Mayaku komentáře u knih

Těžko se mi hledají slova k formulování pocitů, které ve mně kniha vyvolala. Působivá i odtažitá. I přes svou stručnost na mě příběh působil hutně a syrově, ačkoliv popisy těch nejhorších věcí v knize kloužou jen jakoby po povrchu. Koncentrované emoce jsou dávkovány bez patosu a s možná i trochu odosobněnou obecností. Je to zvláštní kniha, ale rozhodně zajímavá (zejména z hlediska otázky vyrovnávání se Němců s nacistickou minulostí) a musím říci, že ačkoliv jsem ji měla přečtenou za pár hodin, musím nad ní stále přemítat, a to se ne každé knize podaří.

3 02.01.2020

Ač to není vůbec přiléhavé (protože autor zůstává stejný), mám při srovnání s předchozím dílem série tendenci napsat, že když dva dělají totéž, není to totéž. Vlci z Cally svou koncepcí a epizodickým charakterem v mnohém připomenou Čaroděje a sklo, nicméně pro mě jsou minimálně o dva řády lepší. Je fakt, že na cestě k Paprsku se náš ka-tet opět moc neposune, ale příběh cíleně tématicky připomínající mých oblíbených Sedm statečných mi ohromně sedl a potěšila mě i postava otce Callahana, jehož prostřednictvím bylo universum Temné věže propojeno s Prokletím Salemu a Srdcem v Atlantidě, které jsem před notnou dobou četla a díky Callahanovi mi bylo nyní objasněno několik nejasností a doplněna spousta zajímavých detailů. Takže co dodat? Po otřesném předchozím dílu jsem byla opět spokojena a mohu jen doufat, že zbytek série bude aspoň na kvalitativní úrovni Vlků z Cally.

3 29.12.2018

King mě stále nepřestává fascinovat, jak fenomenální autor to je. V sáze o Temné věži se pustil do fantasy říznutého westernem (alespoň tedy v úvodním díle) a zase je to naprostá pecka. OK, Pistolník sice je taková úvodní jednohubka, taková vstupní skica rozsáhlého universa, ale za mě rozhodně skica, která ve vás vzbudí touhu vědět víc. Znamenité.

3 02.05.2018

Pozdě, ale přece, konečně došlo na mé první literární setkání s Tolkienem. Zpočátku mě docela vyděsila smršť jmen a názvů, v níž jsem se totálně ztrácela, ale již od nějaké třetí kapitoly se rozbouřené vody uklidnily a já si mohla užívat výborně napsaného fantastického příběhu, místy nabývajícího rozměrů antické tragédie. Rozhodně stojí za přečtení.

3 13.11.2017

Tragikomické příběhy nuselských antiheroických samorostů mě velmi příjemně překvapily a chvílemi jsem se opravdu královsky bavila, a to ačkoliv mikroepizodky občas zanechávaly hodně hořkou pachuť na jazyku.

3 06.07.2017

Příjemná duchařská jednohubka na nedělní odpoledne. Začátek mě úplně nevtáhl, ale jak se postupně jak valící se sněhová koule nabalovaly další vrstvy příběhu, zajímalo mě dění ve Slade House víc a víc. Ve výsledku jsem tak z této novely rozhodně byla příjemně překvapená.

3 18.06.2017

No, jednou to přijít muselo. Tohle je první Martinova kniha, která mě opravdu zklamala. Neříkám, že se zde nenajdou velmi dobré příběhy, ale obecně v této sbírce kvalita jednotlivých povídek zásadním způsobem kolísá. Na jednu stranu jsou tu fantastické Osamělé písně Larena Dorra, Stanice Šerá voda a Za jediný včerejšek, na stranu druhou jsem se u mnoha povídek potácejících se odnikud nikam (Patrick Henry, Jupitěr a dřevní kosmická loď, Noční směna, Noc vampýrů) regulérně nudila. Suma sumárum slabší průměr.

3 08.06.2017

Na irské poměry velmi lehce a srdečně podaný příběh. Nemůžu si pomoci, ale irští autoři mají velice často tendenci psát o takových tématech a takovým způsobem, že vám po dočtení zůstává nepříjemná pachuť na patře a v lepším případě máte chuť něco rozbít. Třeba něčí obličej. A pak se jít opít. Do němoty. Nebo si rovnou hodit smyčku. Ale Roddy Doyle je jiný, je jako sluníčko pomrkávající mezi hustými depresivními šedivými dešťovými mračny. Jeho příběhy z předměstí Barrytownu jsou naplněny srdečnou nostalgií a lehkým lidským humorem. To platí i o Paddy Clarkovi a příběhu o jeho dospívání v Irsku šedesátých let, se všemi jeho radostmi a strastmi, které jsou i přes svou občasnou závažnost podány velmi milým a laskavým způsobem.

