Margherita_N komentáře u knih

(SPOILER) První polovina knihy mě natolik vyčerpala, že odkládám do nedočtených… Faust se dostal do průšvihu, protože celý život seděl nad knihami a nakonec seznal, že z nich stejně není možné vyčíst všechno poznání. Veškerá radost mládí mu zatím utekla – a co on teď se sebou. Tak uzavře smlouvu s ďáblem a už se veze. Ďábel Fausta omladí a on hned svede holku, zařídí jí nemanželské dítě a ona, pokořená a zoufalá, dítě zabije a je odsouzena k popravě. Faustovu nabídku pomoci hrdě odmítá a ten ji nechá svému osudu a odchází. Druhý díl začínající Faustovým setkáním s lehkomyslným císařem jsem prozatím nechala být já, ale ač si na něm vylámali zuby i překladatelé a mnozí ho rovnou zatratili jako nekvalitní, věřím, že se k němu ještě odhodlám. Verše jsou to bezesporu nádherné a to, že na nich Goethe neúnavně pracoval celý život, je obdivuhodné a nepředstavitelné.

8 10.07.2021

Indie a Pákistán, to je pro mě vzdálená realita i co se týče současného dění, natož před sedmdesáti lety. Oceňuju Rushdieho vypravěčský styl, ty pasáže, kdy se vševědoucím Salímem prolítneme Indií napříč, jsem četla jedním dechem. Naopak v jiných částech knihy jsem měla značné čtenářské záseky, hlavně v druhé polovině, nebo možná poslední třetině, kdy se dostal do boje a já jsem nedokázala pořádně pochytit, na jaké že to straně stojí a co to znamená pro osud národa a proč je s ním tak moc spjaté Salímovo nadání. Děti půlnoci jako společenství vůbec byly podle mě málo vytěžené, ocenila bych více konkrétnějších příběhů, které jim jejich dary v životě zařídily. Salímův "bratr" Šiva byl teda děsnej kruťák, doufám, že mě ty jeho kolena nebudou strašit ve spaní.

(SPOILER) První polovina knihy se nesla v duchu "osmnáctiletá zamilovaná dívka se ráda strojí do hezkých šatů a jí čokoládové dorty". Sem tam přinesla králi nějakou tu lidskou hlavu, ale jak jsme se dozvěděli hned na začátku, byl to podfuk, takže se stále nic zajímavého nedělo. Když tu najednou si nejspíš sama spisovatelka řekla, že když někoho prezentuje jako nejobávanější vražedkyni na celém kontinentu, bylo by záhodno, aby vykonala něco hrůzyplného. A najednou tu máme akční scény a vražedkyni, která si vzpomněla na své povolání. Přesto je to pořád románek pro hodně mladé holky, příběh je naivní, povrchní, fantasy prvky jsou kompilací toho nejznámějšího, co bylo v žánru napsáno. Nicméně idylka na hradě byla zdá se rozbita a konec knihy dává příslib toho, že příště se budeme s Celaenou pohybovat na severu kontinentu, zatímco oba její nápadníci zůstanou pod křídly krále a budou tam navzdory svému výjimečnému postavení dělat stejné nic jako doteď. Ale třeba se pletu, Chaol teď má informace, Dorian má nadání...

8 11.08.2020

Líbilo se mi několik perspektiv vyprávění. Všechny byly dobře napsaný a žádná nenudila. Nudil mě ale opět trochu Geralt... Je tam za zádumčivýho týpka v pozadí, kterej se občas probere a pobije pár nepřátel (teď už ani nezabíjí příšery, což má být zaklínačova životní náplň a způsob obživy). Ciri je vláčena hlubším a hlubším bahnem života, ale ona je ta pravá hrdinka, která všechno zvládne a nic ji fyzicky ani psychicky nezlomí. Čarodějnej ženskej spolek moc nechápu - sejdou se, kecají... Takovej think-tank o ničem, proč? Podle mě jsou pasáže o válce a různých souvisejících bojích mistrovský, jakmile se ale dostane na čaroděje či zaklínače (Geralt byl skutečným hrdinou dle mého naposledy v povídkových knihách a asi prvním dílu románu), kvalita knihy většinou upadá. Připadá mi, že autor někdy pořádně neví, co s tímhle typem postav...

