MartiSku komentáře u knih
Za touhle knihou je vidět obrovský kus práce. Obrovsky povedený kus práce. I přes tvrdou realitu tehdejší doby, drsnost kraje a politickou situaci, které ovlivňovaly osudy místních, jsem si v příběhu dokázala najít světlé chvilky, které do něj vracely lidskost. Pokud budu mluvit čistě o jazyku, jakým je kniha napsaná, je to, alespoň pro mě, skvost. Hodně oceňuju také velmi citlivé přeskakování v ději, kdy vám ale vlastně nic neuteče (a to není samozřejmostí u každého autora).
Jen se pokaždé nemusíte prokousávat dalších deset stránek např. o tom, jaký byl porod, svatba nebo pohřeb, protože těch je v knize poměrně hodně. Autorka se zaměřila na jiné životní situace, a to mi je sympatické.
Nesbo mě dostal. Zase. Zatím jsem se nesetkala s jiným autorem tohohle žánru, který by mě dokázal udržet v napětí po celou dobu příběhu. Je to mistr zápletky, mistr detailů a mistr v tom, že vám dokonale zamotá hlavu. A i když už si myslíte, že stoprocentně víte, kdo je vrah, zase přijde obrat a vy začněte pochybovat. A ani poslední díl HH nebyl výjimkou. Postavy v jeho příbězích nikdy nejsou černobílé, nikdy nejsou jen kladné, nebo záporné. A to mě baví. Těším se na další díl!
Tahle kniha ve mně vzbudila silné emoce. Bezmoc, bezpráví, smutek, ale i naději a zvědavost. Některé postavy jsou svým charakterem vysloveně nechutné, stejně tak scény, kdy autor sice nepopisuje doslova, co se děje, ale vy to stejně moc dobře víte, bohužel. I přesto, že se dá vytušit děj knihy, byla jsem natolik zvědavá, jak bude život ve Sklářích pokračovat, že jsem si hned zakoupila další díl. Velmi povedené dílo!
Kniha, při jejímž čtení vám fantazie běží na plné obrátky. Kniha, se kterou zažijete snad všechny emoce. Lítost, pobavení, strach, zlost... a spoustu dalších. Tohle není příběh pro děti. Tahle kniha vás přinutí zamyslet se, kdo vlastně jste a co je v životě nejdůležitější.
Knihu jsem přečetla rychle, především druhou polovinu. Chtěla jsem už vědět, jak to skončí... Nebo snad, aby to už skončilo? Přiznám se, že sama nevím. Celou dobu čtení jsem si k Cácoře nějak nemohla najít cestu.
Ano, téma je silné, šokující, nechutné. Ale téma netvoří příběh. Vyprávění jde, alespoň pro mě, hodně po povrchu. Chybělo mi i hlubší vykreslení dalších postav, jejich pocity... Babi a Jakub mě vlastně zajímali víc než sama Cácora.
Kniha se hezky čte, je napsána jednoduchým jazykem. Myšlenka celého příběhu je pro mě neotřelá a i když jsem zhruba od poloviny tušila, kam cesta hlavní postavy Nory povede, závěrečný pocit z knihy mi to nezkazilo. Během čtení jsem sama přemítala, co bych třeba ve svém životě udělala jinak a kolikrát už se ve mně objevila touha žít jiný život na zkoušku. Ale život máme jen jeden, alespoň tedy ten, který si pamatujeme. Tak ho pojďme prostě žít, bez coby kdyby...
Nesbo je pan vypravěč. I přes počet stran jsem knihu přečetla jedním dechem, protože prostě chcete vědět, co bude dál. Skvěle vykreslené postavy, žádná z nich není černobílá. Postoj a sympatie k nim se vám během příběhu mění a tak vlastně nevíte, co si o nich máte myslet. A tak to má být. Právě to dělá knihu tak napínavou a zajímavou. Nenajdete tam žádné zbytečné pasáže, každý postřeh, každou situaci a každý detail vypravěč využívá, aby vás ještě víc vtáhnul do děje. Bravo!
Soukupová opět nezklamala. Umí mistrně vykreslit realitu, naprosto běžné situace a myšlenky, které se honí hlavou snad každému z nás. Pro mě je tahle kniha hlavně o komunikaci, o tom, kam to vede, když si neříkáme, jak se cítíme a co cítíme. Vyprávění z různých úhlů pohledu byli příjemné osvěžení.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, bylo to pro mě první setkání s autorkou a musím říct, že hodně vydařené. Příběh si mě získal hned na začátku, skvělé pracuje s postavami, prostředím a kontrastem (typický Hugo a jeho rodinka). Pro mě je v této knize ústředním motivem láska, v nejrůznějších podobách. Protože s ní se dají překonat i ty nejnáročnější životní situace.
