memphisz komentáře u knih
Poprvé u Louise tak trochu nuda. Působí to sice jako nejdetailnější verze jeho raného života, což je téma, které neustále popisuje ve všech svých knihách (které jsou výborné), ale za mě také nejvíce vypočítavá. Původní autenticita a syrovost je pryč. Z tématu už zůstává jen popis posedlosti se změnit. Zavrhnout prostou vesnici v sobě a děs z rozsudku osudu žít v ní jako předchozí generace, které se nedokázaly dostat z koloběhu alkoholismu, násilí, chudoby, tvrdé práce a nevědomosti. Louis chtěl utéct, stát se jiným. Nejdříve maloměšťákem, poté Pařížanem a nakonec snad aristokratem žijícím v luxusu a se služebnictvem. Hlavně se co nejvíce vzdálit vesnici. A byl ochotný pro to udělat vše: využít přátele, studovat až do úmoru nebo se vyspat s kýmkoli, kdo měl peníze a vliv. A právě seznam jeho bohatých amantů působí dost domýšlivě a vychloubačně. Důvěryhodnost padá i v momentech, kdy v kontrastu ke svému těžkému dětství, nemůže ve svých cca dvaceti letech uvěřit, "jak těžká je práce v knihkupectví, kde se musí vyrovnávat knihy", nebo "jak nechutné jsou těstoviny po ohřátí druhý den od uvaření". Samozřejmě je to pořád dobrá četba, ale všechny předchozí knihy mi přišly lepší.
Badass návrat Želv. Eastman a Waltz oprášili skoro čtyřicet let starý námět na dystopický příběh načrtnutý ve vrcholné formě dua Eastman-Laird. Od začátku ponurost a bezvýchodnost vtáhne do děje. Obvyklý humor je pryč, zůstává jen beznaděj. Poslední Rónin musí pomstít své padlé blízké a po staletích ukončit válku dvou klanů. Závěr je epický a současně dojemný. Tahle kniha má fakt všechno, včetně velmi kvalitního formátu a zpracování.
Ještě lepší než předchozí díl. Vánoční atmosféra New Yorku skvěle sedla v předvánočním čase (prosinec 2023). Krátké příběhy mi k Želvám sedí, stejně jako přesně odměřená směs akce a zábavy. Tohle mě opravdu bavilo.
Netradiční self-helpová knížka o alternativních přístupech ke vztahům, lásce a partnerství. Antiprůvodce, který zaběhlé a často nefungující modely chování staví na hlavu. Pokládá si správné otázky a nabízené odpovědi nepůsobí vnucovaně. Určitě lze doporučit všem, ať si rozšíří obzory a jsou více otevření a respektující. Ale je pravda, že se to místy dost opakuje a mít to o sto stran méně, tak to bude údernější.
Úžasně atmosferické podrobné grafiky (dřevořezy) Albrechta Dürera vyobrazující motivy z biblického Zjevení sv. Jana (neboli Apokalypsy). Kdo zná Dürera a jeho tvorbu tuší, že Apokalypsa ve svém epickém a vysoce symbolickém pojetí je pro něj ideálním námětem. Kniha předkládá patnáct figur s historickým překladem Zjevení sv. Jana. Text je tedy hůře čitelný, jelikož je psán ve starší mluvě. Grafiky jsou ale v dostatečně velkém formátu, takže se jde kochat i jen jimi.
Hlad / Žízeň je příběh rozkouskovaný do několika povídek, které spojuje tajemný vrch Čebrať a legenda o Černém, který obchází okolím a nabízí neznámý dar ukrytý ve svém kufříku. Prochází takto již celými staletími a hledá, koho by probudil a ukázal mu pravý hlad po životě. S jinými si ale jen hraje, jako samotný ďábel. Vrcholem jsou za mě povídky Teufelsloch a Mlžiště. Bohužel ostatní se vcelku opakují, o jedno dvě vraždění osamělého chlapa ve žluté větrovce by bylo tak akorát. Filozofování by měl nechat Karika filosofům. Nemá talent na všechno.
