martini.ce komentáře u knih

Výborná kniha, chytila mě za srdce hned na začátku na solné pouti a nepustila až do konce. Krásný jazyk, ani jedna věta navíc, citlivé použití regionálních výrazů. Historie hornického kraje je strhující a na jednotlivých osudech se rozehrávají velká dramata i malé střípky každodenního života. Karin Lednická je pro mě paní Spisovatelka. Děkuji za zážitek.

23 06.04.2020

První knížka od paní Mornštajnové a chytila mě za srdce od první věty. Strhující, čtivá, ani věta navíc a zbytečná. Byla jsem z ní nadšená.

22 02.11.2019

Opakuju se, vím. Moje nejoblíbenější autorka detektivek. Moc se mi opět líbil popis jednotlivých postav i prostředí, úplně jsem to viděla před očima.

19 12.10.2022

Moje první setkání s autorkou a z knihy jsem nadšená. Líbilo se mi všechno - atmosféra zapomenuté vesnice, postavy, střípky z minulosti, popis krajiny. Potkala se u mě touha rychle číst a užívat si krásu toho, co čtu, a zároveň číst pomalu, aby mi knížka dlouho vydržela. Kdybych chtěla někam odjet sama na víkend a odpočinout si od světa a každodenního života, chtěla bych si tuto knížku vzít s sebou. Děkuju, byl to pro mě zážitek.

19 24.01.2022

Velmi dobrá detektivka s temnou zápletkou. Pár otázek mi zůstává i po přečtení, ale asi to tak prostě je, že někdy nemůžeme poznat a najít všechny souvislosti. Laura s Adamem i jejich vztah mě bavil a i popis vyšetřování byl podařený.

18 26.01.2024

(SPOILER) Pro mě velká kniha se silným příběhem. Werner a Marie-Laure měli moje sympatie od začátku, líbilo se mi, jak se jejich cesty k sobě pomalu přibližují. A pak na straně 488 jsem nevěřícně hleděla na to, co čtu, a jak je to jako možné?!?
Ale ve čtení jsem pokračovala a dočítala s dojetím. Jaká je válka svinstvo, co ovlivňuje generace lidí, kolik lidí se nechá svést na špatnou cestu, jak je život křehký.

A moc se mi na konci v poděkování líbilo poděkování autorovým dvojčatům a manželce, o kterých jsem četla v knize Čtvero ročních období v Římě.

Byl to pro mě zážitek, doporučuju a řadím mezi mých top10.

18 02.01.2024

To je tak krásná kniha! Když jsem ji četla poprvé, bylo mi kolem 20 a četla jsem ji opakovaně. A teď po 20 letech mi přišla do ruky znovu a zajímalo mě, jaké to bude s odstupem. A bylo to za srdce beroucí.
Firma prodávající náhrobky, Ludvík, bratři Krollové, Isabella, René, Železný Oř.... Některé příběhy se mi vybavovaly z paměti, na některé jsem už zapomněla a bylo to pro mě kouzelné setkání. Cynismus, nadhled, humor i romantické filozofování, všechno dohromady a moc mě to bavilo. Poválečné Německo, hyperinflace, vzpomínky na válku i na "staré dobré časy" přináší poučení i dnes, pro nás a naši dobu.

18 04.03.2023

Krása české vesnice, kde se lidé znají, mají k sobě blíž, pomáhají si... Může se zdát, ale tak to opravdu není. Ve skutečnosti je knížka plná nešťastných, zlých, závistivých lidí, uvíznutých v tom, co si řeknou lidi/ aby nebyla ostuda / tak se to vždycky dělalo. Bylo to pro mě smutné čtení, protože v podobné dědině jsem vyrostla. A tak bohužel potvrzuju, že přesně takové to tam bylo. Perfektně popsané charaktery, prostředí i situace, díky použitému nářečí to bylo autentické a působivé.

18 16.11.2022

Michaela Klevisová mě baví. Jakékoliv prostředí umí popsat tak, že to přímo vidím před sebou. V tomto případě malá zapomenutá vesnička na konci světa, nedaleko rakouských hranic. Lidé nejsou černobílí, mají svoje lepší i horší vlastnosti a všechny jejich příběhy a osudy na mě působí lidsky, uvěřitelně.
Během čtení každé knížky od MK mám ale dilema - jak to čtení zpomalit, abych mohla být ještě o kousek déle ve společnosti Josefa Bergmana a jeho kolegyně Sylvie?

18 06.11.2022

V poslední době jsem neměla štěstí na výběr knih a jedna za druhou končily po pár stránkách v nedočtených. Až do této, která mě chytila od samotného začátku. Moc se mi líbil popis života na vesnici, prostředí stájí a života u koní. Bavily mě jednotlivé postavy a jejich osudy. V knihách většinou přeskakuju popisy přírody, kdy "se nic neděje". Ale ne u paní Klevisové. Když postava sedí s kávou v ruce a kouká na stráň a voda tiše šumí... Tak mě to vtáhne do děje, umím si to představit a téměř tu vůni kávy cítím a potok slyším. Nečekaná zápletka i rozuzlení. Výborná kniha.

