medialstar komentáře u knih

Knihu jsem otevřela a zavřela ji až na poslední straně. Příběh ve mně rezonoval, promítly se mi vlastní vzpomínky a pocity, byla jsem v příběhu. A to bych nečekala, že mi k tomu budou stačit jen obrázky, které běžně nevyhlédavám. Té práce, co to muselo dát, už jen to mně fascinuje. Zážitek a plný počet.

2 28.10.2018

Nemohla jsem se do příběhu dostat. Trochu nuda a ani mě moc nelákalo vědět co bude dál... Pár dobrých myšlenek to nezachránilo. Je mi líto.

2 07.10.2018

Ryze letní ženské čtení, kdy klasicky někdo někam odjede za snem, protože doma už být nechce nebo nemůže, tam to nejdřív vypadá k smrti nudně a nemožně, ale když už to málem chcete zabalit, objeví se žhavý objekt zájmu, který tím vším zamíchá a všechno se začíná rýsovat a obyvatelé jsou tak milý a přátelští.. Nemyslím to zle, prostě to krásně jede podle standartního scénáře a splnilo to naprosto moje očekávání čtiva pro letní čas. Nic víc, ale ani nic míň.

2 08.08.2018

Zajímavých českých autorek není mnoho, a proto nevynechám příležitost, pokud nějaká vyjde. A udělala jsem dobře. Rozpitvané rodinné vztahy, silné emoce, momenty. Vazba rodiny jako něco, co prostě jednou máte a nelze to vymazat. Za mě spokojenost, L. Faulerová má šmrnc a šanci stát po boku těch lepších.

2 01.04.2018

Svižný thriller, který vás nutí číst stále dál. Pouze v polovině jsem měla pocit, že to trošku zrácí, ale posledních 100 stran byla zase jízda. Vše věrohodně vysvětleno a i přes můj letmý pocit lehké překombinovanosti je to jeden z těch lepších příběhů. Jak dlouho mi ovšem zůstane v paměti je věc druhá.

2 01.04.2018

Obvykle nedávám komentáře ke kuchařkám, ale tady udělám vyjímku, protože je prostě vyvedená. Kdo rád bramboru, ať ji nenechá bez povšimnutí. :-)

2 07.02.2018

Knihy od Hnízdila jsou inspirací, poučením ale především sdělením, že jen ty sám si musíš pomoct, nikdo jiný to za tebe neudělá. A s tím nezbývá, než souhlasit.

2 07.02.2018

Svižný psychothriller o tom, že nemůžeme věřit všemu co vidíme, čteme či slyšíme... Propracovaná manipulace pomocí výdobytků naší doby. Konec překvapivý, uvěřitelný. Určitě stojí za přečtení.

2 23.11.2017

Hned mě to vtáhlo do děje a byla jsem zvědavá, co se z toho vyklube. Vše bylo dokonalé, bod zlomu ovšem přišel v poslední části knihy, kdy už to bylo přestřelené a překombinované a zbytečně to srazilo příběh. I tak si ale zaslouží 4 hvězdy. Ale ten konec.... Achjo.

2 30.09.2017

Naše druhé rande s Chuckem. A zase to byla zábava. Nakonec sem knihu dala jedním tahem, což ani nebylo v plánu, ale nechtělo se mi ji odložit. Pořád jsem si říkala, jak tohle může dopadnout? Ačkoliv finále mě trochu zmátlo, i tak se jednalo o vyjímečný zážitek. A protože evidentně nejsem Michal Nanoru a neumím tak krásně knihu rozpitvat jako on v doslovu, můžu pouze napsat, čistě pro úplnost, že Palahniuk má dar způsobit Stendhalův syndrom.

2 13.08.2017

Věřím, že pro rodiny, které mají ve své blízkosti autistu, to musí být přelomová kniha. Protože tohle asi převálcuje valnou většinu odborných publikací. Protože důležitější, než pátrat po tom, proč se to stalo a jak to odborně řešit je mnohem důležitější pochopení nitra a vžití se do tohoto člověka. A tady přes svůj krátký, ale dosti výživný obsah, dostanete pořádnou porci vjemů. Jediný problém mám ze všeobecněním typu takhle to mají všichni autisti. Škoda, že nenapsal Naoki více příběhů, které se textem proplétaly. Má talent.

