magnolia komentáře u knih
Něco se mi líbilo a něco ne, tak přidávám body těm komentářům, které hodnotí také ne tak nadšeně (černý humor, okolnosti a "viník" incidentu, tak nějak celkově, u mě vzbuzoval opačné pocity nežli je pobavení). Bylo to takové roztěkané, jak někdo napsal. Otto mi připadal trochu jako Ove. Určitě se mi více líbily letošní, tématem podobné, Černé ovce a beránek boží.
Toto je malý knižní zákusek, ke kávě, nejlépe na zahradě... Profesor je k zamilování (i když ztroskotat s ním na ostrově bych asi nechtěla), jeho žena je míň roztomilá zato víc praktická, což se hodí :) Většinu knížky tvoří popisy zvířátek a je jich opravdu hodně a mají něžná a legrační jména i podoby. Škoda, že knížka nemá delší příběh. Snad se bude líbit i dětem, kterým je určená. Z krásně vypravené miniknížky na vás vypadne překvapení, tak jako na mne, tak dejte pozor :)
Snad poprvé komentář začnu úryvkem (protože od tohoto okamžiku jsem byla opět polapená a toto místo jsem si v knížce založila s jasným úmyslem :)
"Byl to ten nejpronikavější pohled, s jakým se kdy Viktor setkal. Nebyl ani výhružný, ani podlézavý. Byl jen neobyčejně pomalý a pečlivý, jakoby se pes snažil vtisknout si do paměti každou sebemenší podrobnost Viktorova zjevu, aby mohl později podat, například úřadům, jeho zcela vyčerpávající popis.
Když si byl pes jistý, že mu Viktor věnuje plnou pozornost, přesunul pohled na párek. Viktor, který měl najednou z neznámého důvodu pocit, že je na to ubohé zvíře krutý, hodil psovi zbytek svého párku. Pes ho zachytil a zhltl jediným ekonomickým pohybem."
Nevím, jestli víc miluji Pratchetta nebo Kantůrka, Gaspodu nebo Viktora či Navážku... ale vím, že to zase fungovalo - a parádně.
Horké léto v anglickém maloměstě, to se hodilo v letošním českém horku (a také na maloměstě). Vypravěčkou je převážně malá Grace a její komentáře a úvahy byly tím, co se mi opravdu moc líbilo, snad i proto, že není úplně vzorná. Také odkrývání skutečných životů jednotlivých obyvatel několika domů ulice, bylo zajímavé (kapitoly jsou pojmenované podle čísla domu nebo místa, kde pokračuje příběh), mnohé vyjde postupně najevo. Náboženská linka příběhu mě málem odradila už v anotaci, nakonec nevadila a měla svoje místo (a jinak, než jsem se obávala). Plné hodnocení nedám pro jakýsi pocit nedořečeného, který se mi dostavil po přečtení, a nemyslím tím jen konec, i takové neukončené náznaky příběhů některých postav. V knížce je však několik pasáží a vět tak čistých a krásných, většinou zaznamenávajících dětské vidění světa kolem sebe a toho dobrého i špatného v lidech, že stojí za to, pustit se do čtení. Dokud je léto.
Životopisný román o autorovi známých fotografií, o jejichž vzniku se také dočtete. Začátek strhující, dětství v hornickém maloměstě, tragická událost a chlapecké vnímání světa - už jako malý byl F.D. citlivý, zvídavý, přemýšlivý a naštěstí nacházel i později oporu v tatínkovi. Rodinné vazby a soucítění s lidskými osudy, procházky přírodou a neustálé vnímání světla, to byl krásný úvod románového vyprávění. Stejně tak velké štěstí ve výběru studií v Mnichově, s výbornými učiteli a přátelské i první erotické zážitky, jsou psány neobyčejně. Vlastně celý román je takový, jen později přibudou stíny války, marného toužení i zklamání... Mystika (ta se mi četla trochu hůře) a budhismus na závěr, tak jako přidaný vlastní stručný životopis, vše tu má své místo. A doplnila jsem si znalosti, nejen o vývoji fotografie. Doporučuji, obdivuji a ukládám si do paměti.
Kdybych před touto knihou nečetla jiné, které mě zaujaly více, tak bych možná dala vyšší hodnocení. Takto jsem nejvíce ocenila působivé vztahové pasáže, týkající se Adina dospívání a sbližování s dalšími lidmi, její tápání a odhodlání. I celý příběh má něco do sebe a téma umělé inteligence má v příběhu důležité místo, umím si představit i zfilmování této knihy. Občas jsem přeskakovala, a také mě několikrát zarazily chyby v textu (kromě záměn koncovek i to, že požár ohlásil detektor kovu !). Ale román je v mnoha směrech zajímavý, nenechte se odradit.
