Márinka komentáře u knih

Byla to první kniha od Mistra hororu, kterou jsem přečetla. Do té doby jsem nedokázala přečíst nic hororového. A to jsem netušila nic o dalších dílech. Hrůza se prostě musí umět napsat.

3 30.11.-0001

Štifterovy knihy čtu ráda a poznámka na obálce: "Dvě staletí příběhů. Povídková mozaika bouřlivé rodinné historie." mě navnadila ještě více.
Viz Recenze.

2 17.08.2024

Doporučuji všem milovníkům knih a doby Jane Austenové. Více v recenzích.

2 14.08.2024

Dvě hlavní vypravěčky, více časových rovin, moudrost a optimismus "dam vyššího věku", rozpolcenost mládí, touha po lásce bez rozdílu věku, genderu či doby, osudová setkání, krutá historie s přesahem do nadějeplné budoucnosti, romantika i tragédie. Zajímavý mix fakt a fabulace. Velmi se mi líbil Ginin nápad vyhledat lidi, kteří významným způsobem zasáhli do jejího života, a věnovat jim část výhry. Čtenáři se tak mohou zamyslet nad tím, za kým by se vydali oni. S miliony či bez nich.

V jednu chvíli se mi děj zdál už hodně imaginativní. Autorovo tvrzení: "... do kaleidoskopu Ginina životního příběhu jsem včelnil mnohé z toho, co zažili moji předkové..." mi však vrátilo víru, že byť fiktivní, příběh není zcela mimo realitu.

Nejsem příznivec mnohasetstránkových bichlí, ale osudy Giny, jejích předků i potomků, by si zasloužily hlubší zpracování. Zejména její "cesta vděčnosti". Proto jen 3 hvězdičky.

2 19.05.2024

Ne každá kniha "osobního rozvoje" vás "rozvine". Pokud Dandapaniho budete nejen číst, ale jeho radami se řídit, "rozkvetete". :o) Více v recenzi.

2 05.11.2023

Román Z kamene a z vápna má velmi daleko do napínavé detektivky. Děj ubíhá pomalu a má velmi "edukační nádech". Přiznávám, že jsem z počátku nervozně otáčela stránku za stránkou a čekala, kdy se to "konečně rozjede". Postupem čtení jsem se však uklidnila a nechala se vzdělávat o životě ve středověku na pomezí Moravy, Čech a Rakouska. A zase jsem se obohatila. Nejen "mé" Slezsko trpělo neustálými změnami "pánů", ale také naše jižní pohraničí. Znáte to, "cizí neštěstí potěší" :o)

Velmi oceňuji mapu na začátku a doslov autora. První umožní čtenáři lépe se orientovat v prostoru příběhu, druhý uvede na pravou míru poměr skutečné historie a fabulace.

Zajímavé byly nejen popisy krajiny, ale také přiblížení stavebních plánů a strategií. A v neposlední řadě ve mně autor svým uměním vzdbudil zájem o hlavní postavy. A to natolik, že jsem si vypůjčila první díl.

2 02.08.2023

Příběh je velmi čtivý a napínavě gradující. Už dlouho se mi nestalo, že bych v každé volné chvilce mezi víkendovým vařením, pečením, praním a žehlením usedala do ušáku a četla a četla... Škoda těch tiskových a pravopisných chyb ...

2 22.05.2023

Vůbec netuším, jak to chodí ve velkých rodinách. Asi i proto na mě tento příběh působil velmi strojeně, nepravděpodobně. Možná ho více ocení a pochopí ti, kteří vyrůstali s více sourozenci.

V určitých fázích jsem měla dojem, že se ocitám v telenovele - milí byli přemilí, hodní přehodní, zlí neskutečně zlí, hříšníci napravení, vlastní nejsou vlastní, cizí si nejsou zas až tak cizí a ti co jsou, rozhodně už nebudou... Přiznávám, že mnohá scifíčka a fantasy mi připadala v oblasti vztahů reálnější.

Líbilo se mi vzpomínání staré paní a její rozmlouvání s pejskem. To znám... :o)

2 25.12.2022

Příjemné čtení. Těším se na další díl.

