Margherita_N komentáře u knih

(SPOILER) Tak tohle bylo překombinované. Přiznávám, že v příběhu už se nevyznám. Ilan má spoustu superchopností, které se postupně odhalují, ale ani ona nedokáže vyjádřit, kým přesně je, když se jí v ruce rozežhnou duvaly. Myslím, že několik vyvolených bojovníků, kteří s ní v závěru knihy procházejí podzemím na druhou stranu retey, to vyjádřilo za čtenáře - neví, co tam dělají, co je tam čeká, kdo je to vede. Vyprávění je od začátku do konce pochmurné... A otevírá cestu dalšímu, stejně temnému dílu. Tak nevím no, je to napsané dobře, ale všechny ty záhady knize ubírají minimálně jednu hvězdu.

14 10.08.2021

Sex, drogy a rock’n’roll v Neapoli. Drsnej zpěvák Tony a jeho životní kopance. Mě tyhle chlapský životní moudra nijak neurážej, naopak je kolikrát dost chápu... Ale s jeho manželkou jsem oproti němu soucítila. Kamarádit bych s ním nechtěla, ale na té knize je něco, něco velmi upřímného. A přidávám se ke chvále Jiřího Vyorálka, kterej ji načetl geniálně.

14 02.12.2020

Chytla jsem se až někdy za polovinou, do té doby jsem netušila, co se děje, nějak jsem to nestíhala. Ale instinkt radil vytrvat, kdysi jsem byla na Pratchettovi v divadle a bylo to super, takže i knížka mě musí chytnout, že jo. A ano, po polovině knihy, která je docela tenká, si na rychlý sled největších podivností a gejzíry fantastických příhod potrhlého skoročaroděje na placaté zemi s vesmírným přesahem zvyknete. Jsem zvědavá na jeho další příhody se zavazadlem na nožičkách, který nedostudovaného čaroděje pronásleduje, na jeho neustálý útěky na poslední chvíli před Smrtěm, na občas existující draky, na vesmírný mise k prastaré želvě, která nese celou Zeměplochu na hřbetě...

14 11.05.2020

Průměrná detektivka, která přispěním překladu spadla pod průměr ("Jejda!"). Autor potřeboval obecně nastavenou laťku geniálních detektivů ještě trumfnout, a tak se vytasil s tím, že hlavní vyšetřovatel Robert Hunter je tak výjimečně inteligentní, že na základní škole přeskakoval třídy. Nic víc se o jeho životě nedozvíme a svou neuvěřitelnou genialitu taky zrovna nepředvede. První vražda je takovej totál brutál, že jsem chtěla knihu odhodit s pocitem "no fuj", tohle by snad mělo být zakázané vydávat. Opravdu už neexistujou vůbec žádné etické hranice? Působilo to na mě celkově jako CSI: Miami, celý vyfiltrovaný do slunečna, akorát na západním pobřeží. Kulisy Los Angeles, všechny postavy jsou krásné, bohaté, vysportované. Hunter měl být z obou vyšetřovatelů ten nabušenější, po celou dobu vyšetřování se ale žádné tělesné aktivitě nevěnoval. Jeho parťák Garcia byl dokonce exoticky krásnej, hodil i pár portugalských slov. Mezi klukama to jiskřilo, celou dobu jsem čekala, kdy jeden druhýho chytne za zadek. Z těchhle scén mi nejvíc utkvělo, jak spolu šli na oběd, Garcia si dal jen salát a prohodil, že si musí hlídat váhu... Ale tak zakončím to něčím pozitivním - ač jsem na prvních stranách bojovala se znechucením, byly to právě tyhle pasáže, který mě do čtení vtáhly. Že to potom celý skřípalo a závěrečné odhalení bylo neuvěřitelným zábleskem, který se objevil z úplný nuly, je druhá věc (když už má pachatel mít spojitost s dávno zapadlým případem z detektivovy minulosti, bylo by dobré s ním čtenáře nejdřív aspoň ve stručnosti seznámit). Roberte, Roberte, doufám, že se v příštích knížkách trochu vyloupneš... pokud ti dám ještě šanci. Upřímně je to za mě na dvě hvězdičky, ale asi tu nezvládnu tak vyčnívat :))

14 26.03.2020

Dojemnej příběh, skvěle napsanej. Znala jsem ho z oscarového filmu, kterej jsem viděla loni při letním promítání na zahradě švédského velvyslanectví. Určitě doporučuju už kvůli castingu, všichni herci jsou skvělí, nejvíc mi ale utkvěli Ove, Parvaneh a Sonja. Knižní předloze je film velmi věrný.

