Márinka
komentáře u knih

Přiznám se, že jsem Saturnina dosud nečetla. Film jsem viděla mnohokrát a je úžasný. Nevěřila jsem, že "papír" dokáže být tak mile vtipný. Mýlila jsem se. Je málo knih, u nichž se směji nahlas. Tato patří mezi ně. Právem se stala Knihou srdce.


Za krátkou dobu, co audioknihy poslouchám, jsem zjistila, že mi velmi záleží na hlase interpreta. Mnohé ze zajímavých titulů jsem nedoposlouchala. Ale Lukáš Havica mě naprosto uchvátil.
Netuším, co Angličana přimělo přestěhovat se do Francie, ale tu a tam zaznamenané narážky na výši cen čehokoli asi dávají tušit. Obdivuji jen, jak "s klidem Angličana", ba téměř stoicky, přijali manželé Mayleovi důsledky jednoho z rysů francouzské povahy - na všechno je dost času. Žít rok v podstatě "na staveništi" bych asi nedala. Útrapy rekonstrukce však příjemně doplňovaly popisy zejména gurmánských zážitků a povah sousedů. U kozího jsem se musela smát nahlas :o).
I když si čtenář/ka musí stále opakovat, že se děj odehrává v 80. letech minulého století, že dnes to na stejném místě může vypadat úplně jinak, přesto je to čtení milé a k návštěvě Provence inspirující.


Poslouchala jsem na mujrozhlas.cz.
Román se sice jmenuje Hotýlek, ale více něž o něm - budově, organizaci - autorka píše o "hoteliéru" Václavu Mánesovi. Přiznám se, že mi ani on, jako hlavní postava příběhu, ani nikdo jiný příliš k srdci nepřirostli. Nenašla jsem nikoho, komu bych "mohla fandit". Navíc část knihy bylo vyprávění pomalé. Až ve druhé polovině nabyl děj tempo a napětí.
Chápu, že celé 20. století provázely u nás války, ekonomické krize, okupace, komunistické čistky jak v 50. letech tak za dob normalizace. Chápu, že to pro "nesympatizanty" byla těžká léta. Ale toho pesimismu, pochmurnosti a tragédií bylo na mě v jedné rodině až až. I když Mornštajnová je těmito náměty známá, takže co jsem čekala? ;o).
Navíc mi neseděl hlas Anny Cónové. Někdy jsem měla pocit, že mluví na tříleté dítě a důsledně ar-ti-ku-lu-je, aby to mrně chápalo, co říká. Poslechla jsem si ukázku z audioknihy, kterou načetl Jaromír Dulava, a ten se mi líbil více.


Je to nesnadné čtení. A to z minimálně ze dvou důvodů.
Ne každému čtenáři může lichotit prajzština (hlučínské nářečí). Ačkoli jsem „ostravska chacharka“, i mně trvalo, než jsem si na důvěrně známou řeč v psané formě zvykla. Po pár stránkách jsem však opět „byla doma“. Prajzská část novely pak pokojně plynula mezi rybníčkem, skrývajícím zlaté rybky a lahváče, a kuchyněmi sousedních domků obou starých přátel. Z Johanových vzpomínek na mizející svět a komentářů k měnícím se Vítkovicím na mě dýchala poklidná nostalgie, ale i obavy z věcí budoucích.
Střídání vypravěčů není problém, protože kapitoly „dětí“ jsou psány spisovnou češtinou. Potíže přicházejí s různými časovými rovinami. Tam jsem se chvílemi ztrácela.
Těžké je i hlavní téma: na jedné straně hledání národní identity, touha po regionální samostatnosti a na straně druhé mafiánské praktiky a politická vražda.
Slezsko je svým způsobem nešťastné území, na kterém se v historii vystřídali mnozí evropští vládci. Žili/žijí zde Češi, Poláci, Němci... Ve shodě i v bratrovražedném boji. O této části (nejen) naší historie se málo ví. Proto je dobře, že se o ní začíná více psát. Byť jde v tomto případě o fiktivní příběh z blízké budoucnosti, který tu a tam zadrhává, aby vyústil v šokující závěr.


Slovy Aleše Palána: "Je to dlouhé jak aljašská zima". Předvídatelné, plné tiskových chyb a s přeslazeným koncem.


V určitém momentu čtenář může začít pochybovat o tom, kdo je lékař a kdo pacient. Starý praktik nebo žena trpící maniodepresivní poruchou se sebedestruktivními sklony? Trpí oba. Jeden absencí vztahů, druhý jejich krutostí. Přesto se autorka dokázala dopracovat k náznaku optimistického konce. A o tom by mělo v životě, nejen v knihách, jít především.


