markej komentáře u knih

Abbyina babička Sara umírá ve svých 94 letech a zanechává pro Abby speciální dárek: zápisníky, do nichž si zapisovala, koho v rámci newyorské židovské komunity úspěšně seznámila a zařídila mu svatbu. Sara totiž měla speciální dar: jestliže k sobě dva lidé patřili, viděla zvláštní paprsky světla, jež dvě spřízněné duše spojovalo. Zdá se, že Abby, která pracuje jako rozvodová právnička ve velmi prestižní právnické kanceláři, Sařino nadání možná zdědila, ale zatím jí spíš přináší samé problémy...

Román se mi moc líbil! I když je to v prvé řadě romantická knížka, ta romantika není úplně prvoplánová, a navíc mě obrovsky bavilo prostředí židovské komunity začátku 20. století, dokonce jsem se i dozvěděla nějaké zajímavé a nové informace...

Na předvánoční čas byla tahle knížka naprosto ideální, opravdu milá, laskavá, hřejivá, s myšlenkou, že každý najde tu svou pravou lásku (respektive že „na každý hrnec se najde poklička“), což je jistě povznášející myšlenka...:-)

Hodnocení: 5 * z 5 *

8 27.12.2023

Šestnáctiletá Juno žije se svým mladším bratrem a rodiči na ostrově s tím, že okolní svět je nebezpečný a musí se od něj držet stranou... Jednoho dne se ale Juno setká s mladým "cizincem" Lucou, na svůj život začne nahlížet úplně jinak a má logickou touhu všechno změnit...

Samotné téma knihy, které ale nemůžu specifikovat, protože bych prozradila moc, mě mile překvapilo, bohužel, zpracování mi vůbec nesedlo... S čím jsem se nejvíc potýkala, bylo to, že děti na ostrově některé věci a předměty vůbec neznaly, jiné naopak ano, a já pořád přemýšlela nad tím, jak je možné, že neznají tohle, ale znají tamto, v tomhle ohledu jsem v textu shledávala spoustu nelogičností.

Podobně nelogické a nepromyšlené mi kolikrát připadalo i chování postav: takže otec a matka se teď začnou chovat jako tyrani a psychicky naprosto labilní osoby, ale celé roky předtím se chovaly normálně? Divné...

Stejně tak divné je milostné vzplanutí Juno a z mého pohledu useknutý a nemastný neslaný konec...

Knížku jsem dočetla, protože byla relativně krátká a protože mě koneckonců zajímalo, jak se vše vyvrbí, ale nadšení se nekoná, vlastně myslím, že když ji číst nebudete, o nic moc nepřijdete...

Hodnocení: 2,5 * z 5 *

2 27.12.2023

Marion vypráví příběh založený na skutečných událostech, konkrétně popisuje životní cestu Marion Crawfordové, guvernantky princezen Elizabeth (budoucí královny Alžběty II.) a Margaret... "Crawfie" žila s děvčaty 17 let a z určitého pohledu by se dalo říct, že jim obětovala nejlepší léta svého života a svou kariéru...

Na knížku jsem se velmi těšila, protože jednak recenze byly příznivé, jednak mě anglická královská rodina fascinuje, byť rozhodně nepatřím k takovým fandům, abych znala všechny detaily z jejího života... Bohužel jsem ale z románu poněkud zklamaná...

Zaprvé mi připadal dost dlouhý na to, kolik se tam toho odehrálo a co bylo popsáno... Zadruhé mě trochu nepříjemně překvapilo, že opravdu zajímavé části byly kolikrát popsány v pár odstavcích, zatímco části, které popisovaly někdy i dost repetitivně všední dny, zabíraly celé kapitoly... No a zatřetí jsem měla malinko problém s vykreslením postav, jež mi přišly až moc černobílé, a samozřejmě nejvíce se samotnou Marion... Na jednu stranu je to odvážná a samostatná mladá žena, která se ve 30. letech minulého století vydá ze skotské zapadlé vsi do Londýna, což asi nebylo úplně běžné... Je inteligentní, chytrá a bystrá, jak je nejednou připomenuto, na druhou stranu ale šíleně naivní až hloupá, když si vybere nevhodného partnera, jímž se nechá zcela ovládat, což vyústí ve fatální konflikt s královskou rodinou... Tyhle aspekty dohromady mi prostě moc nesedí, Marion pro mě ve výsledku není příliš uvěřitelně ztvárněnou postavou, její charakteristika mi připadala prostě povrchní, nedokázala jsem do ní proniknout...

