marlowe komentáře u knih

"Kniha Na kopci získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku 2013".
Nebýt této informace, asi bych byl o poznání shovívavější. Takhle mi nezbývá, než ke knize přistupovat jako k VIP-produkci, tzn. "bez sentimentu".

Nuže tedy prvotní dojem: Námět na kratší povídku uměle roztažený na plochu téměř čtyř set stran, nevýrazní, matní (téměř se mi chce napsat nesympatičtí) hrdinové, nevzbuzující ve čtenáři prakticky žádné emoce, linka příběhu bez jediné vlnky vzrušení, v podstatě asepticky vodorovná, připomínající EKG-graf týden starého nebožtíka.

Nechce se mi věřit, že by vysokoškolsky vzdělaný člověk, jímž autor je, neznal klasické principy výstavby dramatického díla, jak je definovali už staří Řekové (expozice – kolize – krize – peripetie – katastrofa). Ale čím jiným než hrubou neznalostí řemesla můžeme vysvětlit fakt, že expozice zasahuje až někam hluboko do druhé poloviny knihy?
Vždycky dám přednost pomalejšímu příběhu před akčním krvákem, ale nekonečné citace mailů a výpisků z diplomové práce už hraničí s manýrou – jako byste do padesátimetrové ulice před školu nechali nainstalovat padesát retardérů. Tady už končí všechna legrace!
Anebo ti naši amatérští detektivové! Silně pochybuji o tom, že bych disponoval nějak výraznější bystrostí, ale při čtení románu jsem postupně získal značnou dávku sebedůvěry, neboť prakticky všechny "záhady" jsem dokázal dešifrovat o desítky stran dříve, než ti dva Watsonové – a pak už jsem jen trpně čekal, kdy to konečně docvakne i jim.

A ještě k tomu "tempu vyprávění". O mém velkém oblíbenci George Simenonovi také nelze tvrdit, že píše nějaké "akčňáky"; děj v jeho příbězích postupuje pomalu, krček za krůčkem – a přesto se nedokážete od knihy odtrhnout. Jiří Březina si za pojem "neakčnost" dosadil termínem "nekonečná rozvleklost". Dlouhé, dlouhé, dlouhé minuty trávíte četbou vět ve stylu: Vyndal klíče z kapsy, odemkl, zul si boty, pověsil klíče na věšák, zavřel dveře, svlékl se, postavil vodu na kamna, uvařil si čaj, nalil si ho do hrnečku… atd., atd., atd. Neustále se rekapituluje, už stokrát řečené se zopakuje po sto prvé, všechno je těžkopádné, rozvleklé, nezajímavé, neživé… Škoda. Knížka není ani román ani populárně vědecká studie – a ROZHODNĚ to není ani detektivka, ačkoli to nakladatel inzeruje na přebalu.
10% za místy docela slušný jazyk – který nicméně poměrně často sklouzne k toporným konstrukcím školního slohu.

P.S.1: A ještě jedna věc mě neskutečně vadila: ostré střihy v okamžiku, kdy se líně plynoucí příběh mohl konečně odpíchnout od země. Vždy, když vyprávění dospělo k nějakému klíčovému bodu, v němž se "zpovídaný" konečně rozhodl promluvit, utřel nás autor konstatováním typu: …a XY mu všechno řekl. Puntík, tečka, finíto. Hrdina se vždy VŠE PODSTATNÉ dozvěděl – zatímco čtenář se mohl jít tak akorát klouzat! A kýžená informace, která mohla celou story přinutit konečně se pořádně nadechnout, byla pak následně čtenáři sdělena jen tak jaksi mimochodem, bez emocí, aby se neřeklo…

P.S.2: (SPOILER!) Za uši by si zasloužil grafik nakladatelství Motto, který prapodstatu onoho "základního tajemství", o kterém celá kniha pojednává a ke kterému se hrdinové tak klopotně propracovávají více než dvěma stovkami stran, prozradí svým "dvojsmyslným" obrázkem na přebalu ještě dříve, než chudák čtenář vůbec knihu otevře.

19 22.10.2014

Patetický, realitě vzdálený blábol.
Takhle nějak dopadne malíř-packal, když se rozhodnete vytvořit „něco na způsob rytiny Václava Hollara“ – a použijete k tomu tupou tesařskou tužku!
Původně jsem uvažoval o dvou hvězdách, ale ten Lengdonův seskok z helikoptéry mě dostal na kolena!
Browne, Browne, zas až TAKOVÝHLE BLBCE z nás dělat nemůžeš!
A víc, než jednu hvězdičku, si rozhodně nezasloužíš!

