MartaPear
komentáře u knih
Zásnubní prsten
Vlastimil Vondruška
Hm... příběh o únosech a vraždách blondýnek, potencionálních adeptek do harému osmanského paši a vyšetřovateli Jiřímu Adama z Dobronína a spol. se sice četl celkem příjemně, ale ty knihy začínají být jako podle kopíráku, měla jsem neodbytný pocit, že už jsem to četla, protože děj je naprosto předvídatelný. Každou další knihu autora čtu s nadějí, že to bude něco nového, ale bohužel ne... dalo by se říci, že to "seká jako Baťa cvičky".
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Tuto i druhou knihu - průvodce jsem četla před mnoha lety a tehdy jsem byla nadšená, chtěla jsem si připomenout ony zážitky, ale dnes už mi to už jaksi vyčpělo, člověk se nemá vracet k minulosti...
Snové novely
Arthur Schnitzler
Dvě novely, v podstatě asi tak o schizofrenicích, kteří žijí sice v realitě, ale hlavou jinde, v první dožene paranoia chlápka k vraždě bratra, ve druhé manžel jde na utajený sado-maso-porno bál a manželka ho vraždí ve snu. Mírně ujeté, ale dobré čtení!
Anděl smrti
Vlastimil Vondruška
Obvyklé. hrad, šlechta, podaní apod., překomplikované zápletky a zločiny, nezapamatovatelná jména, přeskakování mezi několika ději
Rádio v mrazáku
Jana Hanušová
Paní Hanušová, jinak herečka, se během covidu asi dost nudila a sice začala užitečně pracovat, ale při literární činnosti využila svého jména.
Jablko nepadlo daleko od stromu
Vlastimil Vondruška
Za poslední dobu to nejlepší, co jsem od V.V. četla, není to tak zoufale natahované, jako poslední romány, naopak celkem svižné a vtipné.
Ostrov s vůní čerstvého chleba
Jenny Colgan
Současná Anglie, typický mladý pár s módními profesemi, v krizi zkrachují i ve vztahu, holka se přesune někam na nehostinné pobřeží a konečně uplatní svou zálibu - peče "chleba", tj. nejrůznější pečivo, a tím aktivizuje vesnici k novému rozmachu, samozřejmě nechybí milostná linka se zápletkou a šťastným koncem, ale čte se to dobře
Vstupte bez klepání
Zuzana Hubeňáková
Jedna ze dvou knih, které mám už hodně dlouho na nočním stolku a když potřebuji něco milého před usnutím, sáhnu buď po této nebo po druhé (Rosiina metoda od Dawn Fraserové). Krátké fejetony o běžném životě mladé ženy a rodiny, vtipné, úsměvné, pohlazení po duši, při čtení mi do třech minut tečou slzy smíchem. Autorka přispívá do Magazínu MfD a její rozhovory čtu ze všech nejraději.
Dům žen bez mužů
Karine Lambert
Jednotlivé osudy pěti žen žijících v domě, kam muži nesmějí a jejich důvody proč jsou samy. Nová nájemnice do toho ale tzv. hodí vidle a po smrti majitelky domu s jejím svolením jsou muži povoleni. nenáročné, ale mile oddechové čtení.
Uteč!
Dagmar Česká
Taková soudobá červená knihovna zasazená do současné Ameriky... Zasnoubená Hanna z "VIP" uteče snoubenci, potká motorkářkou partu ze "spodiny", po cestě s nimi "prozří" a změní svůj život. Oproti předválečné literatuře tohoto typu je to - bohužel - napsané současným moderním způsobem, tj. několik vypravěčů, časových a dějových rovin.
Světlo po válce
Anita Abriel
Velmi zajímavé, i když v podstatě je to červená knihovna. Ale podklad k příběhu je silný, od genocidy židů za 2. sv. v. přes koncentráky, útěky, emigrace, postavení se na nohy v nových místech, integrace do jiné společnosti, a samozřejmě nechybí milostná zápletka a šťastný konec.
Saturnin při chuti
Miroslav Macek
Zbytečně potištěný papír... První jeho pokračování Jirotky bylo ještě vtipné a od té doby úroveň upadá až na samé dno
Enter, mami!
Martin Moravec
Mám ráda jeho sloupky v magazínu MFD, každý čtvrtek je čtu jako první. Na leckterý sloupek z let 2012 apod. jsem si i vzpomněla, ale po letech už to není ono. Protože většina se vztahuje k nějaké konkrétní společenské či politické situaci nebo třeba k aktuálnímu počasí nebo drbům, což po deseti letech aktuální není a ztrácí to ten "šmrnc".
Můj příšerný syn
Ivanka Devátá
Nevím, jak je to možné, ale tuhle knihu už jsem četla. Prý vyšla 24.10.2024... možná byl text součástí jiné její knihy, nevím. Každopádně mě text víceméně nudil jako při předchozím čtení. Na rozdíl od některých dřívějších knih autorky, kdy jsem se báječně bavila.
