Márinka komentáře u knih

Anotace skutečně neodpovídá obsahu. Místo fantaskna se čtenářům dostane nálož emocí. Druhá polovina je skutečně čtivější, než první. Stojí za to vydržet.

08.06.2021

„Bezčasí a bezprostor“ mi v knihách nevadí, ale u Mony mě tato neurčitost rozptylovala. Snad by bylo lépe, kdyby nezmiňovala Paříž. Myšlenky mi neustále těkaly z afrických francouzských kolonií do asijských.

Jako vždy oceňuji retrospektivu. Oba hrdinové vzpomínají na dobu, která předcházela jejich setkání. Dětství, dospívání, rodinný život, nenaplněné touhy, revoluce, válečná utrpení. Dystopický charakter umocňuje rozpad společnosti a zejména vpád džungle do civilizace. Ta se symbolicky podílí na rozkladu systému.

Vztah Adama a Mony, jeho zrod i pokračování, jsem moc nepochopila. Samostatně byly osudy obou líčeny zajímavě, uvěřitelně, ale dohromady mi to vůbec nesedělo.

Přesto knihu k přečtení doporučuji. I v našich životech může nastat „chvíle pro makronku“.

4 30.05.2021

Krásná kniha se srozumitelnými informacemi. Půjčila jsem si ji v knihovně, ale musím ji mít doma :)

3 23.05.2021

Příběh Sáry a Maxe je veskrze romantický. Navíc velmi čtivý, takže vám nezabere mnoho času, který byste mohli věnovat něčemu „vážnějšímu“. Autorka, která v roce 2013 vyhrála v soutěži pro nové autory nakladatelství Harlequin a dnes je považována za nekorunovanou královnu žánru, navíc nechává čtenáře v neustálém napětí, protože si naprosto všichni musí říkat: To nemůže dopadnout dobře. To nemá řešení.

Ano, odpočinula jsem si :o). Hvězdička navíc je za krásné prostředí, připomínku „rande naslepo s knihou“ a amatérské divadlo.

4 22.05.2021

Je to čtení smutné, někdy až depresivní a „hodí“ se pro náročnější čtenáře, kteří si rádi s literárními postavami zafilozofují.

1 16.05.2021

Nevím, kdo přišel na nápad udělat z knihovníka neohroženého a zdatného hrdinu typu Flynna Carsena. Vnímám to spíše jako oxymorón. Navíc Samir ani není knihovníkem, nýbrž Strážcem u brány do Paramýtie – města knih. Budu-li trochu kousavá, pak byl „bezpečnostní bránou“, která dnes chrání knižní fond v každé knihovně. Ale dost ironie.

Spisovateli, v němž se slévá evropská a orientální krev, nelze upřít bujnou fantazii, se kterou vykreslil úžasné prostředí podzemního města, Srdce knih a mýtických tvorů. Ti se k překvapení všech, i jich samotných, najednou objevují ve světě lidí, v městě Mýtii. Snad pro podporu čtenářovy představivosti zvolil mimo fantaskních jmen i existující zeměpisné názvy a v příběhu dokonce narazíte i na Shakespearea. Pravda, tyto reálie mě spíše rušily.

S čím si autor příliš neporadil, bylo vykreslení postav. Svým tajemným osudem, vzhledem a schopnostmi mne zaujala jen Rádkyně Bílého krále, čarodějnice Sabah (Den) a její vnitřní protipól Layl (Noc). V kolika z nás se sváří dobro a zlo, realismus a romantika, ano a ne, odvaha a zbabělost…

Svět fantasy je také světem zbraní a bitev. I tímto příběhem se jako červená nit vinou krvavé boje na život a na smrt. Naštěstí nikdy netrvají tak dlouho, aby se čtenář začal nudit. Děj, zpočátku pomalejší, dostává spád a rychle spěje k otevřenému a na druhý díl skvěle lákajícímu konci.

2 11.05.2021

Vnímání přírody mám se Sadie stejné. Avšak nejsem si jistá, zda bych v tak mezní situaci obstála jako ona. Vím, je-li v ohrožení dítě, rodiče zpravidla v sobě zmobilizují ty nejhlouběji ukryté síly, aby ho ochránili. A kdo ví, čeho je matka schopna, je-li v sázce život nejbližších.

Přesto mi okamžitý přerod Sadie z „městské“ na „rangers“ nepřipadal věrohodný. Zvláště mě překvapily její fyzické výkony vzhledem k autorčině tvrzení, že trpí Fibromyalgií, nemocí, která se mimo jiné vyznačuje ztuhlostí a bolestí svalů a kloubů.