8 04.02.2020

Je to krásné, co k tomu napsat víc. Příběh o tom, jak tři muži milujou jednu ženu a ona chce toho, kterej ji nejvíc klame, se může zdát jako neobjevná klasika. Tohle je ale velmi dojemně napsáno, v krásných verších a v češtině se skvělým Vrchlického překladem. Chtěla bych takovýho Cyrana! I s tím nosem, kterej na něm naopak byl zajímavej, nechápu, proč z něj měl takovej mindrák.

8 11.11.2019

Rozesmutnilo mě to. Je to moc hezky napsaný, až je vám z toho úzko a začnete zpytovat svědomí – a to nemusíte mít na svědomí takovej průšvih jako tihle dva. Tohle je literatura!

8 05.08.2019

Pamatuju si, jak mě mrazilo, když jsem tenhle příběh krvavé hraběnky před lety četla. Při popisu toho příšerného nástroje a krutých činů... Děsivá, ale skvělá kniha, kde nechybí příběh velké statečnosti mladých lidí včetně utajené hraběnčiny dcery. A také láska.

8 19.11.2018

Mám strašně ráda knihu i film. Obojí je vtipný, trochu praštěný - Vejvara je pěkný pometlo, Kondelík je rázný, ale laskavý otec, milující matka umí rodinu pěkně srovnat. Nejvtipnější námluvy, o jakých jsem kdy četla - ten Vejvara si Pepičku za svoje útrapy, které si z velké části způsobil sám, fakt zasloužil. A Kondelík si ho pěkně proklepnul, takže teď musí být spokojen. :-)

8 19.11.2018

(SPOILER) Do druhého dílu Hraničářova učně jsem se pustila hned po dočtení prvního, to o něčem svědčí. Normálně si dávám mezi díly sérií pauzu, tady to ale nešlo vydržet. Děj začíná zhruba tam, kde skončila knížka předchozí. Království Araluen se připravuje na válku s krutým vládcem Morgarathem, kvůli němuž, respektive kvůli bitvě s ním, zemřel před lety Willův otec. Hraničářův učeň Will a jeho kamarád z baronovy rodiny sirotků Horác, který studuje na bojové škole, doprovázejí diplomaty do spojeneckého království Celtica. Přicházejí ale pozdě, Morgarathovi vojáci Wargalové už Celticu obsadili. Will s Horácem narazí na dívku Evanlyn, která uprchla ze zajetí nepřítele, a když společně odhalí Morgarathův plán napadnout araluenskou armádu pomocí nového dřevěného mostu stavěného přes Trhlinu, ten most mu zapálí, jak napovídá název knihy. Děti jsou nesmírně statečné, a to i proto, že po zničení mostu Will a Evanlyn zůstali na nepřátelské straně a padli do zajetí, kterému teď musí čelit a doufat, že se ještě někdy vrátí do své země. Horác zůstal na bezpečné straně, proto může jet předat zprávu králi. A taky se stát hrdinou, když dojde na souboj se samotným Morgarathem. V nastalém zmatku jsou mezitím Will a Evanlyn, teď už odhalená jako králova dcera, odvlečeni na skandijskou loď, takže s hraničářem Haltem a ostatními se nesetkají a nenastává happy end, ale cliff hanger pro příští díl. To bylo zase tak super počtení, baví mě, že jsou Flanaganovy knihy kratší, nepřekombinované, dobře napsané. Už čtu další.

7 09.02.2025

Božská komedie je epická báseň, kterou Dante Alighieri napsal na počátku 14. století. Dílo se skládá ze tří částí, Peklo, Očistec a Ráj, a je považováno za mistrovské dílo nejen italské, ale i světové literatury. Jeho jedinečnost spočívá v propojení teologických, filozofických a osobních témat s mimořádnou symbolikou. Příběh sleduje autorovu imaginární pouť, kterou začíná v temném lese, jejž můžeme vidět jako ztracený smysl života. Na cestě poutníka provází nejdříve básník Vergilius a později jeho láska Beatrice. Danteho popisy různých úrovní pekla jsem, přiznám se, čekala delší. Vizuální představu už jsem měla z hradu Houska, haha, ne ale fakt, místní znázornění doporučuju k návštěvě. Toho Lucifera v ledu, jak žere nejhorší hříšníky, z hlavy nedostanu. Danteho princip spravedlnosti, kdy se hříšníci dostávají do pekla tím hloub, čím víc hřešili, je fascinující. Očistec a Ráj stojí víc na formě, jak už tu někdo psal, takže jejich čtení mi trvalo poněkud déle. I když je Božská komedie jazykově složité dílo, symbolika a univerzální otázky jsou stále aktuální. Odnáším si silný dojem, i po dočtení mě ponouká k zamýšlení se nad hledáním smyslu života a překonáváním obtíží osobní pouti. Doporučuju.

