mcleod komentáře u knih

Výborný romantický příběh, který ve svém ději i v přiblížené atmosféře velmi připomíná nejgeniálnější Máchovo dílo Máj. Autorem zajímavě a intenzivně představený tragický rozervaný příběh plný napětí se odehrává v romanticky popsané krajině s klasickým důrazem na její temné a skličující stránky. Jde zkrátka o klasické romantické dílo, další z důkazů postupně se rozvíjejícího Máchova umu a geniality, které musí fascinovat snad každého romantika.

7 19.02.2014

Kniha obsahuje dva úvody k Hegelovým univerzitním přednáškám o dějinách filosofie. Jde tedy o obecnější úvod jeho pohledu na dějiny filosofie a jejich vývoj v duchu jeho klasické dialektiky. Každá stará filosofie je obsahem té nové, která ji pojímá a vytváří protikladné myšlenky dobírající se pravdě. Tato dialektika ovšem bohužel z knihy není až tolik patrná, není příliš rozvinutá. Text však svými myšlenkami (kterých v úvodu samozřejmě není mnoho) dokáže zaujmout, stejně jako stylem, jakým je napsán... který není jednoduchý, ale je i přesto zajímavý.

4 18.01.2014

Jak je u Ajvaze zvykem, kniha povídek představuje nádherně napsané texty, které ovšem nejsou jeho pouhým zajímavým, ale bezmyšlenkovitým blouzněním. I v Ajvazově počáteční tvorbě se za prvním pohledem na text skrývají velmi pěkné myšlenky, nad kterými se může čtenář zamýšlet. Kdo tuto rovinu Ajvazova díla objeví, bude z jeho tvorby dvojnásobně nadšený. Objevit ji ale není snadné, skrývá se příznačně v temných zákoutích jeho textů, pro její objevení je nutné vystoupit z osvětleného středu na okraj. Tam žijí autorovy myšlenky stejně jako autor sám.

Dokonalé básně, výborné povídky. Je to tak, tvorba Michala Ajvaze mě již nadobro pohltila. Dnes neznám lepšího současného českého autora (z minulých se mu snad vyrovná jen Franz Kafka), ze světových autorů s ním v mé knihovně den co den soupeří Orhan Pamuk. Uvidím, co na něj řeknu za několik let, až Praha zanikne pod kořeny stromů deštných pralesů, ze kterých se bude ozývat divné skučení připomínající zvonění tramvají pod hladinou Vltavy, a já budu běhat po prázdných ulicích pronásledován divokými zvířaty a příšerami, které budou chtít jen mé pohlazení, jehož nebudu pro jejich drsnou srst schopen. Třeba pak budu proklínat den, kdy jsem vzal poprvé do rukou tuto tajemnou knihu šíleného autora psanou písmem, které přečtou jen lidé, kterým za hlubokých nocí našeptávají její smysl trpaslíci skrývající se v šerých koutech nekonečných knihoven...

2 10.01.2014

Výborné básně, které dají nahlédnout do začátků skvělého autora. Velká část básní předznamenává pozdější díla, ve většině z nich lze nalézt zajímavé myšlenky a především výborný styl psaní, vyprávění a blouznění. Básně mi trochu připomínají Blakeovy pozdní básně, jsou ale nezaměnitelné formou i obsahem. Formou i obsahem, které mi jsou bližší a příjemnější u Michala Ajvaze, kterými mě dokázal ihned nadchnout.

3 10.01.2014

Velmi zajímavé a příjemné čtení, ale trochu mě překvapilo, jak je tento text po filosofické stránce slabý. Obsahuje hodně pochybnou argumentaci, závěry jsou činěny spíše podle dojmů nebo "obecných pravd" než podle výsledku diskuze argumentů. Navíc bych řekl, že některé argumenty měly být mnohem více a do hloubky rozebrány, většina argumentací je hodně náhle utnuta a příliš brzy vysloven závěr. Přesto se mi text docela líbil, jde o hezké přiblížení uvažování a života Sokrata a jeho boje za spravedlnost.

