maris123 komentáře u knih
Opravdu to není klasický cestopis, ale i tak návštěvníkům a milovníkům Skotska nabízí přehršle nápadů, kam zavítat a které pamětihodnosti nevynechat. Pro mě to budou třeba skotské zahrady a smažená tyčinka Mars :-)
Méně známá detektivka, alespoň pro mě, nicméně autorka své kvality nezapřela ani zde.
Úžasně vykreslené Grónsko, sníh a ledovec a nepředstavitelné vzálenosti (díky za mapku). Ale po prvním díle jsme z dalšího vývoje postav zklamaná, on tam vlastně žádný vývoj není, všechno je jen ohromně akční a napínavé. Co na tom, že logika občas pláče. Ještě že se to tak dobře čte.
Čekala jsem klasickou detektivku a nakonec se z toho vyklubal pěkný psychologický thriller. Poslouchala jsem namluvenou verzi, takže ty děsivé okamžiky, které v knize obvykle přelétávám v rychlosti, jsem si musela pěkně vyslechnout celé.
Lituji, že jsem se s Dahlovými příběhy nesetkala ještě jako dítě. Nyní patří k mým nejoblíbenějším autorům. Doufám, že si The BFG někdy přečtu v originále.
(SPOILER) Po předchozích dvou dílech mě finále hodně zklamalo. Změť jmen, vztahů a náhlých obratů připomínala scénku z Cimmermana. Opakované odkazy a upomínky knihu zahlcují, děj se propadá do neskutečna, motivy se ztrácejí v hustém sněžení. A když už je kniha dostatečně tlustá, tak ještě pár kýblů krve, protože Tupilak a qivittoq, a konec a zvonec. Aurorovi též nikdo neřekl, že DNA test rozliší sourozence, zejména jsou-li opačného pohlaví. Ani popis Grónska už neuchvacuje, přišla polární noc...
Typická Simona Monyová. Kniha je čtivá, ale příběh na mě působil až děsivě. Takový malý domácí thriller po česku. Nejhorší je vědomí, že takoví lidé žijí mezi námi a jejich protějšek to nejenom že nepozná včas, ale často si svou situaci odmítá připustit a řešit. Nejen jejich tělo, ale i duše se ocitá na vozíčku...
Po několika přečtených knihách Geralda Durrella mě kniha jeho manželky zklamala. Spíš než humorné líčení života se sběratelem zvířat připomíná zápisky z kalendáře mojí babičky - kam jsme jeli, kdo tam byl a co řekl. Doplněno o sdělení, komu máme být za co vděční. Škoda, protože o humorné situace v jejich životě rozhodně nouze nebyla.
Knize nepřidala ani úroveň překladu - svatební koláč (cake) bude zřejmě svatební dort...
V první třetině jsem měla pocit, že už znám vraha a že mě už nemá co překvapit. Naštěstí jsem se spletla. Po pomalém rozjezdu jsem ji nakonec dočítala do půl druhé v noci.
Toto není detektivka. To je krásná ukázka anglického humoru na způsob P. G. Wodehouse. Bohužel kniha zůstala nedokončená a závěr dopsal a knihu k vydání připravil někdo jiný. Na dějové lince je to poznat, na břitkém vtipu naštěstí nikoliv.
Číst scénáře divadleních her bývá obvykle utrpení, ale v tomoto případě jsem si vychutnávala zejména krásný a vtipný překlad.
Je to sice fikce, ale klidně by se to mohlo stát doopravdy. Autor využívá svoji odbornost a nenudí, to hodnotím kladně. Konec je překvapivý, další plus. Ale celkově mě kniha svým stylem nenadchla, přeskoky po celých USA a spousta jmen, charaktery jen lehce načrtnuté a nedotažené.
Další z řady severských krimi, četla se mi velmi dobře. Autor se tentokrát neutápí jen v krvi, ale nabízí i poetický pohled na Grónsko. Výsledkem je zajímavý kontrast mezi zářícím sněhem a temnými zákoutími lidských duší.
Sherlockovy myšlenkové pochody jako vždy vynikající. V druhé části jsem brzy odhadla rozuzlení a to mě trochu zkazilo celkový dojem.
Nečetla, ale poslouchala na ČRo. Nepřišlo mi to bohužel vůbec vtipné.
Žánrově by kniha patřila spíš mezi "hádanky a křížovky" a v ideálním světě by ji doplňovaly pracovní listy, aby nebylo nutné psát do knihy (já to nemám ráda) a případně aby si ji mohlo užít více luštitelů. Celkově jsme spíš zklamaná, moje očekávání bylo příliš velké.
Čteno v originále, autorův jazyk je velmi hravý, ale kupodivu nikoli obtížný.
Čekala jsem trochu víc vtipu a trochu méně stereotypů o mezilidských vztazích.
Italský smysl pro humor se s tím mým míjejí. Kniha se mi začala líbit, až když děj nabral vážnější směr.