V tomhle milém (přes všechny těžkosti) příběhu sousedství a potažmo života nemůžete stát na něčí straně, protože autor minimalisticky, ale přitom hluboce vystihuje lidské povahy, projevující se ve všedních situacích. Takže jednoho budete mít rádi pro něco, druhého zase pro něco jiného, a stejně tak na nich najdete mouchy, kvůli kterým byste se s nimi hašteřili.

Může vypadat jako hromada klišé, že starší konzervativní pán se musí smířit s tím, že všechno kolem něj se mění, že má najednou za sousedku temperamentní cizinku s manželem bez "poctivého" zaměstnání, že je "nucen" k sobě nastěhovat homosexuála v nouzi... Ale ono je to podané přirozeně, jak život plyne, a tyhle okolnosti z vyprávění netrčí, není to žádné ždímání citů a emocí. Při čtení se zamyslíte nad sebou, nad svým vztahem k nejbližším, nad tím, že možná někdy zbytečně odsuzujete lidi po jejich prvním projevu, aniž byste věděli, co mají za sebou a proč jsou takoví, jací jsou.

Jenom mě zarazilo, jak je podle autora člověk v 59 letech na odpis. Oveho vrstevníci včetně jeho samého jsou stiženi smrtelnými chorobami a v běžných situacích podáni jako někdo, kdo se do tohohle světa dávno nehodí. Devětapadesátníci jsou podle mých zkušeností dneska většinou energičtí a můžou doufat v několik dalších šťastně prožitých desetiletí, a ne že by na každém kroku nacházeli důkazy svojí zbytečnosti a bojovali proti úřadům, které je ve vizích vlastního nedostatku podporují. Těžko říct, jestli tenhle postoj vychází z autorovy vlastní zkušenosti, nebo je to třeba švédské specifikum, že produktivní věk končí brzo.

14 14.01.2020

Hodně úvah o vraždění a tradičně taky o Norech. To je nejspíš to, co si z téhle knížky ponesu, až zapomenu příběh. :-) Ten byl ale parádní, tenhle díl je vrchol série. Neustále žasnu nad tím, jak dokázal Nesbo stvořit alkoholika, kterej je tak moc sympatickej, tak moc mu fandím. Nebyla to láska od prvního dílu, ale teď? Ač mám doma kupu nepřečtených knížek, mám chuť si dát celou sérii s Harrym Holem znova. Nikdy jsem se netajila nesympatiemi k Ráchel, moje favoritky byly Kaja (jak jsem ráda, že se tu zas objevila!) a hlavně Katrine. Kvůli ní mě Harry na konci celkem nakrknul - jaký házení kostkou, to je snad jasný, kde je teď jeho místo, ne. Ohledně vraha - netipla bych si ho úplně brzo, ale byly tam minimálně dva časné náznaky, které prozrazovaly, že něco ví. To něco mi ale nepřipadalo jako důvod k vraždě, spíš bych hádala pravý opak. Motiv byl tedy hodně vyhrocený, až jsem si chvílemi říkala, že snad Nesbo přestřelil, ale co já vím. Vypravěčsky je to skvělé, přeložené úžasně. Hrozně se mi líbí autorův vztah k jeho městu, zemi. V Oslu už si připadám skoro jako doma, ač jsem tam zatím nebyla. Ale těším se, že se tam podívám, a těším se na dalšího Harryho, protože konec knihy mu nechal otevřená vrátka k dalšímu příběhu.

