ludek.n komentáře u knih

Když se Jupiterův měsíc Amalthea proměnil v obrovskou mimozemskou světoloď, vinou záškodnických sabotáží bývalého vůdce proroků Svobodného ducha Williama Lairda se lidským výzkumníkům vedených J. Q. R. Forsterem nepodařilo oblast opustit a museli se společně s Amaltheany vydat na dlouhou cestu napříč časem. Závěrečný díl hexalogie Paula Preusse je mixem mimozemských reálií, teraformovacích procesů a pozemské historie. K tomu hrátky s paralelními vesmíry, červími dírami a hlubinným potápěním. Nejspíš to mělo být skvělé a „Zářící“ finále, ale podle mého je to bezradnost, co si s velkým tématem počít. Na začátku měly Hvězdy z hlubin ještě nějaký ten směr strukturu a cíl, ale jak přibývaly stránky, celá složitě budovaná konstrukce se začala bortit a připomínat kašpárské kejkle. Nespojitost původní Clarkovy povídky s etudou Ellen Troyové, posláním proroků Svobodného ducha a světolodě pak pohřbila i závěr, který je v konečném důsledku reprezentován jen velkohubým plácáním moralit a rádoby životních pravd.

6 06.12.2023

V hlubinách Jupiterovy oběžnice Amalthee se probudily neznámé síly. Profesor Forster se s týmem vědců vydává na místo, aby prozkoumal, co se to tady vlastně děje. A spolu s ním míří k jádru Amalthee i Ellen Troyová, která chce konečně zaujmout své místo v předivu dějin a naplnit předurčený osud Zástupkyně. Jako v každé knize tohoto cyklu, tak i v Diamantovém měsíci tvoří základ děje jedna z povídek Arthura C. Clarka, v tomto případě se jedná o Jupiter V z roku 1953. K její více či méně upravené podobě pak Paul Preuss narouboval svou linii proroků Svobodného ducha, jejichž oponenty jsou dva hlavní hrdinové, procházející celou sérií, Ellen Troyová (o níž už víme, že je ve skutečnosti Lindou Nagyovou, testovaným subjektem projektu Sparta) a Blake Redfield. Jestliže Zlatý věk Venuše začínal více jako detektivka než jako sci-fi, teď už je tomu přesně naopak. První kontakt lidstva s mimozemskými návštěvníky je na spadnutí a Preuss proto neponechává nic náhodě. Na Amalthee se rozehrává strhující drama, plné překvapujících zvratů a adrenalinových okamžiků.

5 06.12.2023

Howard Falcon jako jediný přežil ztroskotání vzducholodi Královny Alžběty. Stal se kyborgem a nyní se vydal zkoumat planetu Jupiter. V modulu zavěšeném pod obrovským balónem, naplněným héliem, objevuje nejen divy přírody, ale nalézá i život v podobě tvorů, připomínajících mohutné rejnoky a gigantické medúzy. Paul Preuss ve své čtvrté knize Zlatého věku Venuše adaptoval Clarkovu veleslavnou povídku Setkání s medúzou, a poprvé mám pocit, že pro své románové zpracování nenašel dostatek nápadů, kterými by původní text rozšířil. Naroubovaná linie proroků Svobodného ducha, proti kterým bojují Ellen Troyová a Blake Redfield, je tentokrát plytká a postrádá nějaké dramatické momenty. Nefunguje moc dobře ani její napojení na jupiterovskou zápletku, přestože na první pohled vše vypadá spojitě a homogenně. Pokud ale znáte originální povídku, bezpochyby vás hned udeří do očí, že okolo se nic moc neděje. Celý román tak stojí a padá s Howardem Falconem a jeho průzkumem svrchních vrstev atmosféry Jupitera. Jako novela to fungovalo fantasticky, v téhle románové podobě však zůstává mnoho nenaplněných očekávání.

