Martica
komentáře u knih
Člověk Gabriel
Kateřina Dubská
Tož... krásná pohádka to byla, pro mě nové a zajímavé téma, velmi hezkým jazykem vyprávěno. Tak proč mě to kurnik tak nebavilo? Asi proto, že první polovina byla pro mě až nesnesitelně sladkobolná a romantizující. Že bylo od začátku jasné, komu autorka fandí, že nebylo moc prostoru pro objektivitu. Idylický kočovný život, vyprávění u ohňů, lesklá koňská těla a pohazování hřívou, cikánská intuice a jejich až nadpřirozené schopnosti, vzplanutí a vášeň, nespravedlnost gadžovského světa. Po první části bych za takovou kupu patosu dala nejspíš jen jednu hvězdičku. Druhá část se mi ale skoro celá líbila, tam už pro mě bylo vyprávění přirozenější a lépe jsem se dokázala vcítit do Gabrielových pocitů doma i v okolním světě. Krásný příběh, ale na mě příliš pateticky podaný.
Satori v Paříži
Jack Kerouac
Budu zase za podivína, ale mně se knížka strašně moc líbila. Putování bonvivána Kerouaca a jeho spontánní nápady a opilecké rozjímání jsem si vážně užila. Nešťastná existence? Těžko říct. Zdá se, že si byl dobře vědomý všech svých "problémů", žil, jak žil, jinak to neuměl. Takové nějaké smíření se sebou samým z toho na mě dýchalo.
Pod zahradou - tenzatracenejkocour
Marie Lopourová
Příjemné čtení před spaním, ale já i děti jsme čekali ještě nějaké rozuzlení a vysvětlení ohledně knihy ve sklepení.
Posilování stresem: Cesta k odolnosti
Pavel Kolář
Nepřečetla jsem si předem anotaci, a tak jsem podle názvu očekávala nějaký návod, jak se v dnešní době z běžného každodenního stresu nezbláznit, ale jak se z něj naopak zocelit. Dostalo se mi něčeho úplně jiného, než jsem čekala, ale přesto jsem z knihy úplně nadšená. Rozšířila jsem si obzory a získala jsem obrovskou spoustu informací (pro začátek třeba hned to, co to ten stres vlastně je), které mi jsou k užitku. Docela mě to i nakoplo k nějakým aspoň menším změnám v životním stylu. Pavel Kolář umí každý daný problém vysvětlit tak logicky, že nám nezbývá prostor na výmluvy.
Detoxikuj život
Barbora Englischová
Bára Englischová má plnou hlavu dobrých nápadů, bohužel psaný projev trochu pokulhává za tím mluveným. Její videa a workshopy vřele doporučuji, ovšem kniha mi připadá hodně slabá. Dojem z knihy navíc dost kazí vlastní citáty a spousta, spousta chyb.
Hygge - Prostě šťastný způsob života
Meik Wiking
Nic nového pod sluncem, ale příjemně se to četlo, i nějaká ta inspirace se tam objeví. Hezké.
Veveřácká kronika
Kateřina Mojžíšová-Soukupová
Kateřina Soukupová umí psát naprosto brilantně a poutavě. Čtenář hltá příběhy jedné milé divoké veverky, mimochodem a bez poučování se při tom dozvídá spoustu zajímavostí o životě a zvyklostech veverek obecně. Kniha má velký potenciál stát se bestsellerem, kdyby se ovšem dostala do ruky zkušenému redaktorovi. Ubližuje jí totiž množství chybné interpunkce, přemíra patosu pisatelky a taky asi neochota vydavatelů text trochu proškrtat a vypustit některé opravdu nadbytečné pasáže.
Šijeme z úpletů
Jana Coufalová
Jana Coufalová si za dobu svého předávání krejčovských zkušeností začátečníkům i pokročilejším samoukům získala v sociálních skupinách na internetu početný fanklub. A není se čemu divit: vytváří profesionální padnoucí střihy pro děti i dospělé, prodává je za přijatelnou cenu a k tomu přidá zdarma srozumitelný foto- nebo videonávod, který pochopí opravdu úplně každý. Zároveň je ochotná s laskavostí sobě vlastní odpovídat stále dokola na stejné doplňující otázky, takže spoustu amatérských švadlenek toho zvládla naučit opravdu hodně. Na její knihu Šijeme z úpletů se tak těšila početná skupina příznivců, včetně mě.
Vzhledem k tomu, že publikace v úvodu vyjmenovává základní vybavení domácích švadlenek a přináší také zdařilý přehled druhů úpletů, budou její cílovou skupinou nejspíš začátečníci. V tom případě však v úvodu chybí zdůraznění důležitosti zažehlování během šití, také by bylo vhodné doplnit informaci o přeměřování střihů a jejich porovnání s padnoucím oblečením. Bez toho může začátečník dojít k závěru, že když zvolí ve střihu číslo velikosti, kterou obvykle nosí, nemůže se dílo nezdařit. Jinak je však práce se střihem popsána velmi přehledně a bude při prvních pokusech jistě velkým přínosem.
