mcleod komentáře u knih
Prosím, nehodnoďte Máj podle toho, co jste se o něm učili ve škole. Není to báseň, kterou by šlo spoutat do jednoduchých literárních pouček a do školních osnov. Je to dílo psané pravým rozervaným romantikem tak, jak je zrovna cítil. Je především plné silných pocitů, nikoli zajímavých básnických postupů (jednu z nejsilnějších pasáží představuje to, co se ve školách suše vyzdvihuje jako využití oxymorónu). Je to báseň, kterou nelze "číst", ale jen se zadrženým dechem "prožít". Když jsem se chystal na její čtení, měl jsem o ní velmi zkreslené představy. Jen několik veršů mi stačilo, abych pochopil, že v ruce držím něco mnohem víc než jen nudnou zamilovanou báseň (tedy romantickou ve smyslu, jakým je to bohužel chápáno většinou dnešní společnosti) nebo báseň, která je pouhou oslavou přírody. V krásně napsané básni se odehrává vypjatý tragický příběh, plný intenzivních citů a myšlenek o životě. Na to ale nikdy nepřijdou ti, kteří se zastaví již u prvních veršů, které se tolik lidí muselo učit ve škole, přestože jde o zcela něco jiného, než o čem je zbytek básně... konečně, stačilo by, kdyby ve všech vydáních byla první slova rukopisu: "Dalekáť cesta má! Marné volání!!", a vše by bylo jasnější. Jiří Suchý na otázku, jak by Máchovi krátce vysvětlil, co se s ním a jeho dílem po jeho smrti stalo, a jak by mu sdělil, kým je Mácha dnes, krásně a výstižně v jednom rozhovoru odpověděl: "...abych vychvaloval vzrůstající lásku k Máchovu odkazu – v tom mně brání skutečnost, že si jí nejsem jist. Vím jen, že z jeho Máje žijou v povědomí lidu jen první dva verše a tím bych ho asi nepotěšil. Volil bych tedy zbabělý útěk." To podstatné se v Máji neskrývá na jeho začátku, ale v jeho středu či dokonce až na jeho konci:
"Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy - ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! - Zklamánať láska má!"
Toto je nejlepší dílo českého (ne-li světového) romantismu, dílo, které se pro mě jako pro nenapravitelného romantika (v původním smyslu) řadí na vrchol české literární tvorby. Proto ho obhajuji všude a doporučuji všem, stejně tak činím i zde... oprostěte se od nechuti způsobené zařazením mezi povinnou četbu a přistupujte k této básni jako k něčemu neznámému... protože škola vás s touto básní seznámit nemohla. A věřte... jsou lidé, kteří svůj názor změnili.
Výborná kniha o vztahu víry a nevíry, o jejich definici a hodnocení, a především o lidech někde mezi tím, o lidech pochybujících, přemýšlejících a vyčkávajících. Autorovi jsou takoví lidé v mnohém sympatičtější a textem také dokazuje že křesťanštější, než v knize hojně kritizovaní lidé nábožensky fanatičtí, ale také ti bezmyšlenkovitě dodržující církevní pravidla a bez tázání vyznávající církevní dogmata. Už Nový zákon totiž, přestože na ně navazuje, rozbourává starozákonní pravidla a místo nich uzákoňuje jediné nové pravidlo... lásku. "Ježíš odsouvá mnohé, co druzí běžně chápali jako nepohnutelný střed, úplně stranou - je to zvláště patrné v jeho vztahu k rituálním předpisům Zákona. A do centra staví jedinou hodnotu, kterou nikdy nerelativizuje, jedinou, kterou chápe jako absolutní, - lásku. A do tohoto centra zve všechny "lidi na okraji"." A takový přístup je mi velmi sympatický, už proto, že církevní dogmata a pravidla často člověka okrádají o jinou podstatnou složku křesťanství... o svobodu. "I v církvi se stále objevuje snaha porozumět Bohu tak, že vědění o něm sevřeme do dogmatických definic a našemu vztahu s ním dáme svěrací kazajku právního systému. Místo dramatických příběhů Písma, zvoucích k stále novému promýšlení a inspirujících originální činy pošetilé lásky (jak je vidíme třeba u Františka z Assisi), je předkládán - v podobě katechismů a logicky uspořádaných učebnic dogmatiky a morálky - přehledný jízdní řád, jímž je třeba se disciplinovaně, a především stále stejně řídit, nechceme-li narazit. Proti tomu stojí teologové, mystici a světci, kteří ukazují, že Bůh je nevystihlé tajemství a že následování Krista, plnění Boží vůle, jak se ukázala v Kristu, nespočívá v plnění systému příkazů a zákazů, nýbrž v pošetilosti lásky. A ti samozřejmě "narážejí", jako Ježíš narazil na zeď ochránců Zákona a Pavel na zakládající generaci křesťanského konzervatismu a farizejství."