Zároveň jsem měla i trochu větší očekávání, co se týče stylu vyprávění... Čekala jsem živé, plastické, mnohovrstevnaté vyprávění se spoustou informací ohledně životu u dvora, toto očekávání se však bohužel naprosto nevyplnilo, příběh je na mě ve své podstatě dost jednoduchý...

Nakonec tedy v hodnocení zůstávám tak na půl cesty...

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

3 18.12.2023

Leila a modrá liška je kniha pocházející ze stejné autorské dílny jako Julie a žralok a je stejně skvělá!

Leila pochází ze Sýrie a s maminkou, tetou a sestřenicí utekly před válkou do Anglie. Protože ale pro Leilinu maminku v Anglii není jako pro vědkyni zabývající se klimatem odpovídající zaměstnání, pracuje v Norsku. Tady pozoruje polární lišku, která se kvůli klimatické změně chová netypicky a zdolává neuvěřitelně dlouhé trasy.

Knížka podobně jako Julie a žralok líčí jednak příběh o holčičce a její jedinečné cestě do zajímavého koutu Země, jednak přináší i další, závažnější témata, jako je nelehký vztah matky a dcery, otázka klimatické změny nebo migrace.

Celkově moc doporučuju, určitě by to byl nádherný dárek k Vánocům...

Hodnocení: 5 * z 5 *

5 14.12.2023

Historický román z východních Čech 16. století s prvky romantiky i detektivky.

Tuhle knížku bych si dobrovolně asi úplně nevybrala, ovšem do Čtenářské výzvy na Databázi knih splňovala kritérium "kniha odehrávající se v 16. století"...

V rámci žánru nemám moc co vytknout, příběh je vyprávěný dobře, postavy mě bavily, zaujala mě i občasná vysvětlení k tomu, jaké byly tehdy různé společenské zvyky či jaké vládly ve společnosti předsudky či pověry.

Jestliže máte tenhle typ literatury rádi, myslím, že budete spokojeni...

Hodnocení: 4 * z 5 *

8 12.12.2023

Šest soutěžících se sjíždí na odlehlé panství, aby se utkali v pekařské soutěži Týden pečení. Už od začátku se soutěžícím dějí podivné věci, nakonec vše vyvrcholí nálezem mrtvoly...

Knížka mě od počátku nesmírně bavila. Líbilo se mi prostředí jak panství, tak pekařské soutěže, zaujalo mě, že na začátku sice víme, že se objevila mrtvola, ale nevíme koho (i když to pak v průběhu čtení není tak těžké odhadnout). Líbila se mi různorodost postav a to, že se věnoval prostor jejich osobním příběhům.

Nadšení se bohužel trochu pokazilo na pár úplně posledních stránkách, protože ten způsob vraždy byl prostě nedovysvětlený. Hned mě napadlo, jak se to vlastně prakticky mohlo celé dokonat, když vrah... No, to nemůžu prozradit...

Celkově jsem ale spokojená, knížka mě opravdu bavila a přečetla jsem ji dost rychle.

Hodnocení: 4,5* z 5*

5 11.12.2023

Klára (Rusalka) se po dlouhých letech strávených v Hamburku vrací do východočeského městečka Krounov, aby zařídila pohřeb svého otce. Musí se setkat se sestrou Elou, s níž prakticky přestala komunikovat, ubytuje se ve svém starém rodném domě, který jí připomíná to, na co by chtěla nejraději zapomenout, navíc i okolnosti otcova úmrtí se začnou jevit jako zvláštní...