6 06.12.2023

Při loupežném přepadení v Labyrint City na Marsu, při němž byl ukraden vzácný mimozemský artefakt, byli zabiti dva muži. Inspektorka Ellen Troyová je vyslána, aby případ vyšetřila. Odhalení pachatelů ji samotnou přivede do smrtelného nebezpečí. Po výletech na Venuši a Měsíc, nás Paul Preuss vezme na procházku po Marsu a jeho oběžnici Fobosu. Že je to fenomenální zářez do pažby? No ovšem. Tohle není nějaké to šalebné mámení smyslů, hraní si se slovy, úhybné manévrování, ale jasný a promyšlený úder na solar plexus. Drama při letu v marťanském kluzáku, stejně jako hra na honěnou na krátery zbrázděném Fobosu jsou tak strhující, že nechcete, aby skončily. Preuss se překonává a nabízí adrenalinem dopovanou jízdu, kde každá stránka nabízí vzrušující pocit sounáležitosti. Není šance zůstat stát stranou. Jste semleti, uhranuti a s poslední stránkou vyplivnuti zpátky do reality. Znáte Clarkovu povídku Střílejte veverky? Tady máte její modifikovanou verzi, začleněnou do textu tak fenomenálním způsobem, že ani nepostřehnete nějakou disproporci. Tohle je skutečně nápad k nezaplacení.

5 06.12.2023

Zatímco inspektorka Ellen Troyová zachraňuje vědecký tým, uvízlý na Venuši, Blake Redfield se v Paříži pokouší infiltrovat tajnou sektu Athanasijců. Ti věří v příchod Bohů na Zemi a ve vpuštění dokonalého lidstva do Ráje. K tomu je však potřeba připravit podmínky a projekt Sparta měl být toho nástrojem. Paul Preuss odhaluje další díl skládačky složité intrikánské rošády, v jejímž středu stojí pokusy o zdokonalení lidí metodou mnohonásobné inteligence. Stejně jako v první knize cyklu i tady autor splétá dohromady hned několik dějových linií, přičemž do svého textu umně zakomponoval i povídku Maelström II Arthura C. Clarka, ke které doplnil podrobnosti, a ty pak nenásilně spojil s činností hlavních protagonistů, Ellen a Blakea. Pokud neznáte Clarkův originál, dost možná si této kooperace ani nevšimnete, tak geniálně jsou všechny souvislosti promyšlené a navázané jedna na druhou. Jsou tu dramatické záchranné akce, spiklenci, záhadné sekty, sabotáže, nástrahy tajemného labyrintu, to vše v krásně provázaném a komplexním příběhu, v němž není místo pro nudu. Těším se na pokračování...

7 27.11.2023

Nákladní loď Star Queen s nákladem důlních robotů a knihou, vydraženou v Sotheby za 1,5 miliónů liber má cestou k Venuši nehodu, při níž z kyslíkových nádrží unikl vzduch. Jeden z astronautů se musí obětovat, aby druhý přežil a dovel loď k vesmírné stanici. Dalo by se říct klasické téma, kterým se už zabýval nejeden autor sci-fi literatury. Paul Preuss však tento motiv používá jenom jako odrazový můstek pro jiné, mnohem komplikovanější zápletky. Jednak je tu téměř detektivní případ ukradené vzácné knihy ve stylu zamčeného pokoje, který řeší inspektorka Ellen Troyová. A pak je tu ještě jedno tajemství, které započalo v dávné minulosti a svými důsledky ovlivňuje přítomnost. Ellen Troyová totiž není jen tak obyčejná mladá žena, která si svou pílí vydobyla post inspektorky Komise kosmické kontroly, nýbrž je modifikovaným člověkem, výsledkem tajného projektu Sparta - Specified Aptitude Resource, Trainnig & Assesment, zabývajícího se mnohonásobnou inteligencí. Co to obnáší Paul Preuss v této knize pouze naťuknul a dá se předpokládat, že v dalších dílech cyklu se toho o Ellen a ostatních účastnících projektu dozvíme více. Každopádně mě tento vstup do Zlatého věku Venuše a k odkazu Arthura C. Clarka bavil. Je to dobře technicky napsané, má to svižné tempo, výbornou zápletku, sympatické postavy, atraktivní prostředí i smysluplné finále. Co chtít víc?