18 22.04.2022

Nečetla jsem žádné spoilery, ale i tak jsem v recenzi postřehla, že to bude těžší čtení. A ano, místy temné a místy tak smutné, až se mi srdce svíralo. Jarkovi jsem fandila, dojímala mě jeho samota a opuštěnost ve světě. Propojení se životem zahrady bylo krásné, úplně jsem viděla před očima to nadechnutí a rozkvétání. Velmi mě oslovil i vztah k Bohu, tomu zastupovanému církví a tomu osobnímu. Závěr byl strhující, byla to smršť smutku a naděje. Klobouk dolů, výborná kniha.

17 05.01.2023

Knížku jsem odložila asi na 30. straně. Bitva u Hradce Králové v každé větě, záchvaty historie... nějak jsem se v tom ztrácela. Po měsíci (a odpočinkových knížkách) jsem jí dala druhou šanci. Znovu od začátku, ale už s představou, co mám čekat. A pak se to postupně stalo, že si mě Winterbergovo cestování v prostoru a čase omotalo. Samozřejmě mě občas štval stejně jako milého pana Krause a chtěla jsem, ať ho někde nechá. Místy bylo těch vzpomínek a vyprávění tolik, že jsem si musela dělat přestávky při čtení. A občas jsem googlila to, co mě ve vyprávění zaujalo.
A jak jsem se blížila ke konci, tak jsem nechtěla, ať to skončí. A bála jsem se, jak to skončí.
Je to výjimečná kniha, s žádnou jinou se nedá srovnat. Bude mít svoje místo v naší knihovně.

17 28.09.2022

Výborná kniha. Příběh vyprávěný z pohledu obyčejného 17letého studenta, který žije svůj život v Bukurešti, v rodině, kde se jen šeptá a čeká na to, jestli právě dnes půjde elektřina a poteče voda. Každodenní detaily o tom, jak rodina a celá společnost ne/funguje, jaké mají vztahy, názory - to bylo silné čtení. O rumunské revoluci jsem věděla jen střípky a tady se mi všechny informace doplnily.

Dojal mě i závěr - poděkování autorky, popis toho, jak získala informace a jak pracovala se zdroji.

"Historie je totiž branou k našemu kolektivnímu příběhu, k příběhu lidstva".

16 05.06.2024

Silná knížka, měla jsem ji v hlavě dlouho. Valmez je moje studentské město, tak místní popisy byly pro mě o to zajímavější.

16 02.11.2019

Četla jsem detektivky od různých autorů, ale Harry Hole je jen jeden. Zápletka zamotaná, ale hlavně je to pro mě od první stránky setkání se starým známým. Harry a jeho kolegové, kamarádi, město nebo oblíbená hudba. Na mě to pořád funguje.

15 04.09.2023

Poprvé jsem ji četla kolem 20 - když jsem ji ve vlaku dočetla, jen jsem koukala kolem a rozdýchávala konec. O pár let později jsem byla zvědavá, jak to budu vnímat... A působivá byla stále.

15 02.11.2019

Přečteno těsně po vydání, když jí byly plné obchody :) Tenkrát se četla dobře a rychle, v hlavě mi z ní nezůstalo nic. A mám pocit, že stejný komentář můžu zkopírovat i k dalším knihám RT.

15 02.11.2019

Poprvé jsem četla někdy na konci střední školy a hned se dostala mezi moje nejoblíbenější knížky. A chtěla jsem být jako Chris :) Moc ráda se k ní vracím a i přes opakované stěhování (a probírku knihovny) má u mě svoje stálé místo.

15 31.10.2019

Už před nějakou dobou jsem slyšela v rádiu rozhovor s autorem, kde jsem se o knize poprvé dozvěděla. A pak už byla na seznamu "k přečtení" a čekala jsem, kdy se naše cesty potkají. Konečně :-)

O meziválečné době jsem četla už různé knihy, ale tato byla pro mě výjimečná svým regionálním umístěním. Sudety, Krušné hory, vesničky uprostřed krásné přírody, to dávalo osudům lidí ještě další rozměr. Kronika několika rodin, příběhy obyčejných lidí v klidné i bouřlivé době. František a Florián pro mě jsou jedni z nejkrásnějších lidí, se kterými jsem se kdy na stránkách knihy setkala. Silní, laskaví, milující a stateční. A za toto setkání upřímně děkuju.

14 28.07.2023

Při čtení jsem měla stažený krk i žaludek. Z příběhu jedné rodiny a hlavně z vývoje celé společnosti. Silná kniha.

14 05.05.2021