Možná, že jsem knihu četla v nesprávný čas, protože teď mě její filozofické myšlenky, které se hlavně ke konci hodně opakují, příliš neoslovily. Možná, že už toho mám načteno (i zažito) hodně, a proto na mě spousta vět působila jako klišé. Možná, že jsem měla až příliš velká očekávání... Podobnost s Malým princem asi nebude náhodná, ale pro mě mu nesahá ani po kotníky. Narozdíl od Prince, k Alchymistovi se nejspíš vracet nebudu.
Stále aktuální téma. Jitka je sympaťanda, která se musí vypořádat se strastmi mladé slečny a zvládá to skvěle. Naštěstí má skvělou rodinu, která jí podporuje. Kniha je napsaná s lehkostí, humorem, má pro mě hloubku i teď, když už jsem dospělá. V některých situacích bych chtěla mít takový nadhled jako Jitka :-) Filmové zpracování miluju.
Taková klasická lovestory, hodně předvídatelná. Bylo to ale pohodové, nenáročné čtení, vlastně jsem ani víc neočekávala. Líbily se mi popisné pasáže interiérů, Kodaně a stylu hygge. Hned bych se tam vypravila :-)
Na této knize bych především ocenila jazyk, jakým je napsaná. Cítím z něho, že autorka pečlivě promýšlela každé slovo a kniha jako celek je opravdu povedená, od obálky po závěrečné poděkování.
Pokud jde o příběh, byla v něm pro mě místa, která možná byla moc zdlouhavá. Ale dojem to určitě nepokazilo. Nejvíce mě bavila část, kdy byla Emilka ještě dítě.
U celého příběhu Marie Kostkové z Kostky a její rodiny jsem se bavila. I když u posledního dílu o trochu méně než u těch předchozích. Ale to mi nevadí, od knihy jsem dostala to, co jsem očekávala, tedy hlavně humor.
Málokterá kniha mě rozpláče. Tahle do ale dokázala. Příběh plný emocí, lásky, ale i nedorozumění a nešťastných okolností. Příběh, který mi připomněl, že skutečná láska vydrží ve vašem srdci až do poslední vteřiny. Velmi dojemný konec. A ještě dojemnější závěrečný odstavec. "Milovali jste dost?"
---
Kniha se opravdu dobře čte, nechcete přestat číst, protože musíte vědět, jak to bude dál a co všechno osud Doris přichystal...
Možná jsem měla až moc velká očekávání... Knihu jsem zhruba uprostřed musela odložit a vrátit se k ní až za pár týdnů. Nepřenesla na mě žádnou emoci, bohužel. Tolik zajímavých příběhů, vzájemně propletených, pro mě naprosto odosobnila fakta, dokumenty a spisy prolínající se celou knihou.
Za mnohem zdařilejší považuji divadelní zpracování této knihy Východočeským divadlem, to opravdu doporučuji. Během představení jsem i několikrát setřela slzu. Takový pocit se při čtení nedostavil ani náznakem...
Narozdíl od svých běžných příběhů tady King používá velmi úsporný jazyk a nezachází do detailů, což by si možná tohle zajímavé téma zasloužilo. Nápad na to, kdo se bude skrývat ve vlkodlačí kůži je vcelku geniální. Další, co musím ocenit, je zpracování knihy - použitý lesklý papír, krásné ilustrace. Tohohle Kinga zkrátka sloupnete jako malinu.
Námět mě zaujal, stejně tak myšlenka zobrazení ďábla... Je škoda, že to nebylo rozpracované víc do hloubky, všechno bylo jen tak nakousnuté, přitom téma má velký potenciál.
Určitě doporučuju všem fanouškům HP. Kniha se čte rychle, ale nečekejte žádnou velkou literaturu. Bavilo mě sledovat, jak se nejen postava Draca, ale i samotný Tom vyvíjeli. Na můj vkus ale až moc čtenářům dokola připomínal, jaký byl v dětství hajzlík (upřímně, ani moc ne ). Z celé knihy mám rozporuplné pocity. Neurazí, nenadchne. Ale jak jsem napsala na začátku, pro potterovce téměř povinnost.
3 povídky, 3 příběhy, pro mě 3 etapy čtení. Po každé povídce jsem si zkrátka musela dát oddech. Náročná realita. Nejlépe hodnotím první příběh. Poslední, třetí, mě moc neoslovil.