7 27.11.2023

Výkonný prefekt Tom Dreyfus vyšetřuje podivná úmrtí lidí, jejichž neurální implantáty se bez varování rozpálí a roztaví. Oběti na první pohled nic nespojuje, ale Tom dokáže najít i jehlu v kupce sena a jeho šestý smysl mu říká, že tu někdo zametá starou špínu. Požár v Elysiu je řazen k sérii Zmarové, s kterou má však (podobně jako předchozí Prefekt) společné jen to, že se odehrává ve stejném vesmíru. O civilizaci Zmarů už tady není ani zmínka, zato se setkáváme se starou známou prefektskou partou, v čele s Tomem Dreyfusem, Thálií Engovou a Sparverem Bancalem. Román se rozjíždí hodně pozvolna a děj se rozbíhá na všechny strany, aby se vzápětí vrátil zpátky, vydal se opačným směrem a do další smyčky, až si říkáte, kamže to ten Alastair Reynolds vlastně míří a zda se už definitivně neztratil sám sobě. Pak ale s přibývajícími indiciemi najednou udeří blesk a vyprávění jakoby dostalo injekci adrenalinu přímo do žíly. Nestačíte se divit, jaká lavina se na vás ze stránek řítí. Finální účtování pak znovu poněkud zvláční a lopatou hází vysvětleními z jedné strany na druhou. Střetnutí na Léthé mělo být nejspíš bombastickým představením s ohňostrojem a rachejtlemi, ale mně přišlo až příliš humpolácké a nepřesvědčivé. Nicméně jako celek je to pořád první liga.

4 27.11.2023

Na okraji Prstence se spojené flotily snad všech ras Známého vesmíru připravují k válce. Protektoři spolu s omlazeným Louisem Wuem a jeho potomky jsou připraveni svůj domov ochránit za každou cenu. Počtvrté a naposledy se vydáváme do světa, obývaného triliónem nejrůznějších bytostí, obývajících gigantické rotující vesmírné těleso a snažících se v tomto podivuhodném výtvoru neznámých Stavitelů přežít a radovat se z každého nového dne. Larry Niven šel do sebe a po nanicovatém předchozím díle přichází znovu s poměrně solidním příběhem. K cenami ověnčenému úvodnímu Prstenci to má sice pořád daleko, ale Děti Prstence už mají alespoň nějaký řád, strukturu a sem tam i nějaký ten nosný nápad. Pořád sice nechápu, proč si zvolil mezidruhový sex jako alfu a omegu komunikace mezi obyvateli Prstence (přičemž mu v každé knize cyklu věnuje až neúměrně mnoho prostoru), ale nechme každému jeho „úchylku“, ať se s ní popere, jak sám chce a umí. Děti Prstence každopádně završují ságu, která se od úžasného a podnětného vstupu dokázala propadnout až do hlubin pekla a neskutečné nudy. Naštěstí pro nás jsme se na poslední chvíli dočkali odrazu od dna a nějakého toho vzpomínání na lepší časy.

5 27.11.2023

Na Prstenci se rozhořely mezidruhové a protektorské boje. Proti přemnoženým upírům se spojilo hned několik ras v čele se strojařkou Valavirgillin a Teggerem Rudým pastevcem. Zatímco oni zápasí o právo na život, Protektoři se pustili do boje o výsadu chránit a ovládat celý Prstenec. Na první pohled vypadá toto shrnutí děje krystalicky průzračné, jasné, čisté a dokonale pochopitelné. Jenže ve skutečnosti je to guláš tak gigantických rozměrů, že mu nestačí ani celý Prstenec. Není tu vidět jediný nový nápad, a ani ty převařené nestojí tentokrát za nic. Niven je v Pánech Prstence těžkopádný, utahaný a bezradný. Jako by si s rozehranou partií nevěděl rady. Už v předchozích Stavitelích si vypomáhal spoustou vaty, v tomto díle se mu však hroutí úplně všechno, na co sáhne. Nesmyslnější zápletku aby člověk pohledal. Nespočetné množství postav se potácí odnikud nikam (a občas i zmizí neznámo kam). Netušíte, kde se vzaly, proč tu jsou a k jakému cíli směřuje jejich úsilí. Hrdina předchozích knih Louis Wu je stínem sebe sama a s ostatními to není o mnoho lepší. Je to přehazování písku vidlemi a výsledný dojem tentokráte nezachrání ani finále (můžeme-li poslední kapitoly knihy takovýmto honosným názvem vůbec označovat). Skoro si začínám myslet, že Larry Niven neměl k úvodnímu Prstenci žádné další díly přidávat.