3 01.05.2017

Tady ode mě nikdo nemůže očekávat objektivní hodnocení. Seinen a shonen manga/anime byly moje krevní skupina již v mém otaku období onehdá na gymplu. A obzvlášť tedy zde přítomný Gantz byl i přes svoji béčkovou atmosféru absolutní guilty pleasure. Dokonce jsem vedle anime shlédla i hraný film, a to je co říct. Spousta krve, explicitního násilí, přehnané ženské nahoty a ujetí emzáci - to jsou zkrátka poznávací znamení Gantzu, která jej dělají tím, čím je. Pokud to někoho uráží, nikdo ho nenutí to číst.

Kresba je opravdu velmi pěkná a příběh strašně rychle odsýpá před očima, prvních několik dílů jsem zhltala na posezení, trochu se však obávám, že stejně jako v anime příběh v budoucnu po jednom konkrétním zvratu poněkud ztratí dech - no uvidíme, třeba se s tím manga popasovala lépe :)

3 25.04.2017

Hal Bregg se vrací z kosmu zpět na Zemi, kde za dobu jeho nepřítomnosti uplynulo 127 let. Země se v jeho nepřítomnosti změnila, přes dokonalost a barevnost na povrchu je celá společnost vlažná, prázdná a bez zápalu a pro Hala a jeho souputníky se zdá být jejich znovuzačlenění prakticky nemožné. Přijde mi, že Hal na tom byl ve své podstatě ještě hůře než Michael Smith v Heinleinově Cizinci v cizí zemi, ten aspoň Zemi neznal. Hal se ale vrátil domů a stal se cizincem ve vlastním světě, nepochopeným a osamělým.

Musím říci, že nejvíce na mě zapůsobila krátká scéna, kdy Hal omylem vstoupí do skladu vyřazených robotů. Tehdy mě při čtení nejvíce zasáhla myšlenka, jaké jsou vlastně hranice lidskosti a jakou cenu je lidstvo ochotno zaplatit za její definitivní prosazení. Mé první setkání s Lemem dopadlo nad očekávání dobře a už se těším na další příběhy z jeho tvorby.

3 28.01.2017

King je opravdu literární král a opět se mu podařilo mě emocionálně zasáhnout na těch správných místech (přiznávám bez mučení, že slzy se mi vháněly do očí více, než je zdrávo :). První povídka (či spíše novela) Ničemní muži ve žlutých pláštích, v níž King dokazuje, že umí psát příběhy s dětskými hrdiny jako nikdo jiný, je, jak je zde již mnohokrát zmiňováno, z celého kompletu nejsilnější a obstála by i jako samostatný román. S ostatními povídkami však tvoří krásnou, nostalgickou a realisticky působící mozaiku, která i s její lehce tajuplnou osudovostí chytne za srdce a nepustí ani po přečtení posledních stránek.

3 09.01.2017

Zajímavá exkurze do mysli mladého misionáře při jeho střetu se svébytnou cizí kulturou, nepřátelskou k jeho náboženskému přesvědčení. Líbilo se mi, jak autor střídal styly vyprávění a je znát, že historickou problematiku měl nastudovanou důkladně. Nicméně nemohu si pomoci, ale nějak jsem s hlavní postavou nedokázala soucítit (čímž samozřejmě nechci snižovat míru utrpení křesťanů v dané době v Japonsku, ta mučení a popravy byly ohavné). Prostě se nedokážu zbavit dojmu, že milí bratři misionáři se prostě mocí mermo jen snažili sebe a své přesvědčení procpat někam, kde o ně nikdo nestál. Úryvek, který tady níže uvádí uživatel Klamm, to vystihuje naprosto přesně.

3 21.12.2016

Tahle knížka je taková moc příjemná jednohubka. Je napsaná poměrně poutavě, jak je u Heinleina zvykem, ale během čtení jsem se nemohla ubránit pocitu, že celý příběh je zbytečně zkratkovitý a moc by si zasloužil být více rozveden do detailu (zejména některé části vývoje příběhu byly z mého pohledu úplně přeskočeny a/nebo docela odbyty, což je podle mě prostě škoda). Čistě z tohoto důvodu dávám jen průměrné hodnocení, jinak je to opravdu velice fajn počteníčko.

