaké akce, ale už to nestačilo. oproti předešlé knize vánoční atmosféra nula
Za mě nejlepší kniha od této autorky. Opravdu se jí povedlo popsat předvánoční atmosféru i když příběh je romantická klasika.
Čtení jsem si vážně užila i když si nejde nevšimnout až přílišné podobnosti se Zaklínačem: Gabriel jako Geralt, Dior jako Ciri, Astrid jako Yennefer, San Michon jako Caer Morhen. Příběh poutavý, ale musela jsem si zvyknout na bohatý květnatý jazyk vypravěče. Co ruší při čtení je velké množství divných složenin slov a někdy až uširvoucí zvláštní nadávky. Také délka byla trochu ubíjející a nedokážu si moc představit x dalších dílů o tomto rozsahu. Ovšem zakončení příběhu bylo velkolepé a natřískané akcí do poslední stránky. Doplnění příběhu o ilustrace není špatný nápad, ale asi ne stylem jakési pseudomangy, kdy mají postavy hodně špatně zpracované ruce, malé a divně pokroucené.
trochu vykrádačka Harryho Pottera, některé věci mi přišly opravdu jako přes kopírák a u spousty věcí mi chybělo lepší vysvětlení. Jak funguje tento svět, co je to ta divina, proč je Republika špatná... chvílemi jsem si připadala zahlcena podivnostmi tohoto světa. Spousta podivných detailů, bez kterých by se to podle mě obešlo, ale jinak čtení na pohodu
Miluji obrázky Markéty Vydrové, ale příběh mě zklamal. Těšila jsem se na lesní dobrodružství a příběhy, které bude skřítek prožívat s holčičkou, než na cestování sny, které jsou vyloženě divné. Příběh jako celek mi přišel bez pointy s narychlo useknutým koncem. Navíc myslím, že pro děti je tu moc složitých neznámých jmen.
Příjemné nenáročné čtení bez větších zvratů. Super oddechovka
Mám ráda atmosféru podzimu na vysoké škole, kterou se autorce daří vykreslit. Myslela jsem, že příběh Sawyer je nejslabší, ale nejspíš je to tenhle díl. Oproti klukům v předchozích dílech mi Nolan přišel takový nijaký. Je to nejspíš dáno i tím, že je učitel a do jisté míry si před studenty chrání své soukromí, ale přišel mi nezajímavý a bez charakteru i navzdory jeho silnému příběhu z minulosti mi ale přišel těžce uchopitelný.
Tak to bylo něco. První díl byl něco zajímavého, mělo to atmosféru, nějaký cíl, ale tím, že se autorka rozhodla místo dvou napsat tři díly, si dle mého ukousla příliš velké sousto, které těžce nezvládla. Druhý díl byl o ničem a třetí byl slátanina všeho možného, která se hodně odklonila od hlavního cíle a řešila se tam spousta vedlejších úkolů a problémů. Autorka se měla raději držet jednoduchého příběhu a to vše, co sem bylo nacpané si nechat pro další díla.
Bylo vidět, jak se hrdinka během všech tří dílů posouvá a dospívá, také celá série jde od lehčího tématu k těm větším, ale hrozně se to táhlo. Pořád jsem čekala, kdy se tedy konečně začnou věci řešit, a ono pořád dokola to samé...
Opět perfektní. Nechápu, jak Pratchett dokáže tak dokonale vystihnou charakter postav, že žádná není černobílá, každá má své přednosti i vrtochy. A to jak umí pracovat s nám známými věcmi a situacemi, ale vždy si je překroutit podle sebe do absolutního bizáru. Navíc mám slabost pro zapracování pohádek do jiného příběhu.
Oceňuji originalitu prostředí, ve kterém se děj odehrává, ale oproti Kouzlům rodu Thornů mi svět přišel plochý, nevtáhl mě. Určitě zajímavá myšlenka věznění duchů do relikvií, ale celý příběh mi přišel bez emocí a atmosféry.
důkaz toho, že nepotřebujete roztahanou ságu o X dílech, abyste vytvořili zajímavý propracovaný svět a akční chytlavý příběh. Jsem moc ráda, že se jedná o standalone, příběhu to ani v nejmenším neuškodilo