mcleod komentáře u knih

Když jsem četl výborný román Žítkovské bohyně této nejsympatičtější a nejtalentovanější české autorky, byl jsem až u vytržení z krásně psaného textu a poutavosti tématu i jeho zpracování. Nedokázal jsem si v tu chvíli představit, že by její první román Vyhnání Gerty Schnirch mohl toto mé nadšení ještě překonat. Ale stalo se. Obecně se mi moc líbí její styl psaní, z originálního výběru témat jsem nadšený ještě více. Zde nám představila historické téma, které je v současné české společnosti snad nejkontroverznější ze všech představitelných. Poukázala na těžké životy brněnských Němců, pro které válka neskončila v květnu 1945, ale pokračovala ještě několik měsíců nebo let poté, mnohdy i po celý zbytek jejich životů (bez ohledu na to, zda zůstali zde nebo byli vystěhováni). Přestože představuje častou brutalitu české odplaty, románem se nesnaží o revizi historie, když ten začíná již v předválečné době a čtenář tak má šanci seznámit se se všemi příčinami a z toho plynoucími následky. Přesto dokázala představit pohled, který jsem si dosud neuvědomoval, pohled na mnohdy obtížné životy českých a moravských Němců, kteří se takřka ze dne na den ze sousedů, partnerů, kamarádů a kolegů stali našimi největšími nepřáteli. S obtížností tématu se autorka opět vyrovnala takřka ladně, nesklouzla k žádným klišé či kýčům a představila příběh jedné německé ženy s takovou poutavostí, že pro mě bylo i tentokrát obtížné každé odložení knihy.

15 01.01.2017

Velmi zajímavá kniha hodná doporučení každému, koho zajímá pro většinu z nás bohužel již méně známá a pouze s Kafkou spojovaná literární scéna německé Prahy. Věřím, že nejen mě rozmanitost zaznamenaná ve vzpomínkách Maxe Broda překvapila a především inspirovala k dalšímu čtenářskému kroku k těmto originálním a osobitým autorům. I sama tato kniha představuje výjimečný styl, něco mezi autobiografií, literárním rozborem děl a historickým pojednáním o kruhu německy píšících pražských spisovatelů. Vedle vyzdvižení její kvality je ale nutno také podotknout, že se obtížně čte, jedna informace je vršena přes druhou, text přirozeně neplyne. Kapitola o Kafkovi a užším pražském kruhu je ale výborná, plná zajímavých informací a pohledů. Navíc Max Brod potvrdil můj pohled na Kafkovo dílo jako na společensko-kritickou literaturu... co může potěšit víc :-)

3 01.01.2017

Stručné dějiny krásné země... kniha představuje to nejdůležitější z historie Moravy, která se nikoli výjimečně liší od základu všeobecně známého školního dějepisu odpovídajícího převážně historii Prahy a (středních) Čech. Pokud někdo (podobně jako já) není spokojený s tím, že nezná kompletní dějiny Česka, neví nic o historickém vývoji vztahu mezi Moravou a Čechami, zajímá ho, jaké jsou hlavní body a osobnosti moravské historie, či je prostě moravským patriotem, který se chce dozvědět cokoli o historii své země, pak je tato kniha výborným a na svůj menší rozsah obsažným základem, od kterého se dá dále postupovat k větším detailům konkrétního zájmu. Svou kvalitou mi dokázala odpovědět na všechny otázky, pro které jsem ji vzal do rukou, a podpořit mé myšlenky o nezanedbatelném významu moravské identity.

3 12.08.2016

Nádherné básně představující poetickou mysl Jima Morrisona a magičnost jeho vnitřního i vnějšího světa. Básně mají hluboký význam, často jen naznačený v symbolických obrazech, také jejich zvučnost je vždy nádherná. Talent básníka známého spíše z výborné kapely The Doors tak zde naplno otevírá dveře do fantazie a netušeného světa za ní, který nenechá ochotného a chápajícího čtenáře bez odezvy. Básně jsou navíc výborně přeložené, čeština tak neubírá nic na významu, ani na kráse.

"Jestli o nic nejde, proč se o tom bavit.
Co se řeklo, znamená něco
i něco opačného & cokoli jiného.
Žiju, umírám."