Zdá se, jakoby anotace vyzrazovala celý děj knihy a my jsme ji už ani nemuseli otevřít. Omyl. Víme, co se stalo, ale netušíme, proč, jak, ani nic o lidech kolem. To vše najdete na čtyř stech stránkách, které vás nepustí, dokud nedočtete do poslední tečky. Ovšem nejvíce mě dostaly úvody kapitol - názvy písní, které jsem si mohla poslechnout. Literární přesahy miluji :)
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/hudba-ma-schopnost-uzdravovat-elton-john/


Ano, je to drsný, krvavý, místy nervy drásající příběh, který má však i svou emocionální polohu: důležitý je v něm svět dětí a Ilaria Tuti, pocházející z této oblasti, krásně líčí okolní přírodu.
Vzhledem k popisovaným příznakům Alzheimerovy demence by to měla být "povinná četba" pro trenéry paměti. :)
V doslovu se také dovíme, že základní zápletka má reálný základ a Květy nad peklem je sice první, ale nikoli poslední Teresiin příběh. Těším se na další.


Proč je na světě tolik případů domácího násilí, ať už fyzického nebo psychického? Protože se to většině lidem zdá „nereálné“. Bohužel včetně těch postižených.
Proč druhý příběh působí „směšně“? Protože ho zcela pochopí jen ten, kdo katolické prostředí zná. Ale autorka velmi dobře ví, o čem píše.
Proč se nám cynická obchodnice těžící z lidského strachu zdá „nejrealističtější“? Protože se s jejími praktikami setkáváme dnes a denně. A přesto „šmejdům“ pšenka stále kvete.
Vystudovaná zdravotní sestra, která v době svého dospívání žila v klášteře, zúročila v těchto povídkách své zkušenosti z důvěrně známého prostředí. Její fabulace jsou proto věrohodné a čtivé.


Kromě jednoho studenta Univerzity 3. věku, který potřeboval při přednáškách naslouchátko, jsem se za celý svůj život s neslyšícími nesetkala. To však neznamená, že mezi námi nežijí. Možná o nich nevíme i proto, že dnes jsou už technologie na vyšší úrovni. Ztráta sluchu tak nemusí znamenat „viditelný“ handicap, jako pár let před Sametovou revolucí, kdy Příběh začíná.
Přes všechny současné vymoženosti není život neslyšících určitě jednoduchý. Snad tato velmi dobře napsaná kniha přispěje k prolnutí našich světů, ke vzájemnému pochopení a sblížení.


Mystické zážitky i pragmatismus, víru i zatracení, souznění, ale i soupeření s přírodou, touhu po samotě, ale zároveň smutek z osamocení, to vše najdete v knize, která může říci i něco o vás samotných.


Jedna z mála tehdejších "povinných", která stojí za to přečíst i nepovinně.


Workoholik, záletník, mimoň a přítel, kterému tikají biologické hodiny. To jsou muži, od kterých ženy "odešly" a našly azyl na jihočeském statku jedné z nich. Autorky skvěle popsaly různé problémy ve vztazích různých věkových skupin a jsem si jistá, že každá čtenářka se v některých odstavcích najde. Navíc vše líčí s humorem, takže nečekejte žádnou novodobou dívčí válku. Mimochodem, nebylo by od věci, kdyby si knihu přečetli i čtenáři.


Bylo jen otázkou času, kdy se (nejen) v literatuře objeví téma covidového lockdownu. Zákaz pohybu, v podstatě uvěznění lidí na jednom místě, hraje v příběhu důležitou roli. Nutí obě vypravěčky - měšťačku Tamaru a venkovanku Betynu - najít si k sobě cestu. Také proto, že jejich děti i přes jejich odpor už na ni vyšly. Navíc, i když to jedna ještě netuší, obě spojuje jedno neštěstí.
Autorka postupně nejen odhaluje poslední události, ale zároveň také odkrývá pozadí dvacet let staré tragédie. A světe div se, všechno souvisí se vším... I přes postupné dávkování informací brzy zjistíme, kdo je hlavní padouch, a o něco později vnímavý čtenář odhalí i pachatele. Přesto se na konci dočkáme alespoň jednoho překvapení.


Za prvé: je to kniha oddechová, s jednoduchým příběhem a předvídatelným koncem. Prostě pohodovka.
Za druhé: je to kniha humorná, protože jsem se mnohokrát nejen usmála, ale také zasmála nahlas. Super!
Za třetí: je to kniha inspirující. Máte sto chutí vzít si k ruce mapu a poznámkový blok, abyste si trasu i vše na ní hodné pozornosti zapsali.
Za čtvrté: autorky nápaditě proložily dámskou jízdu pánskou. Čtenářka se nenudí, čtenář si také přijde na své a oba si možná uvědomí, že "oddělené" dovolené mají něco do sebe.
Za páté: postesknutí skoroabstinentky: Fakt musí všude alkohol téci proudem?
Za šesté: charaktery postav jsou uvěřitelné. Tu a tam jako byste četli nikoli v knize, ale ve vlastní hlavě.
Za sedmé: je to kniha vhodná k trénování paměti. Dá to zabrat, než si zapamatujete nejen jména - Karolína, Marta, Darja, Jindřiška, Anna, Alex, Jiří, Antonín, Mirek, Ruda, Maruška, Jousef, Alenka ... - ale také kdo ke komu patří a u žen kdo je kadeřnice, učitelka ve výslužbě, knihovnice, farmářka, vdova, vdaná, rozvedená ... (pokud jste nečetli předchozí díly). I když archivář Antonín se vám vryje do paměti natošup a hned tak nevyvane :o).
Nevím, zda v té záplavě knih kolem mne najdu čas na přečtení předchozích dílů. Ale pokud mne zaujme námět potenciálního čtvrtého dílu, ráda si ho přečtu.


