mcleod komentáře u knih

Kniha zcela poplatná své době. Sixtinská Madona je fascinující obraz, který jsem už viděl dvakrát v Drážďanech na vlastní oči a pokaždé mi vyrazil dech. Také proto mě zaujala tato kniha, těšil jsem se, že si připomenu krásné obrazy a dozvím se něco nového. Pravda, něco nového jsem se dozvěděl, ale nebylo to zrovna to pravé. Číst si ideologickou rozpravu o tom, jak Madona vlastně vůbec není náboženským obrazem, ale vyzdvižením chudé pracující dívky, před kterou klečí i aristokracie a představitelé církve, doplněné o "zasvěcené" citáty výhradně od sovětských odborníků, ruských básníků a východoněmeckých politiků, mi nepřipadalo moc podnětné. Kromě historické výpovědi o komunistické propagandě (protože tato kniha je jí prostoupená opravdu celá, nejen ve zmíněných citátech) nemá větší hodnotu. I zbytek knihy je (vedle neustálého vracení se k "anglo-americkému zločinnému" bombardování města) spíše stručným vyjmenováváním obrazů ve Zwingeru, které spolu se spíše skromnější obrazovou přílohou není až tak zajímavé (pokud nechce být čtenář neustále na Googlu). Za mě tedy ztráta času, knihu jsem ani nedočetl.

Výborné detailní představení poměrně zvrácených myšlenek Alexandra Dugina, které mají do určité míry (podle mnohých autorů) fašistický charakter. Kniha to není pěkná ke čtení, ale velmi potřebná pro pochopení motivací některých aktérů aktuálního světového dění. Bohužel se nám na scénu opět dostává geografický determinismus, myšlení 19. století, které vyústilo až do světových válek. Jednoduše řečeno vyjadřuje přesvědčení, že každý národ je ovlivněn přírodním prostředím a jeho konání vychází z přírodních (a tedy přirozených) faktorů. Pokud je tedy pro někoho přirozené přírodou ovlivněné budování impéria, pak je jeho imperiální chování zcela v pořádku. Dugin přesně tak tvrdí, že každý národ má svou autentickou podobu spojení s Bytím, která je ovlivněna prostorem a jazykem národa. Podle něj je ideálem rozvíjení této autentičnosti, které povede k jakési Události uvozující lepší svět a nového člověka. Kolikrát už jsme toto v historii slyšeli? Nový člověk, termín úzce spojený s nacismem i komunismem, za kterými skončily miliony mrtvých. Ve výsledku je právě tato myšlenka specifičnosti národů a jejich politických systémů omluvou pro všechny totalitní a autoritativní vlády světa. Lidé sami si totiž nemohou podle Dugina zvolit svou autentickou formu vlády, tu projevuje pouze politická reprezentace, a to včetně diktátorů sledujících ryze jen své vlastní mocenské zájmy. Není tak náhodou, že to zaujalo především toho šílence z Ruska, který je tímto myslitelem očividně značně okouzlen a pokouší se dovést náš svět ke zmíněné Události. Poslední kapitoly o Putinovi a ruské propagandě ale v knize mohly být více provázané s Duginovými myšlenkami, v této formě šlo prakticky jen o citace projevů (s nadpisem odkazujícím k Duginovi), kde nebyla spojitost příliš podrobně diskutována.

3 19.11.2024

Mám z této knihy trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně jde o pěkné představení moderního vývoje latinsko-amerických zemí, doplněné místy o poutavé politické drama, a zajímavé symbolické ztvárnění vývoje lidské společnosti. Na straně druhé mi to až příliš připomínalo jakousi variaci latinsko-americké telenovely, které jsem se občas nestačil divit. Ta byla jen sem tam ozvláštněna trochou magična, na kterém byla originální určitá přirozenost, s jakou autor popisoval zcela nadpřirozené věci. Obecně byl styl textu zajímavý, včetně výborného závěru, který dokázal pěkně uzavřít celý příběh, který by jinak kvůli své povaze generačního románu bez významnějších zvratů vyzněl víceméně do ztracena.