2 05.01.2014

Výborná kniha představující Nesmrtelnost jako život osobnosti ve vzpomínkách lidí, ve vyprávěných příbězích a v dílech slavných autorů. V knize jsou rozebírány různé přístupy k nesmrtelnosti, cíleně může být budována na několika úrovních. Na úrovni celé společnosti si ji budují slavní lidé, jejichž díla přesahují jejich životy. Jsou ale známí podle svých děl, podle tradujících se výmyslů o své osobě či opravdu podle svého života? Nesmrtelnost je v takovém případě budována nezávisle na snaze člověka, který se stává nesmrtelným, a jeho obraz po smrti tak může být zkreslený. K těmto lidem se přidávají tací, kteří touží po nesmrtelnosti, avšak nejsou schopni jí dosáhnout svým vlastním životem. Musí se tak napojit na slavné lidi a jejich nesmrtelnost poupravit podle svého obrazu a rozšířit i na sebe. Po takové nesmrtelnosti touží většina lidí. Kdybyste si měli vybrat mezi jednou nocí se slavnou celebritou, o které by se nikdo nedozvěděl, a mezi jedním dnem, kdy byste se s ní procházeli po městě před fotografy, co byste si vybrali? Nesmrtelnost však může zůstat v kruhu několika blízkých lidí. Někteří lidé nemohou dosáhnout větší nesmrtelnosti. Někteří lidé mohou, avšak dávají přednost anonymnímu, ale naplněnému životu bez slávy budující nesmrtelnost. Proč ji také budovat, když se tvoří nezávisle na vůli člověka a může nakonec být úplně jiná, než jakou by si ji člověk přál mít? Milan Kundera je výborný spisovatel... zapojení úvah do děje románu je výborné, stejně jako propojení mnoha kapitol, které se věnují jiným postavám a které jsou vyprávěny různou formou a různým tempem. Toto je přesně ten styl hlubokého díla, který mám rád.

9 04.01.2014

Velmi dobrý Blakeův výbor díla, který představuje jeho tvorbu od jednodušších a ne tolik hlubokých básní v začátcích, přes výborné romanticky rozervané básně až po mystické a vcelku složité závěry jeho tvorby. Nejzajímavější mi připadají jeho romantické básně, závěrečné básně jsou však také zajímavým a především hodně originálním dílem.

"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."

6 11.12.2013

Výborné absurdní drama přibližující společnost bez hlubšího smyslu (což je téma nadčasové a aktuálnější než v době svého vzniku). Drama představuje alegorii čekání na společenskou (politickou) změnu, která stále nepřichází, pro kterou ale lidé nejsou ochotni nic udělat. Byli by raději, pokud by přišla od někoho jiného. Kdo je tedy ten vysněný Godot, který má vše změnit k lepšímu? Je to Pozzo, vládce, který si užívá svého dominantního postavení a který se postupně stává slepým k problémům obyčejných lidí? Nebo je to Lucky, představitel inteligence, který poslušně slouží svým vládcům, jen aby se jim zalíbil, kterého ale nikdo nechce poslouchat a který se nakonec stává neschopným vyjádřit jakoukoli myšlenku či kritiku dosavadní společnosti či navrhnout nějakou změnu? Inteligence se stává němou. Godot tedy zřejmě bude někdo jiný. Nezbývá než čekat dál a krátit si čas bezduchým tlacháním a bezmyšlenkovitou zábavou. Jen žádnou vlastní aktivitu nebo myšlenky. Zítra snad už Godot přijde...

