memphisz komentáře u knih
Eseje a přednášky nejvýznamnějšího českého literárního kritika minulosti F. X. Šaldy. Vydané poprvé v roce 1905, v době, kdy bylo Šaldovi 38 let.
Je zajímavé, na jaké jazykové výši Šalda byl. Velmi květnatým jazykem popisuje vždy na několik stran jak pocity, tak myšlenky, které v něm díla vzbuzují, či by teoreticky vzbuzovat měla. Možná proto, že samotného kritika považuje za umělce.
Jako zásadní myšlenku bych vyzvedl, že umělec musí být autentický a čerpat ze sebe, bez úprav očekávání okolí, bez ohledu na to, zda ho lidé pochopí. Dále také kritiku národního stylu, kdy považuje zpracování historických témat v literatuře jako plytké, ploché a kýčovité. K národní látce má umělec přistupovat kriticky a podrobovat ji přezkumu. A stejně tak kritik.
Je to těžké čtení, ale čtenáře odmění rozšířením jazykových obzorů v oblasti historie psaní o umění.
Velmi dobré pojednání o českém Devětsilu a jeho revolučních tendencích v první polovině dvacátých let 20. století. Jde o rozbor tehdejší tvorby z pohledu témat davovosti, života v anonymním velkoměstě, překonání individualismu a hledání kolektivního. Do toho autorka podává i prehled dobové literární kritiky, ktera je dnes legendární (Šalda, Teige). Revoluční étos, při kterém chtěl levicový Devětsil (Nezval, Seifert, Teige, Vančura a další) tvořit nového (kolektivního) člověka prostřednictvím výchovy dělníků k proletářské revoluci, je opustil po pár letech, po kterých zjistili, že je taková manifestace umělecky svazuje a vytváří často formalistická díla. Sami tuto svou fázi později označili za "mladistvou chybu" a přešli hromadně k poetismu. Nicméně při tom stihli otevřít řadu zajímavých témat (např. odcizení v moderním velkoměstě, úzkost ze samoty apod.).
Autor hned v úvodu upozorňuje, že jde o zasvěcenou studii, která na laiky nebere příliš ohled. Ale nemyslím, že by to bylo až tak nepřístupné. Je tam sice hodně arabských jmen, teologických výrazů a historických souvislostí, ale při pozorném čtení se v tom dá vyznat.
Wahhabismus je radikálně tradicionalistický puritánský směr islámu, ktery za pomoci saúdských ropných peněz za posledních 50 let ovládl muslimský svět. Doktrína je to velmi konzervativní, která nepřipouští žádnou interpretaci koránu, uctívá jen jednoho boha a současně zakazuje bratření se s kýmkoli, kdo to tak nevidí. Sunnitský islám měl více právních škol i výkladových směrů, Wahhabismus je ale jedním z nejnebezpečnějších. I proto se jím inspirovalo několik extremistických hnutí islamistického fundamentalismu. Historie jeho vzestupu a východiska jeho myšlenek jsou ale velmi zajímavým tématem ke studiu.
Kniha nigerijského autora, která vyšla v roce 1958 a vzbudila slušný poprask. Byla jednou z prvních, která pro anglicky mluvící svět představila před-koloniální a ranou koloniální dobu v západní Africe z pohledu místních obyvatel a ne kolonizátorů. Kniha byla tak revoluční, že získala nejednu cenu, byla přeložena do mnoha jazyků, stala se bestsellerem a nakonec i významným dílem ke studiu na univerzitách.
První část popisuje život ve fiktivní vesnici reálného etnika Igbo spolu s tamními zvyky, tradicemi a náboženstvím. Ukazuje hrdý zemědělský lid s hierarchickou společností a poněkud pověrčivou náturou. Druhá a třetí část je konfrontuje s příchodem bílého muže v osobě misionáře. Po němž brzy poté dorazí i úředníci koloniální správy, soudce a zámořští obchodníci. To vše vede k postupnému rozpadu původního stylu života a tím i k rozpadu kmene.