Román vypráví pět ženských postav: Rusalka, Meluzína, Bludička, Nymfa a Sudička. Zpočátku se v nich možná budete trochu ztrácet, ale časem si to sedne... Díky těmto několika pohledům vzniká velmi živé a plastické vyprávění, které má navíc ještě zásluhou kratších kapitol opravdu spád...

Ačkoli mi místy vadilo, že postavy jsou poněkud černobílé (zejména Nymfa a Meluzína jsou někdy tak trochu prvoplánové blbky) a ačkoli mi konec připadal maličko překombinovaný, byla tahle de facto detektivka velice milým překvapením a svým stylem zpracování mi nejednou připomněla knížky Michaely Klevisové...

Autorce Janě Jašové nyní vyšla nová knížka, již si rozhodně hodlám přečíst...

Hodnocení: 3,75* z 5*

6 11.12.2023

Volné pokračování Klubu divných dětí, který se mi hodně líbil.

Mila a Petr tráví poslední týden prázdnin na pronajaté venkovské chalupě a díky kočce, která vypadá, že je ztracená, se skamarádí se sourozenci z vedlejší chalupy, Luisou a Elím.

Ač mám knížky Petry Soukupové velice ráda, v tomto případě k úplnému souznění nedošlo.

Místy mi bohužel připadalo, jako by ta knížka byla šitá trochu horkou jehlou (proč se vůbec na začátku knihy objevuje Katka, když pak hned druhý den odjede a nikdo si na ni už ani nevzpomene? proč se u úvodních jmen v podkapitolách objevuje jméno Elí, ale v několika případech i Eliáš?).

Dále mi moc nevyhovovalo tempo vyprávění: zdálo se mi, že první polovina se tak nějak táhne, děti střídavě nacházejí a ztrácejí kočku, kolikrát i ty dialogy mi zněly prázdně, druhá polovina je více dějová a dobrodružná, nicméně...

... nejspíš jsem stará, zaprděná, mravokárná matka, ale mně se moc nelíbí některá ta "mravní" poslání, jež knížka přináší... Schválně škodit nepříjemným starým lidem tím, že jim děti strčí do blízkosti domu čerstvě staženého králíka, mi nepřipadá úplně oukej, stejně jako to, že děti nechají v chalupě starou paní se zlomenou nohou zajištěnou amatérskou dlahou, byť si to ta paní sebevíc přeje...

Jsem zvědavá na další recenze a postřehy, třeba to děti budou všechno vnímat celé trochu jinak a já jako dospělý spíš vidím jen ty problematické věci...

Hodnocení: 3,5* z 5*

6 29.11.2023

Tahle Grace, ta mě teda vzala za srdce! Je to moje hrdinka! A nejen kvůli tomu, že nám je oběma pětačtyřicet...

Zprvu se zdá, že je Grace neobyčejná proto, že dokáže hovořit několika jazyky, v průběhu knihy se ale odkrývají nejrůznější události z jejího života a vy si uvědomíte, že je neobyčejná hlavně kvůli tomu, jak to dokázala všechno ustát, i když nějaké ty relapsy se samozřejmě vyskytly...

Mě opravdu hodně oslovilo to, jak je vykreslen vztah mezi Grace a její dcerou Lotte a mezi Grace a jejím manželem Benem, protože si uvědomíte, že ty vztahy jsou fakt makačka, a ať se snažíte dělat sebevíc, někdy se to prostě nepovede, a jelikož jste jenom člověk, prostě selžete... Rovněž mě zasáhlo to, že ačkoli Ben byl na začátku vztahu do Grace úplně šíleně zamilovaný, naprosto poblázněný, ukázalo se, že jen láska mnohdy nestačí, důležitá je také komunikace a odvaha si všechno vyříkat, jinak ustrnete na mrtvém bodě a těžko se vztah napravuje, není-li to nakonec vlastně zcela nemožné...

Líbil se mi i způsob, jakým je knížka napsaná, ze začátku máte pocit, že Grace je možná taková trochu potrhlá Bridget Jonesová, jenže ono s přibývajícími stránkami dost přituhuje, až to nakonec vůbec legrace není, a to ještě tak ve dvou třetinách dopadne bomba, kterou vůbec nečekáte, a celý příběh najednou vidíte úplně jinou optikou...