19 28.05.2013

Nevím... Na pět hvězdiček mi tam něco chybělo - ostatně jako u všech autorových knížek. A na druhé straně tam naopak možná něco přebývalo. Snad určitý stupeň vykonstruovanosti...

19 28.01.2013

Je to stejné jako ve škole: Na nejnadanějšího žáka mívá pan učitel největší nároky. Možná pana Velinského peskuju víc, než ostatní, ale když oni ti premianti (vědomi si svého premiantství) na svoje nadání někdy hřeší až moc…

První polovina knihy je hodně mizerná, autor vaří z vody docela nepokrytě a bez uzardění a někdy to vážně vypadá, že mu vůbec chybí plán, jak vést zápletku dál. Až ve druhé půli, od návštěvy Filmového klubu, se vyprávění najednou docela solidně rozjede, jenže ten konec, ne nepodobný parodii na dobrodružné příběhy, znovu všechno pošle do kytek. Propast mezi ZPŮSOBEM, jakým je příběh vyprávěn (neodolatelný Otův šarm a lehkost jazyka a stylu) a ÚROVNÍ samotného příběhu (tedy tím, O ČEM je vyprávěno) je tady asi největší ze všech osmnácti dílů série, které jsem zatím přečetl.

18 13.08.2019

Natěšen skvělým seriálem Endeavour, který musí pohladit po duši každého milovníka retro-detektivek, jsem se vrátil po letech k Morseovské sérii Colina Dextera – a vůbec jsem nebyl zklamán. Pár výtek k příběhu bych možná měl, ale všudypřítomný neinvazivní humor, plný jemného sarkasmu a ironie, přebijí všechno kartou nejvyšší (dvojka Morse – Lewis je naprosto neodolatelná!) a tak s plným vědomím zůstávám u pěti hvězdiček!

18 21.07.2019

Před třemi lety jsem "áčku" i "béčku" s lehkým skřípěním zubů nadělil ušmudlané tři hvězdy, dal autorce nakládačku a zařekl se, že do dalších dílů už nejdu. Jenže ono se ne nadarmo říká: nikdy neříkej nikdy!
Své dávné předsevzetí jsem zkrátka přehodnotil a "céčko" si střihnul jako takové malé osvěžení do současných veder.
Návod k použití je jasný: položit se do příběhu a nechat se jím unášet, nebrat zápletku a hrdinčino vyšetřování příliš vážně a nevyšilovat z dlouhých popisů – ať už budov, zahrad, interiérů, šatů či hrdinčiných každodenních povozních činností (…vstala jsem, osprchovala se, vyčistila si zuby, oblékla se, uvařila si kávu atd., atd.). Potom si četbu můžete užít – zvláště, když zjistíte, že autorka má smysl pro humor a nestydí se za to.
Tady jeden příklad za všechny:
Po návratu do auta jsem pohledem do zpětného zrcátka zkontrolovala, jestli nemám mezi zuby klíčky vojtěšky, protože nerada při hovoru s lidmi vypadám, jako když jsem se zrovna vrátila z pastvy.
Takže nakonec solidních 80%.

18 27.06.2019

Kouzlo prvního dílu dávno vyprchalo, holčičky vyrostly a zůstal jen nijak zajímavý příběh nesympatických lidí, se kterými byste do koupě dvojdomku určitě nešli.
A poznání, že horkokrevná italská nátura může po určité době lézt řádně na nervy.
Jediné pozitivum: zjištění (respektive připomenutí si), jak výbušná byla politická situace v Itálii sedmdesátých let.
Resumé: lepší průměr – a dosud neukončený boj s chutí hodit flintu do žita a do čtvrtého dílu už nejít!

18 26.12.2018

Vůbec, ale VŮBEC mi to nesedlo, byť jsem se poctivě snažil nalézt v příbězích alespoň zlomek toho, co tam nacházejí ti, kteří knížku chválí. Při čtení jsem zažíval permanentní stav nepohody a přetrvávajícím pocitem byla touha už to mít za sebou – takže lituji, ale více než 2* určitě ne.

18 06.12.2018

Nelíbilo, nedočetl – vzdal jsem to ještě před půlkou. Kap66 to vyjádřila naprosto pregnantně: "Jsem rozmazlená autory, kteří píší logicky a věrohodně".
Víc netřeba dodávat!