9 27.11.2013

"Nemohu se ubránit obavám, že by lidé mohli dospět k takovému stavu, kdy by považovali každou novou teorii za nebezpečí, každou novotu za obtížný zmatek, každý sociální pokrok za první krok k revoluci a ze strachu, že by je mohl někam strhnout, by odmítali jakýkoliv pohyb (Alexis de Tocqueville)." Kniha předkládá hlubokou kritiku současného na zisku založeného systému a předkládá úžasně nadějeplnou vizi nutných změn. Tony Judt v knize diskutuje historii sociálního státu od toho, co mu předcházelo (liberalismus končící ve velké hospodářské krizi a fašismu), přes jeho nadšené celospolečensky konsenzuální budování, až po jeho postupné rozkládání (které pro mě trochu překvapivě podle autora začalo v 60. letech studentskými individualistickými hnutími bojujícími proti direktivnímu sociálnímu státu, který podle nich omezoval sebevyjádření a svobody jednotlivce a které se pouze ve vnějším pohledu zaštiťovaly kolektivistickým marxismem) a následné nahrazení nesvobodným neoliberalismem, nepřipouštějícím žádné alternativy. Jak dokládá na historii poválečných let, západní společnosti se nejvíce dařilo právě v sociálním státě, kde sociální hodnoty (nikoli peníze) hrály hlavní roli a díky kterým státy prosperovaly (nikoli pouze ekonomicky, ale i lidsky). Současná neoliberální politika oproti tomu vede k degradaci prostoru, lidí, společnosti i ekonomiky. Této politice především schází etický rámec, vnitřně koherentní výklad, který našim činům přisuzuje smysl, jenž je samé přesahuje. Nikdo se nespokojí s konstatováním, že něco je nebo není v našem hmotném zájmu. Autor dokazuje na mnoha statistikách, že současná společnost se až nepříjemně podobá společnosti v liberálním systému počátku 20. století, po kterém přišly světové pohromy. Vyzývá zároveň sociální demokracii, aby opět našla odvahu a správný slovník, který by opět zaplnil vyprázdněnost současné politiky a vrátil zpět do hry hodnoty sociálního státu, který současní politici tak poslušně rozpouští. "Proč jsme si tak jisti, že trocha plánování, progresivní zdanění nebo společné vlastnictví některých veřejných statků jsou nepřijatelná omezení svobody, zatímco bezpečnostní kamery, státní pomoc bankám, které jsou "příliš velké na to, aby mohly padnout", telefonní odposlechy a nákladné zahraniční války představují pro svobodný národ snesitelné břemeno?"

6 19.11.2013

Zajímavá kniha přibližující pohled několika "alternativních" intelektuálů na vývoj světové, evropské a české společnosti v průběhu současné krize. Některé příspěvky jsou velmi povedené, některé jsou sepsáním obecně známých a již často publikovaných myšlenek autora, některé statě jsou dokonce přepisem či navázáním na již vydané knihy, jen málo z nich je však takových, které by nestálo za to si přečíst. Mám velmi rád originální myšlenky vymykající se zažitému střednímu proudu (v tomto případě neoliberálnímu), kniha mě tedy už z principu nadchla. Potěšily mě také příspěvky mnoha levicových intelektuálů, kteří jsou mi myšlenkově velmi blízcí. Dlouho jsem hledal takový zdroj kritických myšlenek, tady se mi dostalo nadmíru zamyšlení nad texty většinou nejzajímavějších českých myslitelů. Doufám, že tento projekt nebude ojedinělý a dočkám se další podobné knihy.

3 12.11.2013

Tyto básně mi nepřipadaly moc povedené, jako by byly bez jakékoli větší atmosféry, bez zajímavějších pocitů, jako by básník již jen vzpomínal na svá velká básnická léta. Pár hezkých věcí jsem tam našel...

"Jednou se na mě usmála neznámá dívka.
Držela v ústech zlomenou růžičku
už trochu povadlou
a šeptala mi něco do očí."

...ale celkově mě tato sbírka moc nezaujala.

