magnolia komentáře u knih

Taková konina :) Jelikož jsem četla i předchozí díly, stačilo pár stránek na naladění se na tohle lehké počtení před usnutím - přišlo mi vhod. Jsou tu i nové postavy a situace, několikrát jsem vyprskla smíchy (to je důležitý faktor při hodnocení humoristické literatury :) a do dalšího dílu půjdu zas.

31 22.11.2018

Knihu jsem četla tak nějak moc dlouho, nikoli proto, že bych si ji šetřila a užívala. Nebyla úplně celá špatná, jenom ne přesně pro mne. Hrdinka "studený čumák" mezi 40 a 50, to mě neodradilo, byla jsem docela zvědavá (a během čtení se mi pořád vtíraly skutečně existující podobné ženy :). Snad jsem čekala víc humoru nebo méně nepravděpodobností... ale je to román z nakl. Motto, tak co se tak divím. Knížka naláká obálkou a svoje (nadšenější) čtenářky určitě najde.

18 17.11.2018

Tentokrát pan Třeštík přidal i delší texty ze svého života, vždy s pointou nebo k zamyšlení. Je to příjemné čtení, nejen pro ty vtipné postřehy (jen toho spodního prádla bylo až moc :) Děkuji za str. 215-217, krásné přiznání-vyznání.

18 10.11.2018

Ta pátá * je za vzhled knížky - to je prostě nádhera a potěšení. A obsah, jak píší čtenáři a čtenářky přede mnou - neobyčejné, lidské, trochu zamotané a nejasné, ale má to sílu. Zase jeden jiný pohled na dobu nedávno minulou, dobře, že si to autorka nenechala jen pro sebe.

21 07.11.2018

Kniha láká názvem i vzhledem a uvnitř je také zajímavá a pěkná. Autor je nadšený a zkušený řezbář, který rád předává získané zkušenosti. Hodně rad je doprovázeno fotografiemi postupů i nástrojů a střípky (nebo spíš odřezky) pocitů a soukromých zážitků. Já jsem si užívala to tvůrčí zaujetí, pěkně zvolené věty a zajímavé informace o nářadí, dřevu, historii... Jen škoda, že tam nebyl postup na zmiňované koníky z Dalarny - to bych snad do toho taky šla :) Je to knížka o tradicích a lásce k řemeslu, které vyžaduje velkou dávku nadání, trpělivosti a šikovnosti).

14 02.11.2018

Dočteno, dokombinováno. Je to docela rozdíl, jak jsem byla nadšená z té první, před pár lety... Asi proto, že tu chyběl někdo takový, s odlehčeným stylem psaní o té naší české současnosti (když už MV není, co býval). Během čtení jsem v hodnocení střídavě ubírala a přidávala. Knížka by mohla pokračovat dál a dál, jako ty seriály, které nesleduji. Nadšení se nedostavilo, ale knihu jsem dočetla, při čtení jsem si odpočinula, občas se pobavila a proč to nepřiznat, krátce i zamyslela.

31 29.10.2018

Sice jsem chvílemi váhala mezi 3 a 4, to když mě čtení trochu uspávalo a nebylo tolik přímo o životě v Anglii. Ale ke konci jsem znovu ocenila zprostředkování zkušeností a optimistickou notu celé knížky (podle mého pocitu humoru přibývalo až v posledních kapitolách, takže napravily celkový dojem i moje hodnocení).

14 21.10.2018

Pokračování osudů novinářky Judity, která má čtyřicítku na krku a dceru před maturitou. A nejen to. Jsem moc ráda, že jsem knihu sehnala zde na bazaru a čtení jsem si užívala a prožívala. Kdyby všechny oddechové romány pro ženy byly psány takhle, nečetla bych nic jiného (tedy možná :) Bylo to fajn čtení, ženské, vtipné a Juditiny úvahy i myšlenkové pochody mi byly často velmi blízké. Jak nerada čtu knížky se zažloutlými stránkami, u téhle jsem to ani nevnímala a občasné tiskové chybičky taky promíjím. (Kdyby bylo nové vydání, neváhám a kupuji sobě i jiným ženám v rodině.)

