Marika Vanova komentáře u knih
Hm ...silný příběh, u kterého jsem nemohla mlčet a při mých poznámkách typu " to snad ne,si dělaj srandu, ty brďo ..." na mě rodina koukala dost vykuleně. Neumím si představit, žít ve válce, pracovat takovým způsobem. Doufám, že to nikdy nezažiju. Z pohledu vyprávění lékaře mě to jako zdravotníka bavilo, nevím, jestli to zaujme každého.
Na tuhle knihu jsem se navnadila zde na DK a pak jsem se dlouho bála začíst, že to bude červená knihovna. Kdepak! Je to moc pěkný příběh, těžko se mi od něj odcházelo, dozvěděla jsem se i něco z historie a stále vycházely na povrch nové skutečnosti. Těším se na další pokračování.
Krásné vzpomínky na čtení v dětství. Obrázky mi hodně utkvěly v paměti.
Autorka píše o radostech i bolestech své rodiny, hlavně babičky, tak lehce, že jsem se musela často pousmát. Při čtení mi v hlavě běžely scény z italských filmů s Marcellem Mastroiannim a Sophií Loren. I když útlé, moc pěkné a vystihující. Asi se poohlédnu po dalších knihách této spisovatelky.
Vánoční říše mě nakonec chytla. Původně jsem si ji vybrala v knihovně podle obálky, ta mě oslovila. Horory nemusím, ale tohle by ještě šlo. A Vánoce miluju.
Jsem ráda, že jsem si tuhle" klasiku" už konečně přečetla. Líbilo se mi to.
Tak to byla čtenářská lahůdka, kouzelná knížka plná moudrých věcí. Líbilo se mi, jak se to více a více celé pospojovalo.
Přečíst se mi to podařilo asi tak za deset tisíc pohádkových věčností a dost často jsem se s chutí zasmála i poplakala.
Doporučuji a komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu:-D
Opožděné vzpomínky - jsou moc pěkně a dojemně napsaným příběhem života jednoho děvčátka, dívky, matky, babičky, ale hlavně ženy, která toho neskutečně prožila. Nejvíce mě dostalo, jak se těšila na konec války, že bude už jen dobře a ejhle. Jsem ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou, doporučuji.
Strom pokladů je výborná kniha k lepšímu poznání, jak že to "fungují" mé děti i já sama. Kdysi jsme ji použili i k programu na dětském táboře.
I když je dneska sněhový den, tak Deštivý den hodnotím velmi kladně a to zcela upřímně. Při čtení jsem byla rozhodnuta dát 4*,ale teď po přečtení a úplném odhalení nemohu dát méně než 5*. Nakonec se to vyvíjelo jinak, než jsem si myslela a to bylo dobře. Je to místy smutný, ale velmi pěkný příběh, dobře se to čte, díky pane Kostka.
Jen jedno bych tam nemusela, ty zvýrazněné citáty, to mě moc neoslovilo. Přesto moc chválím a doporučuji.
Skryté drahokamy- vesnický román, který je plný starostí o grunt, o děti, o živobytí, radostí z přírody, poctivě odvedené práce, ale také životních mouder a pravd, mýtů a předsudků. Líbí se mi spisovatelčin jazyk se slovy a slovními obraty, které už asi neuslyšíme v běžném hovoru, např. "Navenek jen syčel, ale v nitru štkal krvavými slzami. ".
Úplně vidím, jak se to na nějakém venkovském statku opravdu událo a odžilo. Číst to, je příjemná změna v této době plné krimi, fantasy a podobně laděných knih.
Uf, dočetla jsem. Už mi to přišlo trochu zdlouhavé, 600 stran je až moc. Nemohu srovnávat s Hry o trůny, jedno je historie a druhé fikce a to bych těm příběhům jen ublížila.
Český trůn byl občas pěkně nestálý, střídal ty panovníky jako ponožky.
Ale je to čtivé.
Moc dobrý román, dobře se čte, krátké kapitolky, napínavý příběh. Autorka opět nezklamala. Tady si člověk uvědomí, na čem doopravdy záleží. Doporučuji.
Celkem čtivá knížka. Hořkosladké příběhy jsou dobré, ale tento je přeslazený, jako americké cukroví. Proto jen tři*.
Tak třetí díl jsem četla nadvakrát, poprvé jsem to nestihla a musela jsem si to rezervovat v knihovně ještě jednou. Stejně se mi nejvíc líbil první díl, bylo to něco nového, překvapivého. Jsem ráda, že to dobře dopadlo. Četlo se to dobře, ale podruhé to číst nebudu.
Oldřich z Chlumu je docela sympaťák, nejvíc se mi na něm líbí jeho věrnost manželce. Já jsem netušila, kdo je vrah. Příběh měl spád, dobře se to četlo. Moje zatím druhé setkání s královským prokurátorem.
Tuto knížku plnou vtipných, zajímavých a zábavných příběhů nejen o dětech, ale hlavně pro děti, čteme postupně, jak děti dorůstají.
Začátek byl pro mne těžší, pletly se mi postavy a musela jsem si to projít ještě jednou, abych byla v obraze. Ale pak už se to četlo dobře, zvláště ty úseky z minulosti, ty mě bavily nejvíc a pak ten konec, napínavý a opravdu nečekaný, jak už se tu někdo vyjádřil.