2 09.06.2017

První povídka měla spád, bavila mně, ta neurotická smršť slov byla podle mě účelem vykreslení postavy Mathilde. Jen sem měla malinko problém uvěřit tomu, že by ji zaujal takový podivín a finalé už bylo trochu křeč. Druhá povídka o Yannovi neměla chybu. Tam se povedlo zachytit jádro pudla. Konec může někomu připadat přestřelený, ale já jej vnímám především jako symboliku nebát se otočit ve svém životě všechno vzhůru nohama. Když vás něco štve, tak si prostě jen nestěžujte a dělejte s tím něco! :-)

2 09.06.2017

Rychlospotřební forma zajímavých příběhů z historie. Stručně a jasně. Jen mi chyběl nějaký klíč a systematičnost. Prostě to tam autor nasázel a berte to, jak to je.
Jak už bylo řečeno níže, bude se vám to hodit někde u pivka nebo když zkrátka budete chtít před někým zachytračit, jaký že to máte přehled a rozhled. Ale nic víc, nic míň. Možná kdyby tímhle stylem byly psané učebnice dějepisu, utkvělo by studentům v hlavě víc, než prázdným biflováním. Alespoň u mně by to kýžený efekt určitě mělo. :)

2 18.05.2017

Hutné, neveselé, silné. Tři úhly pohledu, ta různorodost vnímání stejné věci mě vždy zaujme.
Doslov osvětlí okolnosti, což pro mě bylo velmi vítané. Po jeho přečtení se nemůžu zbavit dojmu, že knihy opravdu mají moc ovlivňovat naše životy, vzhledem k tomu, jaký šok mohla uštědřit ve své domovině. Ale to si můžu pouze přát.

2 05.05.2017

Plný talíř jednohubek, které jsou tak dobré, že za hodinku už jen koukáte na prázdná párátka. Některé povídky slabší, ale většina je trefa do černého. Ale to, co je třeba vyzdvihnout, je nesporný talent rozehrát na pár řádcích scénku a pak vpálit výbornou pointu.

2 05.03.2017

Moje první rande s Chuckem. Na první pohled se mi ten kluk zdál až moc divnej a měla jsem chuť to brzo zabalit. Ale čím víc povídal, tím víc zaujal a přišlo mi, že i když se hned nezamiluju, tak že by jsme snad mohli být dobří kámoši. A taky že jo... Hlavní příběh mě vyloženě nebavil, až za polovinou se to zlepšilo, básničky taky šly mimo mně trochu, ale ty povídky, ty jsou geniální! Jízda šíleného mozku. Ano, je to nechutné, místy příšerně nechutné, jenže ja nevím jak to Chuck dělá, ale pak už vám to prostě přijde normální, asi otupíte a dokonce i zábavné, což je úplnej vrchol! A ty nápady, myšlenkové pochody, lahoda. Věřím, že na tuto krásně hnusnou knihu nikdy nezapomenu. A obávám se, že ani u jeho dalších knih tomu nebude jinak, protože druhý rande už se blíží. Asi zajdu pro jistotu k holiči, co kdyby náhodou z toho nakonec bylo něco víc.......

2 10.02.2017

Po více než dvaceti letech jsem ji opět vzala do ruky a nic neztratila ze své síly. Kdo by v 16 letech dokázal takto psát? Prostý jazyk to vše jen znásobuje. V těch zdánlivě obyčejných větách je tak moc.

2 13.01.2017

Zase se mi to stalo. Po dočtení jsem začla znova od začátku. Někdo píše pro peníze, pro pocit, že má co říct, někdo možná jen proto, že nalézá zalíbení v tom, nazvat se spisovatelem a někdo by prostě měl psát proto, že by měl. A to je případ Marka Šindelky. Těším se na naše příští setkání.

2 26.12.2016

Krásně tísnivé verše. Poštěstilo se mi zapůjčit toto bezmála stoleté vydání a jen to umocnilo zážitek. Listovat touto zažloutlou stařenkou, představovat si, kolika čtenářům musela projít rukama, kde všude čekala, až si ji někdo zapůjčí a stejně i po tak dlouhé době má stále své místo ve veřejné knihovně. Nezapadla, nikdo ji nezatratil. To je přece krása sama o sobě.
Jen mám u těchto děl trošku problém dávat hodnocení, copak jde tato tvorba hvězdičkovat?
Něco, co je postavené na pocitech, melodii, subjektivním vnímání každého z nás...

Kniha, s kterou strávíte něco přes hodinu života. Myšlenky Konfucia zakomponované do příběhu. Uvede vás do stavu rozjímání. Pro mě má tato kniha dvě hlavní poselství. Prvním je, že Konfucius má pořád co říct i v dnešní době, je přenosný do každé kultury i doby. Druhým pak myšlenka, že vše dává našemu životu smysl až s dětmi.

2 29.10.2016