5 27.11.2023

Louis Wu a Mluvící-Se-Zvířaty, který si svou předchozí výpravou vydobyl jméno Chmee, se nedobrovolně vracejí na Prstenec, jemuž však díky vychýlení z osy a hrozí zkáza. Cesta k záchraně není jednoduchá a od obou vyžaduje zapojení jak síly, tak intelektu. Stavitele Prstence dělí od předchůdce propast deseti let a je to na nich vidět, a to jak v pozitivním, tak i negativním smyslu toho slova. Megalomanské rozměry, kterými Larry Niven obdařil své umělé vesmírně těleso, nabízí takové množství problémů, že by každý z nich mohl řešit v samostatné knize a bezpochyby by zůstalo ještě pár dalších, na které si nevzpomněl. To má samozřejmě své následky a udržet dějovou linku v přijatelných mezích, aby se nerozbíhala do všech možných směrů a dokončila vždy zvolenou myšlenku je skoro nadlidský úkol. Nivenovi se to daří vcelku dobře, přesto jsem se v první polovině románu nedokázal do příběhu dostat a po cestě do Centra údržby jsem se několikrát ztratil. Když ale začalo jít do tuhého, byla to neskutečná jízda. Jak jsem si na začátku zoufal, že mě to nebaví, tak mocně mě pak finále strhlo a odškodnilo za všechny mé stesky. Jsem zvědavý, ke které straně mince se přikloní další díly.

6 27.11.2023

Loutkáři při svém exodu ze Známého vesmíru objevili obrovské umělé těleso ve tvaru prstence a rozhodli se vyslat speciální expedici, aby ho prozkoumala. Výsadkový tým zde však namísto technologického zázraku nalezl barbarský svět, trosky a zkázu. Zřejmě nejznámější Nivenovo dílo, uváděné snad ve všech literárních encyklopediích, získalo v roce 1970 obě nejvyšší sci-fi ocenění - ceny Hugo i Nebulu a zařadilo se tak do zlaté síně slávy po bok nesmrtelných velikánů. Myslím, že si svá ocenění skutečně zasloužilo. Prstenec je napsán svižně, napínavě, se zajímavou zápletkou, tajemstvím i skvělým zakončením. Vlastně to jediné, proč jsem románu nepřiřkl plné hodnocení je fakt, že zatímco jsem očekával zkoumání geniálních strojních zařízení, umělých vesmírných habitatů, ohromujících technických vynálezů, tajných chodeb a ukrytých staveb, případně i záhad ukrývajících se stavitelů, dostal jsem dobrodružnou road movie světem trosek odtud tam a zase zpátky. Neseděla mi ani postava Teely Brownové, jejíž účinkování je sice originální, ale na můj vkus příliš frivolní. Myšlenka dítěte štěstěny mi prostě nezapadla do schématu Nivenova snažení a onen komediální prvek mi celou dobu jitřil pocit vnitřní spokojenosti.