Naopak psychologická linka, Sadiino ne/vyrovnávání se se smrtí syna, který se v jedenácti letech utopil, byla velmi působivá. Její vnitřní monology a vzpomínky mi připomněly knihu Mary Westmacottové (pseudonym Agathy Christe) Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro. Žijeme tak rychle, případně „vzdáleně“, že nemáme čas, prostor, vůli, abychom sdíleli své myšlenky, touhy, trápení a přání. Musí tak nastat mezní situace, abychom začali mluvit, třeba jen sami k sobě, a mohli tak zjistit, že mnohdy je všechno jinak.

2 26.04.2021

Už dlouho jsem neviděla knihu (beletrii) s takovou spoustou velmi pěkných ilustrací. Je na nich znát, že Dominik Drábek je grafický designer, a právě ty čisté linie a barevnost na mě při čtení působily velmi příjemně. (Za to hvězdička navíc.)

Hned první kapitola mě zavedla do důvěrného prostředí, do mých dětských, tj. do konce 60. a 70. let. Paráda! Cirkus, letní slavnosti, hudebka, občanská nauka, prázdniny u prarodičů, staré gramodesky … Je úplně jedno, odkud jste byli, za socialismu bylo všude stejně. U kapitoly Náš uran je pro mír, ale máme smolinec jsem si vzpomněla na jiný „výživný“ slogan: Naše šrouby, opora socialismu :o).

23.04.2021

Autor se ani v pro něj nezvyklém žánru nezapře. Píše s osobitým humorem, do příběhu zakomponoval kriminální zápletky, stále používá policejní žargon a pro neslušné slovo nechodí daleko. Naštěstí vulgarity, byť vycházejí i z ženských úst, zde nejsou prvoplánové. Pouze dokreslují atmosféru.

I když popisované prostředí neznám, v hřebčinci jsem byla naposledy jako dítě s dědečkem veterinářem a na koni poprvé a naposledy seděla před čtvrt stoletím, působilo na mě vyprávění věrohodně. Prostitutku, snažící se změnit svůj život kydáním koňských koblížků, budováním si domova v totálně vybydleném baráku a hledáním skutečné lásky, si dokážu představit více, než "pretty women" Vivien docházející k prozření uprostřed luxusu.

Dověděla jsem se, že Ladislav Beran chystá pokračování pod názvem Důl na štěstí. Určitě si přečtu.

3 22.04.2021

Je to náročné čtení, ale skvělé! Nejen pro fanoušky mimosmyslového vnímání, ale také pro obdivovatele mentalisty Patricka Janea. Všechny trenéry paměti nevyjímaje. I když se to na první pohled nezdá, základ příběhu je založen na skutečných událostech. Např. na existenci výzkumného ústavu paranormálních jevů. Komunisté sice na parapsychologii nevěřili, přesto zkoumali, zda by „mentiony“ mohly např. napomoci růstu brambor.

Pro mě však byly fascinující zejména magické kapitoly, neočekávaně barvitě – a správně – popisující paměťovou techniku mentálních paláců. I v tomto románu střídá Markéta Pilátová nejen vypravěče, ale také časové roviny. Boj dobra se zlem totiž nezná hranic. Zejména, když dějištěm příběhu je krajina, kde v historii hořely hranice upalující oběti inkvizitora Jindřicha Bobliga.

5 19.04.2021

Průvodce Sarah Baxterové je výjimečný. Neobsahuje fotografie, ale ilustrace. Dozvíte se sice také základní geografické a historické údaje, ale více je to o osobních pocitech autorky. Mám dojem, že se Sylva Ficová musela vypořádávat s kupou „překladatelských oříšků“ :o)

2 31.03.2021

První, mimochodem skvělá, kniha Lisy Genovy Ještě jsem to já, vypráví o padesátileté profesorce kognitivní psychologie, která onemocní agresivní formou Alzheimerovy choroby. Příběh byl také úspěšně zfilmován. Proto jsem se těšila na autorčin druhý román.

Levá strana světa je opět „o mozku“, o jeho traumatické poruše, tzv. syndromu opomíjení. I když je mozek náplní mé práce, nikdy jsem o takovém postižení neslyšela a proto i čtení, na rozdíl od předchozí knihy, bylo pro mne mnohem těžší. Přesněji řečeno, tak jako hrdinka Sára, ani já jsem dlouho nemohla pochopit, jak někdo nemůže vnímat jen polovinu světa. Obě jsme zřejmě zcela prozřely až v okamžiku, když se Sára pokusila vstát, obléci se a jít. Její mozek „nenašel“ ani levou ruku, ani levou nohu… Hyperaktivní, profesně velmi úspěšná workoholička zůstala najednou upoutána na vozíku. A k tomu se, jak už to v románech bývá, přidá nevyřešený, ba přímo traumatický, vztah s matkou.