14 07.01.2020

Skvěle vystavěnej detektivní příběh z luxusního vlaku s překvapivým rozuzlením. Nejnovější filmové zpracování mi moc nesedí, z Poirota tam udělali staršího Jamese Bonda, takovýho akčňáka, kterej běhá po schodech jak čamrda a zdatně se ohání hůlkou. V knize je to pravej gentleman, kterej na všechno přijde díky bystré hlavě, vyšetřovatelské praxi, intuici. A když si přečtete pár Agátiných knih, tak se vám mozkový závity taky trochu naladí na poirotovský úvahy a s chutí budete hádat, kdo je vrah :)

14 11.11.2019

První polovina knihy je takové milé vyprávění z Jihu. Vážné věci se tu dozvídáme díky dětskému pohledu často jakoby mimochodem. První část je trochu zdlouhavá, popis dětského světa, škola, hry... A pak dojde k události, která dětství hlavní hrdinky patrně ukončí, ač je jí jen necelých devět. Často máte pocit, že tohle nemůžou být 30. léta 20. století, že musíme být ještě tak o 50 let zpátky, přece není možný, aby v civilizované zemi lidi žili s těmihle předsudky, nad kterými nikdo nepozastavuje, s přesně oddělenými místy nejen ve městě, na vesnici, ale i v kostele, u soudu...

14 03.09.2019

Skvělej psychothriller! Do toho se prostě vcítíte a mrazí vás, i když se tomu snažíte bránit. Říkáte si, je to jen knížka, jenže kolik takových věcí se skutečně děje, i horších... A tady máte psychické i fyzické týrání zblízka, proměnu, rozpad osobnosti pod vlivem tyrana, děs! Netuším, proč tomu na přebal napsali takovou anotaci, jakou napsali, kvůli ní jsem toho od knížky moc nečekala. Ale to, co jsem nakonec dostala, mě naprosto dostalo.

14 19.07.2019

(SPOILER) Dolores Umbridgeová, nejnesnesitelnější postava v celém světě Harryho Pottera. Ona prostě tu knížku otrávila, jakkoli byla jinak dějově dobrá. Výtku bych měla ještě k letu na testrálech do Londýna, za prvé si myslím, že je nemožné letět na něčem, co nevidíte, v několikakilometrové výšce nad zemí, prostě by vám pud sebezáchovy nedovolil se na to posadit a dát pokyn ke vzletu, a za druhé by museli letět asi tak rychlostí 400 kilometrů v hodině a to nejde přežít. A ještě k té věštbě, nepochopila jsem, proč o ní mluví jako o zbrani, a proč si pro ni Voldemort prostě nepřišel sám, když mu to tam stejně vyklidili a nikdo by ho neviděl. Možná chtěl na ministerstvu teatrálně zabít Harryho, ale zase proč by tam v tom případě zamířil až potom, co Smrtijedi zase všechno pokazili, jako by to původně vůbec neměl v plánu. Po dočtení, přestože to nebylo moje první, mi prostě zůstávají zásadní otázky. K Harryho výbuchům vzteku, který čtenáři většinou přisuzujou jeho pubertálnímu věku a často kritizujou, chci dodat, že tam se prostě dějou nespravedlnosti a sama jsem cítila, že bych se kolikrát zachovala stejně jako on a nedokázala udržet jazyk za zuby. Nevím, jestli jsem sama znovu v pubertě, protože si pamatuju, že při prvním čtení jsem ho v duchu nabádala, ať je zticha a šoupe nohama, aby ho v tom kouzelném světě vůbec nechali, ale čím jsem starší, tím víc souzním s tím, že si nenechal nespravedlnosti líbit a ozýval se.

