mekkejla komentáře u knih
Opět moc pěkné a milé čtení, ale na Kavárnu v Kodani to bohužel nemělo. Od dalších dílů mě to ale neodradí a když budu chtít vypnout a jen se zasnít, tak po knihách od Julie Caplin opět ráda sáhnu.
Jasně, je to erotický román, ale i tak tam bylo toho sexu až moc na to, kolik tam bylo příběhu. Trochu mě to zaskočilo, protože jsem na knížku slyšela chválu právě ohledně toho, že je to v rámci žánru inteligentní. Ovšem "inteligentní" bylo v podstatě jen prostředí a pár zmínek o těžké dřině a milionových smlouvách... Ale jako oddechovka super.
Hledala jsem knížku, která mě pohltí a zapomenu díky ní na starosti. To splnila na výbornou. Je mi snad i trochu líto, že jsem nemohla něco takového číst, když mi bylo těch náct, ale i po 30 jsem si to užila ☺️
Za mě naprosto perfektní kniha především pro začátečníky. Holky stravě opravdu rozumí a vzhledem k jejich vzdělávání a přehledu jsou pro mě jedny z mála, kterým se dá v dnešní době pomatených informací věřit.
Četlo se to dobře, je to Třeštíková, ale celkově to ve mně zanechalo spíš negativní dojem. Hlavní hrdina byl hulvát se sklonem k sebelítosti, což by mi nevadilo, do toho jsem s tím šla, ale vadila mi zápletka jak z telenovely a konec to tedy vůbec nevylepšil.
Kniha se mi v podstatě líbila, přečetla jsem ji rychle, ale přesto nemůžu dát plný počet. Námět byl skvělý, všechny ženské hrdinky zajímavé, ale na tak málo stránek bylo kolikrát plýtváno slov na květnaté ovšem nicneříkající souvětí. Styl bych přirovnala jako mnozí k Aleně Mornštajnové, ale ta pro mě píše přímočařeji a srozumitelněji.
Nejsem žádný nadšenec současné poezie, ale když se ke mně kniha dostala, řekla jsem si, že ji zkusím. A nenadchla mě. Přes to, že život se s autorkou opravdu moc nemazlil, mě se to bohužel moc nedotklo. A závěr v podobě ódy na sebelásku to za mě úplně dorazil. Navíc princezna se podle mě nezachránila sama, ale byla zachráněna, jak už to bývá, princem na bílém koni.
Ono se to čte v podstatě samo, ale člověk je z toho pak v totální depce. Úplně souhlasím s názorem od Anna 27. Postavy opravdu jednají absolutně nelogicky. Jediný, kdo mi byl sympatický, byla nakonec bláznivá Zora. Hanka mě neskutečně štvala, i když jsem se snažila s ní soucítit. A Huberta mi nakonec bylo strašné líto. Radim byl obyčejný srab.
Opravdu hodně zajímavé téma, které člověka donutí přemýšlet. Ale ten styl psaní... Bylo to tak hrozně zmatené, sprosté a plné překlepů (za to samozřejmě nemůže autorka, ale na dojmu to nepřidá). Souhlasím, že jediná normální postava, které jsem alespoň trochu rozuměla, byla Roxy.
Naprosto nás nadchla. Nádherné ilustrace, krásná čeština a děj,který je zajímavý a přitom se v něm malý čtenář (spíše posluchač a pozorovatel obrázků) neztratí. Zkrátka spokojenost. ☺️
Tato kniha konečně ukončila moji čtvrt roční "čtecí krizi" a já se díky ní opět s chutí rozečetla. Po strašně dlouhé době mi bylo líto,že uż dočítám a příběh končí. Osudy Anila a Líny bych ráda pozorovala dál.
Musela jsem si ji dávkovat, protože v kuse bych ji teď (8.měsíc těhotenství) nevydýchala. I tak se mnou dost zamávala. Je skvělá,ale zvažte v jakou dobu si ji přečíst ;-)
Bylo to dobré,ale čekala jsem něco jiného. Hodně se mi líbil začátek,kde jsme mohli pozorovat chování manželů z obou stran. Pak už se začala řešit především osudová nehoda a její následky,čímž nám postava manželky v podstatě mizí a nahrazuje ji dcera. No a manžel- to byl prostě ubožák zahleděný do sebe a Maddy se svou profesí v podstatě kovářova kobyla...
Knížky od Jojo miluju, ale tady jsem poprvé narazila. Zvláštní postavy, předvídatelný děj, neřešitelné problémy,které se najednou téměř samy rozplynou, přeslazený konec,... A nejvíc mě teda štvala Jess, se kterou jsem nebyla absolutně schopna se ztotožnit nebo ji pochopit. Snad to zůstane vyjímkou a další knížka mě opět nadchne tak, jako ty 3 předchozí.
Skvěle napsaný strhující příběh. Snad autorka brzo napíše něco dalšího,protože její styl mi opravdu hodně sedl.
Kdo se bojí, sere v síni - to mi mamka říkala od mala a přesně to bych poradila i Alexovi a Rosie - možná bychom si pak mohli alespoň 200 stránek ušetřit... Neříkám, že to byl vyloženě špatný příběh, ale za mě to bylo neskutečně natahované a v kombinaci s vyprávěním pomocí dopisů/emailů (která mi normálně nevadí, ale tady to bylo kolikrát tak vyumělkované!) chvílemi doslova nuda. A ten závěr? No, já nevím. Já bych radši snesla ve 20 případné odmítnutí, než v 50 litovat, o co vše jsem přišla a o kolik mohl být život lepší...
Nádherně smutná rodinná sága. Četla se naprosto sama. Mohu jen doporučit.