majáček komentáře u knih
Malou a útlou knížečku napsal nemocniční kaplan. Je velmi upřímný nejen k pozůstalým, ale i k sobě. Láskyplné to napsal. Sám se učí, jak utěšit příbuzné. Sám prožívá zármutek.
Vše se nedá naučit ve škole.
,,Kdo je dost zralý, aby miloval, je zralý i na to, aby truchlil." Truchlí člověk celý život? Nikdo neví míru truchlení, každý to má jinak. Taky záleží pro koho truchlíme.
1)Prvotní je šok a otupělost. Připadala jsem si jak robot,co plní instrukce.
2)Prázdnota a samota.
Jak by mě zmizel celý svět.
Pak mě navštívila samota. Nikam jsem nechodila. Seděla jsem doma. Nic mě netěšilo. Nebudu přece poslouchat ty šeptuchy ( klepny ). Poukazují na mě, proč nemá černou, asi nemá na ni peníze. Lidi jsou divní. I když je vyloženě neposlouchám, tak neslyším? Doma: ,, To nečti, na to se v TV nedívej, v rádiu to neposlouchej. Jak by mi to mělo nějak ublížit.
3)Strach, úzkost, pocit viny, stud.
Jak mám žít? Co mám dělat? Já to sama nezvládnu.
A co kdyby? Pocit viny mě přepadl dříve. A kdybych- to pořád asi ještě trvá. Stud? Nelíbilo se mi slovo vdova, ale po půl roce už je líp.
4)Hněv
Zlobila jsem snad na vše. I na zemřelého, že zemřel. To je prý normální.
Ještě, že někdo píše takové knihy, a proto
děkuji všem autorům.
5)Smutek, zášť, hořkost.
Kdo si nedovolí do života vstoupit smutek, zahořkne a zatrpkne. Je to neruda. Pláč ano, ale ne takový, aby vás to smetlo. Rada mé sestry zabrala. Měla zkušenost. Nejprve tchán a pak švagr. A další švagr.
Smutek je tak dlouhý, že bych ho mohla krájet a prodávat. Ale díky této a jiným knížkám vysvitla ,,Naděje".
Nechci si to nechat přerůst přes hlavu. Hledejte pomoc. Já našla v knihách. Nikdy nejste na smutek sami. To jsem slyšela taky a moc se mi to nelíbilo. Vyslechněte a pak se rozhodněte. Dejte si svůj čas.
Knihu mohu jen doporučit i nevěřícím. A kdybych potřebovala pomoc, tak sáhnu po ní.
Krásné povídání maminky a Alenky o běžných věcech, co trápí děti. Povídání o tmě, o náladách - princezny Sluněnka a Mračulína, o strachu, o smutku, o zoubcích a jiné. Povídání doplní maminka pohádkou.
Je to milá knížka k pohlazení nejen dětské duše, ale k ponaučení. Taky je inspirací, jak si s dětmi mají rodiče nebo prarodiče povídat.
Kniha je doplněna krásnými ilustracemi.
Krátké verše, glosy, aforismy jsou smutné a zároveň žertovné. Slovník je drsný. Používá vulgarismy. Co tím chce říct, ne co řekl, to je podstatné.
Jsou to reflexe na autorův život, co slyší a vidí.
Knihou provází kresby M. Laštovičky. Jeho styl kresby mi připomíná Mikoláše Alše a trochu i Josefa Mánese.
Žena která ví co chce
---–--------------------
Žena která ví co chce
dělá z mužů pitomce
dělá z mužů blby
a pak se tím chlubí
Diverzní kalamita
---------------------
Někde tají ledovce
copak je to za blbce
Před globálním táním
republiku chráním
Ubrání je všemi směry
třetihorní bariéry
Naléhavé upozornění
---------------------------
Jenom beznadějný kripl
zapne to - co jiný vypl
Agatha Christie je bezesporu skvělá spisovatelka a nepřekonatelná svým stylem psaní.
Balení knihy je dárkové a pěkné. Bohužel je velmi nepraktické a váhově těžké. Vydavatelé by měli se zamyslet nad potencionálním čtenářem. Kdo bude číst tuto knihu? Agathu Christie milují všechny generace lidí, tak že jsou i mezi nimi starší lidé, lidé s nemocí páteře a slabých rukou apod. Jsem vděčná vydavatelům, že byly povídky o Herculu Poirotovi vydány kompletně.
Krátký a výstižný příběh o rodině, kterou postihla válka. Hledají řešení, protože chtějí žít v míru.
Nádherné ilustrace dobarvují celý příběh. U ilustrací můžete přemýšlet i s dětmi, jak těmto lidem asi bylo, když odešli z rodného kraje. Co všechno mohli zažít, než dospěli k zemi, kde mohou mít klidný domov.