"Vražedná " zápletka nebyla nikterak originální. Ale v případě tohoto příběhu nebyla pro mě tak důležitá. Skvěle jsem se bavila nad politickými glosami typu: "Nemůžeme hned všechny podezřívat. Nejsme v politice. Ne každý má dvě tváře" nebo "Jestli se chce opravdu stát dobrou vyšetřovatelkou, musí nasadit kamenný obličej, jako když Kaddáfí kdxysi v její přítomnosti básnil o svých sexy osobních strážkyních." a mnoho dalších.
Velmi sympatický mi byl Angelin vztah s manželem i k bodyguardovi Mikemu a naprosto jsem chápala její touhu po přátelství a "zapadnutí" mezi obyvatele jejího nového domova. A samozřejmě jsem byla nadšená z její lásky k pečení buchet :o).


Dovolte mi trochu profesionální deformace trenérky paměti. Lekce "Dlouhodobá paměť - přísloví, rčení, pranostiky":
U Sylvie, které hřmotně tikaly biologické hodiny, mě okamžitě napadlo "Dávej si pozor na svá řání, mohla by se ti vyplnit.". U feťačky Kamily zase "Nepotkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi.". Zelená vdova Alice nemůže znamenat nic jiného než "Není všechno zlato, co se třpytí.". A stárnoucí rocker Patrik? Ten je zosobněním "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.".
Nechci polemizovat o tom, zda popisované životní příběhy mohou být reálné, nebo se jedná pouze o "pohádku pro dospělé". Problémy se v literatuře přece jen řeší lehčeji než v životě. Jisté však je, že si čtenářka může od všech hrdinek, včetně babičky, něco vzít, v něčem se poznat, něco pochopit. Střídání vypravěčů posunuje děj rychle dopředu. A že se nakonec všechny linie střetnou? Proč ne? Vždyť už pan Lustig říkal: "Svět je malý a o náhody tu není nouze.". :o)


Do půlky jsem četla jedním dechem. Psí průpovídky mě bavily, i když "pánička" místo "panička" mi rvala oči. Zato když se hafani "rozštěksmáli", usmívala jsem se taky.
Jenže pak se do psích tlam čím dál tím častěji dostaly moralizující fráze. Nic ve zlém, s názory autora, v přesvědčení že se do jisté míry jedná o autobiografii, souhlasím. Ale nejsem si jistá, že naši čtyřnozí přátelé jsou tak "uvědomělí".
Přesto doporučuji všem pejskařům. Třeba se v tomto krátkém příběhu něco dozví o tom, co se někdy zračí v dlouhých psích pohledech. Upřímně, taky ráda bych ráda věděla, co si náš voříšek myslí...


Mám "multižánrové" a "multiepochální" příběhy ráda. Nenudím se, musím se soustředit a těším se na překvapující splynutí osudů všech hrdinů.
V tomto případě však musím srovnávat.
V excelentním románu Davida Mitchella Atlas mraků byly pojítky mezi šesti hrdiny napříč staletími, minulými i budoucími, znaménko ve tvaru komety a literární či jiná umělecká díla. Spojnicí pěti Doerrových hrdinů jeho nejnovějšího románu Město v oblacích jsou skutečná antická romance, byť se z ní dochovalo jen pár fragmentů, a jejich houževnatost. Zatímco Mitchell se v čase posunoval méně chaoticky, nejdříve tam a pak zpět, Doerr udržuje čtenáře ve střehu neočekávanými změnami nejen vypravěčů a jejich ér, ale také časových úseků... Více v recenzích


Zvláštní kniha. Chvíli poetická, aby Vás za pár stránek vrhla do praktického návodu, co a jak dělat, abyste v přírodě přežili. Přinesla jsem si ji domů pod vlivem (stále ještě!) Palánových „samotářů“. Příběh Torgebyových je však trochu o něčem jiném.
O zklamání z neúspěchu, vyhoření a hledání nového smyslu života. Nejdříve sám, jen pod širákem zjistil, že návrat k přírodě dokáže vrátit člověku duševní klid. Po několika letech se však vrací do civilizace a potkává svou budoucí ženu. Oba odchází zpět do lesů. Tu ženu obdivuji! A nejen pro její krásné fotografie, které doplňují tento příběh.
PS: Autor vypráví o špalkování. Dříve, než se mi podaří dotáhnout do pokoje odpovídající špalek, vyhlédla jsem si pařez v našem lese. Má to něco do sebe :o)
