magnolia komentáře u knih
Knížku jsem nejprve (lstivě) doporučila k přečtení synovi, a ten ji přes zimu poctivě přečetl - pak nezbývalo, než se do ní také pustit. Hned přiznám, že já jsem neměla tolik trpělivosti a občas jsem nějaké pasáže přeskočila (někdy na mě bylo už moc těch myšlenkových pochodů a odboček, i podrobných popisů a vlastností všeho kolem). Knihu hodnotím přesto dost vysoko, je znepokojivě zajímavá, místy hodně působivá a nalákala mě na film. Líbilo se mi, jak se hlavní hrdina, po počátečních pochybnostech (až neuvěřitelně) vzchopil a převzal velení, když hlavní strůjce dobrodružné výpravy zklamal. Nepochopím, že do toho šli - ale to je prostě mužský svět ...
Knížka sympatická na pohled a čtivá od první věty po tu poslední. Ne moc obvyklé téma návratu ženy k normálnímu životu, po propuštění z vězení a téma domácího násilí, a nejen to. Dobře napsané postavy a myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Ještě tak 5-10 stránek navíc by vylepšilo závěr a lépe uzavřelo jednotlivé osobní příběhy, ale i tak - doporučuji.
Ano, Sucho bylo rozhodně lepší, s těmi propracovanými dějovými linkami i stupňovaným napětím. Tady mi to připadalo jako na divadle, střídaly se scény, lidé mluvili, přijížděli, odjížděli - napětí postupně vyprchávalo, vše se protahovalo, škoda. Ale protože tento žánr zase tak často nečtu, dám hodnocení vyšší, za Aarona Falka a za tu zhruba první polovinu knihy.
Je to takové pomalé čtení, které si je třeba vychutnávat. Nečekejte dobrodružství ve smyslu mnoha akčních situací, i když se hlavní hrdina jednou ocitne v ohrožení života. Pro Edsela a pro nás - čtenáře jemu podobné povahy, je to však dobrodružné dost. Ve vyprávění převládá druh humoru, který mám ráda a vlídnost, která je pro Eda typická (je to dobrák, ne však hlupák). Taková milá knížka, škoda, že jsem ji nečetla ve větší pohodě.
Zpočátku jsem si myslela, že to bude dobré retro, ale postupně mi toho víc vadilo natolik, že jsem dočítala jen abych to už měla za sebou. Nejvíc mi vadila hlavní hrdinka, a to je potom čtení na ... Ten její "důležitý plán" mi připadal uhozený a její malé sestry mi bylo líto, i Tomáše, i tety. Vtipné tam nebylo nic, nebo jsem to nepochopila. Ale psát autorka umí, některé pasáže byly povedené, jen to vyprávění bylo takové přetrhávané a neuspořádané (dopisy jsem četla, ale části románu jsem přeskakovala).
Nenápadná knížka připomene známé a odhalí mnoho nového z říše hmyzu, rostlin a dalších přírodních úkazů a zákonitostí. Mrtvé dřevo je zkrátka plné života. Kniha je psána poutavě a občas zábavně, což nevadí. (Jen na její dočtení nyní nemám potřebný klid a čas, kvůli péči o vše živé a zelené v zahradě - plánuji koupit si svoji, místo půjčené, dočíst během roku a vracet se k ní). Stojí za pozornost a mohla by být i výpravnější (více barevného obrazového doprovodu, ne jen na obálce).
Tak jsem to konečně dočetla, ke konci už docela bez nadšení. Dokonce jsem před závěrem musela listovat a hledat jednu z vedlejších postav jménem Jesse, protože jsem na konci knihy neměla tušení, kdo to (sakra) je. Jmen tam bylo požehnaně, kapitoly se střídaly až moc rychle a vše bylo prostoupeno takovým příliš americkým stylem života - a to mi asi nesedlo, stejně jako některé rozhovory a nepravděpodobné situace. A co to mají za hloupý zvyk, házet vajíčky - nejen na dveře někoho neoblíbeného, ale i jako součást dětských her při státním svátku ?! Slabé 3 za ty chvilky napětí a některé postavy.