Jako začátečníka by mě možná od prvních pokusů trochu odradilo to, že ve všech návodech, ve kterých se okraje oblečení zakládají, jsou lemy založené a prošité pomocí coverlocku. Na fotografiích to sice krásně vypadá, ale pokud bych doma měla jen starou Veritasku po babičce a jen matně tušila, že takového efektu s ní zřejmě dosáhnout nelze, asi by mě pohled na dokonalé začištění coverlockem dostal spíš do deprese, že „tohle nikdy nedám“. Tato má kritika může být částečně rozptýlena závěrečnou kapitolou Jak šít úplety na běžném šicím stroji, ta je však naneštěstí poněkud stručná. Také by v ní mohl být slovní popis lemování proužkem na třetiny doplněn větším množstvím postupových fotografií.
Samotné návody se velmi povedly, krok za krokem tak čtenáři zvládnou celý proces tvorby základních kousků oblečení pro své děti (tady si dovolím poznámku, že v názvu publikace mohlo slovo „děti“ zaznít, protože žádný návod na šití pro dospělé obsažen není). Velmi chválím podrobný, jednoduchý a jasný popis šití kapes, které bývají kamenem úrazu mnohých samouků. Místo obyčejného trička s dlouhým rukávem nebo pyžamového trička (což jsou de facto dva naprosto stejné návody) mohla Jana Coufalová raději zařadit některý ze svých střihů pro holčičky, obsahující návod na řasení. Ať už pomocí silikonové gumičky, nebo pomocí volného prošití, řasení bývá další zbytečnou noční můrou začátečníka, po jehož zvládnutí se dostaví wow efekt a pocit postupu do vyššího levelu. Hezké by také bylo zveřejnění střihu alespoň na základní čepičku přímo v knize. Čtenářka by tak rozhodně dostala chuť okamžitě ho překreslit na pečicí papír, rozstříhat postarší triko a pustit se do díla. A pak si rychle nakoupit na internetu další střihy Jany Coufalové, když se to tak daří. Ale to je jen malý marketingový nápad, rozhodně se nejedná o hanění publikace, která je opravdu velmi krásně zpracovaná.
Jednu hvězdičku z pěti strhávám za zmíněné drobné nedostatky a hlavně za chyby v textu. Chybějící interpunkce, chyby v diakritice a v dělení či spojování slov, sem tam nějaká hrubka. Určitě to pro začínající švadlenky nebude nijak zásadní, avšak u tak hezké a výpravné publikace je vždy škoda, když práce redaktora není víc pečlivá.
Čas vlků
Elisabet Nemert
V této knize je úplně všechno: příběh, napětí, láska, válka, chytrá žena, zlý nacista, Žid v ohrožení, těhotenství, klišé, kýč, zvířata zázračně se zjevující a varující... Ne, tohle se mi nelíbilo. To i trošku uráželo můj vkus.
Ale co kdyby
Ester Fischerová
Pár básní mě zaujalo (Masová kaše, Bublanina), ale celkový dojem mám takový neutrální, rozpačitý. Podle mého laického názoru by se měly knižně vydávat jen básně s přesahem, kterým je čtenářstvo schopno aspoň trochu porozumět nebo je procítit. Naopak básně, ke kterým by bylo potřeba ještě nějakého doprovodného výkladu (třeba ve smyslu "tohle jsem napsala, když jsem potkala svého bývalého přítele a vzpomněla jsem si, jak mi udělal todle a támhleto..."), snad ani nemají širší veřejnosti co nabídnout a patřilo by se ukládat je prozatím do šuplíku. Ale co já vlastně vím, poezii nerozumím.
Nadané dítě: Jak mu pomoci ke štěstí a úspěchu
Monika Stehlíková
Nejraději bych knize dala padesát hvězdiček. Nadané dítě ke mně doputovalo jakousi řízenou náhodou při hledání a bloudění zběsilého rodiče, snažícího se pochopit a rozvíjet jedno ze svých dětí, které je intelektuálně tak nějak nad zbytkem rodiny. A tato kniha je to pravé ořechové. Neříkám, že vyřeší všechny mé problémy, ale je to asi jeden z nejpodstatnějších dílů skládačky, kterou se snažím dát dohromady, abych porozuměla a mohla být nápomocná. Děkuji za skvělou, přehlednou, vysvětlující a chápající knihu, za všechny poznatky a odkazy v ní obsažené. Moc mi to pomohlo, nasměrovalo mě to zase dál. A na závěr povzdech: Kéž by si to přečetli i učitelé na naší staromódní maloměstské (a maloměšťácké) základce...