18 26.07.2018

Po celou dobu četby jsem měl velice intenzivní pocit, že ze mne Alexandra s Alexanderem dělají totálního blbce. Jejich metoda budování zápletky mi silně připomíná postupy obchodních řetězců, které také znovu a znovu zkouší, co všechno je zákazník ještě ochoten koupit a následně i pozřít. Pro mne jasný závěr: K vám, pane Keplere, už rozhodně nakupovat nepůjdu…

18 12.06.2017

"A tak jsem rukopis četl jako lidský dokument, který překvapivě mnoho – aniž to autorka možná zamýšlela – vypovídá nejen o ní, ale i o době, o hereckém prostředí, o povaze národa, o tomto divném století, v němž nám bylo souzeno žít."
(Z ediční poznámky Josefa Škvoreckého)

18 26.03.2017

Opravdu výborná detektivka (se skvěle rozehranými vztahy), která by si zasloužila plný počet hvězd – nebýt několika škobrtnutí, jdoucích proti logice – a potom toho nešťastného "předimenzovaného" závěru!
Škoda…
Minier zkrátka, ve snaze napsat "co nejmrazivější thriller", dal přednost vnější atraktivnosti před selskou logikou – a scény, při nichž "v žilách tuhne krev" dostaly přednost před méně atraktivní snahou o uvěřitelnost…
80%.

18 26.11.2015

Česká detektivka, která by, z určitých důvodů, neměla uniknout širší čtenářské pozornosti – byť k ní mám několikero výhrad.
Klady:
1) Zajímavé prostředí, 2) zajímavá dvojice hlavních protagonistů, 3) zajímavý pohled pod pokličku "muzejního" mikrosvěta, 4) svým způsobem "výjimečně, JINAK a neotřele" zpracované "detektivní" téma.
Zápory:
1) Přepatnáctělá, ne příliš věrohodná a za vlasy přitažená story (byť si uvědomuji snahu autorů o lehce ironický podtón), 2) realitě vzdálené vylíčení policejní práce (spíše bych měl napsat: "policejní nečinnosti"), 3) jistá jazyková neobratnost a těžkopádnost, která mě často nutila vracet se při čtení někdy i o pár odstavců zpátky, abych vůbec pochopil, co mi chtějí autoři sdělit (když opominu i občasné tápání, než jsem zjistil, očima kterého z našich dvou protagonistů právě teď sledujeme děj), 4) nepřesvědčivé a "nerealistické" dialogy, pokoušející se v prvním plánu především zaujmout svojí "vtipností" a "břitkostí", místo aby se snažily vyjádřit nějaké smysluplné sdělení.
Přesto zajímavý literární počin – teď nezbývá než vyčkat, jakým směrem se autoři vydají v příštích dílech.

70%

18 16.07.2015

Tady jsou slova zbytečná. Když někdo umí, tak prostě umí. Vynikající detektivka. Víc netřeba říkat!
90%. (Deset procent dolů za ten příliš akční ,,lovecký´´ závěr.)

18 22.10.2014

Velice solidně napsaná detektivka, asi lepší, než první díl této „Discretovské“ série.

Kdo trochu zná současnou nadprodukci české krimiliteratury (stačí podívat se např. na ediční plán nakladatelství Moba) , musí mi dát za pravdu, že Velinského detektivky tvoří špičku peletonu – nemají-li před ostatními dokonce několikaminutový náskok…

18 25.03.2013

Řekl bych, že se „Pendergastovská“ série díl od dílu zlepšuje. „Relikvie“ i „Relikviář“ byly dost dobré, ale místy na moje gusto trochu až moc divoké. Třetí příběh s excentrickým agentem FBI je dle mého zase o stupínek výše. Doporučuji všem, kdo mají rádi knížky, v nichž se mísí napětí s tajemnem a kde autor (v tomto případě autoři) tu a tam přihodí i špetku mysticismu…

18 08.02.2013

Vynikající!!! Tenhle zdánlivě nenápadný román s člověkem opravdu zamává...

18 28.01.2013

Měl jsem teď na knížky opravdu štěstí. Další povedený kousek, který si dovolím doporučit…

17 02.02.2023

Pana Kazuo Ishiguru mám rád, ale tady jsme se nějak nepotkali. Jeho prvotina mi přišla příliš chladná, nezúčastněná, bez uvěřitelných emocí, jako by se všechno odehrávalo jenom na povrchu, v rovině promluv lidí bez srdce. Dialogy zvonily (a studily) jako rampouchy, necítil jsem za těmi aseptickými replikami vůbec nic, a sám netuším, jestli v tom byl autorův záměr představit nám, Evropanům, japonskou odosobněnou mentalitu, anebo jen prostá začátečnická nevypsanost…

17 02.02.2023

Za mě komentář napsala Mayaku. Podepisuju se pod každé její slovo.

17 03.03.2022