Je to těžké, hodnotit dětskou knihu v dospělém věku, ale i tak to občas (výjimečně) zkouším, z tohoto jiného pohledu. Záleží také na okolnostech, rozpoložení... Tak jsem se tento víkend docela ráda přenesla zpátky do let, kdy jsem hltala dobrodružné příběhy v Ohníčku nebo knížky, které byly o přátelství a o přírodě, pokaždé s perfektními ilustracemi. Taková je i tato knížka ze současnosti, potěší už svým vzhledem. Příběh je o jedenáctiletém Petrovi, který si po zaváhání uvědomí, čím chce být raději a co má větší cenu. Nemá to snadné, ale naštěstí na to rozhodování není sám. Děj knihy je pestrý, čtenář se nenudí, něco se dozví a dojde i na četné napínavé situace. Fandím ptactvu, takže za to má ode mne autor pochvalu. A další body přidávám za dědečka a šifry. A víc neprozradím. (Knížku jsem dočítala před spaním a měla jsem dobrodružné sny :)
Knihu jsem začala číst téměř vzápětí po shlédnutí minisérie se stejným názvem (a tu bych také hodnotila plným počtem, i po přečtení knihy). Nutně jsem při čtení porovnávala knihu a filmové zpracování, ale o to bylo čtení zajímavější. Olive K. je originál, rozhodně není typickou hrdinkou z amerických románů pro ženy. Během čtení ji zažijete v různých životních situacích, některé zvládá a jiné moc ne, ale je pořád sama sebou - bez přetvářky, bez zbytečných řečí, spíš drsná jako rašple, ale není to mrcha, která záměrně ubližuje nebo škodí. Přemýšlí a uvědomuje si i svoje chyby. Dokáže i pomáhat. Často jsem se pousmála, jak si dovedla poradit, jindy jsem litovala ji nebo naopak lidi kolem ní. Nebo jsem s ní prožívala její všední dny a pocity. Byla jsem i trochu dojatá... A stále jsem viděla Frances McDormand, která ji zahrála skvěle (a nejen ona svoji postavu). Ze vzájemně propojených povídek o obyvatelích městečka Crosby v Maine, o Olive a jejích blízkých, ať už ve filmové nebo knižní podobě, mám pocit výjimečného zážitku. Není to příběh o jedné ženě, ale jde o zachycení různých lidských osudů a často také trápení - mnohé z nich zná každý z nás. Kniha je skvěle napsaná a některé věty si po přečtení chcete pamatovat nebo opakovat (a proto nakonec dávám plné hodnocení).
Jsem moc ráda, že jsem zkusila dalšího nizozemského autora - a tentokrát nejsem zklamaná. Vše podstatné vystihuje první komentář (uživatele sharika), já jen dodám, že to byla další z knih, které měly dokonalou atmosféru a působivé zpracování tématu rodinných a jiných vztahů. Krajina, příroda, počasí, lidé... Bylo to jako film.
Knihu jsme dostali darem z nakladatelství a recepty nemám vyzkoušené, tak nemohu hodnotit. A proti zdravé výživě nic nemám. Ale komentář si neodpustím. Obálka je celkem lákavá a odpovídající, horší je to s fotografiemi uvnitř. Jsou to převážně obrázky, které připomínají všechno možné, jenom ne pokrm, na který máte chuť (fotky zabírají pouze čtvercovou výseč hmoty a směsi, bez okolí - občas se tam mihne kousek lžíce, okraj talíře). Některé obrázky připomínají záběry z kosmických družic nebo letecká fota krajin, jiné zase zvětšené mikroskopické snímky čehokoli (byl by to zajímavý kvíz, jaké bývaly kdysi v dětských časopisech). Já jsem se nejdřív zhrozila a poté pobavila :) Ale komu je to jedno, tak si určitě i pochutná.
Další autorčina kniha povídek a opět výborná. Různé pohledy na mezilidské vztahy, pestré zastoupení protagonistů - od malého kluka po devadesátiletého pána a ženy, nacházející se v různých situacích - všichni jsou jako živí, uvěřitelní. Povídky, jak mají být - k zamyšlení, s pointou i humorem. Těším se na další autorčinu knížku, s barevnou obálkou a nápaditým názvem.
Tak ráda bych měla z přečtení podobně nadšené dojmy jako autorka komentáře přede mnou. Ale budu upřímná - bylo to úmorné čtení a stejně jako u Královstí Elmet, jsem měla úplně jiné představy o příběhu, hrdinovi, o celé knize. Je to ten druh umělecké literatury, který nedokážu ocenit, není pro mne. A ano, občasné popisy ptáčků byly pěkné, bohužel se ztrácely v celém tom tragickém příběhu a chumlu vzpomínek, pocitů a nekonečně dlouhých vět. Už jsem četla mnoho knih s postavami zvláštních a citlivých mužů, ke kterým jsem v průběhu čtení pocítila aspoň nějakou sympatii, pochopení - tentokrát to bylo velmi těžké, nedařilo se.