Ve větrné oblasti skotské vysočiny se ukrývá sekta uctivačů Lazara, proroka, který dokáže ovládat monstra. Agenti U.P.V.O. mu jedou zatnout tipec, ale musí se prostřílet řadou monster, které na ně Lazar sesílá ze samotného pekla pro příšery.
Vedle toho se nacisti snaží oživit duši Rasputina, který má moc probudit o dost větší monstra z hlubin země a rozpoutat peklo na Zemi...
Migranti jsou lidé. Zoufalí lidé, kteří opouští chudé a zkorumpované země plné násilných gangů. V tomto případě nasedají na hřbet železné bestie, která je má dostat střední Amerikou do země zaslíbené - USA. Cesta je to nebezpečná, kde se sebemenší chyba trestá zmrzačením nebo i smrtí.
Ale ani cesta po svých napříč Mexikem není o mnoho bezpečnější. Do USA se přes Mexiko ročně vydávají statisíce migrantů. A Mexičani si z nich udělali slušný byznys. Nejde přitom jen o podnikavé vesničany, kteří za úplatu nabízejí ubytování a stravu, ale zejména o kartely a podobné gangy prevaděčů. Ti z migrantů postupně vytahují desetitisíce i více korun. Na strastiplné cestě přitom neplatí žádné záruky. Putování migrantů je plné podvodů, loupeží, násilí, znásilnění a někdy i únosů a smrti. Systém kartelů je promakaný. Platí si nahaněče migrantů, převaděče, koordinátory, kontrolory, výběrce poplatků a výpalného, vrahy, ale také policii a úřady. Kdo přitom nezaplatí kartelu, ten bude oloupen a zabit. To platí stejně pro migranty i pro převaděče.
Na konci trasy je přitom technologicky dobře střežená hranice a velká šance na chycení a deportaci do mateřské země, ze které migranti utíkají. Při opakovaném přechodu pak vězení. USA za posledních 30 let kontrolu hranice zpřísnily a zdokonalily. Migranty tak vyhání do hraničních míst, která jsou extrémně nebezpečná pro přechod. V Mexiku zase utahují šrouby kartely, které vedle migrantů řídí svůj hlavní byznys - pašování drog do hladových Spojených států. Migranty pak pod pohrůžkami používají jako pašeráky nebo návnady pro pohraniční hlídky.
Celé je to otřesné čtení plné autentických výpovědí přímo z místa dění. Z cesty, která většinou nemá šťastný konec.
Odborná studie horských patronů a lokálních duchů z pohledu folkloristy. Nejedná se o dílo z žánru amatérské záhadologie, což je velké plus. Nedočkáte se ani strašidel, ani pekelných stvoření. Zato se seznámíte s lidovou slovesností a vývojem krakonošovských postav v průběhu moderních dějin. Je to sumář postav, které mají podobné rysy jako Krakonoš. A jako takový se popisy dost opakují, a to včetně hlavních dějových linek původních povídaček a lidových příběhů.
Kniha, která v průběhu několikrát změní žánr a přesně neví, čím chce být. Začíná to jako thriller z doby tuhého komunismu, hlavní "hrdina" je estébák, který má na svědomí nejeden brutální výslech, a nyní dostává případ mizejících dětí u Čebratě. Tam začne klasický mysteriózní Karika, který zde vytěžuje zápletku i prostředí své dřívější knihy "Strach". Do toho se ale pletou válečné partyzánské akce ze slovenského povstání, načež se kniha změní v totální akční nářez s honičkami, výbuchy, vyjednáváním o rukojmích apod. No a ke konci se to zvrhne do psychedelického blouznění v lovecraftovsky okultních kulisách s prvky akčního fantasy. Je tam toho moc a pro většinu ze zmíněného Kariku nikdo nečte. Takže samozřejmě nejsilnější část je ona karikovsky mysteriózní z první půlky knihy. Promarněná příležitost.