7 19.11.2024

Chtěl jsem si něco přečíst k letošnímu stoletému výročí úmrtí Franze Kafky, ale protože mám už všechna jeho díla přečtená (většinu z nich i několikrát), padl můj zrak na tuto knihu vzpomínek, která mi už hodně dlouhou dobu ležela v knihovně. Během této doby jsem už zapomněl na souvislosti, které se s ní pojí (skoro jako Janouch u svých zápisků), proto bylo její čtení poměrně proměnlivé... od nadšení z možného poznání další stránky Kafky, přes zmírnění očekávání z pera samotného autora, ale i přesto zaujetí z čtivého textu, ale i jistého překvapení z "banálně poučujícího stylu a jazyka", "dětinsky teatrálních mimik a gest" a "aforistického vyhrocení setkání a hovorů" (jak uvádí v doslovu i editor Marek Nekula), až po zhltnutí opravdu výborného rozboru Veroniky Tuckerové. Kniha tak sice možná minula mé očekávání, ale nemohu říct, že bych byl zklamaný. Vzpomínky možná nejsou stoprocentně autentické, ale alespoň nějaký základ v Janouchově vnímání Kafky pravděpodobně budou mít, a jinak výborně nakladatelstvím zpracovaná kniha navíc naráží na neméně zajímavý druhý život geniálního díla Franze Kafky. Za mě tedy výborný počin.

1 09.08.2024

Kvalita i pojetí jednotlivých kapitol poměrně hodně kolísá. Některé jsou dobře propracované a argumentované, některé jsou spíše o bezmezné fantazii autorů, některým z nich šlo očividně spíše o to se nad textem dobře pobavit :-) Na jednu stranu je to škoda. Kdyby byla u všech kapitol dostatečně jasně oddělena historická fakta od alternativních, ale na faktech postavených scénářů vývoje, ke kterým by mohl nějaký klíčový změněný okamžik vést, bylo by to přece jen trochu přínosnější. Tak ostatně chápu (nebo jsem si představoval) smysl vymýšlení alternativní historie... ale možná se mýlím, možná opravdu jde spíše o žánr historické fikce, kterému se velká část kapitol podobá. Na druhou stranu se kniha jinak čte dobře a je docela zábavná, takže proč ne.

3 17.07.2024

Velká část knihy (především v jejím začátku) není bohužel tak úplně o Michelangelovi. Vytváří spíše jakýsi kontext jeho života, když popisuje, co všechno se na přelomu 15. a 16. století v Itálii událo. Tyto pasáře nejsou moc zajímavé, ani moc nevtahují do děje (srovnám-li to třeba s Hugovými Bídníky), v případě popisu následků válek je text i dost nechutný. Jediné, co se mi z těchto částí líbilo, byl příběh Savonaroly, o kterém jsem se taky rád něco dozvěděl (poté, co jsme ve Ferraře na hlavním náměstí s překvapením narazili na jeho pomník). Oproti tomu pak ale stojí pasáže věnované Michelangelovi, které jsou tak geniální, že musím knihu (i přes zmíněné kritické připomínky) hodnotit nejvyšším počtem hvězd, a říkám si, že je velká škoda nedokončení původně plánované pentalogie.

9 10.12.2023

Omlouvám se za spojler, ale připadá mi docela vtipné, že pasáž o bílé velrybě je shrnuta jen na posledních 30 stranách 520 stránkové knihy, když by kniha měla být právě o tom. Začátek o verbování na loď je výborně napsaný, pak ale kniha přechází do dost podivného stylu, kdy se občas něco děje, většinou ale autor s prominutím jen tlachá o velrybaření. Jsem přitom člověk, který se vyžívá v dlouhých knihách a který ocení spíše sáhodlouhé originální popisy a myšlenkově zajímavé úvahy než dynamické dialogy nebo dobrodružný děj. Toto je ale pro mě spíše příkladem toho, jak takový typ textu dopadne, když autor nepřichází s prakticky žádnou nosnou myšlenkou, propracovaností postav a úvah, ani zajímavým stylem... spíš mi to evokuje povídání velrybářů na lodích plavících se dlouhé dny na širém oceánu, kteří se potřebují něčím rozptýlit, i když už jsou všechna zajímavá témata dávno vyčerpaná. Myšlenky zaznívající ve spojení s touto knihou ve mně po jejím přečtení naopak vytvářejí dojem, že jsou na knihu spíše uměle naroubovány. Ale pořád si říkám, že jde o první americký román, tak by člověk měl být tolerantní. Alespoň pár zajímavých pasáží v knize přecejen bylo, možná mi jen zkrátka stylově nesedla. Co se mi naopak hodně příčilo, byl dost odpudivý postoj k velrybám a poměrně dost rasistické postoje k lidem... to ale taky přičítám době vzniku a tehdejší americké společnosti.

