memphisz komentáře u knih
Opět v MDEKu další poctivé sci-fi s krásnou kresbou. Zajímá mě původní knižní verze, protože komiks mi přišel moc rychlý a přál bych mu tak dvojnásobný rozsah. Téma i hlavní myšlenka věčné války, která vlivem plynutí času během interstelárního cestování trvá snad tisíc pozemských let, ačkoliv se přitom odehrává během jednoho lidského života, je poutavé a poctivě žánrové. Kresba se k tomu skvěle hodí a je svérázná a originální, zvláště úchvatná je při ztvárnění vesmírných lodí.
Jak se v třetím díle nic nedělo, tak se v tomhle naopak toho děje hodně. Stereotypní děj je zde zpracován vtipnou sebereflexí v podobě jednoho dne na stránku, kdy se opakuje čas klidu s časem napadení. Děj se výrazně posune dopředu a kniha je znovu napínavá a čtivá. Závěrečný zvrat je super a nechává čtenáře v očekávání dalšího dílu.
Matoucí, nejasné, snové sci-fi, které nechává čtenáře příjemně tápat, co je reálné a co jen noční můrou. Druhý díl volné trilogie nic nevysvětluje, jen vyvolává otázky. Scénář oproti prvnímu dílu svižný a poutavý. Kresba scenérií je také lepší. Bohů ubylo, Nikopola ubylo, což možná z tohoto dílka udělalo super komiks.
Po skvělé jedničce a velmi dobré dvojce se v trojce nedaří přijít s ničím novým, pouze se o něco málo rozšiřuje již dříve uvedené. Tento díl je tak spíše jen spojnicí k něčemu dalšímu, což jak doufám, bude zase pro příběh něčím zajímavé a přínosné.
Opět zajímavé čtení několika krákých próz. Nejlepší jsou asi Mníšek a první próza ve Vylitém nočníku.
"Když jsem byl mladý, k smrti jsem se děsil toho života, který kolem mne vedli, ještě za tmy do práce, tam nádeničit beze smyslu a bez radosti, z práce se hrnout do front shánět nejzákladnější potřeby, oběhávat nefungující služby, uhánět meloucháře, aby jim něco spravili, večer honem vařit a pak padnout na dvě hodiny k televizi - a v neděli luxovat, protože přes týden se neuklízí. I když k tomu přidám auto a chatu, obojí těžce vydřené a stálý objekt oprav, není v tomto životě možno ani se jen zamyslit nad jeho smyslem, tím méně se o nějaký smysl života snažit. Není divu, že dnes mladí za každou cenu hledají noční hlídání, uklízení nebo aspoň kotelnu a nechtějí zanic do normálního místa - viděli na svých rodičích a na všech, mezi nimiž rostli, jak hrozně uštvaný, bezduchý, bezmyšlenkovitý, prázdný a smyslu postrádající život vedou."
Strašně poctivé sci-fi starého rázu se vším dobrým i špatným, co osmdesátky přinášely. Kresba je úchvatná, fantazie neomezená. Scénář výpravný s dokonalou prací s postavami. A samozřejmě navíc to erotično. To vše tolik symbolizující evropské sci-fi magazínu Metal Hurlant. Slast.
Jodorowsky umí. Sex, intriky, vraždy, orgie, církev, mor. Komiks v mnohém připomíná o dost novější seriál Borgiové (2011), ale je ještě o krok explicitnější. Do dvou třetin je práce se scénářem skvělá, bohužel v poslední třetině se zbytečně pospíchá, násilně uzavírá a rekapituluje. Škoda.
Tak tohle bolelo. Příběh pro Batmana, který v DC odmítli, tak Miller začal obcházet další nakladatelství, až našel dost malé, aby mu to rádi vydali. Scénář hloupý, kresba vzpomíná na Millerovy zlaté časy, ale proporce, možnosti lidského těla i perspektiva si vzaly dovolenou... Velké zklamání.