Moje dojmy z románu vystihuje nejlépe předešlý komentář uživatelky Anna13. Zajímavé a děsivé téma, popisy prostředí soudu a s ním spojených procedur, pocity zúčastněných, vše psáno tak, jakoby to autor sám zažil. Po dočtení i během něho mě napadalo mnoho otázek, také ta, jak by se vše řešilo a odehrávalo v českých podmínkách. Velmi dobré byly i úvahy, doprovázející hlavní téma příběhu (dospívání, manželství, přátelství a rivalita v zaměstnání), zkrátila bych některé výslechy. Strhující drama s koncem, který jsem musela rozdýchat. Takže nemám co dodat, přečteno za 2 dny a doporučuji.
Druhá přečtená kniha od autora, vydaná před více lety a odehrávající se v 70.letech. Zase jinak dramatický příběh s dospívajícím chlapeckým hrdinou, zmítaným pocity viny a touhou po pomstě, a také (především) po fungující rodině, lásce, pochopení... Autor si libuje v ponuré zimní atmosféře amerických maloměst (na čas i v NY), a také v náznacích a znameních, které hrdina vyhledává a hledá v nich řešení svojí situace. A někdy je i nachází. Je to smutné, tragické, ale s hrdinou jsem soucítila, i když po jeho prvotních chybách, jsem málem knihu odložila. Je to citlivě napsaný, dramatický a psychologický příběh. Kniha by si zasloužila nové vydání.
Jedna z letošních letních knih, které jsem odložila. Někdo jiný určitě ocení další dětskou hrdinku s ojedinělou schopností/poruchou? a dalšího homosexuálního hrdinu, který truchlí po příteli (přitom knihy s gay tematikou mě zajímají, např. můj předešlý příspěvek ji také zpracovává, ale jinak). Takový jsem měla pocit, jako bych už někdy něco podobného četla. Navíc vybraná obálka mi ke knize vůbec neladila, ale to je taky můj problém.
Přesně takovou knížku jsem potřebovala (po třech odložených a nedočtených, jsem začínala být zoufalá). To tak někdy bývá, když neznám autora - váhám s koupí i se začtením a potom tomu propadám, od půlky si čtení vyloženě šetřím a na knížce se mi líbí úplně všechno, včetně obřích čísel stránek. Nejednoznační hrdinové, kteří se proměňují a odhalují svoje utajené vnitřní světy, napínavé, přitom srozumitelné vyprávění, nutící k zamyšlení o tom, jak je dobré odpouštět těm nejbližším lidem a dávat vztahům i životům další šance, když to jen trochu jde. Velmi dobrý román s thrillerovým závěrem. Ocenila jsem i záblesk černého humoru (setkání Philipa s policistkou v zasněžené krajině, skoro jako Fargo).
Musím srovnávat, i když jsem nedočetla. Marťan byl vtipný, s poutavým dějem a sympatickým hrdinou, Artemis mi nic z toho nenabídla. Na složité popisy prostředí a činností moje fantazie nestačila, úplně mě vyčerpávaly a vlastně nebavily.
Příběh nešťastné Melody začíná hodně depresivně, málem jsem knihu odložila. Po dočtení nelituji, je to zajímavý psychologický román na téma rodiny, selhání ve vztazích (nejen partnerských) a o následcích špatných rozhodnutí. Není všechno špatně, je tu i naděje. Kapitoly mají názvy podle týdnů těhotenství a končí, no vlastně dobře, románově. Náhled na irskou etnickou menšinu dobře přibližuje i poznámka překladatelky na začátku, sympatický je doslov a poděkování autora.
Autora už trochu znám a potěšil mne znovu. Jeho způsob psaní mi připomíná filmy Amélie z Montmartru nebo Čokoládu, je to takový hravý autor. A pohrává si s postavami i čtenáři. Navíc je to kniha o knihách a knihovně, o psaní a spisovatelích, o psaných příbězích a rozličných osudech žen a mužů. Obálka knihy je tajemná a román nápaditý, lehce humorný, přívětivě lidský. Doporučuji, ženám ještě o něco více než mužům.
(Pokud se vám budou trochu plést ženská jména začínající na M, nejste sami/samy, ale dá se to zvládnout :) Jednou dojde i k chybě v textu a záměně jmen - pozorné čtenářce to dojde a ráda odpustí autorovi či překladatelce. Jinak je to totiž taková knižní lahůdka).