10 25.09.2022

Také jsem hypersenzitivní člověk, ale o této knize nemůžu napsat žádnou chválu. Buď je to tím, že mám jiný vlastní racionální postup, jak se vypořádat s těmi největšími problémy, nebo je to extrémním a hrozivě neodborným stylem, jakým je tato kniha napsaná. Chápu, že člověku, který potřebuje "pohlavek" k probuzení, to může pomoct (a připadá mi vlastně skvělé, kolik lidí knihu takto hodnotí), ale mně připadala spíše depresivní, chaotická, nezáživná a vždy jsem ji ztěžka četl se silným pocitem, že kdybych si ji pustil více do hlavy, tak mi v ní nadělá pěknou paseku :-) Z celé knihy jsem si nakonec odnesl jen velmi malé množství podnětů, o znalostech snad ani nemluvě. A to je škoda, protože přesně to jsem od ní očekával.

4 20.03.2022

Literárně není kniha nijak zvlášť dobře napsaná. Spousta jednoduchých dialogů a stručných vět bez hlubšího rozměru ničím výrazným neupoutá. Je to taková až příliš formálně a odborně psaná beletrie. Z tohoto pohledu bych knihu hodnotil jako takový pěkný průměr. Ale samotný příběh je tak silný a autor si dal takovou práci se studiem materiálů, která je na textu rozhodně vidět, že to vytahuje dojem z knihy o dost výše. Díky ní jsem si tak připomněl všechny detaily toho, co se tenkrát stalo a na co můžeme být právem hrdí. A upřímně číst si pasáž o atentátu zcela náhodou zrovna ve chvíli, kdy jsem projížděl tramvají onou křižovatkou u Vychovatelny, byl opravdu neskutečně silný zážitek...

7 11.03.2022

Nepříliš povedené a nepříliš čtivé povídání o velmi zajímavých věcech a místech spjatých s krásným městem. Umím si představit, že by jiný "vypsanější" autor mohl daná témata přiblížit mnohem lépe se zaměřením na důležité věci bez zbytečných vycpávek, text by mohl více plynout, být stylisticky srovnanější a s méně gramatickými chybami (autor, který má velkou oblibu ve vložených větách, by si měl dávat opravdu dobrý pozor na čárky)... ale na druhou stranu člověk musí ocenit šíři znalostí autora této knihy. A nutno uznat, že probírat se všemi těmi zajímavými informacemi o městě, které mám velmi rád, rozhodně stálo za to.

5 28.12.2021

Tak propracovanou knihu s mnoha dějovými linkami, která by zároveň byla vtipná a ironická ve svých trefných komentářích o zákulisí Hollywoodu, jsem už dlouho nečetl. V tomto pohledu do skrytých koutů známého prostředí je kniha podobná autorovým předchozím dílům, hlavní postava je dokonce bývalý úředník britského ministerstva financí, takže na ně autor vědomě navazuje. Přitom ale dokázal složitostí děje jít mnohem dál, čímž se mu podařilo skvěle vyhnout případnému srovnávání se svým výborným seriálem a strhnout od první do poslední stránky, která mimochodem spolu s nečekaným závěrem také stojí za to :-) Zvláštní, že kniha mezi čtenáři tak zapadla, pro mě jde ale o výjimečný a doslova dokonalý román.