3 19.12.2016

Tak tohle je naprostá pecka! G.R.R. Martin dokazuje, že je mistrem nejen ryzí fantasy, ale i strašidelných či do sci-fi laděných příběhů. Bravurně napsáno, již od prvních řádků jsem se nemohla odtrhnout a jen lačně otáčela a hltala stránky...docela mi to připomnělo, jak jsem před lety četla první povídkovou knihu od Kinga - efekt na mě měla úplně stejný :) Z daných šesti povídek na mě nejvíce zapůsobila hned ta první - Opičí kúra - ve které jsem cítila závan Kingova stylu, ale i náladu klasických angloamerických hororových povídek z 19. a 20. století. Ostatní povídky jsou ovšem též znamenité.

3 13.12.2016

Moc hezky napsáno. K přečtení mě navnadilo filmové zpracování z roku 2015, které je opravdu velmi povedené a musím uznat, že předloha také nezklamala. Nemohu souhlasit se čtenáři, kteří tvrdí, že je psána těžkým jazykem - mně osobně se kniha četla velmi lehce a její tón a styl k dané době a prostředí prostě patří :)

A některé glosy v textu mě také pobavily - třebas tato: "Neušlo snad už pozornosti, že na rozdíl od cesty, jak se zamilovat, není žádná pravidelná cesta, jak se ze zamilovanosti vyléčit. Někteří lidé považují sňatek za urychlení této cesty, ale jsou známy případy, kdy to selhalo."

3 27.06.2016

"Nemusíte mít rádi cyklistiku, abyste milovali tuto knihu." - Mayaku, 2024.

Na kole jezdím sporadicky a sledovat Tour v telině mě nebaví, ale tahle kniha je fantastická. Skvěle a čtivě podané příběhy z historie Tour de France, které absolutně pohltí i takového cykloneznaboha, jako jsem já. To, že tam všichni sypou apod., aby ten šílený fyzický zápřah zvládli, to tak nějak všichni tušíme, ale kdo by to byl řekl, že Tour byla na počátku takový BattleCykloRoyale. Je to boží - nemám slov a jdu shánět pokračování.

2 09.09.2024

Příjemná sbírka povídek, která mě nesmírně mile překvapila. Náladou a stylem mi hodně připomněla povídkovou tvorbu Raye Bradburyho, a tu já hodně můžu. Osobně mě více bavily povídky s lehce nadpřirozeným, znepokojivým nebo poťouchlým nádechem, než ty ryze obyčejné, u nichž jsem marně čekala na nějaký nečekaný twist, ale to je jako vždy věc subjektivního vkusu.

2 05.09.2023

Velmi zajímavá publikace, zejména pokud jde o objemný doprovodný text o vývoji korejského básnictví. Poesie sama je příjemná, ale osobně preferuji spíše tvorbu japonskou a čínskou. Zde uvedená korejská poesie mě tolik neoslovila, ale to je čistě subjektivní věc.

2 18.01.2021

Ani nevím, co jsem od této knihy očekávala, ale i tak mám pocit, že jsem dostala víc, než co jsem si objednala. Příběh hlavního antihrdiny a jeho obdobně osobnostně odpudivých souputníků a protivníků je překombinovaný a realisticky popisuje poměrně nerealistický děj, ale i přesto je tak zatraceně čtivý, zábavný a strhující!

"Nikdy tě nezajímala spravedlnost? zeptá se potom.
Ne, odpovím.
Co je správný a co špatný?
Ne.
Dobrý a zlý?
Ne.
Jsou všichni právníci takoví?
Jo." (s. 123)

2 15.11.2020

Tahle kniha mě nejprve zaujala svým názvem, pak jsem si všimla, že se odehrává v Berlíně a bylo rozhodnuto, protože pro berlínské příběhy já mám slabost. Moc jsem od toho nečekala, ale překvapivě dost se mi ta knížka líbila. Jednání hlavních hrdinek v některých momentech pro mě sice bylo docela nepochopitelné (hlavně to jejich "získávání zkušeností" na Ku'dammu, to šlo vážně mimo mě a trochu jsem se obávala, jakým směrem se bude příběh ubírat), ale ve chvílích, kdy se příběh dostával do "normálnějších" kolejí, tak tam bylo uvažování náctiletých holek docela pěkně vystižené. Nadto kniha přináší vhled do běžného prostředí nižší střední až chudší třídy v Berlíně, a to včetně kulturních a národnostních menšin, což příběhu rozhodně přidává další zajímavý rozměr. Celou dobu jsem akorát uvažovala, kdo jsou cíloví čtenáři této knihy - asi mladší ženy, ale přijde mi, že vyloženě pro děti a mládež to fakt úplně není, možná spíš tak 16+ max.

2 09.02.2020