Předtucha
Marie Pujmanová
Knihu nejlépe vystihuje její anotace v tomto vydání (zestručnila jsem): Novela vydaná za války těží z venkovského prostředí a z období dětství a dospívání. ....mistrně postihnutý obraz citového zrání mladé hrdinky se všemi zmatky, které toto období provázejí...., myšlenky, city, touhy i strachy...
Dalo mi dost práce číst pomalu a nepřeskakovat rozvleklé pasáže, ale zvládla jsem to!
Svéhlavička nevěstou
Eliška Krásnohorská
P.S. k mému hodnocení. Četla jsem čtvrté vydání, není datované a na internetu jsem ho nenašla. Zajímalo by mě, ve kterém roce toto čtvrté vydání vyšlo.
Svéhlavička nevěstou
Eliška Krásnohorská
Trochu masochisticky jsem se rozhodla přečíst všechny díly Svéhlavičky. Nezbylo mi nic jiného, než si je sehnat jinak… Jednu jsem dostala od jiné čtenářky Databáze (ještě jednou moc děkuji!), další jsem koupila na internetu a teď váhám, jestli mám zkusit sehnat i poslední díl, Svéhlavička babičkou…
Co dodat k právě přečtenému dílu… Uf…A to to byl kdysi bestseler všech bestselerů, podle počtu vydání. Samotný příběh je velmi jednoduchý, prostě holčičí románek, přeslazený a vyumělkovaný až běda. Samozřejmě s happy endem, dokonce dvojitým. Jestli se takhle opravdu žilo, jako že žilo, tak potěš pánbu. Nejzajímavější byl popis běžného života řekněme místní honorace či střední vrstvy v malém městečku, popisy jejich společenského života se všemi formalitami, zvyky, bontonem, mluvou aj.
Zajímalo by mě, kdyby se dalo cestovat časem, co by oni řekli na dnešní život!
Nohavica a (jeho) naše malá válka
Přemysl Houda
Jarka Nohavicu mám ráda od 80. let, dokonce jsem byla na Portě 1991, kterou vyhrál. Takže jsem si knížku okamžitě půjčila v knihovně – naštěstí. Je totiž…. divná. Přesněji divně napsaná. Na přeskáčku jsou tam faktické údaje, názory autora i jiných, asi je to pojato podle jiného klíče, který mi značně nevyhovoval. Neustále se všechno prolíná, tu je v roce třeba 1998 a o pár řádek dál v roce 2014 apod. Ke cti autora nutno dodat, že se snaží o objektivitu, ale ta to nezachrání. Když už je to dílo o nepominutelné osobnosti naší kultury, tak by aspoň na závěr mohl být třeba seznam tvorby. Nebo poznámky pod čarou kdyby byly na té stránce, ke které se vážou, takhle je otravné neustále hledat v 300 stránkové knížce na víc jak dvaceti listech tu kterou konkrétní poznámku. Každopádně dík autorovi za snahu, někde jsem četla, že jeho představy se odlišovaly od představ nakladatelství, tak v tom by to mohlo být? Na to, že mu Jarek Nohavica zapůjčil (či daroval) veškeré své podklady, mohlo ta být víc osobního z jeho života.
A nevěsta zavřela dveře
Ronit Matalon
Zajímavé… ale kniha má podle mě mít příběh se začátkem a koncem a ten tady chyběl. Příliš mnoho slov, ve kterých se obtížně hledali jedinci a jejich charaktery, důvody, názory apod. O hlavní hrdince, o kterou tady vlastně šlo, bylo jen pár slov a to, že se zavřela v pokoji a… nic. Žádný konec, prostě asi autorku najednou přestalo bavit psát takovou nesmyslnost a prostě skončila.
Různé ceny se nedají brát vážně, ať už je to v literatuře nebo divadle či filmu. „Odborníci“ musejí ukázat, jak jsou progresivní a umělečtí a něco pro plebs“ je pod jejich rozlišovací úroveň.
Nasraná Máma - Nekorektní Průvodce Prvním Rokem Mateřství
Tereza Maroušková
Dlouho jsem se tak nenasmála, jako při čtení tohoto „deníku“. Je to přesné, absolutně výstižné! Naprosto dokonalá kniha! Opravdu autentická! Klidně bych se pod vše podepsala, ono je jedno, jestli popisuje pocity a průběh mateřství ze současnosti nebo před 20 či 40 lety. Je to pořád stejné. Autorka mi připadala jako „normální“ matka, protože v okolí (své dcery) znám hodně matek značně deformovaných dobou a různými sítěmi a teoriemi o výchově apod.! Dnes mají matky ale značné výhody v obslužném servisu – hotové „skleničky“ s kojeneckou stravou, zatímco já jsem ob tři dny vařila zeleninku, která se v zimě omezovala na tři druhy, jednorázové pleny a automatické pračky, takže nemusí denně vyvářet a prát spoustu látkových (a pak je ještě případně žehlit – to jsem dělala jen v šestinedělí), apod. aj. Ale to podstatné je pořád stejné, zaopatřit miminko a přežít to v duševním zdraví. Pět hvězdiček je málo, nějaký bonus by nebyl?