Franz Kafka mě touto knihou uchvátil již v ranné pubertě. Byl prvním autorem, u kterého jsem objevil díla, která nebyla prvoplánová a plochá, ale za kterými se skrývaly hluboké myšlenky. Možná i proto se stal mým nejoblíbenějším českým spisovatelem. Zajímavá je interpretace Kafkova díla... snad každý ho bere trochu jinak, každému přináší něco jiného. Je to jako by se na toto dílo každý díval z jiného úhlu, ale čistým pravdivým pohledem na stále stejný objekt. Interpretace tak většinou naprosto sedí, přestože se mohou vzájemně vylučovat. Přemýšlím, zda právě celkové rozpoložení čtenáře, kdy se s Kafkou poprvé setká, neimplikuje navěky jeho pohled na toto dílo. Možná tedy také vzhledem k mému věku, kdy jsem Kafku poprvé četl, ho beru za výborného společensko-kritického autora, který se strefuje přesně do nejpalčivějších problémů tehdejší společnosti, které však lze promítnout i do té dnešní. To je příklad také této povídkové knihy, kde do popředí vystupují takové skvosty jako je Proměna nebo V kárném táboře. Bohužel v ní jsou také nepovedené texty, spíše zlomky bez začátku a konce... to ale nemůže zásadně zkazit můj celkový dojem.
Úžasně pozitivní a inspirativní příběh o tom, že nikdo není tak malý, aby nemohl udělat něco velkého. Stačí myšlenka a odhodlání a i po malých krocích je možné dosáhnout velkých cílů. Příběh má (pro současnou českou společnost zvláště) velmi aktuální poselství nesobeckosti a sociálnosti.
Krásné básně plné intenzivních pocitů... to je přesně to, co dokážu na básních ocenit. Jim Morrison byl jeden z nejlepších básníků, ve svých textech dokázal přiblížit prakticky jakékoli intenzivní chvíle, jakékoli silné pocity a myšlenky, které nedávají lidem spát. Vypsat se z myšlenek, které člověka naplňují nebo tíží, a přiblížit je formou krásných atmosférických básní čtenářům je opravdové umění...
"Muž na dvorku hrabe
listí do kup, do hromad,
pak se opře o hrábě a
listí zapálí.
Ta vůně naplní les
Děti skončí s hrou a
nasají dým, jenž se
za pár roků změní v nostalgii"
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, jako by editor této sbírky vybral to nejhorší z tvorby Karla Hynka Máchy. Ve sbírce jsem narazil jen na pár opravdu dobrých básní, jinak jde o nepříliš povedená dílka, která jsou velmi vzdálená tomu, co Mácha vytvořil v nejgeniálnější básni všech dob Máji a v dalších výborných básních.
Výborné pokračování slavného autobiografického komiksu popisující život a dospívání v exilu, návrat do tuhého íránského režimu a studium na teheránské vysoké škole. Opět jde o velmi příjemný a zajímavý styl vyprávění příběhu dospívající holkou, který je veden hezkými kresbami, a opět jsou některé úvahy a životní situace hlavní hrdinky hodně vtipné... ale také mrazivé a chytré. "Režim dobře chápal, že když jdete ven a máte v hlavě tohle: Mám dost dlouhé nohavice? Mám šátek dost do obličeje? Není mi vidět nalíčení? Jen aby mě nedali zbičovat! ...nemůžete v ní mít tohle: Kde je moje svoboda myšlení? Kde je moje svoboda slova? Je můj život k žití? Co se děje v politických věznicích?"
Shrnutí moderní neklidné íránské historie a společnosti z vnitřního pohledu malé a dospívající holky. To vede k jisté naivitě popisu revoluce, války a islámského režimu, které se snaží pochopit a proti čemu vzdoruje. Dokáže však některé skutečnosti a absurdity pojmenovat zajímavěji a lépe, než mnohé učené knihy. A navíc je to hodně vtipné... A ještě srovnání s výborným filmem: Je natočen přesně podle knihy, včetně textu i výborné grafiky, ale kniha je rozsáhlejší.