7 26.01.2025

(SPOILER) Lady America nevěděla, co chce, a tak se málem nestala princeznou, ale jen vojákovou manželkou. Jenže voják taky nevěděl, a tak s ní nejdřív doma zametl, a tak ji dostal do paláce, pak přišel do paláce za ní a začal ji oblbovat, jako by mu za to nehrozila poprava, aby ji nakonec v totálně zmateném rozpoložení dorazil tím, že ji vlastně nechce. Princ Maxon díky nastalému zmatku stihl aspoň získat nějaké zkušenosti s ostatními dámami, i když už předtím požádal otce Ameriky o její ruku, no prostě tenhle díl byl docela bordel, a ne jen obrazně. K Selekci jsem se dostala, protože to má být jedna z kultovních zakladatelek žánru, ale teda je na ní poznat, že byla pokusem, ze kterého se pak talentovanější spisovatelé poučili. Každopádně je to krátký a jako oddechovka to číst jde.

7 06.12.2024

Alenka, která mě dostihla až po třicítce, nejen že určitě není pro všechny děti, ale ani pro každého dospělého. Samé hádanky a paradoxy, hodně přemýšlení o absurditách. Alenka se sice odehrává v pohádkovém prostředí plném dobrodružství v neznámé zemi, ale tyhle zážitky jsou spíš hlubší metafory mezilidských vztahů a cesty životem, zvláštní taky je, že hranice mezi snem a skutečností jsou v příběhu nejasné. Nevinná, zvědavá Alenka možná usne a potkává spěchajícího bílého králíka, skočí za ním do nory a objevuje nový svět, ve kterém se holčička smršťuje a roste a potkává zvláštní lidi i zvířata a všechno jí to připadá strašně zajímavé a legrační. Nebojí se nikoho, koho potká, záhadné kočky, šíleného kloboučníka ani hněvivé červené královny. Film jsem kdysi viděla, ten mi ale opravdu připadal spíš jako pohádka. Knižní předloha je něco mnohem víc a mám pocit, že si v ní každý najde jiné významy a poskládá si vlastní obraz toho, co se vlastně v kraji divů a za zrcadlem odehrálo. Alenka není jen dobrodružství, ale i filozofická rozjímání. Je to kniha, která nás nutí přemýšlet o tom, co je skutečnost a co je jen naše fantazie.

7 13.11.2024

Zápletka je vtipná, příběh samotnej mě bavil, ale rušilo mě, jak je to napsaný, stylistika je taková nějaká neobratná. Od autorky mám radši její videa na sítích, kde si „hraje na obrozence“ a to jí fakt jde. Tahle knížka, kde rozvinula detektivní příběh s Havlíčkem, Němcovou, Světlou a mnohými dalšími, které jsem už od dob studia oboru zapomněla, je za mě na tři hvězdy. Plánuju zkusit i druhý díl.

7 20.06.2024

Hodnotím opravdu jen svazek Poslední poklona Sherlocka Holmese, tedy povídky Vila Vistárie, Lepenková krabice, Rudý kruh, Bruce-Partingtonovy dokumenty, Umírající detektiv, Nezvěstná šlechtična, Ďáblovo kopyto, Poslední poklona. Druhou část, Z archivu SH, budu pak hodnotit samostatně. Co se týče Poklony, jak už tady někdo psal, bylo trochu poznat, že Doyle už napsal to lepší v předchozích sherlockovských svazcích. Na druhou stranu obsahuje kniha i překvapivé a velmi dobré povídky, hlavně Ďáblovo kopyto. Všechny povídky jsem samostatně okomentovala v sekci Část díla.

7 06.05.2024

(SPOILER) Ty jo, připadá mi, že anotace ke knize vůbec nesedí. Z děje to vypadalo, že hlavní postavy spíš než hodinky Hublot (o těch tam byla zmínka jednou a Karel vcelku smířeně prohodil: „Hm, možná jednou.“) trápí celá řada lidských katastrof. Kniha nebyla tak dlouhá, ale všichni známí a příbuzní ústřední dvojice stihli zemřít nebo alespoň vážně onemocnět, včetně zvířat. Dvojice samotná nebyla katastrof ušetřena, poslední čtvrtina knihy vzala v tomhle směru fakt rychlý spád a hodnotím ji jako nejlíp napsanou, první tři čtvrtiny jsou tak na dvě a půl hvězdy.