Posledních pár stran jsem se střídavě smála a brečela, takhle emocionálně vyždímaná už jsem u knížky dlouho nebyla...

Jistě jste tedy pochopili, že naprosto a rozhodně doporučuju!

Hodnocení: 5 * z 5 *

9 28.11.2023

Zapadlé městečko Tarker's Mills v Maine v lednu překvapí vražda železničáře. K nějaké vraždě dochází každý měsíc při úplňku, takže většina lidí se začne domnívat, že tu řádí vlkodlak... Bude potřeba se ho zbavit, ale kdo to dokáže? Možná ten, od něhož byste to nejmíň čekali...

Do Čtenářské výzvy na Databázi knih jsem potřebovala přečíst knihu od Stephena Kinga, a tak jsem si pořídila Žhářku a Billyho Summerse, ale stále se mi nějak nedařilo najít to správné rozpoložení, abych se do nich pustila...

Rok se blíží ke konci, a tedy i výzva, a King zůstával nepřečten... Pak jsem zjistila, že vyšla tato útlá knížka, což bylo řešení mého problému...

Tím vším chci říct, že tenhle titul jsem četla tak trochu z nouze a za běžných okolností bych si ho nejspíš nevybrala...

Knížka mě bohužel (podle předpokladů) moc nenadchla... Sice nejsem žádnou milovnicí, a tudíž ani znalkyní hororů, ale i tak mi v rámci toho žánru připadá, že tenhle příběh je dost obyčejný, ničím nevyčnívá, ničím příliš nepřekvapuje, prostě takový z kategorie "neurazí, ale nenadchne"...

Nicméně troufám si říct, že ani v rámci Kingova díla zřejmě nebude tato knížka "nejostřejší tužkou z penálu", proto to s ním rozhodně nechci vzdát a minimálně ty dvě knihy, které jsem si pořídila, chci určitě zkusit...

Hodnocení: 3 * z 5 *

4 24.11.2023

Všichni, kdo rozhovor novináře Martina Moravce se záchranářem Markem Dvořákem chválili, měli pravdu...

Rozhovor je to obsáhlý, edukativní, milý, humorný, dojemný, místy i smutný, někdy jsem opravdu i slzu zamačkávala... Navíc je plný autentických příběhů, to mě na knížce bavilo asi úplně nejvíc...

Moc se mi také líbil Markův přístup k pacientům, které nesoudí za to, že by k nim snad vyjížděl zbytečně nebo že si za svůj kritický stav můžou sami svou hloupostí... Zároveň ale zmiňuje i problémy, které ve zdravotnictví existují, především třeba legislativa kolikrát moc nedává smysl a znemožňuje některé úkony... Ocenila jsem i to, že kniha vykresluje nečernobílý pohled na vztah doktor - pacient, Dvořák otevřeně přiznává, že blbci a zamindrákovaní jedinci se nevyskytují jen na straně pacientů, ale i doktorů, bohužel...

Celkově tedy nadmíru zajímavá kniha, která by podle mého názoru mohla zaujmout i nečtenáře, potažmo by to mohl být určitě i hezký dárek pod stromeček...

Hodnocení: 5* z 5*

6 24.11.2023

Marka ráno probudí telefon od mámy, že děda, její otec, zemřel.V Markově mysli se okamžitě začíná skládat kaleidoskop zážitků z jeho dětství, který je bohužel plný smutku, bolesti, pocitu vykořenění, vlastní nedostatečnosti, divnosti, toho, co všechno musel Marek skrývat a o čem nikomu nemohl či nechtěl říct, především když se vyrovnával se svou odlišnou sexuální orientací...

Vyprávění je neskutečně autentické, velmi mě zaujalo to, jak autor dokáže vylíčit postavy, jak sebe sama, tak matku, ženu s omezeným pohledem na svět, ale na druhou stranu i takovou, která se o svého otce, těžkého alkoholika, stará. Tyhle dva dospělé většinu času nemáte rádi, ale pak se objeví světlé střípky, v nichž se dokážou chovat chápavě, být vstřícní, kdy se snaží i o nějakou ojedinělou sebereflexi, nebo o to, aby pochopili to, co pro ně je naprosto nepochopitelné či nepřípustné.

