Marika Vanova komentáře u knih
Na verše moc nejsem, ale tohle ..no ..nevím ..asi nejvíc mě chytlo:
-Ty to máš hrozně jednoduchý! -
-Mám! Protože nebe je modrý
a vlčí máky červený -
Nezměnitelná fakta
určující meze našeho světa.
Jinak na mě toto dílko působilo spíše depresivním dojmem.
Čteno do ČV.
Hezká kniha pro menší děti ze série Malí lidé,VELKÉ SNY. Možná je až moc stručná, ale fajn.
Souhlasím s komentářem od krakonos.kraken, také mi to přišlo snobské, povrchní, namyšlené, co mělo být humorné, to mi občas přišlo trapné. Vyposlechnuto v autě, co jsem kvůli dopravě přeslechla, ani jsem nepostrádala.
(SPOILER) Příběh se mi četl dobře, bavilo mě to, jen měl pro mě lehce klišoidní styl nebo mi úplně nesedl jazyk vyprávění, nevím. Proto jen čtyři hvězdičky.
Spoiler
Viktor mi byl dost brzy podezřelý a to jeho oslovení Zlato, mi už lezlo krkem.
Svižné a chytlavé čtení napříč 19. a 20. stoletím, jak už u Štiftra čekám a zase nezklamal.
Až na dvě příhody, které se mi nečetly nejlépe, to bylo super a poetické. Do postav jsem si promítala herce ze stejnojmeného filmu, jen strýc Pepin vypadal pro mě jinak.
Posloucháno v autě, někdy mi ani nevadilo, že jsem o něco přišla, odpočinkové.
Tak nevím, knihy od paní Kubíkové mám ráda, ale tenhle příběh mě úplně nenadchnul, postavám jsem moc nerozuměla a sympatičtí mi byli snad jen psík Teri a králíček Ferdík :-)
Chvilku jsem si musela zvykat na styl a absurditu příběhu, ale pak už jsem se bavila a nestačila žasnout, co autor dokáže vymyslet a zkombinovat. Dám si přestávku a zase se k Artovi vrátím.
Lehce nebo těžce naivní, jak to kdo vidí, víte, co se asi stane, ale mě se to docela líbilo a odpočinula jsem si u toho. A hlavně jsem splnila další bod výzvy.
I u nás v Písku byla a snad ještě je Kočkavárna, dlouho jsem tam nebyla.
Příběh z úplně jiného soudku, než jsem zvyklá číst, ale i přes tu sebevraždu na začátku jsem se pobavila.
Viktorka je pro mě strašně moc odvážná žena, která si je zdravě vědoma své hodnoty. Naprosto obdivuju její cestování a vnímání světa. Já bych si na to netroufla, mám ráda značené a osvědčené cesty.
Před několika lety jsme na přednášce o této cestě byli, ale číst o tom je dechberoucí.
O cestě do Santiaga jsem uvažovala, ale teď už se mi tam nechce. Tolik lidí na cestě a nocležny plné. Asi nic pro mě.
Ale jeho přednášky miluju, byla jsem již na čtyřech.
I další díl Panského domu se mi moc líbil a jsem ráda, jak to dopadlo. Když se podívám na mé hodnocení prvního dílu, tak musím říct, že pro mě má celá série vzestupnou tendenci a nebo jsem si na styl paní spisovatelky prostě zvykla. Nicméně pokud bude další díl, což by podle mě měl být, tak se už teď těším.
Krásný čtivý román třech přátel z Podkarpatské rusi v těžkých dobách 20. století psaný jednoduchým jazykem, což mi u knih Lucie Hlavinkové naprosto vyhovuje. Mám tuto spisovatelku ráda a těším se na další příběhy. Doporučuji.
Na Šťastnou knihu jsem byla zvědavá, protože jsem se za svobodna jmenovala Šťastná, ale ouha kromě hezké obálky a poslední kapitoly se mi to vůbec nelíbilo, spousta řečí pro nic, takhle si možná můžete pokecat s kámoškou u kafe, ale číst to nebo poslouchat jako audio v podání nezáživného a nehezkého hlasu je hrozný, takže jen jedna hvězdička.
Moc mě poslech této audioknihy bavil, k zamyšlení i poznávání nových věcí.
Tato útlá knížečka je neskutečným a nepředstavitelným svědectvím o hrůzách pracovních táborů za doby normalizace. Naprosto šokující, co dokáže člověk vymyslet a také udělat dalšímu člověku. I když otřesné čtení, přesto doporučuji.
Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala a to díky čtenářské výzvě.
Naprosto skvělá kniha, napsaná velmi čtivě. Doporučuji.