Krásné verše jsou doplněny pěknými kresbami, na konci knihy je pak výborný doslov podávající výjimečně zajímavý pohled na Jimovu básnickou tvorbu (možná i díky tomu, že se originálně vyhýbá obecně známým faktům jeho hudební dráhy). Dlouho jsem si nepřečetl tak poutavé pojednání o poezii, natož o Jimovi, básníkovi a hudebníkovi, který neunesl tíži svého mládí. Na závěr jedna hádanka, na jejíž řešení jsem dosud nepřišel: Proč je pod většinou textů písní v knize napsáno "words by John Morrison", když se Jim celým jménem jmenoval James Douglas Morrison?

4 12.08.2016

Kniha je výbornou politickou satirou, která je tvořena dvěma rovinami. První je klasicky pojatý humor založený na nedorozumění, kdy Hitler mluví o politickém boji a ovládnutí Evropy a jeho okolí o televizní produkci a sledovanosti. I toto je vtipné, druhá rovina (nejvíce obsažená v perfektně zvládnutých úvahách Hitlera) je však ještě zajímavější. Autor, který sám má velký přehled, jehož dokáže dokonale využívat, totiž u čtenáře předpokládá podobně velkou orientaci nejen v současných německých politických a společenských tématech, ale i v jeho nacistické historii. Na takto zaměřené vtipy není autorem nijak výrazně upozorňováno a nejsou nijak vysvětlovány... u několika nenápadných vtipů jsem si uvědomil, že bych je nepochopil bez znalosti historických a politických detailů, předpokládám tak (protože nejsem zrovna odborníkem na nacistické dějiny Německa), že mi jich několik proklouzlo bez povšimnutí. A právě takový styl erudovaného a propracovaného humoru (a literatury obecně) mám přesně rád. A právě díky úvahovým pasážím je kniha (klasicky) výrazně propracovanější a vtipnější než stejnojmenný film... a to i přes jeho nespornou originalitu.

13 30.07.2016

Výborná kniha, ani nevím, zda mě zaujaly více proměny pražských tramvají (včetně kdysi jezdící zelené tramvaje... poznámka pro čtenáře Michala Ajvaze :-) ) a jejich tratí nebo spíše proměny jejich okolí, pražských ulic či celých domovních bloků. Vývoj některých lokalit je známý a dobře zmapovaný, přesto je příjemné se podívat na dobře vybrané fotky a přečíst si výborné informační popisky. Nejvýraznější změny samozřejmě představují ulice a lokality v okolí dnešní severojižní magistrály, která zničila krásná zákoutí a nádherné stavby, těžko překonatelnou hranicí rozdělila centrum Prahy na dvě nekomunikující části a také významně zasáhla do tramvajové dopravy v jejím okolí. Kniha ukazuje původní podobu kdysi příjemných ulic, které tehdy vypadaly jako normální ulice velkého města, prostoru před Hlavním nádražím a dalších zajímavých lokalit. Největší překvapení mi však přichystaly fotky staré Chotkovy ulice... věděl jsem sice, že podél ní stávaly nějaké stavby, ale že šlo o výstavní domy včetně šestipatrového věžáku, jsem zjistil až při pročítání této knihy. Nejen za to patří autorovi díky... vedle nostalgického listování knihou a dovídání se nových informací a pohledů na ztracenou Prahu také za myšlenky, zda něco nemohlo být jinak či zda by některé v současnosti degradované lokality nemohly být opět lepším a příjemnějším místem.

3 26.07.2016

Mrazivý příběh o nelidské chamtivosti ničící vše, co jí stojí v cestě bez ohledu na následky i na lidských životech, schovávající se za cosi nazývaného vírou, hraničící však spíše s pověrami využívanými k přízemním cílům. Tuto pohnutou historii znám, sám jsem navštívil i místa s ní spojená, ale stejně jsem si nemohl pomoci, abych zhruba od poloviny knihy netoužil po jejím lepším závěru. Leč vypočítavost odsuzujících, strach blízkých a nezájem vysoce postavených přinesla to nejhorší. Kniha nejen přináší výborný popis událostí a stojí tak na vrcholu kvality historických románů, ale nabízí i zajímavé úvahy a (vzhledem k době svého vzniku) také nevyřčené paralely... čarodějnice v 17. století či kulakové v 50. letech 20. století... procesy, ve kterých byla výpověď obžalovaných druhořadá, většinou i vynucená ("už samo obvinění ukazuje na vinu"), zaštiťované velkými idejemi, ale často sledující nechutné cíle majetkové, výstražné či ničící opozici, o smyšlených obviněních a nelidském zacházení ani nemluvě. Nezbývá, než se spolu s děkanem Lautnerem ptát, "proč občas na svět přichází taková tma, kdy se lidé bez rozumu navzájem vraždí, proč někdy nastávají doby, kdy i nejmoudřejší lidé nerozeznávají, co je spravedlivé a nespravedlivé, proč se někdy i čestní lidé klaněji vrahům a lupičům, považujíce je za dobrodince..."