18 14.10.2018

Další a závěrečná knížka o lidech z ostrova na severu Norska. Tentokrát se ale na ostrově pouze začíná a končí, jinak jde o popis náročného putování Ingrid s dcerou Kajou, ze severu na jih. Je to odvážné rozhodnutí, dcerce není ani rok a Ingrid se spoléhá na svoje zápisky, jména lidí a názvy míst, které ji vedou dál od domova. Je odhodlaná a odolná, touží vědět víc a najít muže, kterého stále miluje. Lidé ji většinou pomáhají, i když nechápou a spíše odrazují. Je silná, přesto se neubrání pláči a na konci cesty něco zjistí, nejen o otci své dcery.
Autor má svůj zvláštní způsob psaní, který se mi tentokrát vstřebával hůře, než v předešlých knížkách. Tak nějak se to vyprávění zadrhávalo, to jak se lidé (i hrdinka sama) chovali, jaké vedli rozhovory a nejde jen o to, že nechtěli prozrazovat víc... byla jsem z těch vět občas trochu zmatená (a neviním překlad). Také je to možná tím, že jsem od minulého dílu měla větší odstup. Konec, včetně poznámky překladatelky byl upřesňující tečkou za celým příběhem (je tam i mapka). Pro toho, kdo četl předešlé díly, doporučuji dočíst i tento.

19 06.10.2018

Moje četba z let dospívání, kdy jsem vzala útokem knihovnu rodičů a objevovala a v tomto případě byla nadšená (taťka měl taky radost, že to baví ještě někoho, v rodině plné holek). Pěkně se potom výpisek s podrobným dějem vyjímal ve čtenářském deníku z 8.třídy, mezi skromnou povinnou četbou (Málo povinné četby! ohodnotila pravdivě červenou propiskou hodná učitelka češtiny a dala mi za 1). Teď už se mi do podobných válečných knížek nechce, všechno má svůj čas.

O knize se hodně psalo (jak to tak bývá), s paní Vodňanskou jsem viděla rozhovor na DVTV a tam mne zaujala svým zjevem i tím, jak mluvila. Knihu jsem pročítala namátkově a můj dojem z ní je takový, že by byla lepší bez té korespondence s VH, že jí to spíš uškodilo (a komu to pomohlo?). A stejně tak formát knihy mi připadá zbytečně obří, takový okázalý, nehodící se k obsahu. Mohla to být docela pěkná vzpomínková knížka jedné ženy, která je stejný ročník jako moje maminka (pro mne zajímavé srovnání dvou životů, prožitých ve stejné době).

Při čekání na novou knížku jsem si dopřála návrat, se zvědavostí, jak obstojí po letech a o čem že to vlastně bylo. Mám pro pana Šabacha slabost, píše o věcech, které mi v reálu vadí a jsou mi vlastně odporné, on tam však přidá takovou zvláštní něžnou přísadu, že si to čtení užívám a nepřemýšlím, nehrozím se... Jeho klukovský hrdina-vypravěč mě baví znovu a zas, i když jinak, než při prvním čtení.

To nedám, na to nemám... vůbec si takový život neumím představit, ani o tom nedokážu číst, asi mě to ani nezajímá. Myslela jsem si, že to půjde, ale nevtáhlo mě to (a zdály se mi potom hrozné sny) . A jen na okraj, měl by být použitý výraz drsnější - vidláci, burani (horalé, to je takové poetické označení, nebo se mi doposud tak jevilo). Náročnější čtenáři si určitě počtou, kniha má svoji vypovídací hodnotu, zvlášť v USA.