Takovéto publikace jsou jedinečné.
Kniha mě velmi zaujala obálkou. Je sice doslova nabitá zajímavostmi o zvířatech. Bohužel není prokládaná fotografiemi nebo ilustracemi, což je velmi žádané čtenáři. Publikace pak působí nudně a spíše jako učebnice. Ano, je tam pár fotografií, ale tak málo. Jsou zhuštěné na pár listů mimo text.
Jinak si autor dal záležet a posbíral neznámé i známé vědomosti.
V padesátých létech 17. století poddaní byli na útěku neobvykle ve velkém množství. Začaly se posuzovat jako neposlušnost vůči vrchnostem. Důvody zběhnutí byly různé. Oprávněný důvod byla drsná protireformace, nesnesitelné daňové zatěžování, náboženství aj.
Naši předkové měli těžký život. Byli to však stateční lidé, když se dokázali postavit feudálním utlačovatelům a později i národnostnímu útlaku.
Zajímavý návrh proti zběhnutí doporučoval zemský advokát Ondřej Baier, měšťan Menšího Města pražského v říjnu 1652.
Návrh Baier doporučoval místodržícím i samotnému císaři.
Chtěl, aby žili lidé v míru, mohli dobře hospodařit a těšit se se svými blízkými.
Mimo jiné navrhl, aby poddaní měli u sebe pas či potvrzení. Ten by předali vrchnosti u které pracovali, pokud by chtěli odejít, tak vrchnost tam zapíše, jak se dotyčný na pracovišti choval a mohl odejít.
Celý Baierův návrh byl sice zajímavý, ale předbíhal svou dobu a proto neuspěl a byl zapomenut.
Tento návrh v dnešní době 21. století je používán tak, že máme rodné číslo, občanské průkazy, či cestovní pasy. Určitě by se Ondřej Baier ze 17. století radoval, že jeho návrh se uplatnil v pozdějších létech.
Díky Databázi knih jsem objevila další zajímavou knihu v rámci čtenářské výzvy 2022.
Přítel, který může být mým dobrým životním průvodcem.
Nejvíce se mi líbil záměr z 12.4.
Záměr dne 12. dubna
--------------
Budu poslem dobra a naděje ve světě.
Vzkřísím k životu hodnoty a sny, které jsou
pro mě skutečně důležité, pokud jsem
na ně na své cestě zapomněl.
Rada, když mě přepadne strach, úzkost, bolest:
,, Nejsem sám.
Někdo nade mnou drží ochrannou ruku.
Když mé srdce zaplaví bolest,
najdu útěchu v duchovním světě.
Když mě přemůže strach,
otevřu se posvátným silám všudypřítomného soucitu.
Spočívám v náručí lásky.
Vše je v pořádku.
Dobrá rada:
,,Srdce ví, kdy má dost"
Uvědomuji si, že některé vztahy či situace musí skončit.
Budu naslouchat, co mi říká srdce, abych se dokázal
vzdát toho, co už mi neprospívá.
Příběh ženy, která se zamýšlí nad sebou samou a nad svým životem. Po konstatování, že chce od života něco víc či jinak, hledá nějaké východisko. Pro člověka, který má načteno podobných knížek a publikací o pozitivním přístupu k životu a člověku ,,hledajícímu" může na něj působit nudně.
Mně osobně to připomnělo, jak já jsem na tom kdysi byla. Prostě honba za větrem, i když bych měla být šťastná. Člověk je jinak sám o sobě šťastný, jen někdy nás zasáhnou v životě situace, kdy už to pro nás tzv. nejde. Žít v naději, že bude líp. A naděje umírá poslední. A v každé situaci najít ten dobrý - pozitivní bod, který nás odrazí z toho bahna, které na sobě máme, pak najdeme v sobě pocit štěstí.
Velmi otevřeně píše tak, jak jsme znali Miloše Kopeckého bez konvencí. Bylo to pro mne velmi smutné čtení, i když se autor snažil o svůj typický humor.
Je to ještě lepší čtení než od Patrika Hartla. Vždy, když byl problém, tak za chvíli bylo řešení. Bylo to vtipné, smutné a originální. Nápad se zavěšenou pizzou je skvělý. Určitě bych jí zařadila do své knihovny.
,,Bylo mi smutno, když jsem myslel na budoucnost; proto jsem to vzdal a sám jsem udělal nějaký džem. Bylo překvapující, jak mi to zlepšilo náladu."
David Herbert Lawrence
Souhlasím s citátem od Lawrence. Je to jednoduchý lék. Udělej něco a budeš mít lepší náladu.
,,...dělaní, dělání všechny smutky zahání. Dělání je lék.'
Velmi inspirativní kuchařka na džemy a zavařeniny. Obal knihy je ve tvaru zavařeniny, je měkký a omyvatelný.