18 23.07.2016

Výborná alegorie společenského úpadku a snadných řešení navracejících spokojenost a blaho všeobecnému lidu, která však nevyhnutelně vedou do záhuby. Tato krátká próza mě stejně jako básně autora dokázala strhnout... Téma staré pověsti, hlavní zápletka příběhu i způsob jeho zpracování mi tak moc připomíná má oblíbená romantická díla, až se musím ptát, zda jde jen o prostou náhodu. Už se ani nedivím, že právě Viktor Dyk v Krysaři dokázal tak výborně vystihnout vnitřní rozervanost romantismu: "Srdce jeho stalo se těžkým, jako by nosilo hoře tisíců. A stalo se lehkým, jako by nosilo jejich radost."

12 26.05.2016

Kniha, kterou jsem podobně jako další díla o Sherlocku Holmesovi doslova hltal ve svém dětství a v rané pubertě. Pokaždé mě fascinoval starý svět viktoriánské Anglie a Londýn plný mlhy/smogu a zločinu i geniální detektiv, který je tak trochu svůj a který aplikuje pro mě tehdy nepředstavitelnou vědeckou metodu dedukční. Jedním z mých nejoblíbenějších příběhů byl Podpis čtyř... Luštění záhady spojené s pokladem z tajemných a temných dálek nemohlo uniknout mému zaujetí. Ke knize a k jejímu detektivovi jsem se nyní po dlouhé době vrátil a vžil jsem se do ní stejně jako tehdy. Snad trochu více dokážu ocenit i výborný styl psaní, jakým Doyle obdařil všechna svá díla, i Studii v šarlatové jsem přišel mnohem více na chuť, má pozornost se však i dnes stáčela k zápletce Podpisu čtyř a způsobu, jakým slavný detektiv rozluštil podivuhodnou záhadu.

Samozřejmě nemohu začít jinak... Orhanu Pamukovi se i v této knize povedlo výborně a poutavě přiblížit atmosféru moderní turecké společnosti s její nerozhodností mezi Orientem a tureckými tradicemi na straně jedné a Západem a s tím spojenou moderností na straně druhé. Na tomto pozadí představuje příběhy několika osob, do kterých se promítá stejný vnitřní souboj, který jim znemožňuje opravdové naplnění životů a vyjádření svých osobností. Toto téma je, dalo by se říci, již tradičně zpracované na vysoké úrovni, k čemu přispívají i pěkné myšlenky o smyslu a roli věcí v našich životech a vzpomínkách. Čím mě ale autor dokázal především nadchnout (a díky čemu se tato kniha zařadila mezi mé nejoblíbenější z Pamukových knih), je pocitová hloubka příběhu knihy a jeho prožívání hlavní postavou... a to v takovém podání, jako bych četl román z mého milovaného a horoucně oslavovaného romantismu. Zklamaná láska, vnitřní rozpolcenost, melancholie a temnota velkého města jako scény tragického příběhu... zkrátka cokoli, co představuje romantismus, je v této knize vyjádřeno s takovým uměním, až se zdá neuvěřitelné v jaké době a kde kniha vznikla. Na první pohled působí dlouze, sám jsem k jejímu přečtení obtížně sbíral odvahu, ale jen prvních pár stránek mě dokázalo strhnout do příběhu a pocitů vnitřní rozervanosti, které jsem až do konce knihy hltal, nebyl je schopen opustit a které se přes délku knihy nikdy nestaly nezajímavými, nudnými či příliš rozvláčnými. Pro mě jako velkého obdivovatele romantismu (a snad i rozervaného romantika) to byl úžasný zážitek, který doporučuji každému podobně zaměřenému čtenáři. Chápu však, že kniha není pro každého... kdo se v této rozervanosti nevyžívá a nevidí v ní krásu a štěstí života i světa, tomu, předpokládám, bude kniha zřejmě opravdu připadat především dlouhá.

