Márinka komentáře u knih

Efekt motýlích křídel. Peklo na Zemi. Kdo jinému jámu kopá... I tak by se daly parafrázovat názvy 25 kapitol této nevšední a velmi zajímavé knihy, např. Prérie vrací úder, Vyhubte všechny vrabce, ujídají nám zrní!, Bílá smrt... Kolegyně ji zařadily do beletrie, ačkoli zpoloviny je naučná. Ovšem v tom dobrém slova smyslu a způsobem, který mě bavil.

Autor skvěle vybalancoval touhu seznámit čtenáře s přírodními vědami s cílem ho udržet při četbě pozoruhodným, i když vesměs tragickým, příběhem. Všechny "storky" jsou napsány podle skutečnosti a oceňuji, že na konci povídky autor vždy napsal, kterou osobu si v zájmu napětí vymyslel. Nutno podotknout, že mnoho jich nebylo.

5 23.11.2023

Ačkoli jsou popisované události staré bezmála devadesát let, najdete zde mnoho současného. Včetně zamyšlení nad tím, kde jsou naše hranice osobní i hranice naší civilizace/existence.

Deníkové zápisy jsou věcné, ale navzdory zmrzlým údům zde nacházíme humor a zejména, i přes všechny prožité útrapy, okouzlující popisy přírody. Myslím si, že velký podíl na čtivosti má skvělý překlad Violy Somogyiové.

20 05.11.2023

Ne každá kniha "osobního rozvoje" vás "rozvine". Pokud Dandapaniho budete nejen číst, ale jeho radami se řídit, "rozkvetete". :o) Více v recenzi.

2 05.11.2023

Začátek je poněkud rozpačitý, ale jakmile se Sarah vydá z Nového světa na Starý kontinent, začíná nabírat na obrátkách. Tam zjišťujeme, že nejen naše ale také představy literárních postav často bývají daleko od reality. Vždyť začít "šéfovat" několika lidem ve velkém, prestižním knihkupectví je zcela odlišné, než si v malém městečku sama vychutnávat poklid obchůdku na maloměstě.

Milostná linka je více v pozadí a (bohudík) není prvoplánová. Zato svět literatury, pamětihodností i skrytá zákoutí Paříže v příběhu naprosto dominují. Autorka dokonce věnovala více než jednu stránku bukinistům. :o)

Líbila se mi také "retro linka" v dopisech, která měla velmi romantické vyústění.

4 01.11.2023

Je to příběh velmi čtivý, skutečně ho zvládnete za jeden večer. Navíc vychází z dlouhodobé paměti epizodické, která je, bohužel, velmi nespolehlivá. Je proto velmi důležité si historické události, z jakéhokoliv období, připomínat co nejvíce. Zamýšlet se nad jejich příčinami a důsledky, diskutovat o nich.

Milostná zápletka není originální. Ale myslím si, že o to "naší" autorce (je z Vyškova) nešlo. Navíc hlavní hrdinka vykazuje autobiografické rysy, protože Alena Chládková skutečně působí jako lektorka a poradkyně pro oblast pracovního práva, personalistiky, odměňování a mzdového účetnictví.

Ani tu a tam v textu se vyskytující verše nejsou náhoda. Již v roce 2010 vydala sbírku básní Čokoláda chlli.

1 22.10.2023

Nadšení z anotace a z obálky.
Zmatení z časových linií, které se "bez varování" střídaly po větách.
Pasáž, která dle mého zcela vystihuje hlavní téma tohoto zajímavého debutu:
str. 89
"Ty o tenhle život nestojíš. Proč s ním odmítáš skoncovat?"
Anna založí paže na hrudi, vítr jí víří pod sukní a ona se na okamžik otřese.
"Myslíš ty vůbec někdy na ostatní? Na to, jak jim ta tvoje zatracená potřeba být neustále sama sebou může ublížit?"
Daniela zašlápne nedopalek podpatkem.
"Ne, to teda nemyslím. Každý, koho potkáš, bude chtít, abys byla jiná, než jsi. Ty musíš být jen tím, čím být chceš."
Údiv (nikoliv první) nad tím, jak může třicátník tak věrohodně popsat život, myšlenky, (po)city osmdesátníka.
Doporučuji.