Výborný vypjatý příběh o romantické lásce (v původním smyslu!), která je plná rozervaného intenzivního citu, jak se na dílo romantismu sluší. V básni je obsažena myšlenka o pozitivní změně člověka, probuzená silnými krásnými city, a o reakcích lidí na tuto změnu. Může být špatným lidem umožněna jejich okolím pozitivní změna? A může vůbec boj dobra se zlem v osobě, která se chce změnit, dopadnout pozitivně? Tuto myšlenkovou rovinu básně považuji za podstatnější než tu první, když Démon i přes pocit zásadní změny na své okolí působí stále negativně... přesto i zde je nutné se ptát: je to způsobeno samotným Démonem nebo přístupem jeho okolí? Jde o romantické dílo, čemuž také odpovídá závěr. Tato báseň je jedno z nejlepších děl poezie, jaké jsem četl, je krásnou ukázkou romantické tvorby. Přesto Máchu jiný romantik, ani jiný básník zatím nepřekonal :-)
Úžasná kniha přibližující atmosféru Prahy (přestože jsem místy měl pocit, že autor vnímal Prahu zcela odlišně než já, jeho pocity jsou trochu skličující), její historii, s delším zastavením v rudolfínské a barokní Praze, krásná zaniklá místa, kde se vyjímá popis atmosféry dávno zaniklého židovského města, životní příběhy slavných obyvatel Prahy i promítání genia loci do jejich umělecké, především pak literární tvorby, například pražských neměckých spisovatelů, kteří nejsou dnes v Česku bohužel příliš "doma". Kniha je velmi pěkná, psaná přesně tím intelektuálním poetickým způsobem, jaký mám hodně rád. I když mě začátek knihy odrazoval zmateností v pravém italském stylu, jsem rád, že jsem se nenechal odradit a začetl se hluboko do krásných úvah a myšlenek, které mě také mnohdy přivedly k odlišnému nazírání na některé historické události, než jsem byl zvyklý.
První texty jsou výborné, ale postupně se tématika přesouvá k podivným "šamanským" básním, které nemají žádný zajímavější obsah.
Historie rocku je v této encyklopedii zpracovaná dobře, dozvěděl jsem se z ní v mých rockových začátcích (když ještě na internetu nebylo dost kvalitních informací :-) ) o rocku spoustu zajímavých a užitečných věcí. V některých případech byla tato kniha také inspirací pro hledání pro mě nových kapel. Proč ale autor do encyklopedie rocku zařadil takové věci jako je Madonna apod???
Vzhledem k tomu, že tato kniha reaguje a rozšiřuje "první díl" Třetí cesty a reaguje na kritiku, která se vůči tomuto prvnímu dílu vznesla, je lepší si knihu přečíst až po prvním díle. Já ji četl jako samostatnou knihu bez propojení na další názory a dílo Anthonyho Giddense, a možná i kvůli tomu mi připadalo, že jde o výčet mnoha názorů (snad ve všech oblastech a oborech) bez jasnějšího ukotvení a argumentace. Zkrátka o konceptu "třetí cesty" jsem se z této knihy moc nedozvěděl.
Kniha mě sama o sobě moc nezaujala... jako historický text je to zajímavé, ale pro dnešní dny mi to přišlo trochu vyčpělé a nevýznamné.
Výborně napsané a myšlenkově bohaté básně, které stojí za to si přečíst. Rozhodně jde o jednoho z nejlepších českých básníků. Trochu mě ale zamrzel Krchovského básnický vývoj. Nejlepší básně (v obou výše uvedených aspektech) psal na začátku své tvorby v 70. a 80. letech. Jeho následný vývoj už však směřoval pouze jedním značně depresivním, sebevražedným, úmrtním a úchylným dekadentním směrem, básně se stávají jednoduchými, často jen dvouveršovými. I mezi těmi lze občas nalézt nějaké hodně dobré básně s myšlenkou, ale... Často, především v těch nejnovějších básních, je bohužel cítit nucení autora do těchto dekadentních veršů, aby obstál své pověsti a svému stylu, ale které již mnohdy nemají tu u básní tolik potřebnou přirozenost a autentičnost.
Velmi dobrá kniha o problémech Česka a možnostech jejich řešení. Kniha je napsána chytře, vtipně a jednoduše... bohužel ale kvůli této jednoduchosti nejde moc do hloubky. Přesto hodnotím pozitivně, jde přesně o ten typ chytře levicově laděné knihy, který je velmi inspirativní a který mám hodně rád.
Poe mi jako autor povídek moc nesedl. I když tak posuzuji jen podle této krátké povídkové knihy, byl pro mě styl jeho psaní trochu nepovedený a nezáživný (což ale může být pouze problém překladu). Za nejhorší aspekt této knihy ale považuji neustále se opakující námět příběhů... pohřbení zaživa. Je to sice hodně zajímavé téma a v Zániku domu Usherů hodně poutavé a mrazivé, neschopnost autora se od tohoto tématu odpoutat nebo ho alespoň podat originálněji mi ale u několikáté takto laděné povídky začala hodně vadit.