2 06.11.2022

Naštěstí v tomto případě nemusím srovnávat film a knihu. Freemanův průvodce mi totiž dovolil pomalu "vstřebat, zažít, strávit" silný operní zážitek, byť se odehrával v kinosále. Nejsem odbornice na vážnou hudbu, a snad i proto mi kniha, cituji Ditu Hradeckou: "...určená široké veřejnosti a nepředpokládá odborné vzdělání čtenáře..." sedla.

2 06.11.2022

Dětské knihy čtu velmi málo. U Markéty Pilátové jsem udělala výjimku, protože se mi moc líbí její romány pro dospělé. Je úžasné, jak je tato útlá knížka aktuální. Právě dnes totiž potřebují i naše děti "seznámit" s válkou a magický, milý, kouzelný, půvabný způsob této autorky je to to pravé.

2 19.04.2022

Pavel Taussig svůj mini román pojal naštěstí humorně a za hlavní hrdinku zvolil naivní, tvrdou realitou dosud nezasaženou, osmnáctiletou dívku, která by mohla zaujmout i mladé čtenáře. Přesně v duchu slov George Santayany: „Ten kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít.“ Text je velmi čtivý. Věcnost, dynamika a sarkasmus posouvá děj v pro nás absurdní době rychle dopředu a čtenář se nenudí. A možná najde paralely i se současností…

2 28.11.2021

Další z řady „příběhů 3. věku“, který mě nezklamal. Naopak, druhá kniha Judi Leigh na téma „když se babi utrhne ze řetězu“ je, podle mého, lepší než ta první.

Pravda, při některých popisovaných situacích jsem si nedokázala představit, že je aktérkám přes sedmdesát let. Ale kdo ví, co si o jejich pařížských dobrodružstvích – návštěvy drag queen klubu a kasina, snadné seznamování s muži, láska na první pohled… – budu myslet za patnáct let. Před třiceti lety jsem totiž považovala za naprosto nevhodné, že padesátník chodí v riflích… Vzpomenu si na to vždy, když si je oblékám :o).

Na jedné straně je to milá, čtivá, nenáročná oddechovka s víceméně předvídatelnými závěry – víc hrdinek, víc koncovek. Na straně druhé zajímavá sonda do nitra žen, které už toho mají hodně za sebou. Ale přesto, nebo právě proto, nerezignují. Co žena, to jiný osud, jiné priority, sny… Je více než pravděpodobné, že každá čtenářka najde v knize nejen kousek sebe, ale také inspiraci, jak stáří nejen „přežít“, ale nebát se užít si každou minutu.

V neposlední řadě je tento příběh ódou na přátelství. Vzájemná náklonnost a porozumění jsou důležité v každém věku.

2 01.10.2021

Na tuto „caminovku“ jsem byla hodně zvědavá. Jejího autora znám totiž osobně. Poznali jsme se během mého krátkého brigádničení ve Vida! science centru v Brně. Ráda na těch pár měsíců v zajímavém prostředí a mezi skvělými lidmi vzpomínám.

Knihu jsme měli křtít v naší knihovně, ale člověk míní, pandemie mění. Její vydání se zdrželo a setkání se uskutečnilo pouze on-line. Věřte mi však, že kdybych ji četla před naším streamem, byl by mnohem delší, protože mé otázky by nebraly konce.

Onderovo vyprávění je skutečně jiné, než co jsem o této pouti doposud četla.

Více v rubrice "Recenze".

2 31.07.2021

Pro knihovnici je těžké nesympatizovat s hrdinou, když mu autorka vloží do úst tato slova: Neumím si představit krásnější místo, než je klementinská knihovna. Myslím že kdyby existovala nějaká soutěž o nejúžasnější knihovnu na světě, musí to právě ta naše u sv. Klementa vyhrát.
Skvělá kniha :)

2 03.07.2021

Nevím, kdo přišel na nápad udělat z knihovníka neohroženého a zdatného hrdinu typu Flynna Carsena. Vnímám to spíše jako oxymorón. Navíc Samir ani není knihovníkem, nýbrž Strážcem u brány do Paramýtie – města knih. Budu-li trochu kousavá, pak byl „bezpečnostní bránou“, která dnes chrání knižní fond v každé knihovně. Ale dost ironie.