4 09.10.2023

Na počátku této ságy, která obsáhla sedmdesát let, byly rozhovory, které s řeckými emigranty vedla novinářka Scarlett Wilková pro projekt Paměť národa (Post Bellum). Jejich osudy na ni zapůsobily tak, že se rozhodla ztvárnit je do své beletristické prvotiny.

Kniha je rozdělena do kapitol po deseti letech, a tak se čtenář neztrácí ani v čase ani v ději, i když je vyprávěn několika osobami. Autorka nezapře novinářku - její jazyk je stručný, bez emotivních kudrlinek, velmi čtivý. Přesto útočí na city čtenářů silou nevídanou.

Hrdinové příběhu jsou malí, obyčejní lidé, což však neubírá na historickém významu. Neměli tušení, jak lehce šlo s nimi v 50. letech manipulovat. Vždyť je zachránili politicky stejně smýšlející lidé! Tak jako mnozí Češi však nevěděli, co komunismus vlastně znamená a "dokáže". Velmi zajímavé jsou pasáže o řecké komunitě, o snaze setkávat se, dodržovat dávné zvyky, zpívat, tančit, z dostupných surovin připravovat řecké jídlo, ale také bránit smíšeným sňatkům a společně doufat, věřit v návrat.

PS: Chystám se na Ty chladné oči :o)

22 02.09.2023

"Vražedná " zápletka nebyla nikterak originální. Ale v případě tohoto příběhu nebyla pro mě tak důležitá. Skvěle jsem se bavila nad politickými glosami typu: "Nemůžeme hned všechny podezřívat. Nejsme v politice. Ne každý má dvě tváře" nebo "Jestli se chce opravdu stát dobrou vyšetřovatelkou, musí nasadit kamenný obličej, jako když Kaddáfí kdxysi v její přítomnosti básnil o svých sexy osobních strážkyních." a mnoho dalších.

Velmi sympatický mi byl Angelin vztah s manželem i k bodyguardovi Mikemu a naprosto jsem chápala její touhu po přátelství a "zapadnutí" mezi obyvatele jejího nového domova. A samozřejmě jsem byla nadšená z její lásky k pečení buchet :o).

8 12.08.2023

Román Z kamene a z vápna má velmi daleko do napínavé detektivky. Děj ubíhá pomalu a má velmi "edukační nádech". Přiznávám, že jsem z počátku nervozně otáčela stránku za stránkou a čekala, kdy se to "konečně rozjede". Postupem čtení jsem se však uklidnila a nechala se vzdělávat o životě ve středověku na pomezí Moravy, Čech a Rakouska. A zase jsem se obohatila. Nejen "mé" Slezsko trpělo neustálými změnami "pánů", ale také naše jižní pohraničí. Znáte to, "cizí neštěstí potěší" :o)

Velmi oceňuji mapu na začátku a doslov autora. První umožní čtenáři lépe se orientovat v prostoru příběhu, druhý uvede na pravou míru poměr skutečné historie a fabulace.

Zajímavé byly nejen popisy krajiny, ale také přiblížení stavebních plánů a strategií. A v neposlední řadě ve mně autor svým uměním vzdbudil zájem o hlavní postavy. A to natolik, že jsem si vypůjčila první díl.

3 02.08.2023

Tempo Vodníka je zpočátku pomalejší, jako by se jen tiše brodil podél břehu a přes husté rákosí pokukoval po všech postavách příběhu. A těch teda je! Skvělá lekce tréninku paměti na jména a vztahy. Ve druhé třetině však příběh získává spád a napětí. Na každé třetí stránce si pak myslíte, že už víte "co a jak", aby vás desátá vyvedla z omylu.

Klady:
- absence geniálního superhrdiny - poctivá kriminalistická práce, jejíž výsledky se musí "vychodit"
- na detektivku neobvyklý, ale dnešní realitě (bohužel) odpovídající konec
- barvitý text, popisy přírody, vesnického prostředí - děj se mi lehce promítal v hlavě jako film.

