Márinka komentáře u knih

Každé knize dám šanci 50 stránek. Jakuba Procházku jsem vzdala na 57. Nic pro mě.

2 17.06.2017

Čím to je, že v dopisech dokážeme sami sebe odhalit více, než v rozhovoru? Co je to za kouzlo, že papíru/monitoru svěřujeme své niterné myšlenky, pohnutky, zasuté vzpomínky, radosti i strasti, které bychom nikdy nedokázali vyslovit nahlas? Je to bezpečné, svěřovat se cizímu člověku, o kterém ani nevíme, zda je tím, za koho se vydává? A i když ho známe, jakou máme jistotu, že vše zůstane “sub rosa”? Na to vše budou čtenáři myslet skoro až do konce příběhu...
Celá recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/my-mi-chybime-8154

2 16.06.2017

Skvěle vykreslený obraz stáří, samoty, bezmoci, touhy po přátelství, vzájemné blízkosti s přidanou hodnotou - laskavým humorem.

2 08.04.2017

Páni, ve dvou dnech dvě knihy a oba autoři na antidepresivech (Mariusz Szczygieł, Projekt: pravda). Navíc, nebýt zdejší Čtenářské výzvy Vlčí ostrov bych asi úplně "minula". A to by byla škoda. Když pominu prostřední část knihy, která byla nudná, pak první a třetí jsou, vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii, fascinující. Obklopena všemi vymoženostmi civilizace si nedokážu představit, že i dnes žijí lidé uprostřed divočiny, bez vodovodu, ústředního topení a mnohdy i bez jídla. A obdivuji autorku, že se vzdala všeho pohodlí a svou nemoc se rozhodla "léčit" nikoli prášky, ale návratem k přírodě.

Měla nebo neměla strach?

str. 149: "Víš co vlastně znamená slovo strach..? F-E-A-R... False Evidence Appears Real. Iluze se jeví jako skutečnost... Strach není skutečný. Neradím ti, abys byla neopatrná. Ale my sami si vytváříme vlastní skutečnost, prostřednictvím svého vědomí a toho, co si ze svého rozhodnutí myslíme a v co věříme. Strach totiž není o tom, s čím se setkáváme, ale jak se rozhodneme to vnímat."

Je málo autorů, od kterých jsem přečetla všechny (většinu) knih. Mariusz Szczygiel k nim patří. Tento soubor krátkých textů je dokonce "terapeutickým" dílem. Pro autora - vyrovnává se tak s rodinnou tragédií - a svým způsobem i pro čtenáře. Protože:
- každý má svou pravdu;
- také pravda druhých se může stát tou vaší.

str. 28: "...nejdůležitějším návykem..., jaký člověk v životě musí získat, je smířit se s tím, že všechno se mění. Na životě je důležitá jen změna, jen ta má smysl. Nic nám není dáno na delší dobu, ale vstáváme a padáme, stále se vítáme a loučíme."

2 04.02.2017

První kniha, o které jsem se dověděla z "booktuberského" videa. Mám ráda více časových rovin, jejich prolínání. (Atlas mraků zatím nikdo nepřekonal; poprvé jsem se s tímto žánrem setkala v knize Barbary Erskinové Žila jsem již před staletími.)

Zimní moře je klidná, nenáročná oddechovka. Ale zatímco u jiných knih by mi to asi vadilo, zde jsem s povděkem přijala i obsáhlejší "historická pojednání". Skotské dějiny skutečně neovládám a proto "vysvětlující" pasáže zde byly na místě.

A pojem "genetická paměť"? Holt, každý autor musí nějak vysvětlit "cestování časem". Nepřipadá mi to zas až tak přitažené za vlasy. Lidská paměť pro nás - i po letech bádání - stále zůstává tajemná. Kdoví, proč si někdo vybavuje minulost a vidí do budoucnosti ... ;)

2 03.02.2017

Dnes jsem začala "číst" a je to úžasné, osvobozující, kreativní, bláznivé, šílené, krásné, vtipné. Jako trenérka paměti doporučuji všem knihomolům i knihomolkám - mozek potřebuje barvy a "ujetiny", nejen písmenka!

2 28.01.2017

Tajemné, napínavé, smutné, velmi čtivé

2 10.01.2017

Silné téma, ale literární zpracování je trochu kostrbaté.

2 05.05.2016

"Ženy jsou na světě proto, abychom je milovali, ne proto, abychom jim rozuměli." (Sfinga bez záhady) Jedna z mnoha geniálních myšlenek skvělého anglického autora. Obraz Doriana Graye jsem četla už na střední pod lavicí a ráda jsem si tento román přečetla potřetí. Krátké povídky, které mu předcházely jsem četla poprvé. Strašidlo mne velmi pobavilo. "Pinkertonův šampon v odstraňování skvrn a nedostižný cídič" mne ujistil v tom, že Amerika ("Pocházím z moderní země, kde máme všecko, co se dá dostat za peníze...") je čím dál tím stejnější. Z ostatních stojí za zmínku Zločin lorda Artura Savila, ve kterém se autor osudově dotkl svého osudu.

2 06.03.2016

Chtěla jsem si zavzpomínat. Čekala jsem od této knihy úplně něco jiného.

2 17.02.2016

I když se jedná o americký potravinářský průmysl, informace v této knize jsou nejen velmi zajímavé, ale hlavně podané srozumitelně i pro laika. Je dobré se zamyslet nad tím, co jíme. A hlavně od koho, odkud. V Evropě naštěstí platí přísnější pravidla. Zatím. Jen doufám, že nás právě projednávaná "Transatlantická dohoda" k Americe nepřiblíží.

2 17.02.2016

Kniha má jen dva klady: čte se rychle a "opilecké" pasáže jsou vylíčeny tak, že by mohly "dotčené čtenáře" přimět k zamyšlení. Jinak má příběh mnoho zbytečných slov a pachatel je zřejmý za pár desítek stránek.

2 21.01.2016

Drsné, fest drsné. Ale asi se přemůžu a přečtu si také pokračování. Z babiččina vyprávění vím, že Velký sešit je, byť krutý, autentický.

2 28.12.2015

Detektivky téměř nečtu, ale tato "šifra mistra Leonarda po česku" je čtivá, vtipná, s aktuálními narážkami, které mám v literatuře ráda. Jen by mne zajímalo, co na to táborští muzejníci :)

2 28.12.2015

Nejlepší "Jakubská" kniha, kterou jsem četla.

2 12.06.2015

Skvělé letní čtení, které vám dovolí i zamyslet se :)

2 15.07.2014

Boží Máte-li doma psa/psy, budete mít při čtení této knížky pocit, že vám autor při psaní koukal přes rameno. Resp. přes psí hřbet.

2 02.04.2014

Vše podstatné je řečeno na záložce knihy. Jen mám trochu problém s druhou dohodou. Ano, člověk by si neměl brát spoustu věcí osobně, z jednoho prostého důvodu - netýkají se ho. Ale že by vůbec nic, pusto, prázdno, bezcitno?

2 02.04.2014

"Nikdo si nevšiml, že pozvolna ztrácí schopnost vykonávat obyčejné, praktické činnosti ..." Tak přichází Alzheimer a tragédie je, že si skutečně mnohdy nikdo z blízkého okolí nevšimne. Velice dobrá a potřebná kniha. Doporučuji také Lisu Genovu - Ještě jsem to já.

2 02.04.2014