Tuhle knížku musíte číst trochu pozorněji, protože přeskakuje v místě a čase, což ji činí ještě o kousek zajímavější...

Je to neveselá sonda do života lidí na maloměstě ve špatné sociální situaci, a to v nepříliš dávné době (většina vzpomínek je soustředěna do roku 2007), a stejně vás možná dost překvapí, jak se de facto v současnosti někteří chovají, jaké mají přízemní názory...

Opravdu velmi povedený autobiografický debut se silnou intimní výpovědí, kterou bych místy možná maličko zkrátila, proto nedávám nejvyšší počet bodů...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

12 20.11.2023

Od Larse Keplera jsem nikdy nic nečetla, bo drsná severská detektivka s potoky krve a chybějícími usekanými končetinami, ale když tato autorská dvojice vydala pod novým pseudonymem detektivku prý inspirovanou anglickou školou a přímo Agathou Christie, vzbudilo to ve mně pozornost...

Soukromá vyšetřovatelka Julia Starková, která má jizvu na obličeji a těžko se pohybuje, proto používá hůlku, je pozvána do zámku švédské bohaté rodiny, v němž se stala vražda... K vyšetřování si přizve svého bývalého manžela Sida... Potud to znělo zajímavě... Ale pak to celé šlo tak trochu do kopru...

Postavy byly všechny do jedné úplně nesympatické, chovaly se patololgicky, snad všechny trpěly nějakou závislostí... Připadaly mi úplně neživotné, jak roboti, ale dobrá, možná bychom mohli říct, že takto autoři chtěli vykreslit nepřístupný severský charakter...

Víc mi však vadilo, že spoustu věcí bylo tak nějak nedořečených (například nevím, proč se Julia a její manžel, teď už bývalý, rozvedli), také nebylo kolikrát zcela jasné, kde berou tihle dva informace, když s policií nespolupracují... Rovněž jsem moc nepochopila, proč zdánlivě geniální Julia napoprvé naprosto špatně označila vraha...

Závěr byl úplně zamotaný a plný nečekaných odhalení, která se ale podle mě podle těch zmíněných a odhalených indicií snad ani nedala vydedukovat... Ovšem nejsem důvtipná Julia, že...

Za mě tedy kniha, která mě bohužel nenadchla a u níž jsem si skoro jistá, že druhý díl číst nepotřebuju (díly jsou prý čtyři...)...

Hodnocení: 2,5 * z 5 *

12 17.11.2023

Alegorická bajka o tom, jak zvířata v čele s prasaty vyhnala z Panského statku jeho majitele pana Jonese, sama se tu ujala vlády a přejmenovala místo na Zvířecí statek.

Původní myšlenka, že všechna zvířata si budou rovna, časem samozřejmě bere za své a vedoucí role se ujímají prasata, která postupně nastolují totalitní režim (analogie se Sovětským svazem). Zvířata se všem lžím, manipulaci a vykořisťování podřizují, věří prasatům, že to s nimi myslí dobře.

Nakonec prasata opět navážou kontakt s lidmi, ačkoli to předchozí roky zavrhovala, a když se ostatní zvířata na společnou skupinu lidí a prasat podívají, už ani nerozeznávají, kdo je kdo, prasata i lidé se sobě navzájem tolik podobají, že je nejde rozlišit.

Téma Zvířecího statku je samozřejmě silné, naléhavé, stále aktuální, nadčasové, ovšem to zpracování mi až tak neotřelé, nezapomenutelné či nějak originální a brilantní nepřipadalo, čili v konečném hodnocení zůstávám tak na půli cesty.

Knížka vyšla v novém překladu Viktora Janiše v edici Classics.