6 27.11.2023

Loutkáři opustili Známý vesmír a nechali za sebou agenty, kteří mají zamést všechny stopy po jejich exodu. Jen jediný muž, Sigmund Ausfaller, paranoik, který podezírá všechny mimozemská rasy z konspirační činnosti proti Zemi, dokáže prokouknout jejich zastírací manévry. Román V zákulisí světů není pokračováním Flotily světů, ale je paralelou, která nahlíží na události z druhé strany. Jestliže jsme v předchozím společném díle Larryho Nivena a Edwarda M. Lernera nahlíželi na Známý vesmír z pohledu Loutkářů a jejich zotročených lidských kolonistů, nyní se na totéž díváme očima pozemšťanů, především tedy Sigmunda Ausfallera. Co se týče dějové linky, posuneme se za horizont Flotily světů jen o málo dále, což ovšem dílku nic neubírá na napínavosti a rozmanitosti. Příběh se totiž ubírá po úplně jiných stezkách, všímá si jiných postav a okamžiků, nachází zcela nové souvislosti a vyvozuje z nich i jiné závěry. Je úžasné sledovat, jak autoři dokázali do pevně daného rámce vplést novou osnovu a s jakou lehkostí přidali k původní zápletce zcela originální situace, byť si v některých případech vypomohli starými povídkami Larryho Nivena z konce 60. let.

4 27.11.2023

Po řetězovém výbuchu supernov v centru galaxie hrozí Známému vesmíru zkáza. První na toto nebezpečí reaguje mimozemská rasa Loutkářů, která se s flotilou světů, jimž vévodí jejich Rodná, vydává do bezpečí. Jejich cesta však nebude tak přímočará a bezproblémová, jak si na jejím začátku Loutkáři představovali. Larry Niven odstartoval loutkářský exodus už v roce 1966 ve své povídce V jádru, kam vyslal Beowulfa Shaeffera. Jen o rok mladší je pak průzkumník Nessus, který se v povídce Neškodná zbraň postavil Kzinům po boku lidí. A s lidmi Ness pracuje i ve Flotile světů, jen jeho úloha je o poznání rozporuplnější a jeho sympatie k lidem méně vyhraněné. Co mi tak trochu nedávalo smysl, je na všechny strany proklamovaná nehrdinská povaha až zbabělost Loutkářů a proti tomu jejich agresivní chování vůči posádce Dalekého snu, zotročení jejich potomků a militantní záměry vůči Gw´othům. Možná je tato disproporce dána spoluautorstvím Larryho Nivena s Edwardem M. Lernerem, kde bych si tipnul, že prostředí, techniku a reálie definoval jeden a zápletku pak osnoval druhý z nich. Ať už je to ale jak chce, podařilo se jim napsat napínavý příběh, který má jiskru, opravdové hrdiny i chvilku k zamyšlení.

3 27.11.2023

Sbírka zahrnující osm povídek z Nivenova Známého vesmíru, v němž se kromě lidí pohybují i pankosmičtí obchodníci Loutkáři, kočkovití válečníci Kzini či tajemní Outsideři. Titulní povídka vyšla už v roce 1966 a kromě toho, že byla oceněna prestižní cenou Hugo, představila i dobrodruha a pilota Beowulfa Shaeffera, jenž se stal prototypem ošlehaného hrdiny bez bázně a hany a klíčovou postavou exodu Loutkářů z lidmi obydleného vesmíru (V jádru). Jeho dobrodružství jsou, přes všechnu svou přímočarost, promyšlená do posledního detailu a na pozadí se objevuje řada motivů, které Niven později rozpracoval v dalších prózách. Koneckonců i ostatní Nivenovi hrdinové jsou více než životní, ať už je to Douglas Hoker (Etika šílenství), Richard Schulz-Mann (Pozůstatek říše), Jason Papandreu (Neškodná zbraň) nebo budoucí ředitel společnosti vyrábějící protetické pomůcky Garvey (Handicapovaní). Všichni prožívají své neuvěřitelné příběhy s plným nasazením a s takovou mírou sex-appealu, že jim prostě musíte fandit děj se co děj. Tato sbírka položila základy Známého vesmíru a není náhoda, že se tu sešly opravdu výborné a nápadité kousky.