Někdy stačí pár sekund a život, jak jsme ho znali, nenávratně skončí. Pak teprve začneme přemýšlet o tom, co je v životě podstatné.

Netrpělivě očekávám třetí autorčinu „mozkovku“, jejíž překlad již Sylva Ficová odevzdala nakladateli.

5 31.03.2021

V anotaci se sice píše o Čapkových mlocích, ale já vám nabízím jinou paralelu. „Zvířecí“ příběhy mám ráda od dětství. Co se hmyzu týče, poprvé to byli Karafiátovi Broučci, pak Sekorův Ferda Mravenec. S šestinohými členovci jsem zatím skončila u „dospělácké“ Mravenčí trilogie Bernarda Werbera. A právě dobrodružné Zašustění v trávě může tvořit most mezi roztomilými pohádkami a drsnou sci-fi.

Každá bajka má poselství. Zvláště, když autor oslovuje čtenáře a jeden moudrý mravenec jménem Kliďas vypráví „příběhy s přesahem“ svým malým souputníkům. Zamyslet se musí nejen drobní tvorečkové, ale také „dvounozí obři“. Zajímalo by mě, zda „náctiletí“ pochopí paralelu s historií lidstva – hledání nejlepšího společenského zřízení, vykořisťování, nadřazenost „šlechty“, agrese… Rozhodně jim přečtení této knihy doporučuji.

4 31.03.2021

Zajímavost této pohádky tkví nejen v tom, že si ji autor sám ilustroval, ale pro malé zájemce o létání ji doplnil také o část nenásilně naučnou – srozumitelnými nákresy a popisy strojů a procesů. Jsem si jistá, že nejeden malý čtenář, či čtenářka, této knihy zatouží navštívit například, sice malé, ale naše, letiště, odkud na své výlety odlétává i pan profesor.

25.03.2021

Za knihu Nepřizpůsobivost získal Michael Doubek v roce 2017 Cenu Unie českých spisovatelů. Mnoho před třemi lety napsaného má dnes reálné rysy. (!) V příběhu dochází k rozpadu společnosti, ztrácí se solidarita, lidské vazby, selektují se pacienti (!)… Naštěstí obsahuje tato dystopie v závěru i trochu naděje. Naději a zejména vzájemnou solidaritu potřebujeme i dnes.

Není to čtení na jedno odpoledne. Příběhy obsahují mnoho vnitřních myšlenek hrdinů, a proto čtenář se bude muset často zamýšlet. Je nad čím.

2 25.03.2021

V anotaci novely Tvůj den, má noc se tvrdí že nejde o fantazii a je pouze na nás, zda připustíme, aby se v budoucnu něco takového – klonování lidí – stalo. V budoucnu?! Pan profesor mě šokoval sdělením, že to, o čem psal před dvanácti lety, dnes v brněnských laboratořích nabývá reálné podoby. Ne, nebojte se, nevytvářejí klony, ale základní premisa příběhu – nalezení a zkoumání genetického materiálu z dob Velké Moravy, porovnávání tisíc let starých genomů se současnými – to už se děje.

1 25.03.2021

Mnoho teorie, kterou bychom měli uvést do praxe.
Doplněno i návody na cvičení. Doporučuji.

27.02.2021

Kniha plná praktických cvičení nejen pro seniory. Doporučuji.

1 27.02.2021

Z anotace:
Publikace je určena jak pro seniory a rodinné příslušníky, tak pro terapeuty a sociální pracovníky. Jejím cílem je iniciovat rozpomínání a tvůrčí zachycení vzpomínek literární formou. Nabízí základy tvůrčího psaní a přináší zajímavé texty píšících autorů-seniorů, které slouží jak pro inspiraci, tak pro pobavení i pro vybídnutí k vlastnímu tvůrčímu vyjádření.

V neposlední řadě může kniha posloužit rodinným příslušníkům a pečujícím jako nenásilná forma vybídnutí prarodičů a rodičů ke sdílení jejich životních zkušeností a k ozřejmění rodinného příběhu.

Co dodat k tak obsáhlé anotaci? Tato brožovaná stovka stránek s příjemnou velikostí písma a dvojitým řádkováním mi udělala velkou radost. Zejména povídky stříbrné lišky Milady Šuraňové neměly chybu. Vím, je to „amatérka“, ale píše moudře a hlavně s vtipem. Dokonce si své povídky vydala vlastním nákladem a rozdává je svým kamarádům a známým. S úspěchem.

25.02.2021

Michael Ende je nadán úžasnou fantazií. Jsem ráda, že její kousek věnoval také dospělým čtenářům.

2 21.02.2021