3 04.11.2013

"Černá kniha, kterou malíř v rozverném žertu vtiskl do ruky slepému žebrákovi, se v zdrcadle rozdělovala vedví a měnila se v knihu se dvěma významy, dvěma příběhy, a když se člověk zase obrátil k první stěně, bylo zřejmé, že kniha je od začátku až do konce jediným celkem a její mysterium se ztrácí uvnitř ní." Černá kniha je velmi složitý a náročný román, který se nečte jednoduše. Přesto jsou v ní tak zajímavé myšlenky a jsou podány tak zajímavým způsobem, že jsem z knihy nadšen. Základním smyslem knihy je otázka, zda dokáže člověk (a přeneseně i moderní Turecko ve svém rozkročení mezi Východem (Orientem) a Západem) být sám sebou a za jakých podmínek toho lze dosáhnout. Dokážeme být sami sebou, když se izolujeme od jiných lidí a myšlenek jiných lidí nebo ve chvíli kdy tento vliv přijmeme a dále rozvineme vlastní tvorbou? A jaký smysl hrají knihy, literatura či texty obecně? Čtenář přijímá vliv autora (tedy opouští sebe sama a přijímá vliv někoho, kdo také není sám sebou), sám si ale hledá v textu svůj smysl, svá znamení, svá mysteria. My sami jsme zrcadlem knihy a kniha je zrcadlem nás samých... existuje příběh zaznamenaný v knize a příběh nás samých, který prožíváme v hlavě při čtení knihy... bez tohoto zrcadla by kniha měla jen jeden příběh a její mysterium by se ztrácelo uvnitř ní.

13 28.10.2013

Výborná kniha s hodně podrobným představením benátské historie, zajímavých osobností, úchvatné architektury a inspirativního umění. Kniha je rozdělena podle jednotlivých částí Benátek, kde jsou představeny významné stavby včetně jejich interiérů po architektonické i umělecké stránce. Vložené kapitoly pak dávají nahlédnout do zajímavé historie města a osobností, které s ním byly spojeny. Kniha je vhodná jak pro připomenutí vzpomínek na krásné město, tak i pro získání nových informací.

1 04.10.2013

Sbírka složená z básní tří anglických romantiků. John Keats je jeden z mých nejoblíbenějších básníků, jeho básně mě nadchly i tentokrát (možná i proto, že jsem si některé z nich četl v jeho domě v londýnském Hampsteadu :-) ). Obdivuji jeho básně pro nádhernou nadějeplnou pozitivní romantickou rozervanost. "V pravdě je krása, v kráse pravda." Zajímavé jsou také básně Percy Byshe Shelleyho, které mi nejvíce svojí silnou rozervaností a tragičností připomínaly básně mého oblíbeného Karla Hynka Máchy. Výrazně méně mě však zaujaly básně Williama Wordsworthe, které jsou až příliš jednoduché, prosté, nevzletné. Atmosféra v jeho básních je, avšak slova neplynou, zdá se, jako by básně byly až příliš nucené bez pravé romantické energie. Pokud to ovšem není pouze problém překladu, který mi přišel trochu horší. Líbil se mi ale překladatelčin úvod ke sbírce i krátké úvody k jednotlivým autorům (pokud pominu povinné vyzdvižení proletářských témat v jejich díle... přesto i tyto sociálně-kritické básně především Shelleyho jsou hodně povedené a zajímavé).

3 16.08.2013

Nádherně poetická kniha s výborným humorem, který se velmi podobá mému oblíbenému anglickému stylu humoru. Všechny postavy knihy jsou svým originálním způsobem výborné a nezapomenutelné, ze všeho vyniká nádherná postava sluhy Saturnina. Bavil mě film, bavil mě seriál, ke knize jsem se dlouho nedostal, což je trochu škoda. Je totiž stejně tak dobrá, ne-li lepší, jak už to tak u filmových adaptací knih bývá.

