lulucinax komentáře u knih
Nová kniha autorky je výborně napsaná. Pocity Zoji, Marka i ostatních postav jsou zde skvěle vykresleny a vy se tak do hrdinů lehce vcítíte, ale lehko vám z nich nebude. Nechtěla bych stát ani na jedné ze stran.
Každý z nich se vyrovnává s traumatem svým způsobem. Podaří se jim to nakonec?
Pokud jste nečetli ani Símku, rozhodně to napravte, ale kterou dřív vám neporadím, obě váš totiž chytnou za srdci jiným způsobem.
Kniha nejen o tom, že lhát se nemá, ale také, že dospívání není vůbec jednoduché. A proto postupně chápete, proč hrdinka v knize lhala.
Bude vám jí líto nebo mně aspoň bylo. Lehko jsem se vžila do jejích pocitů. Chtěla někam patřit, chtěla zapadnout a chtěla, aby ji měl někdo rád.
Pocítila jsem tíseň z toho, jak je těžké ochránit své děti proti všemu špatnému.
Text je čtivý, bez zbytečné omáčky a zapůsobil na mě, takže hodnotím plným počtem.
Skvělá příručka pro ty, kteří si chtějí založit trávník. Obsahuje rady do začátku, jak připravit půdu, jak zasít a proč je důležité hodně zalévat.
Dále, jak se o trávník starat, jak často ho sekat, ale také jaké plevele vám tam můžou růst, jak proti nim bojovat. Zkrátka vše, co se dá o trávníku napsat.
Přestože ji napsala německá autorka, informace v knize platí i u nás a jsou relevantní, porovnávala jsem s více zdroji. A to jsem ji koupila ve výprodeji.
Nebudeme se snažit o dokonalost, chceme trávník využívat a nejen se na něj dívat, nicméně první měsíc je tráva láva! Tak pozor na to. (Tzn. nevstupovat, pokud nemáte děti a nevíte :D)
Soubor pohádek na večerní uspávání. Četli jsme napřeskáčku, protože některé jsou kratší a některé delší.
Najdete tam pohádky české i cizí, více známé - klasické a několik jsem jich vůbec neznala. Ilustrace jsou moc hezké.
Překvapilo mě, že dost pohádek bylo krutých a někdy i ten konec například Malá mořská víla. Vůbec jsem netušila, že to takhle končí nebo si to nepamatuju. Proto je asi věkové doporučení od šesti let, ale četla jsem i skoro pětileté dceři.
Většina pohádek tak přinese spoustu otázek od dětí , tak se na to připravte.
Občas náhodou objevím poklad a tohle je jeden z nich. Na autorku jsem přišla díky jejímu románu Poupátka, který také mohu doporučit.
Trochu jsem se obávala, že děti ze čtení budou mít zlé sny, ale zbytečně. Příběhy jsou skvěle vymyšlené, nápadité a neotřelé.
Ideální na čtení před spaním, jelikož příběh vždy začíná tak, že jsou holčička nebo kluk v posteli v pyžamu a teď by měli spát. Délka jedné pohádky akorát, ilustrace povedené a určitě si ji zase někdy přečteme, protože dětem se podpostelová dobrodružství také moc líbila.
Již páté dobrodružství Péti, kterého jsem si s dětmi moc oblíbila.
Nyní Péťa vypraví jaké to bylo, když se mu narodil nový sourozenec. Miminku se v knize říká Mimi, takže nevíte jestli je to holka nebo kluk, ale to není podstatné. Připravte se na nálož otázek, jak z knihy, tak i od svých dětí :D - tudíž lepší číst přes den.
Tak jako předchozí knížky, je kniha skvěle napsaná, má líbivé ilustrace a tvrdé stránky, takže můžete číst bez obav i s menšími dětmi.
Na autora knihy jsem narazila na youtube při hledání inspirace pro svou zahradu, na které kromě trávy a pampelišek nebylo nic, pak přijel bagr, který nám to celý přeoral a už nezbylo ani to.
Jeho styl zahrad mě nadchl na první pohled, tudíž knížce jsem neodolala. A díky němu jsem začala o zahradě smýšlet trochu jinak. Obsahuje spoustu podnětů a rad jak si navrhnout zahradu a udělat si z něho další "pokojíčky" sloužící ať už k odpočinku nebo aktivitě. Radí, co je dobré si promyslet a uvědomit si, jak svou zahradu využívat a jak se v ní chceme cítit.
Hodně mi pomohl seznam rostlinek, které se na jeho zahradách vyskytují nejčastěji. Většinu z nich plánuji i ve své zahradě. Autor pořádá i kurzy, které jdou více do hloubky.
Už jsem začala s realizací a mám z ní vážně velkou radost. Práce je ještě dost, ale neskutečně mě to baví.
Moje první přečtená kniha s barevnou ořízkou. Nechala jsem se na ni zlákat dobrým hodnocením a jsem nadšená.
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale byla jsem překvapená, jak mě zasáhla. Cleo i Franka jsem chápala a dokázala se do nich vcítit, i když vakoveverku bych přijala asi jinak :D V knize nechybí lehký humor a svižné dialogy. Zkrátka mi sedl styl psaní autorky.
Příběh byl obohacen i o životy a příhody dalších postav, které se více či méně znali s hlavními hrdiny. O alkohol a drogy tu není nouze. A autorka otevírá i další společenská témata.