Sovětská tragédie: Dějiny socialismu v Rusku v letech 1917–1991
Martin Malia
Pětisetstránková "esej", napsaná v roce 1994, v Česku vydaná v roce 2004, získává v roce 2024 znovu na aktuálnosti. My už si dnes s třicetiletým odstupem můžeme dovolit trochu kritičtější a méně oslavný postoj k postavě Jelcina (však i sám autor na s. 497 trefně píše: "Zdá se, že pravý význam světodějných dat pochopí lidé až po jisté době."), ale jinak jako celek dává kniha obrovský smysl, je stále užitečná a Maliův rozled je fascinující. Těžká kláda, ale skvělé čtení.
Vše, co jste chtěli vědět o módě
Adéla Bartlová
Zase po čase kniha, kterou mi nestačilo jen číst, ale kterou jsem musela rovnou vlastnit. Moje! Vychutnávala jsem si ji víc než půl roku a ráda ji řadím do své "šicí" knihovničky vedle Petry Davídkové a Lenky Velebové. Pořídila jsem si ji kvůli skvělému přehledu materiálů, střihů a stylů, ale nakonec jsem si ji dokonale užila jako celek se vším všudy. Velmi vydařená publikace.
Svatá Barbora
Marek Šindelka
Na komiks jsem se moc těšila, navnaděná mimo jiné zdejším vysokým hodnocením. Ale bohužel jsme se s autory nějak nepotkali, i to se stává. Ani vlastně nejsem schopná definovat, čím to přesně bylo. Komiksy mám ráda, téma je určitě taky zajímavé, kresby se povedly, takže nevím. Neklaplo to do sebe, nezapůsobilo to na mě, jak asi mělo. Některé věci bych ještě potřebovala dovysvětlit.
Anin duch
Vera Brosgol
Půjčila jsem si od pubertální dcery, které se Anin duch moc líbil, a kurnik, to bylo překvapení! Kvůli trochu naivním kresbičkám jsem měla předsudky, že půjde o jednoduchý příběh pro děti, ale ve skutečnosti se mi dostalo chytrého, propracovaného příběhu, kde se stupňovalo napětí a který obsahoval i několik zásadních moralit. A myslím, že pro dnešní děcka není vůbec špatné zamyslet se, jak se může cítit imigrant, který se snaží zapadnout, nebo aspoň moc výrazně netrčet z řady. Moc povedené.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Detektivka mě téměř celou dobu moc bavila, zlomilo se to až asi čtyři kapitoly před koncem. Celé vypravování bylo tak napínavé a zajímavé, úplně mě to vtáhlo do mrazivé atmosféry islandského venkova. Ale konec mi připadal takový nedotažený, až odbytý. Za měsíc už si nebudu ani pamatovat, kdo byl vrah a proč to udělal, nějak mi to prostě nezapadlo do sebe. I to vypravování v závěru bylo takové spíš popisné, nemastné-neslané. Byla to moje první kniha od Yrsy, ale zkusím rozhodně ještě aspoň jednu.
Dcera je dcera
Mary Westmacott (p)
Zajímalo mě, jaká bude královna detektivek v jiném žánru. Trochu ufňukaná. Dobře se to četlo, nebylo to úplně zlé, ale po dějové stránce mě kniha trochu zklamala.
Paměť dívky
Annie Ernaux
A mně se vlastně to filozofování autorky nad sebou coby mladou nezralou dívkou moc líbilo. Přemítání o svém mladickém počínání, chování, vnímání světa, hledání sama sebe a svého místa ve světě, o dojmu, jakým působila a působí na okolí. Vůbec mi to nepřipadalo jako motání v kruhu. A názor, že je to kniha o ztráně panenství, mi připadá přehnaně zjednodušující.
Myšky v kuchyni
Saira Shah
Kniha, u které za půl roku nebudu absolutně vědět, o čem byla. Zezačátku se mi líbil popisný, až reportážní styl vyprávění. A ačkoliv mi byla okamžitě nesympatická hlavní hrdinka, která zřejmě až do porodu byla zvyklá, že jí vše vychází, a naivně to považovala za důsledek své vlastní píle, od knihy jsem si hodně slibovala a opravdu mě zaujala. Nicméně po čase se to dost zhouplo, jednání Anny se mi zdálo někdy naprosto nelogické až šokující. Některé její zkraty mi přišly vzhledem k situaci pochopitelné, jiné ale dost přitažené za vlasy, no a některé až nereálné. Takže je to u mě tak půl na půl, žádné velké wow se nekonalo.
Mladší sestra III
Jane Austen
Netuším, kde přesně převzala rozepsaný román Jane Austenové její neteř, nicméně v tomto třetím dílu už jsem moc zalíbení nenacházela. Přesně od zjevení a věštby mladé krásné cikánky mi dílo začalo připadat jakési plytké a červenoknihovní. I ty dramatické zvraty (smrt/nesmrt) mi přišly dost přitažené za vlasy, ubylo vtipných postřehů a duchaplných rozhovorů. Už to prostě nebylo Austenovské. První dva díly se mi líbily mnohem víc.