lulucinax komentáře u knih
Moc milý příběh je přečtený za chvíli, ale nese pěknou myšlenku. Knihu doplňují líbivé ilustrace a působí jako kdyby byly namalované pastelkami.
Vřele doporučuji všem, kteří chtějí dodat odvahu, aby si splnili své sny. Jen vy sami to můžete udělat.
Tahle kniha patří mezi ty, které by měly být zařazeny do povinné četby. Doba se mění a není možné vychovávat děti tak, jak jsme byli vychovávány my. My jako rodiče bychom si měly v sobě zpracovat naše traumata, abychom je pak nepřenášely na své děti. Nechte si pomoct, pokud je toho na vás hodně.
Není to jednoduché, nikdo není dokonalý, ale tohle mi dává smysl. Dříve jsem podobnou literaturu četla víc, když byly děti malé. Sledovala jsem například Nevýchovu a jejich “aha momenty jsou skvělé.
S knihou se plně ztotožňuji a rozhodně můžu doporučit, občas si ji budu pouštět, abych se trochu vyklidnila. A nikdy není pozdě s tím začít.
Grisham je moje srdcovka a sázka na jistotu. Vyvolávač deště není výjimkou. Poprvé jsem Grishama poslouchala a Ondřej Brousek podal mimořádný herecký výkon, takže mohu vřele doporučit. A také pokud vás aspoň trochu zajímá právnické prostředí nebo se chcete dozvědět něco bližšího o právním systému v Memphisu. Autor vždy volí velmi zajímavé případy. V této knize nechybí ani romantická linka.
Nicméně zde najdete i dost vtipných momentů. Mám ráda jeho humor a Grishamovy knihy tak příjemně plynou. Řadím je mezi oddechové čtení a k Malému životu to byl super poslech.
Thriller to není, spíš rodinné drama s tajemstvími z minulosti. Hlavní hrdinka Marie byla pěkně zákeřná a nesympatická. Stále jsem nepochopila její pohnutky a nedokázala jsem se vcítit do jejich pocitů. Stuart mi přišel jako takový panák. Celkově na mě působila celá rodinka podivně a zpracování mě moc nezaujalo. Tohohle ležáka ráda pošlu dál. Nicméně kniha se četla dobře a měla krátké kapitoly, takže děj ubíhal a zajímalo mě, co bude dál.
Od autorky jsem četla i Dokonalou přítelkyni, která byla možná o malinko lepší, ale i tak mi v jejích knihách něco chybí nebo lehce vadí.
Paulu jsem dříve několikrát zahlédla při závodě v televizi a byla mi sympatická, proto jsem neodolala její knize, kterou jsem koupila ve výprodeji již před dvěma a půl lety.
Kniha je plná tipů na běhání, jaké zvolit boty, co si obléknout, jak se stravovat, jak a kdy běhat. Nechybí ani tréninkové plány pro začínající běžce, ale i pro ty, kteří si chtějí zlepšit čas na své oblíbené trati.
V závěru se věnuje i běhání v těhotenství, po porodu i po menopauze.
Já už jsem přečetla několik knížek o běhání a běhu se věnuji, tak pro mě nebyla objevná, ale nějaké nové tipy jsem si tam našla a některé je fajn si připomenout.
Běh je láska.
Poslouchala jsem na audiotéce. V půlce jsem odložila, nebavila mě. “Vtipné historky jsou spíš pro starší generaci. Nic pro mne.
Moc pěkná oddechová kniha.
Kniha je především o zamyšlení o životě, o našich rozhodnutích, takovéto co by kdyby. Četla se velmi dobře a pěkný příběh, který jsem si užila.
Jen jsem si říkala, proč až po roce ji Severino začal hledat?
A proč ona odešla až v tolika letech?
Možná mi to jen uniklo.
Tohle se fakt nepovedlo, hodně podivná kniha. Už dlouho jsem nečetla tak špatnou dětskou knížku.
Knihu jsem koupila kvůli názvu a teda vůbec se mi nelíbila.
Špatně se četla a Alice je hodně nesympatická, když budu hodná. Některé části jsem dětem ani nečetla.
Deset velmi povedených příběhů o vesmírných dobrodružství komety Julie. Každé povídání je akorát na jedno večerní uspávání.
Kometa se při svém putování vesmírem dostane na planetu Hliňanů nebo Kyklopus a pomůže malému Kameňákovi s jeho problémem. Také potká jinou a zákeřnou kometu, ale třeba i černou díru.
Děti i mě příběhy moc bavily a každý večer jsme se těšily na další příhodu.
Nejenže rozvíjí fantazii, ale také se naučí pár věcí o vesmíru. Rozhodně doporučuji a také i další autorky dětskou knihu Co se děje v Podpostelí.
Ježiš, to se ale táááák táááhlo. Poslech měl sedmnáct a půl hodiny a já si ho dala rychlostí 1,5 a pak dokonce i 1,7. Děj byl dost rozvláčný a omáčkový. Dost informací se tam opakovalo a já myslela, že poslech vzdám.
Důvod takové chladnokrevné vraždy byl až absurdní a já si říkala, cože? Nechápala jsem. Vrahové byli hrozní, vůbec mi jich nebylo líto, přestože jejich dětství nebylo hezké.
Myšlenky jedné ženy, která neví, co se životem. Knihu jsem poslouchala v rámci klubu Audiotéky. Začátek mě vtáhl, ale postupně můj zájem opadal. Hlavní hrdinka se ve svém životě neskutečně plácala a zkoušela vše možné i nemožné se z toho vymanit.
Takovým knihám se nebráním, ale celkově kolem mě příběh proplul. Nad jejím konáním jsem spíš kroutila očima a nechápala ho. Ani mi nepřišla sympatická. A to bylo možná tím, takže vás třeba zasáhnout může. Nicméně se poslouchala dobře a byla krátká.