Dvě strhující novely, jež spojuje jisté poselství. Máša je příběh naivní svazačky propadlé budovatelské atmosféře roku 1949, který kontrastuje s mrazivým osudem básníka Egona, jež sám marxistou, odhaluje, že se Marxův komunismus nekoná.
Běta popisuje útrapy přítelkyně odsouzence v pracovním táboře v pohraničí, která nestojí o nic, než být na blízku svému milému a je odhodlaná přetrpět i zkorumpovanou byrokracii a odsudky lidí ze zapomenutého maloměsta. Celý příběh se postupně vyvine v tajuplnou strast propletenou s hledáním Boha a končící v absolutním zmaru.
To vše Bondy napsal jako ironickou reflexi pokřivených 70. let 20. století, které již plně ztratily vše, na čem režim stavěl.
Námět zajímavý, dějově ale slabší. Kresba vcelku podařená, ale úplně mě neoslovila. Mám z toho dílka rozpačité pocity...
Dva roky samovazby v Petropavlovské pevnosti by zkrotily každého, netřeba se proto divit, že se po nich i revolucionář Bakunin obrátil na cara s prosbou o zmírnění trestu a s kajícnou lítostí svých činů proti carskému režimu. Bakunin ve Zpovědi vzpomíná na svá revoluční léta a zabývá se především revolučním rokem 1848, ale i svou na koleně plánovanou revolucí v Čehách (1849), kterou chtěl spustit řetězec slovanských revolucí a vytvořit panslovanskou republiku, jež by stála na základech Byzance.
"Západní Evropa se někdy zdá horší, protože v ní každé zlo vyplave na povrch a máloco zůstane utajeno. Kdežto v Rusku pronikají všechny choroby hluboko do útrob společnosti, rozžírají její nejvnitřnější ústrojentsví. V Rusku je hlavní hybnou sílou strach a strach zabíjí veškerý život, všechen intelekt, každé šlechetné pohnutí mysli."
"Myslím, že v Rusku spíše než kde jinde bude třeba silné diktátorské vlády, která by usilovala hlavně a především o povznesení a osvětu lidových mas. Vlády, která by tiskla knihy svobodného obsahu, ale neposkytovala svobodu tisku, která by se obklopila lidmi stejného smýšlení, čerpala z jejich rad, opírala se o jejich dobrovolnou součinnost, ale nikým a ničím se nedala omezovat. (...) diktatura je v podstatě nucena cílit k tomu, aby samu sebe učinila co nejdříve zbytečnou."
Samotný spis má necelých 150 stran, ale pojednává o spoustě věcí - o náboženství, o státě, o socio-ekonomických vztazích, o idealismu vs. materialismu a dalších. Bakunin je překvapivě rozumný a klidný autor, což jsem u pověstného anarchistického revolucionáře nečekal. Určitě si knihu přečtu ještě důkladněji.
"'Naši otcové mysleli a jednali takto, musíme tedy myslet a jednat jak oni; všichni okolo nás tak myslí a jednají, proč tedy myslet a jednat jinak než všichni ostatní?' Tato slova vyjadřují filosofii, přesvědčení a praxi 99 % lidstva, libovolně rozesetých ve všech třídách společnosti. (...) Právě to je největší překážka rychlejšího pokroku a osvobození lidského rodu."
"(...), se každý jednotlivec, (...), zdá být vykořisťovatelem druhých, protože materiálně všechny potřebuje a nikoho nepotřebuje morálně."
Ideologicky zatížená kniha, která mohla být nesmírně zajímavá. Místy nepřehledná a těžce stravitelná, pojednává o historii afrických osvobozeneckých hnutí 50.-70. let, roli armády v nových afrických státech, a prezidentech s vojenskou minulostí. Základním nedostatkem je ideologická zaujatost. Vše dobré se dělo ve státech podporovaných SSSR a vše špatné v režimech s návazností na Západ. Africké režimy tu jsou pojmenované jako "pokrokové", když šly se SSSR, a "reakční", když s ním nešly.