5 23.12.2021

Publikace k mé nejoblíbenější a podle mého názoru i nejpovedenější expozici Národní galerie, která mě hned napoprvé nadchla svým pěkným geografickým charakterem. Nezabývá se však jen vývojem, prostorovými podobnostmi i odlišnostmi a vysvětlením jejich příčin v duchu základních principů geografie umění. Přináší také vhled do kontextu zahraničních inspirací, národostních a tradicionalisticko-avangardních sporů v umění první republiky, který vytváří hezky ucelený prostorově diferencovaný obraz umělecké scény tohoto zajímavého období, které bylo i podle obsahu výstavy bohaté na krásné a originální malby.

2 01.12.2021

Vzhledem k poměrně kontroverznímu (a lákavému) názvu knihy bych čekal, že se autorka bude v nějaké přístupné formě zabývat teoriemi světového systému, ekonomické kolonizace, neokolonialismu nebo teoriemi závislosti, na jejichž základě vysvětlí a zhodnotí, jak se Česko stalo kolonií Západu. Je to zajímavá a velmi důležitá myšlenka, ale kniha se jí vlastně nijak moc nevěnuje. Vůbec nic se totiž nedozvídáme o diskuzi toho, jak bychom mohli zhodnotit, jestli jsme kolonií nebo ne, přestože s tím autorka dost často (a bohužel i dost nahodile) operuje, přestože tento termín nijak neukotvuje. Začátek knihy místo toho obsahuje pouze hodně obecný a spíše kontextuální úvod o centrálně plánované ekonomice, neoliberální a institucionální ekonomii a české transformaci, který vlastně moc neříká o tom, v jakém rámci se bude autorka v knize pohybovat, jen představuje základní termíny a stručně shrnutý obecně známý vývoj. Většina knihy je pak také z tohoto důvodu postavena na suchých popisech ekonomických statistik, které působí jako takové učebnicové základy bez většího přesahu, který by knize dalo potenciální teoretické ukotvení či jednodušeji řečeno problémové zaměření (jak můžeme definovat kolonie a v jakých aspektech a proč tomu Česko odpovídá). Nutno dodat, že ani takové informativní shrnutí základů není úplně špatné a rozhodně není ani zcela nezajímavé... potenciálu knihy ale ani zdaleka nedosahuje.

8 21.06.2021

Neskutečně energický a talentovaný Albert Čuba, jeden z členů mých oblíbených Tří tygrů, se vedle mnoha dalších aktivit pustil také do psaní povedené knihy. Odlehčený příběh o herci z oblastního divadla, který je hrozný svým chováním i výkony, ale sám o sobě má jiné mínění, na mnoha místech pobaví, ale také hezky vtáhne do zákulisí divadla, kde se odehrávají snad ještě větší dramata než na prknech jevišť. Promyšlenou taktikou se hlavní postavě povede prorazit a přesvědčit o svém mínění o sobě samém i diváky, přestože jím kolegové herci po vyplouvání starých křivd a nových nespravedlností stále více opovrhují (někteří oprávněně, jiní jen s čisté závisti). Jediné, v čem vidím lehkou slabinu knihy (přestože ji jako prvotinu hodnotím velmi kladně), je až příliš velká přímočarost, když příběh postupuje víceméně lineárně bez jediného většího zvratu... zkrátka jsem čekal, kdy přijde pád Milana Nikla a on přitom místo toho vzhlíží (jako správný úspěšný psychopat) na metu nejvyšší :-)

