Marbo
komentáře u knih

NEP - tři písmena, tři slova, tisíce nadějí a osudů. Líbanky revoluce a kapitálu ( dovršeno později v Číně - a člověk v tom pozná i naše "zlatá" devadesátá ). A co na to pánové Ilf a Petrov ? V duchu té nejlepší ruské tradice, s úsměvem, byť někdy hořkým. Nezbývá než sklonit před úsilím protagonistů při jejich honbě, za tímhle kovovým dobytkem...


Jedna hvězdička za úvodní část, která se zaobírá druhou světovou válkou. Druhá za následující, kde je popsána poválečná obnova a těžkosti s ní spojené - zde se člověk prostě musí uctivě sklonit před úsilím sovětského člověka. Třetí část je ukázkou maškirovky, kdy se z obdělání celin dělá největší počin od ovládnutí ohně člověkem a víme, jak to dopadlo. Nechybí též jedovaté sliny na Chruščova.


John Lennon mně doprovází už někdy od prepubertálního věku a to už je řada let. A k dospělosti patří bořit tabu. A strhat Lennona tabu je.
Písání je taková beatle verze pana Kaplana a musím se opakovat, slovní hříčky jsou super, ale nesmí se z nich udělat kniha, byť Písání má tu výhodu, že je to souhrn kratších textů. Opět jsem v rozpacích, hodnotím Lennona nebo překladatele ?


Každá revoluce si žádá svědeckou výpověď, ideálně ze všech stran. Žák zcela nepokrytě stojí na straně "poražených buržoasních živlů", byť musím uznat, že místy reálně ztvárňuje i ty nejsmutnější protagonisty Února - zklamané a zrazené dlouholeté komunisty-idealisty. Pod maskou satiry však autor sklouzává k příliš lacinému plivání, na druhou stranu vzhledem k tomu, kdy dílo vzniklo to znamenalo notný kus odvahy.
Každopádně se nebojím hodnocení upravit po dalším čtení, respektive až seženu první díl a utřídím si dojmy


Václav kopecký, otec českého bulváru. O historii to moc není, ale té špíny co Kopecký trousí... Ale pár zajímavostí si pozorný čtenář všimne, třeba Kopeckého plivání na pozdějšího prezidenta Husáka a občas se nejde neusmát, Kopecký byl šašek ( krví počmáraný )


Druhá kniha povídek páně Svěráka se povedla rozhodně více než ta první. Přibylo humoru i poetična, zkrátka těm povídkám se dalo věřit, nešustily papírem a nevoněly šupletem. Jen škoda že člověk tou knihou proletí za jediné odpoledne...


Další z případů kdy mne film zavedl ke knižní předloze. Navzdory ( do jisté míry ) exotickému prostředí ( přecijen katolické Portugalsko není bezbožná česká kotlina ) má knihy co říci i českému čtenáři - problémy drobného člověka na pozadí fašisující diktatury, souboj nejen s ní ale především s vlastním svědomím - dělá člověk to co by měl a v dostatečné míře ? Stále aktuální


Pozoruhodné... s hrdiny románu sdílím jistý despekt k tajným spolkům, spiknutím etc. Snad i proto mně příběh pohltil, sám mám někdy sklony k Prášilství a při představě, co by se mohlo stát mně mrazí v zádech. Čili na poprvé Eco obstál...


Troška rozhodně nebyl první, kdo vylíčil "krásy" našeho venkova. Předností dramatu je vyzobrazení všemožných figurek, tu vtipných, tu dojemných. Příběh samotný pokulhává, ovšem máte-li štěstí na herecké obsazení, ledasco prominete ( souzeno dle inscanace ND z roku 1983 )


Na Tolstém mám nejraději tu jeho schopnost, kdy naprosto prostě a nenuceně sděluje opravdu velké myšlenky. A Kozáci jsou podobných myšlenek plní ( ti literární ). Když k tomu přidá klasický zástup mužiků, strýčků, atamanů, důstojníků a všech možných ruských lidí je jasné, že budu číst jedním dechem.


Vynikající historický román, který Vás doučí něco z té velké historie a dojme či pobaví řadou malých historií. Vzhledem ke skutečnosti, že předchozí díly jsem ( zatím !!! ) nečetl, jsem byl mile překvapen s jakou lehkostí jsem se do románu ponořil. Archaický styl, jakým je dílo napsáno jen přispívá k atmosféře a není nikterak na škodu


Je zvláštní číst Bunina - od jeho současníků počínaje nejsem asi první kdo si to myslí. Soubor jeho povídek je vskutku labutí písní klasické ruské literatury, formou počínaje, náměty konče. Jen té lyriky a vykreslování je až moc - slovní leporelo kdy děj je spíš na obtíž či plní funkci popisku u výtvárného díla. Ale mnohdy to člověka dokáže dojmout

Dovolte, abych se přidal ku chvále posledního díla legendárního autora, včetně povzdechu nad tím, že je nedopsáno - mnohé je naznačeno a opravdu zamrzí, když nastane konec...


Updike je můj oblíbený autor a mezilidské vztahy umí popsat jako málokdo. Tím nejlepším co se v této povídkové sbírce objevuje jsou příběhy spisovatele Becha a osudy manželů Mapleových ( a je zajímává jak odlišná stanoviska a vyústění zaujímají hlavní postavy, tj muži ), jejichž největší výhodou je návaznost povídek a náladou či vyzněním se moc neliší od legendární králičí trilogie...


O japonsku jsem toho moc nevěděl a o moc lepší to není ani po přečtení pěti novel ze země vycházejícího slunce. Zaujalo mně, že přes rozdílné kulisy se řeší víceméně stejné problémy jako v literatuře evropské


pár lidí v autobuse, všeobecně blbá nálada a ty slabší články v řetěze pomalu praskají...

Kdysi jsem mněl Conana hezkou sbírku, žel někteří lidé knihy nevrací, takže jsem se rozhodl mou knihovnu opětovně zaplnit Cimeřanem. Povídky samotné jsou vynikající, o tomto vydání se to ale moc říci nedá, chyby kam se člověk podívá ( překlepy, hrubky, faktické nesrovnalosti...). Z ůcty k Howardovi ***


nejsem zrovna čtenářem detektivek, ale do Holmese se občas začtu. U této povídky musím vyzdvihnout především skvělé intermezzo o minulosti pachatele, já si myslel že je to nový příběh a najednou prásk ! první hoď kamenem, ty jenž jsi bez hříchu


Ideální pro milovníky Šamanova díla, první díl obsahuje zásadní autorovy kusy jako Zbytky eposu či básně v duchu Totálního realismu. Kult