7 25.04.2024

Před státnicemi jsem ji měla přečtenou tam i zpátky, podtrhanou všemi barvami, opoznámkovanou... Snad žádnou jinou knížku jsem neměla v hlavě takhle moc. Jen grafika nebyla nic moc, takže proto jsem si do ní musela doplnit všechny ty barvy, značky, čísla.

7 12.03.2024

(SPOILER) Zachraňte Harryho, to je můj osobní podtitul vlastního životopisu Harryho Walese. Měl odmalička neobvykle a ne jednoduše nastavený život a věřím mu, že ho to poznamenalo. Jak hrubě se k sobě jeho rodiče chovali a jak byl po jejich rozvodu zmatenej ze svojí maminky, která se chovala jako milující rodič, ale pak zase na dlouhé časové úseky mizela. Věřím mu, že bylo těžký skousnout, když mu tatínek oznámil, že si chce vzít svoji dlouholetou milenku, ač ho Harry s bratrem prosili, aby to nedělal. Nakonec se ale oba nadechli, vydechli a dali mu požehnání a to je obdivuhodný. Věřím, že to měl Harry nesmírně těžký s výběrem povolání, protože když si našel to svoje, armádu, kterou miloval, byl tam kvůli svému jménu na obtíž, komplikoval všechny válečné operace, protože nepřítel na něj vždycky přišel, a tak ho po dvou misích prostě už nechtěli. To je mi líto. Ale když se na knihu podívám trochu s odstupem, četla jsem dlouhatánský životopis profesionálního vojáka, který zabil na misích několik lidí a tohle povolání bylo jako droga, hrozně chtěl do další mise. Je to taky životopis hejska, který bral kokain a do očí tvrdil lidem z paláce, kteří na to přišli, že to není pravda. Tím podkopává věrohodnost všech následujících historek. Dodám jen, že opakovaně píše o tom, že pravidelně kouří trávu, a přiznal se k braní houbiček, po kterých si jednou myslel, že na něj útočí záchod nebo co. Jak se pak prosím pak mám dívat na historky ze závěrečné části knihy, která je jen opěvováním Meghan, která má být jakýmsi vtělením Harryho zemřelé matky? Začněme u příhody, kdy prvorodička Meghan statečně snáší bolesti vyvolávaného porodu, na noční stolek si hned po příchodu do porodnice vybalí samozřejmě fotku Harryho maminky (když se před třemi lety H + M seznámili, netušila, kdo Diana je, ač to věděl na světě každý a Meghan navíc žila v Kanadě, tedy v Commonwealthu, z Harryho vyprávění to ale vypadalo, že ani nevěděla, kdo je britská královna, z čehož měl Harry nesmírnou radost - nechám na každém, kde přesně si Harry protiřečí, možností je nepočítaně). Ale k porodu - Meghan dostane ty šílené vyvolávací bolesti, pročež má vedle sebe rajský plyn, jenže ouha, už ho nemá, protože Harry zavětřil drogu a vdechnul ho okamžitě celej sám. Meghan v bolestech spolu se zdravotní sestrou se tomu jen vesele zasmály (hahahaha). Dál Harry tvrdí, že po neslavném útěku do Los Angeles se nastěhovali do kamarádova domu, kde se jejich roční syn neustále zastavoval u jakéhosi obrazu na stěně. Když se na něj jednou pořádně podívali, zjistili, že je na něm napsáno, že zobrazuje Dianu, bohyni lovu. Podle něj další důkaz toho, že je matka pořád s ním, že není někde v záhrobí, ale po jeho boku. Když přišly za pár měsíců Vánoce, tenhle malý synek rozbil ozdobu na stromek s královnou Alžbětou, kterou koupila Meghan (hahahaha) a pokusil se ji ještě polít vodou. Načež Harry zašel za jakousi vědmou (netuším proč) a ta mu tvrdila, že jeho mrtvá matka je právě v místnosti s nimi a říká, že schvaluje všechny jeho činy, že by se zachovala stejně a že ta příhoda s rozbitou ozdobou, kterou se Archie pokusil zalít, ji hrozně pobavila a musela se smát. Takže podle Harryho je mu duch jeho matky v patách a sleduje jeho každodenní počínání, potvrzeno americkou vědmou. Jakkoli téměř dvě třetiny knihy, kde Harry psal o svém dětství a pak službě v armádě a prvních holkách a proměnách vztahu s bratrem, působily jako poměrně zajímavý životopis zevnitř královské rodiny (který určitě nenapsal Harry, protože se opakovaně označuje jako ten se špatnými školními výsledky, který rozhodně nečte ani nepíše), poslední část jde kvalitativně rychle z kopce a celý příběh dost podráží.