8 05.08.2013

Velmi dobře napsaná kniha s myšlenkou a se zajímavou psychicky děsivou atmosférou neprobádané rovníkové Afriky, která začíná být po řekách kolonizována obchodními společnostmi s nevybíravými metodami a hrůzným přístupem k místním lidem, jejichž zaměstnanci jsou ale v prostředí nehostinné divočiny vystaveni psychickému náporu, který odhaluje necivilizované části jejich podvědomí. "Vykoupit to může jedině idea. Idea, o níž se to opírá; ne nějaká sentimentální záminka, ale idea a nesobecká víra v tu ideu - něco, co si člověk postaví před sebe, čemu se může klanět a nabídnout oběť..." Bohužel mě ale trochu zklamal závěr knihy, který mi přišel až příliš přímočarý, bez větší propracovanosti, která mě zaujala v jejím začátku.

3 22.06.2013

Kvalitou trochu nevyrovnaná kniha s velmi povedenými povídkami jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, kde můžeme například nalézt výborný existenciální horor Pouť krkonošskou, výborný krátký text podobného založení jménem Poutník, temný Večer na Bezdězu, který mě hodně zaujal svojí metaforou lidského života, ale i hororovými příhodami, k čemu musím ještě připočíst sice nedokončený Klášter sázavský, který ale vyniká nádherným romantickým popisem lokality zmíněného kláštera. Závěr knihy pak je představován výborným klasickým romantickým příběhem románu Cikáni. Kniha však bohužel obsahuje také díla, která bych možná raději nikdy nečetl. Ze všeho uvedu nejflagrantnější příklad autorova velmi pochybného Deníku na cestě do Itálie, který obsahuje až na pár výjimek pouze výčet místních jmen, či nic zajímavého nepřinášejícího (kromě výbuchů smíchu) Deníku z roku 1835. Na jednu stranu je tak publikací více přiblížen život a osobnost Karla Hynka Máchy, ale na druhou stranu o "Pozadu" jsem opravdu vědět nemusel :-)

2 14.06.2013

Výborná vyčerpávající kniha o historii malebného Města Žďáru, jeho stavbách a urbanistickém vývoji do roku 1945, která dává možnost nahlédnout do života města, jeho postupného rozrůstání a zakládání nových ulic, domů a průmyslových podniků a která často seznámeného čtenáře donutí k zasnění, jak toto město mohlo vypadat krásně a příjemně, pokud by se jím především v 70. letech, ale bohužel i v jiných dobách (často i po roce 1989), neprohnalo demoliční "tornádo". I pro mě, přestože historii Žďáru studuji rád a relativně intenzivně, bylo v knize mnoho zajímavých nových informací... třeba, že měl Žďár vlastní letiště, a dokonce jsem díky ní objevil jednu současnou trochu schovanou ulici, o které jsem neměl příliš tušení :-) V knize není zahrnuto významné katastrální území Zámek Žďár, což je trochu škoda, ale velmi doufám, že autor nalezne čas a prostředky pro vydání i druhého slíbeného dílu, a úspěšně tak naváže na tuto výjimečnou publikaci.

1 09.06.2013

Geniální kniha, která mě naprosto pohltila a kterou jsem přečetl takřka jedním dechem. Mám hrozně rád styl psaní Michala Ajvaze... krásně surrealistický a intelektuálně vypilovaný, jehož složité umělecké popisy často "obyčejných" věcí mi připadají neuvěřitelně okouzlující. Co víc, jeho knihy jsou nabity nádhernými a pro mě hodně působivými myšlenkami poukazujícími na možnosti odlišného vnímání prostoru kolem nás. V tomto smyslu se mi velmi líbila Lucemburská zahrada, se kterou jsem se dokázal plně ztotožnit. Druhé město přidává další i mnou oblíbenou dimenzi, tentokrát o odlišném vnímání okrajů našeho světa, které můžeme v plné nádheře a poetičnosti zahlédnout pouze při bezcílném putování a bez snahy si vše okolo sebe uzpůsobovat svému vnímání světa a svému cíli.

4 01.06.2013