13 08.09.2024

(SPOILER) Léto je ideální čas na znovupřelouskání série o Harrym Potterovi, že jo? Navíc koukám, že jsem tu k ní nikdy nenapsala komentáře, asi jsem si myslela, co bych k tomu ještě dodávala, známe to všichni skoro nazpaměť. Každopádně k prvnímu dílu. Ti Dursleyovi jsou fakt magoři, nechápu, že jim nebylo svěřené dítě dávno odebráno. Možná i to jejich vlastní, který vykrmujou k prasknutí. Harry je tady ještě roztomilej, se spravedlivou touhou zachránit svět a bez záchvatů vzteku, které jsou typické pro pozdější díly. Je to ještě pořád pohádka pro děti, kde se tolik nehledí na nějaké nelogičnosti, jako že by určitě nemohli poslat tříapůlmetrového poloobra, aby s dítětem jezdil metrem, to by asi trochu odporovalo snahám o utajení kouzelnického světa před mudly. Trochu jsem si říkala, proč se nikdy Harry Hagrida při jejich sedáncích v chajdě nevyptal na svoje rodiče, vždyť Hagrid je přece znal roky a nějaký třeba i jejich obyčejný příhody z Bradavic by potěšily Harryho i čtenáře. A potom taky, bylo to jeho zbrklý jednání na konci knihy, kdy chtěl okamžitě zakročit ve sklepení bez ohledu na to, že Brumbál se za chvíli vrátí a může to udělat sám a jaksi poučeněji, zbytečný? Za prvý Brumbál byl na cestě zpátky, což bylo jasný, a za druhý ten kámen stejně Quirell nemohl pro své nečestné úmysly získat. Takže proč Harrymu všichni tak tleskali? Závěrečná kapitola vyznívá tak, že byl zbrklej, přičemž ohrozil na životě dva svoje spolužáky, a zápas se zloduchem mohl nechat na povolanějších. Kámen mudrců je přesto návykový čtení, asi můj druhej nejoblíbenější díl.

(SPOILER) Trpaslík Karotka zjistil, že není trpaslík (teda on to nezjistil, otec mu musel přiznání o jeho původu několikrát zopakovat, aby mu došlo, že je o metr a půl větší než ostatní). A tak se Karotka vydá do světa, dojde do zkaženého Ankh-Morporku a přidá se k Noční hlídce. Ta se snaží každému zločinu vyhnout, ale tak, aby to vypadalo, že vyvinuli úsilí k jeho podchycení. Ve stejné době sekta Osvícených začne přivolávat draka. Karotka na to přijde, protože jeho kamarád knihovník, který se nedopatřením při kouzlení stal lidoopem, postrádá knihu Jak přivolat draka. Karotkův nadřízený Elánius se překvapivě akčně vydává za chovatelkou bahenních dráčků a propukne v něm touha být vyšetřovatelem.
Povedenej díl, Ankh-Morpork i Karotka mě baví. Snad se s nimi setkám i v nějaké další knize.

13 04.02.2023

Agathovská, ale trochu jiná. Je hezký mít někoho, kdo vám věří, když je celý svět proti vám, a udělá všechno, aby dokázal vaši nevinu. Takže zavolá Poirota. Jinak je tu zase vražda staré bohaté tety, spousta potenciálních dědiců, závěť… Dobré jako vždy.

13 29.06.2022

Tady bylo od první věty zřejmé, kdo bude obětován pro všeobecné dobro, tedy že bude zavražděna matka rodu, aby do všeho nekrafala a nebořila životy svým dětem, jejich partnerům a vůbec každému, kdo šel okolo. Takže opět bylo adeptů na vraha spoustu, paní dokázala nakrknout opravdu každého, koho potkala. Dostihlo ji to na Blízkém východě, jak je u Agathy Christie dobrým zvykem. Smrt tedy nastala v opulentních archeologických kulisách divu světa, kde se náhodou motal i Hercule Poirot a ani vedro mu nezabránilo všechno rozmotat během pár hodin.