Hodnocení: 3,5 z 5

8 17.11.2023

Knížka o poruchách příjmu potravy (PPP), přičemž gró tvoří osm autentických výpovědí lidí, kteří svou nemoc překonali a cítí se uzdravení, šest příběhů se týká žen, dva mužů.

O PPP toho dnes víme už poměrně hodně, ovšem nové poznatky a nové druhy PPP stále přibývají.

Každý příběh je trochu jiný, ale samozřejmě mají styčné body. Často je to složitý vztah s rodiči, introvertní povaha toho, který PPP propadl, nevhodné poznámky o těle, které začnou v duši hlodat. Pár respondentů se zvládlo s nemocí poprat samo, ovšem ve většině případů je potřeba lékařská péče, ale především terapie, protože PPP jsou vždy až důsledkem nějaké psychické nepohody či problému.

Ačkoli já sama jsem tenhle problém nikdy neměla (zarazila mě ale vzpomínka na stav, kdy jídlo je jediným potěšením dne, což jsem někdy opravdu pociťovala, když jsem byla na mateřské a neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl s každodenními, mnohdy ubíjejícími činnostmi), ty příběhy mě neskutečně vzaly za srdce a jen tak na ně nezapomenu.

Pro mě osobně bylo třeba i dost zásadní dílčí téma týkající se snahy o narovnání vztahu s rodiči: i když se už dospělé dítě snažilo otevřít mnohdy tabuizovaná témata v rodině, rodiče k tomu byli dál naprosto nepřístupní a nedovedli svůj přístup k výchově přehodnotit. Pořád to brali tak, že se jedná především o selhání dítěte.

Další důležitý moment je pro mě to, že dítě potřebuje rodičovskou pozornost i tehdy, když je větší, čili v pubertě, či klidně v dospělosti, a my bychom to neměli shazovat s tím, že je přece už velké, a jede si tedy po své ose.

Pro mě neskutečně silná kniha, která se určitě dostane do výběru nejlepších knih roku a kterou by si měli přečíst všichni, protože obecně je velmi prospěšná i pro rodiče a děti, kterých se PPP zdánlivě netýká.

Hodnocení: 5* z 5*

4 12.11.2023

Přátelé, kamarádi, řeknu vám to hned zkraje: s Nives, touhle poťouchlou a místy obhroublou babkou, jsme se teda moc neskamarádily.

Z Nives se stala vdova (manžela klepla pepka v chlívku, a než ho Nives našla, už mu jejich domácí prasátko stačilo trochu ožrat obličej), a protože jí je smutno, vezme si k sobě domů slepici s pochroumanou nohou.

Jednoho dne slepice zůstane štajf, proto Nives zavolá místnímu veterináři, se kterým se rozhovor protáhne na několik hodin, a odhalí se pár (pro mě naprosto nešokujících) tajemství.

Nemám ráda klišé, ale u téhle knihy mě napadlo jak "chyběl mi tam nějaký přesah", tak i "nevím, co mi kniha měla předat"...

Bohužel, dočetla jsem ji s přemáháním jen proto, že byla tak krátká...

Hodnocení: 2 * z 5 *

6 07.11.2023

Prosinec roku 2018, Londýn. Jess se dozvídá, že její babička Nora, žijící v Austrálii, skončila v nemocnici, a tak se za ní rozletí. Nora je v bezvědomí, ale když se občas probere, zdá se, že mluví z cesty. Postupně však Jess přichází na to, že Nořiny poznámky se vztahují k historii její rodiny, o níž neměla ani tušení a jež se váže k záhadné tragédii, která se odehrála na Štědrý den roku 1959.

Návrat domů je sedmou knihou Kate Mortonové, která u nás vyšla. Četla jsem všechny, a tak můžu říct, že autorka se drží svých osvědčených témat, což je často nějaké záhadné rodinné tajemství. To má zpravidla nečekané vyústění, které se dozvíte opravdu až na posledních stranách knihy.

Autorčiny romány jsou většinou delší, vyprávění je poměrně pomalé, autorka velmi dobře vykresluje psychologii postav. Konkrétně u Návratu domů se mi hodně líbilo, že všechny postavy byly místy dost nejednoznačné, prostě lidi z masa a kostí, kteří dělají lepší a horší rozhodnutí a rozhodně to nejsou osoby s jen kladnými vlastnostmi.