7 29.04.2016

Ze začátku mi přišel styl textu až příliš těžkopádný, těžce čitelný. Když jsem si ale na něj po několika desítkách stránek zvykl, strhl mě jasně strukturovaný svět italsko-americké mafie a úžasně rozvětvený příběh točící se nejen kolem bojů znepřátelených familií v New Yorku. Oboje mě dokázalo pohltit, jako bych viděl do každého utajovaného zákoutí rodiny i celé organizace, do každé minuty utajovaných operací. Jako by se tajemný a nepochopitelný svět mafie najednou vyjasnil, jako by byly odkryty všechny základní motivy a jasná pravidla ji řídící. Jak to u tak dobře napsané knihy bývá, za její jedinou slabinu považuji vyvolání poměrně nevhodných sympatií k donu Corleonovi, jeho synovi Michaelovi a k jejich světu, který je sice brutální, ale který si váží každého člověka, který hraje podle donových pravidel.

5 05.04.2016

Výborná exkurze do minulosti železniční dopravy v Praze... kniha prostřednictvím fotek a skvělých popisků přibližuje změny, které se udály na hlavních tratích směřujících do Prahy a nádražích, která je obsluhovala. Samozřejmě nemůže chybět Rakouská severozápadní dráha a její konečné Denisovo nádraží jako nejexplicitnější příklad mnohdy masivních změn, které se za více než sto let železnice v Praze udály, následují ale i další proměny, které více či méně zasáhly do železniční sítě a podoby města. Spolu s úvodním textem o historii plánů na vybudování pražského železničního uzlu tak kniha představuje ke čtení příjemný zdroj nejzásadnějších informací a pohledů, který rozhodně doporučuji každému, kdo se zajímá o historii železnic i rozvoje městského prostoru.

3 22.03.2016

Kniha má dvě rozdílné části, první je zamyšlením nad odosobněným životem a marností moderní civilizace, druhá je osobnější, o nadějích a zklamáních... témata jsou dobrá, ale styl mi moc neseděl. V první části mnohdy až příliš doslovné a návodné texty, které se rochnily v blátě splínu a deprese, se po několika odbočkách vracely ke stále stejným motivům, čímž se nedalo vyhnout nádechu určitého patosu. Druhá část pak i přes zaměření na jedno opakující se téma nedokázala přinést hloubku, jako by jen kroužila kolem ní. Na druhou stranu má autorka co říct, z textu je cítit hloubku její osobnosti i upřímnost s jakou chce představit svůj svět (navíc velkým plusem je výborný hudební vkus, který může sám o sobě predikovat zajímavé myšlenky a pocity). Osobně ale nejsem moc velkým příznivcem současné dekadentně-existenciální poezie (které odpovídá spíše první část knihy), kterou dnes píší desítky až stovky lidí pro mě bez jakékoli možnosti jejich odlišení (až na pár velkých výjimek!). Takové básně mi většinou připomínají automatický text o tom, jak je dneska všechno na levačku, který je prostoupen spoustou často samoúčelných depresivních a dekadentních obrazů. Chápu, ubíjející život v moderní společnosti si žádá ubíjející poezii. Můj svět se však rozpíná jiným směrem od tohoto bodu, v mnohem zajímavějším prostoru rozervaného romantismu, který se zmítá mezi krásou světa a života a nepřízní osudu... tomu se blíží druhá část knihy, ale nedorazila k němu.

5 20.03.2016

Příjemně čtivá kniha... mě dokázala vtáhnout do děje tak, že jsem její převážnou část přečetl v jednom zátahu za den. Inspiraci pro lokality, kde se román odehrává (hlavně Indie a Karlovy Vary), získal autor během svých slavných cest... občas se mi jako skalnímu čtenáři i divákovi jeho cestopisů v hlavě při čtení míhala konkrétní místa a konkrétní lidé, kteří byli zcela jistě předobrazem postav a míst románu. I to byla velmi příjemná stránka. Psaním cestopisů si ale Michael Palin především přisvojil schopnost barvitě popsat lokality, místní lidi i vlastní pocity během setkání s nimi. Právě krásné "popisné" pasáže jsou hlavní předností této knihy... ty jsou pak doplněny také svěžími dialogy a občasným záchvěvem Palinova příjemného nenápadného humoru. Obsahová náplň knihy pak je krásně skeptická a velmi chytrá... přitom je vše (podobně jako jeho cestopisy a jeho herecké výkony v Monty Pythonech) zahaleno do ryze pozitivní atmosféry.