Zápory:
- škoda, že mystický úvod - citace z Erbenova Vodníka - nebyl více propracovaný; líbilo by se mi, kdyby ten, jehož nazývají "vodníkem" měl v knize více prostoru.

Doporučuji!

7 23.07.2023

Úžasná kniha pro všechny, kdo jsou ú touží být kreativní.

23.07.2023

Ve třech časových rovinách se odehrávají osudy tří generací, které od sebe rozdělila komunistická zvůle. I když ... po přečteném se mi chce spíše napsat zrůdnost. Současnost představuje Sametová revoluce a doba krátce po ní. Hlavní historickou linku tvoří zlínská "baťovská" éra a zlomové intermezzo poválečné Čekoslovensko.

Tomáš a Anežka čtenáři zprostředkovávají zejména dobu rozkvětu Baťových závodů. Dějem se dokonce mihne i sám "velký švec". S vysokoškolským studentem Pavlem si pamětníci mohou zavzpomínat na hektický listopad 89 i neméně rušné následující měsíce. I v této části se čtenář setkává s reálnými osobnostmi "sametu". Nejvíce zdrcující je konec 40. let, která osudově zasáhnou do životů našich hrdinů.

Text Hynka Čapka je srozumitelný, čtivý, napínavý. A i když tu a tam sklouzává do červené knihovny, stojí za to jeho knihu přečíst.

5 18.06.2023

Příběh je velmi čtivý a napínavě gradující. Už dlouho se mi nestalo, že bych v každé volné chvilce mezi víkendovým vařením, pečením, praním a žehlením usedala do ušáku a četla a četla... Škoda těch tiskových a pravopisných chyb ...

2 22.05.2023

Zpočátku se zdá, že se čtenáři dostala do rukou další kniha, v níž je hlavním hrdinou "pan Alzheimer". Ovšem už v druhé kapitole, kdy se dostaneme ze současnosti do let válečných, zjistíme, že půjde o něco jiného. Demence totiž může mít, paradoxně, za následek vyjevení pravdy. U nemocných ACH "odchází" jako první krátkodobá (pracovní) paměť. Lidé si vybavují jen dávné vzpomínky. A vzhledem k tomu, že nepoznávají své blízké, mohou jim bezelstně vyprávět o své minulosti, kterou před nimi dlouhá léta tajili.

Myslím si, že to nejdůležitější, co chtěla autorka sdělit, jsou informace o transgeneračním přenosu traumat (více o tom na Wikipedii). Jak vidno, netýká se to jen obětí holocaustu, ale všech, kdo prožili nějaký duševní otřes.

Střídání časových rovin děj posunuje dopředu, je napínavý, čtivý a místy velmi dojemný. Tu a tam by však autorka mohla více škrtat. Zejména závěr je divně nastavovaný. Jakoby si připravovala půdu pro pokračování... Abelová své hrdiny zasadila do reálných historických událostí, které navíc objasňuje v doslovu. Tím román popovytáhla z šuplíku "telenovela" o level výše. Stojí za to ho číst.
Za mně 3,5 hvězdičky.

4 21.05.2023

Dovolte mi trochu profesionální deformace trenérky paměti. Lekce "Dlouhodobá paměť - přísloví, rčení, pranostiky":
U Sylvie, které hřmotně tikaly biologické hodiny, mě okamžitě napadlo "Dávej si pozor na svá řání, mohla by se ti vyplnit.". U feťačky Kamily zase "Nepotkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi.". Zelená vdova Alice nemůže znamenat nic jiného než "Není všechno zlato, co se třpytí.". A stárnoucí rocker Patrik? Ten je zosobněním "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.".

Nechci polemizovat o tom, zda popisované životní příběhy mohou být reálné, nebo se jedná pouze o "pohádku pro dospělé". Problémy se v literatuře přece jen řeší lehčeji než v životě. Jisté však je, že si čtenářka může od všech hrdinek, včetně babičky, něco vzít, v něčem se poznat, něco pochopit. Střídání vypravěčů posunuje děj rychle dopředu. A že se nakonec všechny linie střetnou? Proč ne? Vždyť už pan Lustig říkal: "Svět je malý a o náhody tu není nouze.". :o)

8 09.05.2023

Na internetu jsem našla vzkaz: "Přečtěte si Nonstop, určitě se vám bude líbit." A fakt že jo! Clarkeho Ráma to sice není, ale i tak jsem si tento mezihvězdný výlet náramně užila.