Kniha mi byla doporučena na Světě knihy a zrovna se tam objevil i autor, tak jsem ulovila pro syna i věnování s podpisem. Knihu poslouchám v posledních dnech celkem dost často, tudíž má u syna úspěch a to už mi přišlo, že o albi tužku ztratil zájem, ale ono to je u nás ve vlnách. Někdy to jedou pořád a někdy nezájem.
Co se samotného příběhu týče je dobrodružný a o kamarádství, takže moc fajn. Nicméně (a to platí pro každou knížku) se v ní vyskytují dva až tři zvuky, které mě iritují :D
Už se těším až se syn naučí číst a bude si to moci přečíst sám a i další knihy.
Obojživelníci to nemají jednoduché. Žijí ve vodě i na souši a lehko jsou pak nerozhodní, stejně jako Harold. Příběh je to hezký, s dobrým nápadem a dost i naučný. Věděli jste, že 88% obojživelníků jsou žáby? Dovíte se spoustu zajímavosti o žábě, která žije na Aljašce.
Teď, když o příběhu přemýšlím, tak mi Harolda bylo celkem líto, protože tam žil jako žába sám, ale nemusíte se bát, není to smutný příběh, má kamarády. Každopádně vyznívá melancholicky.
Od této knihy jsem dostala přesně, co jsem očekávala, takže velká spokojenost. Vzbudila ve mně dost emocí a můžu rozhodně doporučit. Matka v domácnosti, která přemýšlí o svém životě, jestli je to to, co chtěla a zda se raději nevrhnout z balkonu. Líbil se mi i lehký humor, který přidával na čtivosti.
Z příběhu jsem se dozvěděla i dost japonských reálií, např. práce od nevidím, do nedivím, škola od čtyř let nebo stálá hrozba před zemětřesením (Tokio).
Velmi dobrá detektivní série. Obě vyšetřovatelky mají za sebou minulost, která tu a tam vyplave na povrch. Jsou mi obě, každá jiným způsobem, sympatické.
Krátké kapitoly a napínavý děj vás pohání ve čtení a také tu není nouze o vraždy. Občas si říkám, jestli už jich není až příliš. Nechci spoilerovat, ale jak už název napovídá, nebude to úplně oddychové čtení. Vzbudilo to ve mně dost negativních emocí.
Ještě mě čeká Slib mrtvým a jsem zvědavá, jestli ještě nějaký díl přibude.
Vydejte se na cestu spolu s paní Jezevcovou a objevíte toho víc, než se na první pohled může zdát. Na knize mě na první pohled zaujaly ilustrace a je jich tam ještě víc, než jsem očekávala, protože textu je jen na dvě uspávání.
Vyprávění je milé a laskavé a příběh má hezkou pointu, ale na plný počet mi tam zkrátka chybělo malinko víc.
Sérii s tímto medvídkem máme rádi, ještě nám chybí jedna kniha - Medvídek na farmě. Tyto knížky jsou pro nejmenší, mají málo textu, líbivé ilustrace a i tento obsahuje vtipný příběh.
Při posunutí táhla na každé straně se obrázek promění. Jen při opakovaném a nešetrném používání se ohne a už to nejde tak dobře.
Pískovna je druhá kniha v sérii Přehrada. Jak jsme u autorky zvyklý jedná se o mix žánrů, kde najdete detektivní linku, napětí, ale i romantickou linku plnou sexu.
Jedná se o oddechovku, ale nevím no, nějak mě úplně nevtáhla, možná už jsem jí přehlcená. Příběhy mají stejný vzorec a hlavní hrdinové jsou jak přes kopírák. Sexy drsnej chlápek, kterej v posteli předvádí divy a musí s použitím lehkého násilí zkrotit přidrzlou sprostou holku, která v jeho náruči zkrotne jak beránek.
Je to sice sázka na jistotu, nechybí vtipné pasáže, peprné dialogy, víte, do čeho jdete, i mě to baví, ale tak nějak už méně. Každopádně mi to nezabrání koupit si poslední díl trilogie, až vyjde :D
V poslední době mám štěstí na knihy, kde se řeší otázka mateřství, mít vůbec děti nebo ne? A jaké to je? A v téhle to není jiné.
Příběh vypráví o dvou sestrách, kde jedna dítě vychovává a druhá ne a když jedou spolu na chatu, vznikají třecí plochy a nejen ohledně dětí.
Kniha je skvěle napsaná a sedla mi, dokázala jsem se vžít do obou a jejich myšlenky a pocity jsem chápala. Ani jsem se nenadála a byl konec.
Překvapilo mě, že ačkoli je od norské spisovatelky, přišlo mi to tak blízké.
Knihu jsem viděla na IG několikrát a tušila jsem, že nebude pro mě. Nakonec jsem si ji pustila jako audio a měla jsem pravdu.
Ben a Nela se potkají dvakrát, vymění si pár vět a už bez sebe nemůžou být. No nepřišlo mi to moc uvěřitelné. Kdyby Nele bylo dvacet, tak bych to pochopila, ale takhle?
Jako matka jsem kroutila hlavou nad jejím chováním v nemocnici. A celkově mi Nela nepřirostla k srdci, ani Ben, nikdo. No zkrátka, nesedla mi.
A ještě jedna věc. Vy co máte přečteno, všimli jste si, že Nela má pořád nějaký problém s vlasy? Dvakrát ji praskne gumička sama od sebe, pořád jí lítaj vlasy všude kolem, prameny vlasů, vlas, vlasy, vlasy, všude vlasy.
Abych něco vyzdvihla, tak byla pěkně namluvená a děj plynul lehce. Věřím, že milovníkům červené knihovny se bude spíš líbit.