5 05.06.2021

Jan Keller dokázal skvěle pojmenovat a popsat věci, se kterými se sám dlouhodobě utkávám. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl Konec civilizace od Aldouse Huxleyho, až mě z toho mrazí. Kniha zajímavě a komplexně představuje problémy současné společnosti, která je postavená na věčné nedospělosti a zábavě, neustávajících možnostech volby, zkrátka na právu na neustávající ničím nerušené štěstí (bez ohledu na reálné ekonomické postavení, vytěžování v práci, stárnutí, ohleduplnost nebo zodpovědnost). Začátek tohoto příběhu vidí autor v levicovém liberalismu 60. a následujících let, který svými aktivitami bořícími pouze společenské normy podpořil zesílení přetrvávající ekonomické podřízenosti, čeho se rádi chytli pravicoví liberálové v rozbíjení zbytku sociálních jistot. Jak autor píše, tento duch neomezenosti a silného individualismu se koncentruje do metropolí, které jsou zapojené do globální ekonomiky a pro které je zbytek státu, který nereflektuje tak silně tyto trendy a na který tvrdě dopadá globalizace, čím dál větší přítěží a prostorem nehodným jakéhokoli zájmu (opět to sedí mé vlastní zkušenosti a je to krásná paralela s Huxleyho rezervacemi, ve kterých žijí jen divoši nechápající "přínos" systému, který nám poskytuje věčné mládí, štěstí a pohodlí). Někteří vyčítají knize, že je do velké míry postavena na přebírání a komentování myšlenek několika zahraničních autorů, nebral bych to ale vůbec negativně. Naopak je Jan Keller dává do zajímavých souvislostí a navíc nás seznamuje s velmi podnětnými francouzskými publikacemi, které nejsou pro většinu české odborné veřejnosti z jazykových důvodů příliš dostupné. Za mě je to tedy jedna z nejzajímavějších odborných knih, které jsem v poslední době četl.

9 17.04.2021

"Život napodobuje legendy! Nemáte také ten dojem?" Výborný příběh na motivy dvou tématem podobných a přitom ve vyznění odlišných starodávných legend... západní řecké legendy Krále Oidipa (ve které syn zabíjí svého neznámého otce a nahrazuje ho na jeho místě) a východní íránské legendy Šáhnáme (ve které otec zabíjí svého neznámého syna a vše zůstává při starém). A mezi tím stojí rozkročen turecký život, který se tu podobá řeckému, jindy zase íránskému literárnímu vzoru. Barvitý příběh knihy tak zase z trochu jiného úhlu pohledu, velmi originálně a hezky propracovaně ve vztahu k hledání literárních a jiných uměleckých paralel poukazuje na rozpolcenost turecké společnosti, která se zmítá mezi západními moderními a východními tradičními vlivy. Krásný styl psaní je pak u Orhana Pamuka standardem, který vše pěkně rámuje a díky kterému je radost také tuto knihu číst.

7 11.04.2021

Jedno z mála děl, u kterého se mi více líbí filmové zpracování než (se vší úctou vůči autorovi) z mého pohledu spíše průměrná knižní předloha. Od Vladislava Vančury jsem doposud četl jen Rozmarné léto, které se mi líbilo krásným poetickým jazykem i atmosférou (i když jsem i vůči němu v určitém morálním ohledu kritický), ale Markéta Lazarová mě docela zarazila. V ději a postavách se těžko orientuje, autor z věty na větu skáče od jednoho k druhému, navíc vstupuje do děje zvláštními a chvílemi i vcelku neadekvátními komentáři (kterými se například omlouvá čtenáři za popis děje a pozastavuje se nad vcelku normálním jednáním postav). Styl této knihy mi nepřipadal vysoký, ani propracovaný, spíše nuceně archaický až šroubovaný, místy dokonce i podivně lidový... toto mi utkvělo v paměti: "Netrvalo to déle, než je potřebí, aby se sedláček poohlédl, není-li nablízku nějaký chlapácký jezdec. A hrome! Shledav, co se to děje, a vida, že je vesnice jako když vymete, popadl lískovici a hajdy na náves." Je toto ten vybroušený jazyk a vysoký styl, který máme s autorem spojený? Přiznám se, že právě pro takové pasáže pro mě bylo velmi obtížné knihu dočíst. Na druhou stranu pár světlých okamžiků tam bylo, příkladem mohou být vcelku barvité popisy srážky loupežníků s hejtmanským vojskem nebo i samotný zajímavý příběh a postavy, které se ale v knize bohužel tak trochu skrývají jako loupežníci v hustém lese.