5 27.11.2023

Boj o vesmír a nadvládu nad Perským zálivem pokračuje. V první knize příběh vyeskaloval útokem Sovětů proti americké stanici Armstrong, v knize druhé je potřeba iránský problém vyřešit ku prospěchu jedné ze stran, a už od prvních stránek je zřejmé ke které z nich se štěstěna přikloní. Dale Brown nic neubral na nátlakové strategii. V technických detailech a v bojových akcích je vysoce přesvědčivý, méně už mu to jde ve vztahových rošádách. Tento román ale samozřejmě není o vztazích, ale o sovětsko-amerických operacích na dálném Východě. Brownův patriotismus vykukuje z každého řádku, a tak je jasné, že jeho hrdinové dokážou v zápalu věci i nemožné a kde by se vzal takový bohatýr, aby je dokázal zastavit? Napětí je dávkováno postupně a vyprávění se ubírá ke svému cíli bez jediného zaváhání nebo odbočky. Na druhou stranu je pravda, že finále vzal autor opravdu hopem a spoustu linií nechal otevřených do vakua.

3 13.11.2023

Sovětský svaz se rozhodl vojensky obsadit Irán a upevnit svou nadvládu nad Perským zálivem. Jediné, co stojí v cestě úspěšnému dokončení mise, je americká kosmická stanice Armstrong, která díky svému SBR radaru může poskytnout nejen varování před hrozícím útokem, ale zároveň může řídit všechny pozemní operace případné odvetné akce. Dale Brown jako kapitán letectva Spojených států má neoddiskutovatelné know-how pokud jde o vzdušné válečné operace a dokáže jim vtisknout nadlimitní napínavost. To, že ohnisko operací přesunul na oběžnou dráhu kolem Země na věci, až tak moc nemění. Naopak, dalo mu to příležitost použít nové neokoukané zdroje a bojové prostředky. Někteří čtenáři se možná budou ušklíbat nad jalovostí motivů a jasně prvoplánovými akcemi, ale ruku na srdce, v tom bombastickém patosu je i kus strhujícího hrdinství, kterému je potřeba se obdivovat. Co na tom, že jedna strana je vykreslena jako neschopná uřídit, cokoli většího jak přechod pro chodce, zatímco druhé nečiní problém sledovat z kosmu mouchu při letu, je to řízná, přímočará zábava. Naneštěstí přerušená v nejlepším. Pokračování příště...

2 13.11.2023

Sbírka Pozemšťané a mimozemšťané, sestavená Ivo Železným, je přehlídkou povětšinou humorných kousků zasazených do vědecko-fantastického rámce od takových veličin jakými jsou Fredric Brown, John Wyndham, bratři Strugačtí nebo Frederik Pohl. Kromě dvou výjimek (Právo na návrat Janusze A. Zajdela a Nic pro hrdiny Sama J. Lundwala) se jedná o krátkometrážní povídky. Společným znakem většiny z nich je pořádně nabroušená pointa, ať už je to boj posledních lidí na Zemi proti Zanům (Vtom někdo zaklepal na dveře), snaha venušských Pluchhů o kulturní povznesení (Venuše a sedmero pohlaví) nebo pokus Guye Burckhardta vymanit se z mašinérie stále se opakujícího se dne (Tunel pod světem). Každý z autorů má přitom svůj osobitý pohled na humor, od vyložené non-plus ultra taškařice (Nic pro hrdiny) až k frivolně politické veselosti (Druhá invaze Marťanů). Z rámce veselých kusů se vymyká malinko pochmurný Wyndhamův Pak přijde čas a muž se musí usadit, Zajdelova space novela Právo na návrat a Netrvalův výzkumný Styx. Poslední dvě jmenované pak považuji jednoznačně za to nejlepší, co tato sbírka nabízí.