Autorky zde píšou ,,... konzervování je pro... prozíravé duše. ...pravidlem je: připrav se na horší časy."
Je zde uvedena historie konzervování, domácí umění konzervace, uplatnění zavařenin v kuchyni, nejlepší doba ke konverzaci u jednotlivých druhů a recepty.
Nechybí tu ani zmínka o italské
tradici konzervování, autorky jsou totiž Italky.
50 skvělých a jednoduchých receptů je psáno na úvodní stránce a toto tvrzení opravdu souhlasí s obsahem knihy.
Mě nejvíce zaujaly tyto:
- čatní z červené cibule
- čatní z vodního melounu
- třešňové čatní
-rajský protlak
-domácí kečup
- nakládaná rajčata
-hrušky v červeném víně
- třešně v brandy ( vyzkouším v rumu)
- povidla ( zase jiný způsob)
- meruňkový džem s vanilkou ( zase jiný způsob)
Ke každému receptu je fotografie, což je důležité pro představu výsledků naší práce.
V závěru je napsáno o Academii Barilla - Barilla Center. Je to rozsáhlý komplex gastronomie.
Kromě Academie je zde knihovna, laboratoře a velké sály. Jsou zde pořádány kulturní akce. Také je zde udělováno ocenění,, Academia Barilla Film Award" pro krátké filmy orientované na tradice italské kuchyně.
Jedna z mála knih o vaření, která se mi opravdu líbí.
Velmi milá knížka pro děti.
Kromě básniček jsou tu i krátká povídání a dětské hry. ,,Prstýnek" - prstýnek se ukryje do jedněch dlaní a hadač pak hádá,kde je ukrytý. Taky ,,Mám šáteček mám" - komu já ho dám....aj.
Připomnělo mi to mé dětství.
Letný dážď
(úryvek)
......Beží cesta belavá,
vodičke sa privráva:
---Už mám prachu plné zuby---
i mňa umy, dáždik l'úby!
A dážď kropil šír a dial',
zmýval, čistil, napájal,
až môj kraj sa leskol celý
ako chlapček po kúpeli.
Inspirující příběhy neslyšících. Slepého poznáte. Hůlka, tmavé brýle, přidržuje se stěn a záchytných bodů. Neslyšícího, pokud nepoužije znakovou řeč nebo se neustále nepřiptává, nemá naslouchátka, nikoliv. Je hodně neslyšících, kteří z různých důvodu naslouchátka nosit nemohou.
Knihu si autorka vymazlila tak, že u každé zeleniny uvedla:
-botanické informace,
-druhy odrůd
-vznik nových odrůd
-historii dané zeleniny
-zajimavosti
- recepty
Mě nejvíce zaujalo, že mrkev není původě oranžová. Její barva vznikala šlechtěním.
Kniha paní Winterové je opravdu pěkná.
Krásné pohlazení po duši. Krátké příběhy lásky. Láska na první pohled, míjející, nestála, věčná, prostě láska ve všech podobách, co človek může zažít k člověku.
Útlá knížka s krátkými, ale výstižnými básněmi a ilustrovaná samým autorem. Má svou hloubku a jiskru.
Obálka knihy a název knihy mě nesklamal, ba naopak předčil má očekávání. Hodně pověstí jsem neznala.
Líbila se mi: O navždy ukrytém sirotkovi (o Lesní paní -vládkyní Adršpašských skal).
Dále zde najdete příběhy o Pradědovi z Jeseníku, o Radegastovi z Beskyd
o Zeleném rytíři z Rychlebských hor, o Kačence z Orlických hor, o zbojníkovi Ondrášovi pána Lysé hory, o Graslovi z Vysočiny, o Hejmonovi z Novohradských a Slepičích hor, o obrech ze Šumavy, o hraběti z Přimdy z Českého lesa, o knížeti duchů Hansu Heilingovi z Svatošských skal, o důlních mužíčcích z Krušných hor, o Martinu Pumpotovi z Lužických hor, o strážném duchu Muhu z Jizerských hor, o rytířích z Blaníku, o panně Lichnovské z Železných hor, o dracích z Českého středohoří, nechybí ani Krakonoš a pověst o praotci Čechovi.
Kniha je velmi obsáhlá. Je nejlepší jí mít doma po ruce. Bohužel není ilustrována. Kdo hledá všeobecné informace o různých původech nemoci, o syntetických antibiotikách a přírodních antibiotikách, příjde si na své. U každého přírodního antibiotika je popis, jeho využití a některé recepty na využití.
Součástí knihy je přehled léčebných indikací.
Dedektivka se strhujícím příběhem. Spisovatelka mě nenechala ani na chvíli vydechnout. Typovat vraha jsem mohla, ale až na posledních stránkách jsem si byla jistá.