8 01.03.2021

Líbí se mi, jak Michal Ajvaz dokáže k filozofii, které se profesně věnuje, přidat prostřednictvím krásné literatury další dimenzi. Na jedné straně zde máme úvahy o vnímání světa, prostoru a věcí... to, co je nám blízké a všední, nevnímáme tak jako věci, které vcházejí do našeho života jako nové či jen na okamžik. U důvěrně známých věcí tak můžeme mít problém si rozpomenout, jak vypadají, oproti věcem nevšedním, které dokážeme popsat do detailu. Dokonce přímo před našima očima se tak na známých věcech mohou skrývat detaily, které nás dokáží při jejich zaregistrování překvapit a mohou vést k zajímavým úvahám a příběhům. A zde nastupuje Ajvazova beletrie, která nám představí, co se v těch nevšímaných koutech může skrývat a k jakému rozvětvení příběhů může takový objev vést.
Velmi zajímavé jsou také autorovy úvahy o prostoru města, které mi připadají čím dál více fascinující a kterým se také sám začínám profesně zabývat. Při čtení této knihy jsem si teprve uvědomil, jak jsem k tomuto tématu asi přišel a kdo mě v tom zřejmě nejvíce ovlivnil: "Město, v němž žijeme, je vytvořeno ze slov mnohem více než z cihel a kamenů. Povrchy, které vidíme, tvoří jen nepatrnou část města, obklopují nás potemnělé zahrady slov, rozrůstající se za přítomnými a viditelnými povrchy..." Ne David Harvey, ani Henri Lefebvre, ale bylo to spíše dílo Michala Ajvaze, které stálo, důvěrně známé, tam někde v koutu mé mysli a od kterého se začal odvíjet další zajímavý příběh...

11 17.01.2021

Výborná kniha stručně seznamující s pohnutou historií mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, především pak detailněji popisující postup jeho obnovy. Nabízí tak spoustu poutavých informací a vhledu do restaurátorské profese. Kniha je z roku 2008, vznikla dvanáct let před úspěšným završením těchto snah, je tedy také zajímavé sledovat postoje, postup a naději zainteresovaných autorů v budoucí vývoj. Jak uvádějí, obnovený mariánský sloup "bude duchovní i výtvarnou ozdobou náměstí a celé Prahy. Pak připravený a již hotový sloup se jako zázrakem, během několika týdnů objeví na místě, kam odevždy patří... Ano, Praha čeká na zázrak!!" A přesně takový zázrak opravdu přišel :) V tak těžkém letošním roce skončila více než stoletá snaha o obnovu sloupu a odčinění uměleckého i duchovního barbarství jako jedna z mála věcí tak pozitivně.

7 31.12.2020

Příjemný román mně blízký svým zaměřením na lokální politiku a rozvoj, ale to obrovské množství neuvěřitelných gramatických chyb ve vydání Olympie z roku 2013 dost kazí dojem. Vydavatel si s čárkami, velkými písmeny, nesmyslnými slovy i větami a dalšími překlepy moc starostí očividně nedělal. Je to takové ušité horkou jehlou a dost z toho bolí oči. Na druhou stranu i obsahem příběhu si nejsem moc jistý... postavy bojují proti výstavbě hotelů na posledním úseku volného pobřeží, což je jistě chvályhodné, avšak sami nabízejí projekt s výstavbou bytů, které prezentují jako zcela odlišnou výstavbu pro obyčejné Marseillany... v daném kontextu si umím živě představit ty luxusní byty, které budou pro většinu lidí zcela nedostupné a skončí jako prázdné "investiční" (spekulativní) nemovitosti francouzské smetánky (kdyby si autor vymyslel nějakou veřejnou stavbu, za kterou by postavy bojovaly, bavilo by mě to asi víc). Ale třeba je situace ve Francii jiná než v Praze :) Druhý problém vidím v tom, že je konkurenční projekt britského lorda kritizován za korupci a klientelismus a přitom se i kolem projektu hlavní postavy splétá dost podobná síť kontaktů (jen pozitivně prezentovaná). Tyto dva problémy mi trochu zabraňovaly se plně ztotožnit s jinak příjemným příběhem, jak je u Petera Mayleho zvykem.

2 30.12.2020