8 13.11.2023

Válka mezi Pozemšťany a rozpínavými Vesmířany skončila, ale vítězové se ze svého úspěchu neradují dlouho. Vnitřní konflikty mezi spojenci, politické rozbroje a konečně i hluboká propast mezi vládnoucími rody a obyčejnými lidmi nevyhnutelně spějí ke střetu, který by mohl celé vítězství otočit vzhůru nohama. Paul J. McAuley navazuje na předchozí Tichou válku stejně megalomanským románem, který nicméně podědil většinu nectností první knihy. Je to obrovská tapisérie nejrůznějších lidských osudů, splétaná z několika samostatných osnov, přičemž každá z nich si žije svým vlastním životem, nezávisle na ostatních. Dohromady pak vykreslující obraz budoucího, až po hranice Sluneční soustavy osídleného, vesmíru, v němž se lidstvo snaží řešit a vyřešit své existenční, politické, ekonomické i duchovní a morální problémy. Je to natolik grandiózní kolos, že je občas velmi těžké udržet s ním krok a zůstat na příjmu. Tím spíše, že je napsán tvrdě, chladně a technicky nesmlouvavě. Máloco tu rozbouří vlny emocí, nebo zvedne čtenářům tepovou frekvenci. Jako by autora ani nezajímaly osudy jeho hrdinů, jede si dál svým těžkotonážním tempem, neohlíží se napravo ani nalevo, nedává pocítit strach, zlost, úzkost ani veselí či radost. Po dočtení jsem se ptal sám sebe, zda jsou Zahrady slunce vůbec čtením o lidech a pro lidi...

3 13.11.2023

Troufám si tvrdit, že Vzpoura mozků Václava Šorela a Františka Kobíka z konce 70. let je dnes v česky mluvících zemích beze sporu kultovní komiks, který navíc nastavil svým následovatelům laťku tak zatraceně vysoko, že dostat se přes ni (a to i s podporou všech moderních technik) je zatraceně těžké. Nepovedlo se to ani Galaxii, přestože na ni spolupracovali titíž autoři, a už vůbec se to nepovedlo Odysseovi, kde se kresby po Františkovi Kobíkovi chopil Jiří Petráček. Těžko říct, zda je na vině jeho poněkud dětsky naivní a nedospělý malířský styl, nebo je Šorelův scénář opravdu tak slabý, že se za ním spíše honíte z jednoho rohu do druhého, než aby vás chytl a nepustil. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že příběh je hloupý a nezajímavý, ale pro sebe jsem v něm nenašel nic, co by stálo za zmínku či zápis do památníčku (tím spíše, že kopíruje děj jiného komiksu s názvem Zkáza planety Země z roku 2001 v téměř totožném provedení). Možná, kdyby byl o oné jedenácté výpravě, o hvězdoletu Odysseus, jehož vrak se spící posádkou nám autoři ukážou zhruba v polovině knihy (k naší škodě však na dalších stránkách zcela rezignují na rozvíjení jeho potenciálu), bylo by to mnohem pestřejší a zajímavější vyprávění. Bohužel se tak nestalo... nezbývá proto, než utřít slzu v oku a zavzpomínat na dobrodružství vracejícího se Prométhea.

9 06.11.2023

Kultovní komiksová klasika Vzpoura mozků otevírá výběrovou Zlatou knihu komksů Václava Šorela, na které se jako spoluatoři podíleli výtvarníci František Kobík a Jiří Petráček. Jako dítko školou povinné jsem Vzpouru mozků doslova hltal a dočkat se dalšího pokračování bylo pernou zkouškou mé mladé trpělivosti. Je úžasné, že tento příběh pro mě neztratil nic ze své vzrušující atmosféry ani po těch mnoha letech, které od té doby uplynuly. Galaxii se už totéž nepovedlo a boj proti gigantickému hmyzu na planetě za červí dírou mě už ani zdaleka tolik nevtáhl a neohromil. Mnohem lépe by v tomto porovnávání dopadla Operace Jericho z roku 1988 nebo první spolupráce s Jiřím Petráčkem na seriálu Biggles. Z mého pohledu nejůře dopadla podivná směsice gangsterky a space-opery s názvem Operace Slunce, u které jsem se nudil od prvního do posledního panelu. Zlatá kniha komiksů Václava Šorela má pro mě dvě roviny, jednak nostalgickou (komiksy, které jsem četl jako dítě a dodnes si je pamatuji) a pak s nástupem pana Petráčka tu novou, modernější, prefabrikovanou. Pokud bych si měl vybrat, vsadil bych na staré vzpomínky.

13 06.11.2023