malí
komentáře u knih

Některé knihy se prostě musí přečíst a tato je jedna z nich. Člověk ale na to musí mít jistý věk, aby pochopil, o čem kniha je.


Nemá smysl číst si recenze nebo o čem Mistr a Markétka je, protože kdo nečetl, nepochopí, ale když přečte, bude zmaten ještě více.


Jo, ted uz chapu obal knihy...Dobre napsane. Jednou za cas je treba takovych pribehu. Ihned si clovek uvedomi, jak se ma v dnesni dobe dobre.


Pri cteni knihy jako kdyby tam clovek byl, znal ty postavy osobne a prozival jejich zivoty. Jedna z mala knih, co si urcite prectu znovu.


Doba se možná mění, ale city, lidská povaha a vztahy moc ne. Jane Austen má co nabídnout i současným čtenářům. Kniha je báječná, ale film taky neurazí.


Ukázka toho, že k zamyšlení není třeba tisíce stránek a miliony slov, a také toho, že i jeden člověk může změnit svět.


Přečteno jedním dechem do čtyř do rána. Myslím, že to mluví za vše. Kniha napovídá, že se máme na co těšit, tak snad nás paní Stehlíková nezklame a nenechá čekat moc dlouho.


Kniha není pro každého. Začátek je zvláštní, člověk si musí zvyknout na styl vyprávění. Bylo to zajímavé a jiné. Chvílema tajemné a magické, chvílema tvrdé, nespravedlivé a...těžké. Autorka mě inspirovala k návštěvě Bílých Karpat - je to krásné moderní městskou civilizací ještě nezkažené místo (aneb vemte si dostatek hotovosti, platební karty a mobil zanechte doma).


Chte nechte to cloveka vtahne. Nejvic ocenuji humor.


"The rain in Spain stays mainly in the plain", "In Hertford, Hereford and Hampshire, hurricanes hardly ever happen", tak tyto dvě věty mi v knize velmi scházely. Proto jsem ráda, že jsem viděla nejdříve My Fair Lady a až pak četla a poslouchala knihu. Každopádně doporučuji samozřejmě originál v angličtině, protože číst knihu v češtině je jako být hluchý a poslouchat rádio.


Zajimava, ale straaaaasne dlouhaaaaa. V kazdem pripade proste patri do zakladni povinne cetby.


Kulhánkovi jsem se dlouho vyhýbala, protože upírskou tématiku moc nemusím, ale Noční klub mi dokázal, že i čeští upíři mají něco do sebe. A že i něco takového může být napsáno s humorem. A protože jsem po přečtení dvou knih chtěla číst stále dál, tak nemůžu jinak, než doporučit.


Patřím k těm, co nejdřív viděli film. Teprve pak jsem četla Kytici. A jsem ráda, že to bylo právě v tomto pořadí.


Ano, podlehla jsem. Nahodou to docela slo. Oddechove, lehce pikantni. Sem tam je treba preskocit par stranek a za odpoledne je precteno. Rozhodne lepsi, nez film.


V dnesni dobe se vyplati takovou knihu precist...


Pro dnešního, dychtivého po násilí nebo brutální dávce emocí, čtenáře to musí být muka. Jenže tohle je Rusko - velké, rozsáhlé, studené a vážné, ale i emočně hluboké a do morku kostí pravdivé.
#NE"kniha se četla sama", #rozhodneNE"kniha se cetla jednim dechem".


Cetla jsem uz davno, ale hlavni hrdinka mi asi navzdy zustane v pameti.


Začátek knihy slibuje docela zajímavou zápletku, ale zhruba od poloviny mi přišlo, že vše se nějak opakuje, zjednodušuje a ke konci už trochu nudila. Doporučila bych ji spíše náctiletým.