2 18.03.2016

"Kontrakultura téměř úplně nahradila socialismus jako základnu radikálního politického myšlení. Pokud je tedy kontrakultura mýtem, pak nepochybně patří mezi takové, které oklamaly obrovské množství lidí a měly nedozírné politické následky." Výborná a čtivá kniha, která mi zcela promlouvala z duše. Přiznám se, že jsem čekal trochu něco jiného a byl tak nesmírně potěšen, kam směřovaly myšlenky autorů, a nadšen jejich úžasným přehledem v literatuře a prací s ní. Nutné je zdůraznit, že kniha nekritizuje samotnou "kontrakulturu" a její umělecké projevy (sám jsem velkým fanouškem v knize zmíněného grunge, tak jsem si nebyl jistý, co kniha přinese), ale pouze její politickou rovinu. Kontrakultura se tak (i přes svou silnou společenskou kritičnost) stává problematickou pouze tehdy, pokud se v očích jejích vyznavačů stává zároveň i řešením (pokud má změnit svět k lepšímu)... přestože ti často svojí spotřebou "kotra-zboží" a svou individualistickou filozofií jen podporují systém, proti kterému sami protestují. Kritika tak je zaměřena na "kulturní levici" (u nás těžko takto souhrnně pojmenovat, často jde o radikální stoupence pravicové politiky), která těmito svými individualistickými postoji podkopává roli státu jako aktéra, který jediný může zajistit nápravu nedostatků systému, především pak kvalitní sociální prostředí. Narcistní zájem o osobní růst a blaho tak potírá zájem a snahu o sociální blaho. Pozornost lidí je odpoutána od stále se prohlubujících sociálních rozdílů, od stále slabšího státu stojícího proti stále silnějším korporacím, od stále se zhoršující situace pracujících lidí. Návod nabízený "kulturní levicí" však nesměřuje ke snaze o změnu socio-ekonomických podmínek, ale k osobnímu osvobození v duchu kontrakultury... bez ohledu na to, v jakém systému žijeme. Je tak poukázáno na zajímavý paradox, na který upozorňuje i Tony Judt (a nepřímo i Jan Keller)... přestože se revolta 60. let (i na ni navazující) zaštiťovala radikálně levicovými myšlenkami, svým silným individualismem nastartovala stále se rozvíjející pravicový neoliberalismus, který podkopává zbytky sociálního státu jako levicového výdobytku Západu. Přestože jsem občas nesouhlasil s některými až příliš modelovými ekonomickými úvahami autorů, jejich politické a filozofické úvahy a závěry mi byly velmi blízké... stejně jako podpora systémové politicko-ekonomické levice (posilující regulační roli státu) a důkladná kritika individualistické kulturní levice (tyto snahy naopak ničící). Autoři však byli schopni jít hlouběji a rozvinout tento problém do širší podoby, než jsem byl kdy vůbec schopný pomyslet. To mě dokázalo nadchnout i inspirovat zároveň.

7 15.03.2016

Výborná sbírka... i když trochu nevyrovnaná, s přibývajícími stránkami mé nevýslovné nadšení postupně opadalo. Nejvíce mě zaujaly básně v první části, které mi v mnohém připomínaly tvorbu mých oblíbených romantiků... Tematicky v rozervanosti a pomíjivosti přírody a lidského života, ale také v básníkově schopnosti přiblížit a gradovat silné rozrušené pocity. Druhá část v největší míře oslavuje autorovy osobní hrdiny... básníky či spisovatele, kteří ho zřejmě v jeho životě a tvorbě hodně ovlivnili. V této části byly některé básně povedené, některé ale už méně. Básně ve třetí části pak už představují spíše nacionální názory autora, často se upíná k národním symbolům, k obraně vlasti a hrdinům války... tato část mě už příliš neoslovila.