Co dodat ke komentářům přede mnou - když si chci jednou za čas dát něco napínavého, tak právě takovou knihu jako je tato. A nedivím se, že ji chválil každý, komu jsem ji u nás v knihovně, na základě zdejších komentářů, doporučovala. Teď už se můžeme všichni těšit na další knihu, na Aarona Falka a méně vysušenou australskou krajinu (já se těším moc).
Každá z povídek byla zajímavá a všechny se mi velmi dobře četly. Jsou to povídky o různých současných ženách a jejich životech a vztazích. A jsou propojené, také různým způsobem (méně či více) a jsou smutné, někdy se špetkou naděje. Knížka je krásná na pohled i pohmat (klikatá stužka místo záložky !). Škoda, že povídky, i ty nejpovedenější, se mi už brzy po přečtení, tak nějak rozplynou. I když, kdo ví, třeba tentokrát ne tak úplně.
Dave Barry pro mě není neznámým autorem, takže po pár větách jsem byla zase v jeho světě sarkasmů, sebeshazování, humoru a nadsázky - a byla jsem tam ráda. Začíná tím, že má rád psy a jeho (i naším) rádcem je jeho fenka Lucy. Psí svět porovnává a prolíná se světem lidí, který brzy v knížce převažuje. Autor vzpomíná, hodnotí a vypravuje a na závěr vše shrne a ještě sám sebe oznámkuje. Některé pasáže jsem nečetla úplně s nadšením, ale celkově mě knížka potěšila. D.B. má rád psy, já taky a mám ráda i D. Barryho. Když knihu o sebezlepšování, tak právě takovou, při jejímž čtení se i zasmějete.
Velmi otevřená zpověď, dobře napsaná i graficky povedená knížka. Doslov paní doktorky vhodně doplňuje dramatický příběh, který vede k mnoha úvahám a potvrzuje základní lidskou potřebu lásky a respektu. A třeba někomu pomůže.
Znovu si čtu anotaci a mám pocit, že nás balamutí. Taková idylka v přírodě... a království Elmet - to mi nějak uniklo. Ve skutečnosti je to drsný román se sociálním podtextem. Tragické směřování je tu přítomné, ale že to bude tak moc kruté a smutné, to jsem nečekala. Jediné, co odpovídá popisu a co mě potěšilo, bylo vzájemné pouto sourozenců i vzájemný vztah s otcem, popisy přírody a způsob vyprávění hlavního hrdiny. Není to čtení pro zlepšení nálady (až se mi chce napsat: nedoporučuji).
Po zklamání z Listopadových motýlů je to takový návrat k Výhonku osmilisté růže. Podobný hrdina: citlivý, pomáhající, řešící problémy odcestováním z Islandu do jiné země. Je tu dítě, stárnoucí rodič a noví lidé v jeho novém životě. A navíc je tu jeho plán na ukončení života. Zpočátku jsem se nějak nedokázala soustředit na příběh a pochopit hrdinův úmysl, ale po Jónasově příjezdu do hotelu se to změnilo. Bavil mě jeho způsob myšlení, jeho málomluvnost i řemeslná zručnost (!), jemný humor... i to neobvyklé prostředí města po válečném konfliktu. Takže když jsem dočetla na jeden zátah druhou polovinu knížky, dala jsem si ještě jednou tu první půlku. Některé věty a myšlenky byly pozoruhodné. Něco bych změnila. Stojí za přečtení.
Jedna z těch zvláštních knih, ve kterých se dějí věci neskutečné a hrdinové jsou také neobyčejní. Ale někdy už je toho moc nebo zrovna nemám tolik pochopení pro bohatou fantazii a nápady autorů (zde autorky). Tak se stalo při čtení této knížky, která je plná pravd o lidském životě i stárnutí, a také poetických sdělení - v té kouzelné linii ze současnosti. Mě se však tentokrát více líbily ty části z minulosti, snad pro tu opravdovost a sílu vyprávění, ať je to líčení Ettina života, Russellovy lásky nebo válečných hrůz v dopisech Otty - za ty bych dala i 5*. Kojot James byl skvělý, dokud tam byl. Některé děje jsem nepochopila, bez některých postav (a také chyb v textu) bych se obešla. (Protože čtu před spaním, měla jsem jednu noc sny "na cestě", nebylo to špatné.)