Knížka mě mile překvapila, bála jsem se plytké romantiky, ale první stránky mě hned příjemně navnadily. Hlavní mužská postava - neúspěšný učitel a spisovatel, introvert, který hodně přemýšlí, hledá a nachází (i ztrácí). Jeho způsob vyprávění mě bavil, jako vždy, když hrdinové nejsou dokonalí a vědí to a umí se tomu sami zasmát. Vztahy a postoje hlavních osob jsou tu sice trochu netradiční, ale to už tak v románech odjinud bývá. Aspoň to není předvídatelné čtení. Ale to už tu bylo řečeno přede mnou (naštěstí anotace ani předešlé komentáře nenaznačují více, než je nutné - na rozdíl od toho dalšího - zbytečně konkrétního).
(ve štítcích je slovo nekromancie, se kterým jsem se ještě nesetkala a vůbec se mi nelíbí - smazala bych ho, kdyby to šlo).
Obálka knihy s rostlinou, vytrženou i s kořenem a propletenou bílým červem, se celkem hodí k jejímu ne veselému obsahu (a o žížalách tu také padne slovo- metafora, dojde i na zvláštní vidiny...). Byla jsem zvědavá, otřesená, udivená, pochybující, znechucená - emoce kniha vyvolala, účel splněn. Tolik smutku a trápení v několika lidských osudech. A 3 dám, protože se mi to česko-ukrajinské drama prostě nelíbilo, přestože jsem ho dočetla.
Čteno z pohledu rodiče, tedy správná cílovka. Hodně nadšení a příkladů, jak se pobytem v cizině člověk obohatí a posune. Jednoduchý, srozumitelný styl. Příběhy konkrétních lidí. Jenže mě to připadalo všechno moc prozářené sluncem, jakoby nebylo nic jednoduššího, než se sbalit a vyrazit. Prostě mi tam chybí i ty záporné zkušenosti, nebo rady, jak a s čím se museli vypořádat ti nakonec tak úspěšní. Autora neznám, ani jeho přednášky, je možné, že se toto na nich člověk dozví. Já bych to uvítala i v této "brožurce" pro rodiče.
Je to takový, zpočátku více a později méně, romantický příběh o starých lidech, který se moc hezky čte (a kterých není v nabídce nakladatelství mnoho, spíš dokonce chybí, když nepočítám různé akční staříky a seniorky-pátračky). Proto nakonec dám tu čtvrtou hvězdu a nebudu psát nic kritického (a třeba se takové a podobné věci opravdu někdy někomu někde stávají...).
Zajímavé téma , působivé rozhovory, krásná úprava knihy... Začala (i skončila) jsem tou odhodlanou a statečnou ženou z maringotky, má můj největší obdiv ze všech zpovídaných. Autor má také moji úctu, i za ten povedený úvod, kde popisuje okolnosti vzniku knihy. Jsou to drsné a přitom velmi citlivě podané lidské příběhy. Nemusíme souhlasit se vším, co je zde řečeno (některé osoby mi byly hodně vzdálené), ale je moc dobře, že takové knihy vznikají. Přečetla jsem si všechny komentáře a není co dodat, můžu jen doporučit (ale ne každému).
Zjistila jsem, že tu knížka není! Tak jsem to napravila, protože byla jednou z těch, které se dceři v dětství líbily - více než třeba Lichožrouti. A ještě více se nám líbil výborně animovaný stejnojmenný film pana Barty (který zase o velký kus předčil Kukyho). Kdo někdy byl na staré půdě, ten pochopí naše nadšení. A film je trošku horůrek, tak bacha (ale děti jsou dnes už otrlé:)
Dokonale vystihla knížku v prvním komentáři uživatelka pil a také anotace zde je přesná. Již jsem nějaké knihy pana Dutky přečetla a většinou mě zaujaly a potěšily (tím jak píše, i když je to spíše posmutnělé psaní). Asi každému nesednou, mě se na nich, kromě volby slov a vystižení atmosféry, líbí i to jeho smíření se s osudem, nadhled se špetkami humoru - věřím mu každé slovo a děkuji za to, že je napsal. Úvodní povídka je nejpůsobivější, ale i ty další mají co říct, protože jsou o různých životních situacích, které nezažil jen autor (témata odcizení, zklamání, zamilovávání nebo stáří). Příjemný dojem navozují informace na záložce a osobní podotek na zadní straně knihy, včetně poslední věty autora.