Spisovateli, v němž se slévá evropská a orientální krev, nelze upřít bujnou fantazii, se kterou vykreslil úžasné prostředí podzemního města, Srdce knih a mýtických tvorů. Ti se k překvapení všech, i jich samotných, najednou objevují ve světě lidí, v městě Mýtii. Snad pro podporu čtenářovy představivosti zvolil mimo fantaskních jmen i existující zeměpisné názvy a v příběhu dokonce narazíte i na Shakespearea. Pravda, tyto reálie mě spíše rušily.

S čím si autor příliš neporadil, bylo vykreslení postav. Svým tajemným osudem, vzhledem a schopnostmi mne zaujala jen Rádkyně Bílého krále, čarodějnice Sabah (Den) a její vnitřní protipól Layl (Noc). V kolika z nás se sváří dobro a zlo, realismus a romantika, ano a ne, odvaha a zbabělost…

Svět fantasy je také světem zbraní a bitev. I tímto příběhem se jako červená nit vinou krvavé boje na život a na smrt. Naštěstí nikdy netrvají tak dlouho, aby se čtenář začal nudit. Děj, zpočátku pomalejší, dostává spád a rychle spěje k otevřenému a na druhý díl skvěle lákajícímu konci.

2 11.05.2021

Vnímání přírody mám se Sadie stejné. Avšak nejsem si jistá, zda bych v tak mezní situaci obstála jako ona. Vím, je-li v ohrožení dítě, rodiče zpravidla v sobě zmobilizují ty nejhlouběji ukryté síly, aby ho ochránili. A kdo ví, čeho je matka schopna, je-li v sázce život nejbližších.

Přesto mi okamžitý přerod Sadie z „městské“ na „rangers“ nepřipadal věrohodný. Zvláště mě překvapily její fyzické výkony vzhledem k autorčině tvrzení, že trpí Fibromyalgií, nemocí, která se mimo jiné vyznačuje ztuhlostí a bolestí svalů a kloubů.

Naopak psychologická linka, Sadiino ne/vyrovnávání se se smrtí syna, který se v jedenácti letech utopil, byla velmi působivá. Její vnitřní monology a vzpomínky mi připomněly knihu Mary Westmacottové (pseudonym Agathy Christe) Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro. Žijeme tak rychle, případně „vzdáleně“, že nemáme čas, prostor, vůli, abychom sdíleli své myšlenky, touhy, trápení a přání. Musí tak nastat mezní situace, abychom začali mluvit, třeba jen sami k sobě, a mohli tak zjistit, že mnohdy je všechno jinak.

2 26.04.2021

Průvodce Sarah Baxterové je výjimečný. Neobsahuje fotografie, ale ilustrace. Dozvíte se sice také základní geografické a historické údaje, ale více je to o osobních pocitech autorky. Mám dojem, že se Sylva Ficová musela vypořádávat s kupou „překladatelských oříšků“ :o)

2 31.03.2021

Za knihu Nepřizpůsobivost získal Michael Doubek v roce 2017 Cenu Unie českých spisovatelů. Mnoho před třemi lety napsaného má dnes reálné rysy. (!) V příběhu dochází k rozpadu společnosti, ztrácí se solidarita, lidské vazby, selektují se pacienti (!)… Naštěstí obsahuje tato dystopie v závěru i trochu naděje. Naději a zejména vzájemnou solidaritu potřebujeme i dnes.

Není to čtení na jedno odpoledne. Příběhy obsahují mnoho vnitřních myšlenek hrdinů, a proto čtenář se bude muset často zamýšlet. Je nad čím.

2 25.03.2021

Michael Ende je nadán úžasnou fantazií. Jsem ráda, že její kousek věnoval také dospělým čtenářům.

2 21.02.2021