Je neuvěřitelné, jak autor dokázal již v roce 1958, kdy kniha vyšla, popsat mezigalaktickou pouť, když do té doby kroužily ve vesmíru pouze octomilky (1947), na oběžné dráze Země skončila svůj život Lajka (1957) a první člověk se do vesmíru dostal až tři roky po té, co první čtenáři dospěli k překvapivému vyústění jeho románu. Začátek je sice trochu pomalejší, ale dál stránku od stránky napínavější. A je s podivem, že i dnes, po pětašedesáti letech, je jeho poselství stále aktuální. Vždyť uzavření na omezeném prostoru si mnozí, zejména senioři, nedávno "užili" i na Zemi.

Je otázkou, zda závěr této dystopie je nadějný či nikoli. Zda Aldissova pochybnost o lidských morálních hodnotách je opodstatněná, či bychom - o více než půlstoletí "moudřejší" - dokázali této výzvě čelit lépe.

Pokud vás tato sci-fi klasika minula, neváhejte a přečtěte si ji!

22 26.04.2023

Cesty ke knize bývají rozličné. Již sedmáct let ve svých Hrátkách s pamětí používám tzv. Kimovu hru, ale až letos jsem zjistila, že toto skvělé cvičení pracovní paměti pochází ze zapomenutého románu Rudyarda Kiplinga a jmenuje se Hra klenotů. Jeho Mauglího mám doma schovaného od dětství, ale o Kimovi jsem neměla tušení.

Zaujal mne nejen popis Hry klenotů ale také Kimova schopnost lehce proplouvat mezi Kimem-sáhibem a Kimem-orientálcem. Kiplingovo vyprávění je velmi čtivé, barvité, hluboké. Byť se děj odehrává před více než 120 lety, vystupuje ze stránek tak živě, že byste se tam hned chtěli vypravit.

6 08.04.2023

Obsah této ani ne stostránkové novely rozhodně není "maličkostí". Přiznám se, že jsem měla velký problém "zůstat v čase". Nedokázala jsem se s rovnat s tím, že ne zcela vyfabulovaní hrdinové příběhu žili před čtyřiceti lety a nikoli o století dříve. V mém dojmu mě umocňoval i autorčin styl, který je, jak jsem se později dověděla, přirovnáván např. k Antonu Pavloviči Čechovovi.

To "děsivé" je více "pod textem" a konkrétní podrobnosti se dozvíte až v doslovu. Nečtěte ho předem, ale nechte se vtáhnout do dojemně popsané vánoční atmosféry, prožijte s hlavním hrdinou jeho smutek, radosti, pochyby, lásku, očekávání, nejistotu, odvahu ...

15 06.04.2023

Pokud jste vyznavači klasických detektivek či krvavých krimi thrillerů ze severu, budete možná zklamáni. I když pár mrtvol a rudých tratolišť se najde i zde. Jestli jste ale věkem blízko ústřední čtveřici, či vás při pohledu na vaše pra/rodiče zajímá, co se asi honí v hlavinkách zdánlivě nemohoucích staříků, je to kniha právě pro vás.

3 02.04.2023

Nechala jsem se zlákat anotací. Vzpomněla jsem si totiž na to, jak moc se mi líbil Pojízdný krámek snů a těšila se na reprízu. Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky ...

Pryskyřník, jak Jenna nazvala svou žlutou knihovní dodávku, hraje v příběhu jen malou roli. Jádrem vyprávění není literatura, ale vztahy. Romantika jako vyšitá. Ústřední dvojici a závěr odhadne vášnivá čtenářka romací po pár stránkách. Ale myslím si, že o utajení pointy autorce vůbec nešlo. Styl vyprávění je velmi příjemný a o jiná tajemství v něm není nouze.

Doporučuji všem, kdo si chtějí odpočinout u krásných popisů ostrovní přírody, zamyslet se na tím, jak těžké je opustit tyrana či snít v zátoce mořské panny o pokladu.

7 26.03.2023