Literární rozbor utopistických, antiutopistických a dystopických románů, respektive celého žánru. Je přínosný nejen pro pochopení pravidel a druhů žánru, ale také jako studnice zdrojů tohoto žánru ve světové i české literatuře. Pracuje tak se slavnými díly, ale rovněž knihami méně známými. Pro příznivce utopií a dystopií to je velmi zajímavé čtení.
Podnětná kniha plná příměrů a faktů z astrofyziky a kosmologie. Jde o populárně-naučné dílo, které ale má jistou odbornou úroveň. Kdo zná Tysona, tak ho to nijak nepřekvapí. Určitě zajímavé čtení, které dokáže nadchnout.
Musím říct, že mě tato legenda zklamala. Čekal jsem knihu o původu kapitalismu z pohledu slavného sociologa, ale dostal jsem teologickou studii o specifikách protestantů. V jednotlivostech je to zajímavé, ale základní myšlence se prostor vlastně moc nevěnuje. Spíše jde o historický přehled jednotlivých protestantských směrů (hlavně kalvinismus, lutheránství, metodismus, kvakeři) porovnávaných v projevech šetrnosti, oddanosti božímu plánu a askezi. K věci se Weber opět vrátí v třetí části, která je ale bohužel velmi krátká. A ještě k vydání - samotný Weberův text má jen 115 stran, zbytek jsou poznámky, rejstřík a český doslov.
Zdravý způsob výchovy, který naše nemocná společnost potřebuje jako sůl. Kniha by se měla povinně rozdávat rodičům při vítání občánků. Jaké by pak lidstvo mohlo být... Jen škoda, že místy to působí rozvláčně nebo repetetivně. Ale obsah výborný.
Přepis rozhovoru mezi autory. Chomsky je zde spíše v ústraní. Celkově se debata točí kolem emisí a Zelené dohodě. Autoři jsou k dohodě kritičtí, protože podle nich nestačí, ale pořád je to to nejlepší, co Západ má. USA, země s nejvyšší produkcí emisí na obyvatele, nemá nic. Toho času jen prezidenta Trumpa a vladu Republikánské strany, která klimatickou krizi popírá a odmítá odklon na čistou energii. Kniha podivně pluje po povrchu a přitom popisuje únavné detailní statistiky a studie. Ve výsledku spíše zklamání.
Myšlenkově velmi podnětné. Je to Chomsky, takže jde samozřejmě o levicový pohled, který ale nefabuluje. Nejvíce zajímavou myšlenkou je představa Pásma Gazy jako největšího vězení na světě a dále také role USA v trvání určitého vzorce chování státu Izrael. Co ale nejde přehlédnout je špatné pojetí knihy. Jde o směs rozhovorů, článků a projevů autorů, které se velmi často opakují, a to dokonce v podobě celých vět. Dokola jsou podávány stejné argumenty a příklady, kterých bohužel na rozsah knihy není mnoho. To knihu hodně sráží. Body dolu jsou také za české vydaní plné chyb, což opět dokazuje, že na dobrém editorovi a korektorovi se šetřit nemá.
Výborné, výborné, výborné. Čtivý přehled celého staletého konfliktu. V textu se dá dobře orientovat a je nabitý zajímavými informacemi. Pojetí působí objektivně, což je v tomto tématu nesmírně důležité a v Česku spíše výjimečné. Doporučuji. Škoda jen, že poslední roky konfliktu, doplňované v pozdějších vydáních, už jsou dost letem světem a postrádají plynulost původních kapitol.