Mám pocit, že co bylo poprvé svěží a nové, se rychle vyčerpalo. Mladá léta jsou takové vyplňové blbiny. Tentokrát malého Hellboyka sužuje horečka a začíná blouznit. Horečné halucinace ho vyženou z postele do blouznivého dobrodružství s pulpovým hrdinou Humrem Johnsonem. Netuší ale, že je mu v patách další vrah, který má za úkol zničit Hellboye dokud je malý a slabý.
Tohle nemá úplně cenu srovnávat s dospělým Hellboyem. Je to něco úplně jiného. Ale tenhle víc cartoonish a prostinký pulp adventure take mě vlastně docela bavil. Je to přímočarý, barevný, zábavný.
Předně ani jeden z příběhů není o týmu Ú.P.V.O., ale o řadových agentech. V prvním příběhu se dvojice agentů vydává do opuštěných hor vyšetřit mizející lidi. Naleznou ponurou mlhu, které se děsí i upíři. Druhý příběh popisuje skupinu agentů, kteří naleznou sklad s okultními předměty, z nichž jeden přenese mysl agenta do prehistorické doby, ve které se pralidé snaží postavit starým bohům a jejich démonickým posluhovačům. Třetí příběh je vyprávění lektorky agentů na pracovní přestávce o jedné z akcí Hellboye, kdy zatímco dával nakládačku příšeře, tak se jakýsi profesor dostal na hranici šílenství po setkání se starým kultem mrtvých okultistů. Po všech stránkách průměr.
Těla stárnoucí, těla měnící se, těla naše, ale přitom cizí, těla odcizená... Přijmout své tělo je těžké snad pro každého a v každém věku. A zvláště pokud překonají svůj biologický vrchol a začnou upadat. A společnost posedlá umělou krásou se je snaží upozadit a vytlačit z veřejného prostoru.
O čem kniha je? O emancipaci seniorů. O tom, že jsou to dospělí lidé s vlastními potřebami. O tom, že se máme respektovat. Dále také o mateřství, porodech a gynekologii. O vztahu matky a dcery. A o mnohém dalším. Možná až o příliš mnohém...
Nejsilnější pasáže byly v Itálii a v začátcích péče o jiné seniory. Naopak, kde kniha drhla, tak byly části s politickou agendou. Ačkoliv s nimi lze souhlasit, v tomto příběhu působily hodně na sílu. Problém byl i s nerealistickým a schematickým chováním některých postav (zejm. Róza) a se scénami naprosto přitaženými za uši (např. naivita nebo předpojatost vůči chování úřadu). Velká škoda, ale dopadlo to spíše průměrně, a to i přes silné téma.
Aktuální a výstižné. Uvěřitelný mezigenerační dialog z pohledu roku 2020. Chlapácký děda, který si nikdy nedovolil emoce a stud, má strach z migrantů a věří v blízký konec západní civilizace. Otec, který uvěřil v pozlátko neoliberální revoluce, obětoval svůj život práci, vydělal peníze, prolétal svět a svou dceru zahrnul materiálním blahem, po kterém sám jako dítě toužil, za což by očekával trochu vděku. Dcera, která trpí klimatickým žalem, bourá hodnoty a normalitu západního patriarchátu. Kašpárek ukazuje, jak moc si jsou tyto generace od sebe vzdálené. Jak nedokážou pochopit, že to, co má hodnotu pro ně, pro druhé nic neznamená. Že zasypání dary nestačí, že někdy je nic více než vše. Nerůst, neplýtvání, neprodukování, nereprodukování. A v tomto je kniha geniální.
Škoda závěrečné části, která dala zapravdu jedné z hlavních postav. Bez ní to mohlo být hezké a kousavé zamyšlení o tom, že se svět neustále vyvíjí a že "normální" je zákonitě prchavé a dané jen dobou a životní zkušeností.