13 27.09.2021

(SPOILER) Soukupová svým rychlým stylem, kdy se u žádné události nezastaví, natož aby snad rozpitvala aktuální prožitek postav, ukazuje, že vlastně na ničem nezáleží, všechno se stane a pak zase zapadne někam do proudu času, nikdo neví, co prožívá jeho blízký člověk, a ani ho to nezajímá, lidi projedou životem, vezmou, co se nabízí, a je to. Je to legitimní pohled, ale já s ním vnitřně nesouhlasím, je škoda takhle život brát. Ta knížka je jako jeden den někde v korporátu - přijdeš, nacvakáš něco do nesmyslných tabulek, někomu to odprezentuješ, nikoho to nezajímá, ale závisí na tom tvoje obživa, takže tam ještě sedíš přesčas, večer se pokusíš věnovat i něčemu jinému, ale nemáš na to už energii, tak to nějak odbydeš, nemáš z toho radost, tak jdeš spát s pocitem dalšího nenaplněnýho dne. Takhle přesně na mě K moři působilo... Příběh chlapa, kterej to zkusí s jednou manželkou, má s ní dvě dcery, kvůli nějaký blbosti se nakonec rozvedou, asi kvůli tomu, že na něj praskla jedna z milenek a on se teda rozhodl, že to s ní zkusí, takže druhý manželství, další dvě dcery, tak je jednou zkusí vzít všechny k moři, ale každá je jiná a nikdo se jim pořádně nevěnuje, takže nemají vztah ani s otcem, ani moc k sobě navzájem, až na některý situace mezi určitýma dvojicema. Jejich životy sledujeme až do dospělosti, kde i těm dcerám, které byly ze začátku sympatické, trochu přeskočí, a vlastně jsou to docela závody v tom, jak si podělat život.

13 31.08.2021

(SPOILER) Klub smolařů se zaplete se zlem beroucím na sebe podobu děsivýho klauna. A co víc, jakmile se parta dětí s monstrem jednou utkala, nezahnala ho nadobro, ale zadělala si na pravidelnou opakovačku. Je to už nějaká doba, co jsem To četla, ale v mysli mi zůstalo mrazení z opuštěných domů, kanálů a fakt divnej pocit z toho, že když se parta třináctiletých dětí nemůže dostat z podzemí, ve kterém právě porazila temné síly, jedinou holku mezi šesti klukama napadne, že správná cesta je hromadnej sex, díky kterému se to všechno nějak uvolní nebo co. Ve vyprávění je King mistr, ale co to má občas za divný nápady, to nechápu...

Zase je ve hře jedno tučné dědictví, takže příbuzní se mohou přetrhnout ve vymýšlení té nejpřirozeněji vypadající vraždy. Jak Hercule Poirot odhalí, plánů bylo dost ze všech stran, ale jen jedna povedená osoba měla odvahu tetičku doklepnout, když to s „míčkem“ na schodech nevyšlo. Precizní.

13 10.07.2021

Krásná kniha. Příběh velkého přátelství, které kvůli selhání vypravěče i lidské krutosti na pozadí měnícího se Afghánistánu skončilo tragicky. Nevěděla jsem, jak „normální“ byla tahle země před vyhlášením republiky, znala jsem z médií jen permanentní válečný stav, který popisuje Amír při své návštěvě po letech. Hasanova povaha a jeho osud mě chytly za srdce. Takhle čistých lidí je moc potřeba...

13 13.04.2020

Román o sebrance přes den se lenivě povalující ve svých domech a v noci pařící u hostitele, na kterého se při posledním rozloučení samozřejmě vykašlou, protože z toho žádná zábava nekouká. Je to napsané velmi elegantně, ale celé je to takové marné, jak si uvědomuje vypravěč, jediný soudný člověk ze všech vystupujících. V téhle společnosti by i odolnému člověku stačilo strávit týden a měl by o depresi postaráno...

13 06.04.2020

Pořád mi přicházelo na mysl srovnávání s Vraždou v Orient-Expresu, ale to není úplně namístě. I tady se stane promyšlená vražda v luxusním vlaku, kterou brilantně vyřeší Hercule Poirot, neudělá to ale na první dobrou, dokonce na nějakou chvíli skončí ve vězení nesprávný člověk. A navíc tady jde o vraždu loupežnou, detektiv se tedy nemůže spokojit s vyslechutím cestujících, ale musí sledovat stopu slavných rubínů ve světě. Více než v Orient-Expresu se tady ke slovu dostanou další postavy a jejich pohled, pokud si to správně pamatuju. A je jich několik - přiznávám, že jak jsem to nepřečetla na jeden zátah, tak jsem průběžně zapomněla, kdo je to slečna Lenox a slečna Zia, ale hlavně že jim slavný detektiv na konci poděkoval :)

13 13.02.2020