"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Můj nejoblíbenější začátek literárního díla... výborně napsaného, úžasného společensko-kritického Kafkova díla. Obchodní cestující Řehoř Samsa (kterého osobně považuji za morální prvorepublikový ekvivalent dnešních finančníků) jednoho dne zjistí, že se proměnil v odpudivý hmyz. Nikoho z rodiny tato proměna zásadněji nepřekvapuje, nejméně jeho samotného, všichni pouze řeší okolnosti jeho práce... práce, která rodině přinášela dostatek peněz, ale tuto proměnu zřejmě iniciovala. Časem se pro rodinu stává hlavní hrdina přítěží, snaží se ho ukrýt před světem (kdo by se také chlubil členem rodiny, který je odpudivým hmyzem), přesto jsou stále rádi za peníze, které díky jeho práci získali. Obsah povídky považuji za jednu z nejlépe vyjádřených myšlenek, která nezastarává... nezná každý z nás někoho, koho jeho práce proměnila v odpudivý hmyz?
Nejlepší Kafkovo dílo, dokonalý román plný výborných myšlenek a kritiky společnosti. Hlavní dějová a myšlenková linie představuje hlavního hrdinu Josefa K., který je zcela bezúhonným člověkem, ale je společností souzen za přirozenou maličkost (která dokonce může být jen pomluvou), která však není v souladu s upjatými společenskými konvencemi. Přestože mu to všichni rozmlouvají, rozhodne se nevzdat, útočí proti soudu a svoji neexistující vinu odmítá přiznat... společnost je ale silnější, a tak je soudem odsouzen a tuto vinu nakonec pod tlakem okolností sám přijímá. Výborná, dokonale napsaná kniha.
"Tahle kniha je pro mě teda literárně nevyvážená. Ona je ze dvou zcela neadekvátních částí... jedna je tlustá a stará a druhá je tenká a nová. A my během tý starý čekáme na hrdinu, on nepřichází... a ta nová je jenom vo něm! A to je ta aviváž..." https://www.youtube.com/watch?v=KZ7KubM-R4E
Nový překlad Bible 21 je výborný, čtivý a zdá se, že v mnohém i přesnější než tradiční ekumenický. Možná i díky němu mě Nový zákon nadchl svými myšlenkami a svým odkazem o nesobeckosti, skromnosti, svobodě, pacifismu a o lásce k lidem. Hned jeho první část Matoušovo evangelium považuji za jeden z nejinspirativnějších textů, jaké jsem kdy četl a který mě také navedl k hlubšímu zájmu o křesťanství. Starému zákonu jsem se dlouho vyhýbal a četl z něj jen některé pasáže. Nakonec jsem ale dospěl k tomu, že si ho přečtu celý, za čím nejspíš stojí Dějiny židovského národa od Paula Johnsona a evangeličtí faráři z Pastoral Brothers. I tato delší část rozhodně stojí za přečtení, v mnohém je hodně inspirativní, občas překvapivá a člověk se i hodně dozví. Zajímavé je také sledovat vývoj textu v propracovanosti příběhů, postav i samotného vyznění. Jak je v samotném textu napsáno, Bůh promlouvá k lidem způsobem, který je jim blízký, a úrovni vývoje společnosti odpovídá i text Bible. Její první část po hezkém příběhu o stvoření člověka klade jasná a tvrdě vymáhaná pravidla a vytváří tak de facto počátek naší civilizace ve velmi divoké době. Následně vidíme značné předěly u krále Davida, který má podle již propracovanější první knihy Samuelovy vedle zbožnosti i dobré srdce, u Joba, kterého si Bůh cení za jeho upřímnost a pravdivost, přestože mu Job takřka celou knihu spílá za to, co se mu stalo, a v knize Kazatel, která je prakticky o tom, že se nemá nic přehánět a brát moc vážně (včetně fundamentalistické víry) a lidé by měli mít hlavně radost ze života (na co pak navazuje i Píseň písní). Nejen tyto pasáže jsou hodně inspirativní, svým způsobem poutavé a hodné zamyšlení. A taková kniha Ester je i literárně velmi hezky napsaná (což vlastně do velké míry platí i pro Joba). Zajímavé pak jsou prorocké knihy, se sliby uzavření nové smlouvy pokoje a s jasnými náznaky příběhu Nového zákona. Vedle toho ve Starém zákoně často najdeme i pro dnešní dobu texty méně záživné či děsivé (různé seznamy jmen, výčty zákonů a dost brutálních trestů), ale ty patří době vzniku a nemohou narušit jinak výborný dojem z myšlenkové a hodnotové stránky celé knihy.