Šoupla bych ji do kolonky oddychovka k zamyšlení a můžu doporučit.
Zajímavá a netradičně zpracovaná kniha, která je vyprávěním ženy, která předkládá střípky ze svého života a současně řeší i otázky společnosti, například rasismus. Protože není ani bílá a ani černá, ostatně jako v životě, nic není jen černobílé.
Kniha rozhodně vybízí k zamyšlení. Dokázala jsem se do hrdinky vcítit, ale kvůli zpracování jako rozhovoru a část monologu, mi vyprávění přišlo neucelené a popravdě jsem se v něm trochu ztrácela a často jsem si říkala: „S kým to sakra mluví?“
Autorka by měla přijet na Svět knihy, tak si od ní můžete nechat podepsat knihu. Co jsem četla, na programu je v pátek, takže já ji bohužel prošvihnu.
Kniha je o českém sympatickém desetibojaři Romanu Šebrlovi, vítězi olympijských her. Podobně jako biografie oštěpařky Barbory Špotákové mi nesedlo zpracování knihy, přestože ji napsal jiný autor. V knize je spousta omáčky a komentářů autora, které mi přišlo zbytečné.
Jinak jako atleta Romana obdivuji ještě víc, aby se člověk dostal až na vrchol, tak to zkrátka dost bolí a trénovat hned deset disciplín je přinejmenším obdivuhodné.
Dříve jsem v televizi sledovala jeho výkony, i dalších atletů, kteří mě motivovali jít si zaběhat, ale mé ambice nikdy nebyly tak vysoké.
Kniha mě popravdě docela zklamala.
Přišla mi dost popisná a děj se táhnul jak žvýkačka, nic moc se tam nedělo. Od thrilleru bych čekala, trochu víc napětí ne jen trošku na začátku, pak dlouho nic a na konci. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a místy mě vytáčela.
Konec na mě působil trochu nevěrohodně a nedovysvětleně, ale rozhodně knihu pozvedl.
Od autorky jsem četla Štvanici a ta byla o dost lepší a čtivější, ještě tu mám Seznam hostů, který si s chutí přečtu.
Moc hezké Bingovy příběhy. Tematické podle ročních období. Kniha obsahuje převážně obrázky, textu tak akorát. Dětem se líbí.
Bílá kniha je úvaha a soubor myšlenek o věcech, které jsou bílé.
Dočtete se o soli, sněhu a rýži, ale také o nevinnosti, emocích a o sestře autorky, která zemřela dvě hodiny po porodu.
Naleznete v knize i něco mezi řádky a také něco mezi nebem a zemí.
Rozhodně ji doporučuji k přečtení a brzy si dám další knihu od autorky, její styl psaní je poutavý a pohltila mě. Tuhle si určitě někdy přečtu znovu.
Celkem pěkná kniha o běhání, řekla bych že spíše pro začátečníky, ale ve druhé půlce knihy jsou užitečné tréninkové plány vhodné i pro ty, co už mají něco naběháno.
Hodně depresivní knížka. Hrdinka se ve všem neskutečně plácala. Mladých dívek s takovými problémy bude určitě hodně.
Pár věcí mi přišlo trochu podivných a taky, že si hrdinka ani nenechala pomoct.
Chyběl mi nějaký konec.
Moc pěkná knížka o dinosaurech. Je plná zajímavostí i pro dospělé. Obsahuje hodně obrázků a textu tak akorát.
Moje asi nejdelší kniha a proto se mi vůbec do ní nechtělo, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila.
Příběh byl zajímavý, plný zvratů, napětí a stránky ubíhaly pod rukama. Každopádně by nevadilo, kdyby měla o třetinu míň stran, občas mi to přišlo dost okecávané. A někdy mě ta Tramelová už fakt štvala.
Dokázala bych si představit, kdyby pan Santiago napsal pokračování a ráda bych si ho přečetla.
Tohle se fakt nepovedlo, hodně podivná kniha. Už dlouho jsem nečetla tak špatnou dětskou knížku.
Knihu jsem koupila kvůli názvu a teda vůbec se mi nelíbila.
Špatně se četla a Alice je hodně nesympatická, když budu hodná. Některé části jsem dětem ani nečetla.
Moc pěkná kniha o Itálii. Obsahuje mnoho krásných fotografií. Nečetla jsem ji celou, ale prohlédla jsem si ji a přečetla jen, co mě zajímalo. Doporučuji všem milovníkům Itálie.
Velmi napínavý a dobrodružný příběh zvířátek, které dostaly netradiční speciální schopnosti. Jsou jim k něčemu? Přijdou na to, jak je nakonec využít?
Tahle knížka určitě není na dva večery. Začala jsem ji dětem předčítat už někdy v lednu a i díky malým písmenům nám vydržela dost dlouho, ale mého šestiletého syna moc zaujala a bavila. A mě ostatně také. Jen se nám trochu pletla jména zvířátek, kterých v útulku bylo celkem dost, hlavně ze začátku.
Rozhodně zde najdete věci k zamyšlení, že není vše, jak se zdá, že je dobré se vždy zkusit domluvit, a že každý vyniká nějakou schopností, která se na první pohled nemusí zdát výjimečná. A především je kniha o přátelství.