Hledání psychologické reakce na neoliberalismus prostřednictvím open world herních městských světů. Porovnávají se čtyři hry, z nichž znám jen jednu, takže to trochu snižuje zážitek, ale jinak velmi zajímavý pohled. Jak se neoliberalismus projevuje ve hrách? Jsou vůči němu podvratné? Jde to vůbec, když je vytváří velké korporace s cílem zisku? Jsou pro nás hry jen únikem z reality neoliberalismu, dávají nám iluzi moci, nebo naopak prostor se realizovat mimo pravidla a tlaky úspěchu a kapitalizace sebesama? Spousta podnětů...
Podnětný výbor díla, po jehož přečtení bude každý aspoň na chvíli o něco radikálnější. Tematicky je to dost různorodé, takže záleží, co koho zajímá. Za mě nejlepší "Všechno je nudné, ale nikdo se nenudí" a "Vstříc utrpení jedině s úsměvem".
Český příspěvek do nyní tolik oblíbeného žánru autofikce. Porovnání s Edouardem Louisem nebo Oceanem Vuongem, které nakladatel nezastírá, se přímo nabízí. Ve všech případech jde o mladého homosexuála pocházejícího z chudé a dysfunkčí dělnické rodiny z konzervativního maloměsta, který píše o svém dospívání, šikaně a přijetí své sexuální identity. Torčík ovšem z této silné konkurence vychází jako nejslabší. Louis byl originální ve své údernosti, nesmlouvavosti a politické kritice. Vuong zakomponoval otázku rasy a zejména vytvořil umělecké dílo svým básnickým jazykem. Torčík má navíc jen českou lokaci. Na některých místech se dokonce zdá, že od svých předchůdců opisuje. Nevím, co z toho, o čem píše, je pravda (jak už to v autofikci bývá), ale místy se to zdá přitažené za uši. Hlavně v popisu sadistické šikany, které učitelé v podstatě tleskají. V Přerově jsem nebyl, tak nevím, ale že by to tam v roce 2007 vypadalo takto se mi nechce věřit. Jak sám autor píše: "...zalžeš, některé detaily si necháš pro sebe, jiné zase přikrášlíš, dokud jí nezbude nic jiného než ti uvěřit". A o kus dále: "Pro efekt sis přivlastnil a zveličil věci, které se staly Mariánovi, ukradl jsi jeho příběh..." a tak to přesně vyznívá i obecně. Ale jinak je kniha dostatečně intersekční a snaží se zapracovat všechny relevantní sociologické aspekty, ale možná už je těchto příběhů na trhu příliš...
Obsáhlá doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Masných krámech Západočeské galerie v Plzni. Zejména je nutné zdůraznit krásné grafické zpracování knihy navazující na vizuální koncept výstavy. Současně téma Apokalypsy v českém umění je velmi zajímavé a může i překvapit, jak moc přítomné a časté - zejm. v ilustracích Bible a náboženských textů středověku, ale také v umění v období světových válek. Symbolismus a epičnost Zjevení sv. Jana fascinuje lidstvo, a zde konkrétně umělce, již po staletí. Kvůli své kryptičnosti lze příběh roubovat na celou čadu historických událostí a vždy se znovu vyjeví v plné síle v obdobích krizí, válek a zhouby.
Skutečně jde o jakýsi beletrizovaný pamflet, který popisuje zkušenost cyklokurýra pracujícího pro platformy rozvozu jídel. Zaměřuje se tak na nejistotu, odcizení a námahu platformové práce. Hlavním tématem je ale těžký život cyklisty v Praze. A dále také každodenní válka řidičů osobní dopravy, cyklistů, chodců a řidičů hromadné dopravy o ulice. Válka, ve které roste nenávist. Autor v pamfletu kritizuje sobeckost řidičů aut, kteří zamořují ovzduší, jsou hluční a bezohlední. Hlavní postava se postupně radikalizuje a celá kniha ústí v jediné možné řešení - cílené ničení aut. Do příběhu se ale autorovi podařilo nenásilně vecpat mnoho myšlenek a skvělých postřehů, které prvoplánově nepoučují, ale výstižně odhalují zoufalost současného stavu pražské dopravy.