Williamsonův dospělejší příběh s Ranaři, než jaký předvádí ve Flashovi. Stárnoucí Ranaři jsou již ve výslužbě a víceméně ochotně se snaží splatit svůj dluh společnosti. Captain Cold se ale s novou úlohou nedokáže smířit a touží po poslední velké akci, která dá jeho životu opět smysl. Dá dohromady starou bandu a vsadí vše na bájný poklad v džungli. Nakonec ale zaplatí cenu nejvyšší. Postupně sledujeme, jak ho jeho touha po moci a zbohatnutí, stojí každou cenou věc, kterou kdy měl, včetně jeho nejbližších, kterých si nikdy dost nevážil. Vždycky hodně namluvil o rodině z kumpánů a jejich společném úspěchu, jeho účty ale vždycky platil někdo jiný.
Souhlas s komentářem od RichardWest. Příběh o Penguinovi je těžký průměr bez nápadu, který jede prostou linku převratu v gangu. A od dalšího čtení docela odrazuje. Naopak druhý příběh, který píše nadaný King, je skvělý. Riddler málokdy působí takto děsivě. Způsob, jakým se dostane z vězení, je neuvěřitelně cool. Rozdmýchá strach snad i v samotném Batmanovi. Scény z dětství Riddlera jsou klasickou kingovinou. Takže doporučuji.
"Nescházejí nám znalosti. Co nám chybí, je odvaha uvědomit si, co vlastně víme, a vyvodit z toho důsledky." Zásadní věta, která shrnuje podstatu této knihy i černého svědomí Evropanů.
Kniha je, zejména ve sve první polovině, rozborem inspiračních zdrojů Josepha Conrada při psaní jeho knihy Do srdce temnoty, která pojednává o dopadech hrůzovlády Belgičanů v Kongu. Popisují se souvislosti dobového kolonialismu, antropologických poznatků, objevitelského patosu a literárních příběhů.
Ve druhé polovině už se Lindqvist věnuje zejména zasazení holokaustu do kontextu německého, ale potažmo celého evropského, kolonialismu a zejména tehdejšího ospravedlnění vyhlazování "slabších" ras. Holokaust byl moderní formou téhož. Byl unikátní jen v tom, že se děl v Evropě.
Velice poutavé sci-fi, do kterého je zahrnuta spousta fyziky a technologií, díky čemuž to celé působí věrohodně. Oproti prvnímu dílu je děj lineárnější a soustředí se na projekt Mandala. Jelikož všudypřítomné sofony zmrazily na Zemi základní výzkum, naděje lidstva ve vítězství v bitvě, která má přijít za 400 let, je vložena do mozků čtyř meditátorů - stratégů, kteří musí svůj plán na vítězství úkryt před sofony ve své fantazii.
Následuje 400 let deprese, rozvratu, nové naděje, technologického pokroku, radosti, domýšlivosti, arogance, nového úpadku, paniky, odevzdání se a následného zavržení. Lidstvo se točí, jak si zrovna myslí, že si ve střetu s Trisolarany stojí.
Bavila mě více první polovina než druhá, která se odehrává v budoucnosti. Nic to ale nemění na tom, že autor to má hodně promyšlené a je schopný přijít s chytrými zápletkami a zvraty. Ačkoliv to místy působí rozvláčně, nakonec se vždy dojde ke skvělým pasážím, u kterých si člověk řekne jen "wow".