Ač je knížka dlouhá (má něco přes 500 hustě vysázených stran) a tempo je spíš pomalejší, jak už jsem poznamenala, čtení mě moc bavilo a v ničem mě nezklamalo.

Hodnocení: 5* z 5*

4 05.11.2023

Jak zatočí se životy Briany, Markéty a Tamary, které se navzájem neznají, skutečnost, že se zaregistrují na seznamku pro „mladé“ seniory a každá z nich naváže vztah s Jiřím, jenž miluje Řecko?

Novinka Scarlett Wilkové je odpočinkové čtení, v němž se sice řeší, jak se žije ženám a mužům věkové kategorie 50+, ale ten pohled není nijak dramatický a depresivní, spíš zábavný a trochu naivní, zkrátka v intencích červené knihovny.

Knížka představuje lehčí čtivo, které si s sebou vezmete třeba na dovolenou, a když nebudete čekat obdobu předchozích autorčiných knih Až uvidíš moře a Ty chladné oči, budete nejspíš docela spokojeni, stejně jako já.

Hodnocení: 3,5* z 5*

6 25.10.2023

Román o čtyřech ženách, které významně ovlivnily život malíře Egona Schieleho.

V jednotlivých kapitolách vystupuje Adele, malířova švagrová a modelka, dále Gertrude, malířova mladší sestra, s níž měl velmi blízký vztah a která mu rovněž stála modelem, Wally, jeho milenka a taktéž modelka, a nakonec manželka Edith, s níž Egon prožil tři roky a která na konci října roku 1918 umírá v šestém měsíci těhotenství na španělskou chřipku. Schiele ji přežívá o pouhé dva dny.

Musím přiznat, že se začátkem knihy jsem trochu bojovala: jako první je vyprávěn příběh Adele, v němž se stále dokola řešilo to samé a který mi připadal takový trochu nanicovatý (nakonec je z mého pohledu nejslabší kapitolou). Pak už ale bylo vyprávění daleko zajímavější, byť mě trochu mrzelo, že malířův život a jeho tvorba jsou líčeny pouze prostřednictvím jeho blízkých žen, a ne jím samotným.

Autorka v doslovu připomíná, že o ženách blízkých Schielemu se jeho životopisci příliš nevěnují a že se o nich příliš neví, proto velká část příběhu je opravdu fikce, například vztah trojice Adele – Edith – Egon.

Celkově je kniha ovšem přes drobné výtky, které mám, opět skvělým příspěvkem v celé ediční řadě Beletrizované životopisy, z nichž už jsem přečetla několik knih a zatím žádná mě nezklamala. Těším se tedy na další... :-)

Hodnocení: 4,5* z 5*

3 22.10.2023

Jméno ďábla je druhý díl série s agentkou FBI Jessicou Blackwoodovou.

První díl Vrah andělů si mě naprosto získal, proto jsem se na autorovu novinku nesmírně těšila.

No, a úplně to nedopadlo.

Ten příběh je tak spletitý, nepravděpodobný, přitažený za vlasy, s nečekaně rychlým koncem, že jsem si kolikrát říkala „to snad ne, to je skoro jako nějaký nepovedený James Bond“.

V prvním díle mě hodně bavila osobní linka týkající se Jessičina života. Dívka vyrůstala jen s tátou, strýcem a dědou, kteří se živili gigantickými iluzionistickými a kouzelnickými představeními, a Jessica tedy z jejich branže leccos pochytila a díky tomu dokázala odhalovat skryté a různě zaranžované aspekty vyšetřování, to mě fascinovalo. Jenže v tomto díle bylo z Jessičina života odkryto daleko méně, což mě nemálo rozladilo.

Nadšená tedy příliš nejsem, ale další díl si asi stejně nenechám ujít, protože Jessica jako postava mě zkrátka ohromně baví.

Hodnocení: 3,5* z 5*

2 17.10.2023