7 02.03.2016

Úžasná kniha, jeden z nejzajímavějších románů, jaké jsem kdy četl. Ivan Klíma krásně přibližuje bouřlivý vývoj v této zemi od začátku války až po všeobecný marasmus normalizace na osudu jednoho židovského komunisty a právníka... aniž by čtenáři vysvětloval jakékoli zásadní historické události, poutavě představuje pohled jednoho člověka i atmosféru celé společnosti. Kniha je postavena na prokládání tohoto příběhu vzpomínek, které utvářely osobnost hlavní postavy, do prožívání krizových událostí v čase normalizace. Hluboce přiblížená psychologie této hlavní i ostatních postav je zřejmě nejsilnější stránkou celé knihy. Autor netvoří příliš zásadní hranice mezi vyprávěním v první osobě a vypravěče, mezi přímou a nepřímou řečí, mezi představami a reálným děním. Styl to není snadný, ale stačí málo, aby si čtenář zvykl a oblíbil si ho nejen pro svoji originalitu, ale především pro možnost myšlenkově hlubokého a sytého textu. Ten přináší výbornou nenápadnou paralelu příběhu "vně" a "uvnitř". Příběhu hlavních postav, jejichž myšlenky a vývoj v osobních vztazích často "kopírují" ideály a společensko-politický vývoj vnějšího světa. Problémy, které postavy řeší ve vnějším světě, tak často existují v nich samých, aniž by si toho mnohdy byly vědomy a aniž by si je připouštěly... podobně je tomu i naopak. Z toho také pramení otevřený konec, který poukazuje na nejistou budoucnost krize osobní i společenské.

11 01.03.2016

Na knize této mladé sympatické autorky mě zaujalo téma i jeho zpracování. Jsem velmi rád, že si Kateřina Tučková zvolila právě téma bohyní z Karpat, o kterých jsem až do přečtení této knihy neměl nejmenší tušení. Tato kombinace přírodního a křesťanského náboženství působí v době, kdy se odehrává příběh knihy, až nemístným dojmem (když mi byla tato kniha doporučována, ujišťoval jsem se, zda jde opravdu o příběh z 20. století), kontinuálnost těchto dovedností po mnoho staletí až do moderní doby je působivá. Navíc je příběh (možná právě i díky tomuto propojení se skutečností) poutavý, ale také originálně pojatý, když hlavní postava, dcera jedné z bohyní a vědkyně zabývající se tímto fenoménem, hledá materiály týkající se pronásledování těchto žen a vzpomíná na své dětství plné tajů místních obyvatel a krajiny. Kniha je výborně napsaná, nedá vydechnout, vtáhne do děje i do samotného tématu, nedivím se tak, co vše se strhlo s jejím vydáním. Zkrátka nemám, co bych knize vytknul, a těším se na další čtenářský zážitek s touto nadějnou spisovatelkou.

13 29.02.2016

Zřejmě jsem ke knize nepřistoupil úplně správně, po přečtení je mi jasné, že byla určena někomu jinému. Pro mě šlo spíše o průměrnou Mayleho knihu, která vedle klasických, ale krátkých poetických popisů života v Provence (které se ale spíše hodí pro znalce Auzetova pekařství) obsahuje spoustu zajímavých receptů na pravé francouzské pečivo... které bych ale určitě ocenil mnohem více, kdybych si pekl vlastní. Co mi ale jako patriotovi a geografovi opravdu hnulo žlučí je rádoby chytrá vsuvka o historii croissantu alias rohlíku (toto spojení mě pravda nikdy nenapadlo), který začali péct Vídeňané po porážce Turků... nyní je však prý k dostání pouze v jeho domovině Rakousku, jako bychom snad my rohlíky neznali... trochu geografického rozhledu by to chtělo, když už o něčem takovém pan Mayle píše :-)

2 20.01.2016

Příjemné zamyšlení nad významem knížete a světce Václava pro české politické a duchovní dějiny i pro současnost. Kniha se pěkně čte a je i vcelku zajímavá, navíc ji doplňují dobře vybrané reprodukce uměleckých děl spjatých s Václavem. Jediná škoda je, že neobsahuje moc faktů, ale to očividně nebyl její cíl. Na druhou stranu jeden "fakt" je stále opakován, přestože jde pouze o legendu o smrti Václava... oproti ní ho totiž zřejmě nezabil jeho bratr Boleslav, ba dokonce je také zpochybňováno, že by jeho smrt zosnoval.

2 16.01.2016