Zábavný mainstreamový komiks s typickou dějovou linkou, který se na konci zvrhne v přeplácanou melu, ale přesto skvěle funguje, a to hlavně díky humoru. Právě neutuchající hláškování je něco, čím se Deadpool od svých maskovaných kolegů liší a co dělá tento komiks zajímavým.
Opravdu nádherně vykreslený fantasy svět s již ne tak výborným scénářem. Pokud se to však celé vezme jako bájné vyprávění na dobrou noc, tak to splňuje svůj cíl.
Knihu jsem četl jako polemiku s Návratem ze SSSR André Gida s vědomím, o co asi půjde, přesto mě překvapilo, jak málo Neumann, který sám v SSSR nikdy nebyl, na Gida reaguje a raději se věnuje kritice teoretické. Gida zkrátka osočuje z toho, že jako liberální měšťák nemůže docenit skutečný význam SSSR. „Gidovo liberální ledví intelektuála, jehož pýchou jsou estetická dobrodružství v ilusích, může viděti v Sovětském svazu opravdu jen nesvobodu; (...).“
Sám Neumann, považuje se za proletáře a pravého komunistu, jež zcela ovládl a pochopil Marxe, Lenina i Stalina, má ovšem ve věci jasno: „Musíme míti jistě upřímnou radost z každého úspěchu Sovětského svazu, musíme také všecky jeho úspěchy náležitě propagovat (...).“
Je až překvapující, jak málo překvapující tento fiktivní cestopis je. Postl ho napsal v roce 1828, ale působí, jakoby znal dnešní pohled na onu dobu. Je v něm přesně to, co čekáte. Nejviditelnější a nejproslulejší anekdoty z života v Rakouském císařství a české středověké historie. Cestopis se někde ve dvou třetinách změní ve filipiku na císaře Františka a knížete Metternicha a ke svému původnímu slohu se již do konce nevrátí.
Výborná přehledová kniha, která na 170 stranách představuje přes dvacet diktátorů postkoloniální Afriky. Takové zpracování je samozřejmě v mnohém problematické, ale jako úvod do problematiky je tato kniha skvělá. Svou délkou nenudí a nabízí odkazy na řadu pramenů k dalšímu studiu. Jen ta korektura mohla být přece jen důkladnější.
Trefný a svižný cestopis z carského Ruska roku 1839. Je otázkou, zda je čtivost českého vydání dána škrtáním vydavatele (kniha obsahuje jen třetinu původního spisu), nebo talentem autora. Každopádně se jedná o zajímavé čtení o střetu s ruskou realitou. Možná, že se Custine, jak psali doboví kritici, dopouští protimluvů a povrchnosti, možná, že celý svůj obraz Ruska získal v šlechtických salonech, ale stejně se jedná o skvělé čtení.
"Ta zrůdná krutovláda uhranula Rusko do té míry, že si nestoudnou zvůli vládců, kteří je nijak nešetří, povýšilo na idol. Politická oddanost se u Rusů proměnila v kult, v náboženství." Tak píše o reakci lidu na krutovládu Ivana Hrozného, která v něm přetrvávala i v 19. století, a jak známo i ve 20. stoletím. "Ať situace v Rusku navenek vypadá jakkoli, v jádru všeho tkví násilí a zvůle. Tyranie dosáhla klidu za cenu hrůzy. Žádnou větší radost tato vláda svému lidu dodnes nabídnout nedokázala."
Asi nejlépe kreslený český komiks, jaký jsem zatím četl. Kresba je na světové úrovni, a světy i postavy jsou osobité a skvěle vykreslené. Hlavně mě těší ta inspirace atmosférou Blade Runnera. Scénář také funguje a je dobře, že se Suchánek nechal Neffem pouze inspirovat. Snad se bude Suchánek sci-fi komiksu držet a najde si nějakého talentovaného scenáristu, a dohromady zplodí kvalitní originální autorský počin.