MartaPear komentáře u knih
Celkem standardní změť dějů a jmen, ale o trochu lepší než minulá kniha...
Nenápadný, ale důležitý rok pro naší rodinu. Souhlasím:-) Moc se mi líbí tato idea sesbírat nejdůležitější a nejzajímavější momenty z každého roku. Samozřejmě je to subjektivní pohled autorů, ale i tak je to velice přínosné, důvod ke vzpomínání, zamyšlené, porovnávání se současností a případně i se vzpomínkami starších příbuzných. Někdy jsem docela nevěřícně zírala, resp. četla, co se všechno v té době dělo nebo naopak nedělo... A děkuji za současnost, ať je jaká je!
No, nevím, co si mám myslet... Nejspíš to, že je autor placený od množství písmenek... Tématem je to možná zajímavé, ale číst se to nedalo. Stránky přebytečného textu jsem postupně přeskakovala a myslím, že jsem o nic nepřišla.
P.S. k předchozí recenzi: Už vím, kterou autorku určitě při výběru další četby vynechám!
Půjčila jsem si ze zajímavosti, literárně ubohé. a pro mě i obsahově, protože tohoto herce úplně nemusím. Tak trochu jsem doufala, že si u mě napraví reputaci. Nenapravil
Bohapustá fantazie, sci-fi nebo delirium autora, jinak by takovouto knihu nenapsal. Čte se to ale velice dobře a ještě víc jsem se bavila. V podstatě ale uvěřitelný příběh....
Smála jsem se celou dobu. Velice vtipně popsaný běžný den, týden a prostě služby městské policie v menším městě, kde se tak trochu všichni znají a prohřešky jsou úplně "obyčejné".
K oficiální anotaci není co dodat... Lépe bych to nenapsala!
Další skoro zbytečně potištěný papír, i když na delší cestu MHD možná vhodné, nemusí se moc přemýšlet, protože stejně nic zajímavého v hlavě nemůže utkvět. Pane Vondruško, raději už méně, ale lépe, první díla byla výrazně lepší!
Tentokrát od autorky nic moc, v podstatě seznam jmen Čechů, kteří za CK monarchie přispěli k rozmachu Vídně, na pozadí milostného příběhu ze současnosti. Pro mě je jednička její Teorie podivnosti.
Nějak jsem to nepochopila. nebo jsem jí četla v nevhodnou dobu, ale prostě to nešlo a ani jsem knihu nedočetla. A to i přesto, že mám autora ráda, už jen kvůli těm Budějicím.
Psychologická detektivka ze zač. 60. let o sebevraždě mladé matky, vyšetřované jako vražda, výstižný popis tehdejšího běžného života těch úplně "nejobyčejnějších" lidí -dnes to připadá neuvěřitelné....
Červená knihovna jak vyšitá, jen ze současnosti. Ubohá mladá žena, bohatý milenec, šlechetný a čestný zachránce... Jen se to odehrává ve vesničce v jihočeském pohraničí. Ale popis jak prostředí, krajiny, reálií, ale i typů lidí a jejich vztahů a problémů ve vsi je velice výstižný a přesný. Anotace - čte se jedním dechem - sedí, jako nenáročné čtení na dobrou noc doporučuji.
Další rozsáhlé dílo tohoto autora, jako obvykle je v ději kvantum jmen a letopočtů, pro neznalého asi nepřehledné. Četlo se to ale tentokrát výrazně lépe než Husitská epopej.
Ujetá eko - udržitelná a potrhlá módní návrhářka z Liberce žije v Paříži, pracuje v Londýně, na brigádu jede do Afriky pomalu mění názory a nabádá k změnám v módní branži od nekvalitních kousků z asijské velkovýroby přeejít na haute couture. Ale četlo se to dobře:-)
Na nějakou literární cenu to určitě není, ale jako oddechovka v předvánočním shonu je to milé počtení. V podstatě americká love story, co mi vadilo bylo neustálé opakování toho, jak a proč se všichni milují, případně nejdřív nemilují, ale pak se vše vyjasní, urovná a bude happy end. Připadalo mi to, že k celkem jednoduchému příběhu chce autorka přidat dalších mnoho slov, třeba kvůli honoráři?
Bezvadné čtení, navíc vhodné třeba do MHD, jenom jsem se musela hlídat, abych se nesmála moc nahlas. Krásné, někdy téměř absurdní povídky či příběhy z detektivní kanceláře v duchu Saturnina, které se ale naprosto klidně mohly stát. Syn jde zdárně ve šlépějích otce!
V každém případě udělala J.G. v životě hodně užitečného, ale tahle kniha k tomu určitě nepatří. Pro mě to je snůška mnoha témat. Ano, podtitul je „Moje cesta životem“, tedy je to asi její životopis. V tom případě by si mohla odpustit nejrůznější agitace, které mi zaváněly stylem „moje pravda je ta jediná správná“. Naprosto nezpochybňuji její přínos ve výzkumu a ochraně zvířat, za to si určitě zaslouží obrovské uznání. Ale za tento svůj životopis ne. Vadilo mi, že se v jednom odstavci věnuje lidoopům, své rodině, aktuální společenské situaci nejen v Africe, historickým souvislostem i následkům kolonialismu, vizím do budoucnosti i filosofuje o své práci. Méně je někdy více a škoda, že autorka asi nezná české přísloví "Ševče, drž se svého kopyta".
Emancipovaná single holka zdědí po vzdálené tetě obchod a dům v poklidném přímořském městečku, s podmínkou, že tam bude žít a starat se o psa. Nakonec je z toho happy end, kdy se zamiluje nejen do právníka vyřizujícího závěť, ale i do psa a do městečka i do jeho obyvatel.
Nenáročné, úsměvné oddechové čtení, kde se nemusí moc přemýšlet.
Zvláštní kniha, nedočetla jsem, je to spíš na dlouhé zimní večery. Až po mnoha stránkách jsem pochopila, že to není soubor nenavazujících dějů, ale jeden, dost propletený, příběh.