Tento třetí díl pojednává zejména o bytové výstavbě v době československého socialismu. Od nadšení kolektivní výstavby, přes plánované hospodářství pětiletek a slib výstavby milionu nových bytů do roku 1970, až po typizaci a průmyslovou výrobu paneláků. Doba kolektivního nadšení (50. léta) a postupný přesun od státní a podnikové výstavby k družstevní (60. léta) se silnou pobídkou státu (až polovina rozpočtu), byla vystřídána příchodem individualismu (konec 70. a celá 80. léta) a touhou po uspokojení individuálních potřeb a představ o bydlení. Stát v těžké ekonomické situaci 80. let stále rychleji zaostával, otevřeně se začala kritizovat panelákové sídliště a přitom se projevila závislost na panelárnách. Žádná inovace již nebyla z pohledu národního hospodářství pro 80. léta efektivnější a tak dále paneláky rostly jako houby po dešti. I když už všichni věděli, že nejsou pro nové životní potřeby lidí dostačující a nikdo v nich už nechtěl bydlet.
Stejně jako předchozí díl McFarlaneho série o Spider-Manovi jde zejména o kresbu. Kniha je záznamem devadesátkové revoluce, která se točí hlavně kolem akce. Scénář je vedlejší a příběhy jsou proto nepříliš dějově ukotvené. Jsou zkratkovité, jednorázové a soustředí se obvykle kolem jedné dlouhé akční scény. Nicméně v této knize nalezneme mladá esa devadesátkové akční kresby. McFarlaneovi vypomáhá osvalený hi-tech futurismus Roba Liefelda nebo o dost civilnější, ale obdobně detailní Erik Larsen (jeden z jeho zdejších padouchů vypadá úplně jako jeho autorské dílo Savage Dragon) . Tři mistři, kteří se o něco později společně zvedli a ještě s dalšími kreslíři odešli od Marvelu a založili Image Comics.
Tohle je jednoznačně o kresbě. Kreslířská hvězda raných 90. let Todd McFarlane v komiksech se Spider-Manem tak zářil, že si od Marvelu vysloužil vlastní sérii na hraní, kterou mohl i psát. Prvních pět sešitů, story arc Utrpení, je totálně autorská věc, kde je promyšlen každý panel. Temný, devadesátkový feeling, který fungoval díky své dynamičnosti a přehnanosti. Všechno je navíc děsně sexy, takže lze pochopit, proč to tolik fungovalo, a proč byl první sešit série ve své době nejprodávanějším komiksem historie. Rysy McFarlaneho kresby byly revoluční a výrazně ovlivnily vizuál Spider-Mana. Dynamická akce, pokroucená anatomie, hutné pavučiny, velké oči, detail až do míry naprostého a nepřehledného chaosu. V dalších sešitech už se McFarlane poněkud sklidnil a je vidět i jistý pokrok v jeho scenáristice.
Nadupaná devadesátková akční jízda. Bruce Wayne je ze hry a nový Batman si nebere žádné servítky. Bane si myslí, že Batmana zlomil a tím se ho na dobro zbavil. Pozornost tedy věnuje raději válce gangů, aby ovládl všechen zločin v Gothamu. V temnotě se ale rodí nový Batman, který však rozhodně nechce být rytířem. V novém hi-tech obleku se pouští do brutálního souboje s Banem a jeho nohsledy. Tento Batman je v plné síle a bojuje ohněm s ohněm.
V Gothamu panuje chaos rozpoutaný zlotřilým Banem. Chovanci Arkhamova ústavu řádí v ulicích a unavený Batman má co dělat, aby se s nimi vypořádal. Po každém dalším souboji je čím dál tím vyčerpanější. Bane ho mezitím z dálky sleduje a studuje. Po řadě zatčení béčkových padouchů dojde i na střety s extraligou zla a samotným Jokerem. Batman je ale také jen člověk a tak dojde na konec svých sil. Dostane zkrátka více ran, než může zvládnout. Toho využije Bane a konečně se mu postaví tváří v tvář. Batman v zoufalém stavu nemá šanci a my dostaneme ikonický moment, ve kterém Bane Batmana zlomí a následně předhodí jeho zbité tělo obyvatelům Gothamu. Nyní je to už Baneovo město.