7 21.01.2024

Pokračování u mě vyvolalo méně nadšené dojmy než první díl samotářů. Ti „naši“ šumavští mi připadali v lecčem inspirativní, uvědomělí, se spoustou myšlenek, na kterých něco je. Ve druhé knize jde o více náhodnou skupinu, z nichž někteří prostě jen bydlí kus za vesnicí. Třeba ten starý pán, který má dva synovce, na ty přepsal pozemky a teď je vidí jen občas, když mu vozí instantní polívky, který si nemůže udělat v kuchyni, protože od ní nemá klíče. Tenhle příběh mi připadal jako vyprávění opuštěného důchodce a bylo mi ho líto. Pak je tam třeba šlechtitel psů, kterého jak u zvířat, tak u žen zajímají ideální fyzické proporce - o čemž mluví opravdu dlouho -, takže je sám a žádnou ženu nemá. Kdo mě asi nejvíc oslovil, byl ta paní v maringotce, dokud nezačala mluvit jako naprostá ezo žena, měla zajímavé myšlenky třeba o pohybu ve srovnání se sportem nebo postřehy z učitelských let o přístupu k dětem ve třídě. A pak bratr Anděl, to je úžasný člověk. Ryzí, věrný svému tichému životu na Boží cestě, introvertní, ale když je potřeba, dodá si odvahy a jede do Prahy.

7 09.01.2024

Poslouchala jsem jako audioknihu v úžasném podání Kristýny Podzimkové. Díky jejímu čtení jsem si nepřipadala úplně mimo generaci hlavní hrdinky, která je v prvním ročníku Karlovy univerzity, ale ocitla jsem se dvanáct třináct let zpátky na známých místech. Studovala jsem stejnou školu a v Praze žila čtrnáct let, ve Fatalu jsem taky byla, protože tam hrál kamarád s kapelou. Všechno mi bylo tak povědomý. Až na to, že v knize Pavla Bareše se ocitáme v alternativní realitě, kde žijou více či méně svobodně lidi se zvláštními schopnostmi, míra svobody je určená druhem těch schopností. Někteří jsou celebrity na Instagramu, někteří jsou hlídaní v ústavu. Hlavní hrdinka Lenka ví, že kdyby se přiznala, že je jednou z nich, putovala by na zbytek života rovnou do klece. A tak se snaží zůstat v utajení, jenže taky nedokáže odolat tomu, občas si díky kompletní změně vizáže ulehčit život, a kamarádce taky, takže to jednou musí prasknout. Dokonce i ta šílená linka s dětským táborem, jehož účastníci se vynořují po letech, mi přišla napínavá jako blázen. Hlavně když se Lenka vloupala do toho divného domu v Českých Budějovicích (taky můj kraj) a tam ji překvapila ta divná paní a nevěděla, která bije. A pak ta honička na hřbitově. To bylo jak z hororu, ale vůbec ne blbýho. Skvělá kniha.

7 07.12.2023

Četla jsem pod názvem Čas přílivu. Ta Agatha fakt milovala cestování, zase se při odkrývání minulosti podezřelé dozvíme, že navzdory mladému věku se její identita rozplizla kdesi mezi střední Afrikou, kde se stihla vdát, a Amerikou, kde potká druhého manžela. A to je náš bohatej strýček, kterej zemře a tím všechna sranda s dědictvím začne. Na scéně se objevuje poslední vůle a taky možnost, že na rozdíl od starého Gordona možná ještě tak úplně nezemřel Rosaleenin první manžel. To nejvíc vytáčí bratra mladé vdovy, kterej si ji vodí jako loutku a odráží Gordonovy příbuzné, kteří si chtějí z jejího dědictví aspoň něco vypůjčit. Pak se to všechno šíleně zamotá, zemře ještě několik lidí, někdo se převleče za ženu a nechá se tak z dálky vidět, ale Poirota nezmate nic a všechny ty několikrát přetočené zápletky zločinu odhalí. Dávám pět hvězd <3

7 25.11.2023