Nevím, proč jsem se knize vyhýbala tak dlouho - byla dobrá a ještě lepší by bylo ji číst v době, kdy vyšla - ale kdo ví jestli bych ji tehdy ocenila :) Je to oddechová literatura, ale má nápady a humor a i když od jisté chvíle tušíme, jak to dopadne - stejně čtení pobavilo. Nadsázka mírná, hrdinka ne-dokonalá, prostředí vesnice blízké a nejlepší jsou jména koček :)

15 27.09.2018

Na knihu jsem se těšila a měla jsem, bohužel, jinou představu o příběhu z kanadské divočiny. Už jsem přečetla dost knih o různorodých hrdinech, ale tady mi to společenství připadalo nějak uměle sestavené, vztahy mezi postavami nahonem vytvořené a zase přetrhané ... asi jsem vše nepochopila správně, nevím, nevěřila jsem té současnosti a často jsem měla pocit marnosti i co se týká vyústění nějakého příběhu, osudu... Ani kouzlo přírody tu nemá takové místo, je to hodně depresivní knížka o lidském konání (požáry také způsobili lidé), i když se chvílemi tváří jako pohádka. A nezachrání to ani pozdní láska dvou staroušků nebo poetické pasáže a něžná ženská jména (za ten psí konec ubírám ještě jednu hvězdu). Nechytlo mě to.

18 20.09.2018

Takovým knihám se nedá dát jiné, než plné hodnocení... i když vám je při čtení všelijak a spíše smutno. (Připojuji se plně k předešlému komentáři, když už jsme přečetly knihu nastejně - já za jeden večer a jedno časné ráno. A na knihu a její hrdiny myslím celý den.)

27 14.09.2018

Téměř vše je řečeno v anotaci, už v té její první větě. Ráda čtu o jiných krajích (nejlépe těch, co jsou na sever od nás) a mám ráda romány o dospívání v letech minulých. V knize najdete barvitý popis obou témat, navíc je tu humor, drsnější, místy až překračující (moje) hranice toho, co je k smíchu a co je prostě divné, hnusné... Ale otrlejším ženám a mužům by se knížka mohla líbit, zvlášť těm, co zkoušeli v mládí brnkat na kytaru :) O životě na severu Švédska a v blízkém sousedství Finska, jsem se dozvěděla ledasco, o jídle, saunování, zvycích a všedních i svátečních událostech v místě na konci světa - je to zajímavá a divoká autobiografická próza. (Začátek a první kapitola knihy vás dokonale navnadí, jakož i další "upoutávky" na začátku každé kapitoly).

12 12.09.2018

Knížka kdysi nadchla dceru, stavitelku domečků z mechu, klacíků, šišek...

9 05.09.2018

Třetí knížka od tohoto autora a asi nejvíce thrillerová, i když psychologická linka tu je opět hutná. Rodinné vztahy a k tomu náboženský fanatismus, komplexy a soupeření, pomsta, manipulace... Byla jsem napnutá, jak to dopadne a děj i střídání časových rovin byly dobře namíchané. Postavy byly také propracované, atmosféra, jako v ostatních příbězích, popsaná tak, jako bych tam byla společně s postavami .... Nejvíce oceňuji to, že vyprávění a pátrání je z pohledu malé (a potom o něco větší) Sylvie, autor mě opět přesvědčil, že umí. (A přiznám se, že i pro mne byl začátek knihy rozvláčnější, ale aspoň jsem se tak zase naladila na autorův způsob psaní. Konec jsem potom dočítala všude, kde se dalo, v práci, při vaření, u jídla - a to běžně nedělám!).

20 30.08.2018

Vlídné, lidské, upřímné psaní/čtení, které bude asi jinak vnímat člověk mající zkušenosti s autistickými dětmi a jinak ten, kdo takové zkušenosti nemá. Jsem ten druhý případ a mám velký obdiv k autorovi - za jeho práci i pohled a mnoho zajímavých myšlenek. M.S. píše krásně. Takových knížek, přibližujících "jiné světy" postižených lidí, by mělo být více. K této se ráda ještě někdy vrátím, zdaleka není jenom o autismu.

31 28.08.2018